Radesan
komentáře u knih
Studené světlo hvězd
Pavel Fritz
Od tohoto autora jsem četl prvně a musím říct, že je to naprosto skvělý zážitek. Ani u jedné povídky jsem si neřekl, že je pro mne výrazně slabší a nemá nějaký "hezký mindfuck" ke konci příběhu. Pěkné sci-fi povídky z více úhlů pohledů. Každá je jiná, každá je svým způsobem orientovaná na jinou "situaci" lidstva ve světě a hlavně.... každá má spád. Za mne doporučuji všem milovníkům sci-fi, v rámci české scény krásný počin.
Rudý vrabčák
František Kotleta (p)
Skutečně vnímám tuto 12ti dílnou sérii jako knižní seriál a i když nesleduji nic na Netflixu, Amazonu a bůh ví čem ještě....... je to asi jeden z mála "seriálů", který si nenechám ujít. V každé knize je něco nového.... v každé knize se děj posouvá trochu dál a zatím pro mne děj nestagnuje.
Nejde o neustálé přebíhání a primitivní střílení v kombinaci s neustálým sexuálním mixem......ale skutečně se Kotleta začal starat i o emoce postav a hloubku děje. Postavy mají k jednání pochopitelné motivy a citelně je u nich vidět vývoj chování k sobě navzájem.
Tento díl jsem přečetl za zhruba dva dny...... takže buďto se mé tempo čtení zrychluje a nebo jsem zkrátka musel vědět, jak to dopadne!!! :D
Za mne doporučuji a směle na další díl! :)
Lovci mamutů
Eduard Štorch
Jak zde píše hodně lidí, knihu mám rovněž spojenou se svým dětstvím, kdy nám ji děda četl na dobrou noc. Sám ji dvakrát dočetl už běhel toho, co jsem měl dávno půlnoc, ale ta vzpomínka je legendární. K čemu televize, když si fantasie všechno vykreslila sama. Skvělá kniha a ještě skvělejší vzpomínky, které se mi k ní vážou.
Upálené
C. J. Tudor
Tentokrát musím jít do plných. Dlouho, předlouho kniha ležela v knihovně a měl jsem od autorky delší pauzu. Svým způsobem má autorka stejný korpus psaní (postava přijede do místa, kde z nějakého důvodu není vítána, šikany v dětství, minulost na draka...). Kdybych četl všechny knihy po sobě, asi mi to vadí, ale s tak dlouhými přestávkami jsem si tento styl psaní oblíbil.
Autorka dobře pracuje s překlenem kapitol, což v praxi vypadá tak, že na posledním odstavci šikovně nakousne nějaký fakt, který Vás posune dál v ději nějaké postavy. Tenhle mechanismus zde funguje tak dobře, že mne motivuje opravdu nepřestávat číst.
Co zde funguje rovněž dobře jsou emoce. Zrovna k dceři hlavní postavy jsem hodně přilnul jako postavě protože... (to Vám samozřejmě nemůžu říct :) ). Každá kniha, která mne přesvědčí o tom, že se mám o nějakou postavu bát nebo jí litovat.... je pro mne více nežli dobrá.
V ději byla jediná věc, která my vrtala hlavou a nějak mi logicky nedávala smysl, ale celkový dojem z knihy rozhodně nezkazila. Kniha má i tak řádku pěkných zvratů.
Proč podle mne kniha trpí v hodnocení? Pokud máte raději rychlejší spád děje, budete pravděpodobně trpět na pomalé gradování děje, které se pořádně rozjede až na posledních 100 stran.
Za mne doporučuji!
Pán hor
Kristýna Sněgoňová
Přemýšlím, jak napsat svůj názor, aniž bych spoileroval :-D.
Nicméně v zásadě.....postavy se o něco sblíží, děj se posouvá dál a jedná se o "seriál", který s radostí dojedu až do konce. Tenhle díl obsahuje také pár hezkých "mindfucků" v tom nejlepším slova smyslu. Je to jediný "seriál", který si ke mně v záplavě kilotun Netflixů a Amazonů našel cestu.
Doporučuji a už se těším na další díl :-). I když to úplně nesouvisí s kvalitou obsahu, líbí se mi knižní balení a jako celek vypadá zkrátka dobře a kvalitně.
