r0st4 komentáře u knih

Nevím, jestli jsem jediný, kdo to tak vnímá, ale možná by se hodilo zmínit, že tohle vlastně není tak úplně fantasy. Nebo to tak minimálně nepůsobí. Nezbytné propriety žánru jsou samozřejmě zastoupeny (a to v míře vrchovaté), ale jako typickou fantasy bych to vlastně neoznačil. Souhlasím nicméně s ostatními, že jde o parádní počin, který zvládá (vzdor pár hluchým místům) přikovat do židle a nepustit.

Stejně jako někdo přede mnou bych úvodní hodnocení viděl někde kolem 3,5 hvězdy, ale přikloním se k lepšímu především díky poslední cca čtvrtině knihy, která se četla prakticky jedním dechem. Jedinou opravdovou výtkou je tak pro mě prazvláštní způsob psaní (netuším ale, jestli to jde za McClellanem, nebo překladatelkou), na který jsem si musel docela dlouho zvykat.

P.S.: A taky nejsem fanda pojmenovávání, kdy je všechno Adněco. Myslím, že měla Brianovi redaktorka šlapat na krk ještě o něco víc :D

5 13.03.2023

Ale jo, musím být fér. Tohle mě vlastně i bavilo (narozdíl od předchozích dvou pokusů). Hodně mi to - hlavně atmosférou - připomínalo starý Zámek hrůzy (1999), což je takové moje filmové guilty pleasure :)

I tady je tak k dispozici sympatická skupinka odvážných (změna zavedené formule Coates výrazně pomohla), které prostě nejde nefandit. Velkým plusem je i fakt, že vlastně až do konce člověk tak úplně neví, jestli tam opravdu straší, nebo řádí vrah z masa a kostí (za to všechny palce hore!).

A i když, stejně jako ve všech předchozích knihách, autorka podle mě nezvládla finále, já se bavil. Opět sice platilo, že horor to vlastně moc nebyl (s větším počtem postav je obecně těžší navodit pocit strachu), ale tentokrát jsem prostě spokojený :)

5 28.02.2023

Chm... to bylo... chm. Jako mnozí přede mnou jsem asi od knihy očekával něco trochu jiného, než jsem ve finále dostal. Ne snad, že by v ní byla nouze o vlastně docela zajímavé postřehy z ne úplně snadného života člověka, kterého si bude už asi navždy každý pamatovat jako Chandlera Binga. On jen Perry (narozdíl od Chandlera) překvapivě není sympatickou postavou. Což je dvojnásob zarážející, uvážíme-li, že Matthew Chandlerem do značné míry byl a je.

Finální hodnocení téhle knížky bude upřímně hodně záviset na tom, jak kdo z nás vnímá závislost. Já kupříkladu nevěřím tomu, že jde o nemoc (ještě k tomu geneticky podmíněnou, jak se nás Perry snaží celou knihu přesvědčit) a závislí jsou pouhými nevinnými oběťmi. Tím pádem je pro mě Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih ubíjející jízdou plnou sebelitování a hořekování, která měla skončit někde doma v šuplíku a ne na pultech knihkupectví.

P.S.: A jako ostatní, ani já jsem moc nepobral tu nezastíranou animozitu vůču Reevesovi a pár dalším. Myslím, si, že když má dost prostoru brečet jakej je chudák, mohl klidně věnovat pár odstavců nějakému vysvětlení. Protože většinu knihy prakticky velebí každýho nýmanda v Hollywoodu, jen Reeves a pár dalších si bůh ví proč zaslouží umřít.

5 21.12.2022

Tak tohle byl hodně velkej ústřel :D Audiotéka mi to kdysi nabídla za pár šušňů k nákupu, tak jsem si řekl proč ne. Nic moc jsem si o tom dopředu nezjišťoval a tak trochu jsem očekával rádoby-dokumentaristický pohled za kulisy tohoto "byznysu". Víc plést jsem se nemohl :D

Je mi jasné, že z toho vyjdu jako zapšklý puritán, ale tohle je vyložená glorifikace nejstaršího povolání na světě. Ano, ať si se svým životem každý dělá co chce, ale ať mi necpe, že být prostituka (byť high-endová) je to nejlepší věc na světě :D

Ale trochu vážněji, psané to není nejhůř