Revoluce
František Kotleta (p)
Možná budu pro hodně lidí v opozici, možná jsem měl jen dlouhou pauzu od Kotletovin.... ale mě kniha opravdu bavila, co víc přistihl jsem se, že je mi nějaké postavy líto, skutečně líto.
Kotleta ve mně dokáže v knize krom zábavy probudit i emoce..... a to je pro mne u něj něco poměrně nového a chci toho víc. Děj má větší význam, než sex a záměrné přepumpování sprostou mluvou, což je ještě lepší (na slovo ku..ička už jsem si díky autorovi vypěstoval vyloženě averzi). Rozumějte... já mám rád Kotletu kvůli přirozenosti postav (když je někdo vzteky bez sebe, tak lítají sprostá slova.... když sex, tak se vším všudy) .....ale občas mi vadilo, jak násilně to do textu tlačí. Tenhle pocit už u posledních knih nemám a o to víc si je užívám.
Přijde mi, že se více soustředí na hloubku postav, i když je to stále akční a živé, plné chutných prasárniček.
Oblast Prahy a žánr Cyberpunku se mi v jeho podání líbí a dvojka Fay a Vachten mi prostě sedla v mnoha ohledech. Podání augmentačních možností se mi hodně líbí a pár z nich bych si přál i pro sebe :D . Za mne doporučuji asi i více, nežli první díl.
Ti druzí
C. J. Tudor
Četl jsem prozatím všechny autorčiny knihy a stejně jako u předchozích se mi líbí ona potemnělá atmosféra a hlavně zůstal ten krásný "tlak", kdy už si říkáte, že dočtete kapitolu a půjdete spát......jenomže.. přesně v ten moment, co dočtete kapitolu, autorka nakousne nový fakt, takže čtete dál :D. Hezká práce a už je na Vánoce objednána další kniha "Upálené".
Černá smečka
František Kotleta (p)
Jedno se knize musí nechat, čte se dobře a rychle, jinak mne kniha vyloženě nenadchla. První věc je, že mi hlavní postavy nějak nepřirostly k srdci, zápletka mě nepřitáhla... ale hlavně mi přijde, že jsem se vrátil v čase.
Novější knihy od Kotlety pro mne měli dobrý posun (méně debilních vulgarit, více emocí a hloubka postav, silnější motivy a lidskost a přesto pořád ulítlé a zábavné úchylárny), to vše jakoby se vytratilo a je to opět tam, kde knihy byly před cca 8mi lety.
Nic ve zlém, třeba to jen špatně vnímám, knihy od Kotlety a všeobecně daný žánr mám rád a to hodně, jen... to tady pro mne nefungovalo. Pokud by se mne někdo zeptal "mám číst Kotletu když chci ujetou zábavu s prasárničkama" odpovím jednoznačně ano, ale doporučil bych jiné tituly.
Každopádně Lilith a Jezebeth byly fajn postavy, za ty hvězdu navíc.
Na konci vesmíru
Kristýna Sněgoňová
Tak jak jsme sepsul Mrtvou schránku nyní musím vychválit Na konci vesmíru. Tohle pro mne mělo vše, co předcházející kniha ne. Do série tato kniha přinesla více emocí, vypjatých situací, kdy se o postavy sem tam bojíte a cítíte, že se dostali do skutečných sr.ček.
Oproti ostatním dílům vcelku vítaná změna.... žádné superhrdinské činy, žádná komická čísla, prostě těžký boj o život.... líbilo se mi to a z celé série bych ji zařadil do top 3, uvidí se, co přinese poslední trojice, ale za mne tento díl táhne. Nebudu zde samozřejmě dávat spoilery, co ale uvést mohu je fakt, že se zde nedočkáte posunu v primárním ději, spíše se podíváte do nitra postav.
Za mne v rámci série skvělý počin.
Vladař
Niccolò Machiavelli
Vladař je oproti Sun tzu nebo Stoikům (Marcus Aurelius nebo Seneca) přeci jen trochu jiná "kniha moudra". Stoikové se zabývali osobností a duševním rozpoložením vládců a lidí všeobecně, Sun tzu se zabýva strageií vladaře (tedy vládnoucí třída je daná) a nebo například takový Musashi, ten se zase pro změnu zabýval jednotlivcem v rámci celku.
Tahle kniha je pro mne doplňkem, nějak mi to zapadá do mozaiky všech výše zmíněných, protože má jistým způsobem jiný úhel pohledu. Machiavelli rozebírá různé systémy vlády, uzmutí moci a typy armád, financování a dává vcelku dobré příklady z historie, avšak oproti jiným autorům je jeho pohled mnohem bližší naší době a přijde mi, že problematika o které pojednává je nám Evropanům už mnohem známější (respektive jeho mentalita je bližší té naší - Sun tzu píše jednoduše, ale je spíše orientován na problémy "u něj doma" a všeobecné vedení z jeho pohledu, které se nás v tu dobu třeba notně netýkali a tak nevidíme kolikrát důvod v jeho rozebírání pro nás zřejmých věcí).
Co osobně hodnotím jako nejzajímavější faktor knihy je Niccolův přístup k věci. Vládnutí popisuje naprosto přirozeně, ne jako pohádku, kde řešením je mít kolem sebe všechny šťastné, obdarované a milující svého vládce kvůli jeho dobrotě.... nikoliv... popisuje vládnutí z hlediska reálně proveditelných věcí a natvrdo Vám doporučí v tom či onom momentu konkurenci nebo nepohodlné prostě zlikvidovat... tohle hodně chválím, protože konečně někde někdo prakticky ukazuje, že vládce není od toho, aby všem mazal med kolem huby nebo že je vůbec proveditelné uspokojit všechny..není.
Za mne doporučuji. Kdo rád čte filosofické knihy nebo má rád Itálii tohoto období popřípadě hltá knihy o principech vlády, je to povinnost.
Aga
František Kotleta (p)
Stačilo si po práci sednout do čajovny nebo na jedno a kniha se četla sama. Nerad bych se u každé novější Kotletovi knihy opakoval, ale padesát stran o popisu zbraní a střílení nahradily děj a emoce. Dalších 40 stran sexu nahradil opět děj a pouhých 10 stran sexu, který se ale tak hodí do děje a tak mne pobavil, že jsem se u vodní dýmky málem udusil a u piva málem utopil ( což je vlastně dobře :D ).
Měl jsem chuť jít do knihkupectví a hned koupit další díl, ale chvíli si od Legie odpočinu, nicméně.....posádku jsem si svým způsobem oblíbil už jen proto, že je vidět jejich vývoj ve vztazích, jde cítit tlak, který je na ně kladen a občas musí udělat rozhodnutí, které rozhodně není k smíchu.... a to se mi líbí.
Za mne jde o skvělé pokračování.
Příliš dlouhá swingers party
František Kotleta (p)
Chápu, že spousta lidí mělo už v době, kdy tato kniha vyšla s Kotletou hodně zkušeností a že je mohla třeba i zklamat. Pro mne to byl naopak úplně první kousek a vůbec zkušenost s tímto žánrem jako taková. U první povídky jsem si říkal co jsem si to proboha vlastně koupil :-D, ale kombinaci magie a sexu prostě nešlo odolat. Za mne ohromná spokojenost a vlastně.... tato kniha mne motivovala v Kotletovi pokračovat a studovat jeho světy v jiných knihách.
Hlubiny města
* antologie
Tuhle knihu ohodnotit je těžké... jsem něco mezi 3mi a 4mi hvězdami, ale ponechám 4. Pan Twardowski, Zakantum, Špatný den jsou skvěle procítěně napsané povídky, česká mlátička je v závěsu, jen jednu povídku jsem nedočetl, ale to že nesedí mně neznamená, že nesedne jiným.
Za mne... četl jsem lepší sbírky povídek, ale takových 6 - 7 rozhodně stojí za to knihu mít a číst!
Planeta idiotů
Roman Bureš
Myslel jsem si, že kupuji další literaturu zábavy ve stylu pana Kotlety nebo paní Sněgoňové (to rozhodně nemyslím zle, jejich knihy mám rád), ale jak moc jsem se sekl.
Je to spíše osobní, protože to čeho se v životě nejvíc bojím je lidská hloupost a úpadek intelektu (z jakékoliv příčiny).... a tady jede na plné obrátky. Nějak mám vnitřní problém brát tohle dílo jako zábavovku, protože pocity, které hlavní i vedlejší postavy mají... jsem skutečně dokázal vnímat. Inteligence je udolaná masou.....
A tak jsem měl možnost poprvé v životě prosedět celý den u knihy jen proto, abych ji dočetl. Kniha mne zkrátka dokázala tak vtáhnout, že jsem musel vědět, jestli se alespoň v ní podařilo můj největší strach porazit.
Četl jsem různé knihy z různých žánrů.....masakry, vraždy, historii, fantasy, postapo....co na tom sejde, ale nikdy jsem si vyloženě nevzal příběh tak osobně.
Jednoznačně doporučuji.
Mikulášovy patálie
René Goscinny
Je to hodně o vzpomínkách, kdy nám jako malým děda před spaním vždy četl jednotlivé části knihy.... a upřímně i on sám se u toho bavil. Nikdy tuhle knihu nepustím, protože ačkoli už si pamatuji jen ty vybrané části, jednou ji budu číst svým dětem...Přiznávám tak, že je hodnocení spíše pocitové, ale přeci jen.... ten příjemný pocit, který ve mne kniha i vzpomínky na ni vyvolávají přece stojí za nejlepší možné hodnocení.
Kříďák
C. J. Tudor
Spousta lidí porovnává autorku s tím či oným dílem pana Kinga, což já nemohu, protože ač jsem si vědom Kingovi obliby, já osobně od něj zatím nikdy nic nečetl. Za mne je kniha "příjemná temnota", postavy se mi líbí a v zásadě....na mne ohromně platil efekt, kdy kapitola skončila nějakým nakousnutím něčeho nového, což mne motivovalo číst dále. Lidé působí lidsky v tom slova smyslu, že jsou to přirození dobráci se "skrytými vadami na kráse". Nedokážu přesně definovat čím to je, ale atmosféru, kterou autorka v knihách má, mi připomíná takové to deštivé počasí, které sledujete za oknem s šálkem kávy - hnusné počasí, které si ale ohromně užíváte :-D (chápete ne?).
Kirké
Madeline Miller
Ten, kdo četl knihu Prométheus od Franze Fühmanna a hledal dlouho stejně psanou knihu, právě našel. Pro milovníky mytologie je to ráj a pastva pro duši. Mohlo by se zdát, že se jedná o romantickou knížečku plnou romantických zápletek jako v Esmeraldě, ale dál by to nebylo od pravdy.
Kniha dokonale ukazuje tvrdý život v prostředí božských bytostí plnou útrap, nástrah, lží a přetvářky (ostatně právě z toho důvodu se ranné křesťanství úplně odklonilo od antiky, protože pro stanovení morálních hodnot.... nebyly antičtí bohové to nejlepší :D ).
V čem je pro mne kniha ještě lepší je hlubší pohled do třenic mezi titány a Olympem, Kirké je skvělá postava a i některé lidské vedlejší postavy mají hloubku.
Občas se děj trochu vlekl, ale v porovnání s tím co kniha nabízí to je naprosto nepatrné škobrtnutíčko.
Milovníci antiky a mytologie, kupte to a hned!!!
Narrenturm
Andrzej Sapkowski
Už delší dobu mám koupené všechny tři knihy v novém obalu a nedávno jsem dostal náladu na "středověk" a vše kolem něj. Zpočátku to vypadá, že se jedná pouze o historický román, ale postupem času začně přibývat i mýtických stvoření a čarování na bázi alchymie i "zaklínačského" stylu i když ne v takovém množství jako právě v zaklínači.
Zvláštní na této knize je, že má zhruba prvních 60 stran zevrubný popis všeho okolo a tak nějak si říkáte "Dobře a co je teda tím hlavním dějem? Kam mne kniha tímhle vším vede?". Postupně se ale děj zaměří na pár postav, které se přes hromadu jiných vyprofilují jako hlavní a vedlejší.
Pár lidí si zde stěžovalo, že je v knize milion postav, které nemají vlastně význam a že Sapkowsky dává na odiv pouze svoje znalosti, aby počechral své ego. Za mne mají pravdu jen zčásti, protože dle historických reálií se skutečně lidé představovali příjmením, jménem, místem původu a popřípadě dalšími tituly.
Při představě, že se Vám na středověkém náměstí takto představí nebo během rozhovoru s někým vyslechnete miliony takovýchto popisů různých lidí se nám dnes asi točí hlava kolem, ale tenkrát na to byla opravdu zvyklost (můžete si o tom přečíst pravděpodobně nejlepší knihu u nás s historickým zaměřením od pana Čorneje - Žižka).
V knize je něco, co Vás nutí číst dál, nevím přesně co, ale.... ne příliš mnoho knih něco takovéh pro mne má.
Hlavní postava je naivní a opravdu ještě neví jak to ve světě chodí, od toho má ale své zkušenější přátele. Některé postavy, jako třeba Šarlej nebo Nicoletta mají pro mne velký přesah a mám je upřímně rád, u hlavní postavy se třeba v dalších knihách dostaví nějaký vývoj.
Za mne.... skvělé počtení.
Mega hustej nářez
František Kotleta (p)
Zakončení trilogie se mi líbilo asi ze všeho nejvíc. Neřekl bych, že bych neměl oblíbenější knihy od autora a v porovnání s novou legií se jedná o takového jejího "předka", ale některé postavy mi přišly zajímavé.
V tomto to má se mnou autor jednodušší, protože mám rád ten fiktivní zápas lidstva s různými překvapeními z vesmíru v podobě nepřátelských mimozemšťanů nebo záhadných temných hrozeb jako u Lovecrafta (autory tímto nesrovnávám).
Kniha mne držela více méně po celou dobu a i když už jsem zhruba v polovině ztrácel chuť, posledních cca 50 stran mne zase vtáhlo, protože jsem chtěl vědět, jak příběh dopadne. Na to, že jsem Nářezy nikdy původně neplánoval číst (a ještě mám dva pro rozšíření děje před sebou) jsem byl spokojený. Čte se to rychle a po literatuře trochu těžšího kalibru se mi u Nářezů zatím příjemně odpočívá.
Vím, s čím jsem do toho šel a na to, že si někteří čtenáři stěžovali, jak je trilogie naprosto vulgární... upřímně nepřijde mi. Někde bych sexuální scény vypustil, protože mi nepřišli nikterak obohacující v rámci děje nebo dotváření vztahů postav, ale prostě "tam byl", ale že bych kvůli tomu řekl, že je kniha extrémně zvrhlá.....asi mám jiný práh bolesti.
Viditelná temnota: Memoáry šílenství
William Styron
Ten plný počet bodů není kvůli autorovi nebo kvůli hlubokomyslnému uznání, ale kvůli popisu situace, se kterou se potýkám celý život. Jak autor několikrát po sobě zmínil...vysvětlit to lidem, kteří nidky nic takového nezažili je nesplnitelný úkol, není to zkrátka možné, ale většinou se podle toho alespoň dobře pozná míra empatie druhých.
Sebevražda je pojem, který skutečně v nejhorších fázích mé deprese zněl jako vysvobození. Nedá se popsat, jak se snažíte být veselejší a šťastnější, ale Vaše vlastní mysl Vás k tomu zkrátka nepustí.... ten pocit, že se nemůžete cítit alespoň trochu nad věcí nebo šťastní i když Vám celé Vaše okolí přímo háže polštářky a veselé plyšáčky pod nohy.... je drtící.
Trvalo mi dlouho, než jsem zjistil, že se nejedná o "pokleslou náladu" a zdevastovanou sebelásku, kterou jsem žertovně odhazoval jako královskou korunu, které nejsem hoden. Každý den se probouzíte s pocitem, že nic nemá smysl, přemýláte co se ve Vašem životě pokazilo a jak jste k ničemu i kdyby jste zrovna vyhráli miliardu... a tak je to den za dnem dokud Vás to nepohltí zaživa...obrana o vlastní vůli neexistuje.
V posledních momentech člověka chrání jen pud sebezáchovy a to tak, že hodně.... víte i tak, pokud člověk vnitřně necítí důvod ke své vlastní existenci.... dokáže se na základě racionální úvahy časem dopracovat k tomu, že není důvod k žití. Jediné, co Vás pak drží na živu jsou přátelé a nebo rodina.
Deprese je pomyslné dno existenciální krize člověka.... na toto dno každý spadne z jiných důvodů, ale výsledek je vcelku stejný....bojujete o život, který vzhledem k nesnesitelné vnitřní bolesti a marnosti nedokážete kvalitně žít.
Největším strachem co v životě prožívám není selhání v businessu nebo občasné nepohodlí, ale to, že se může zase někdy vrátit tento zhoubný nádor zvaný deprese...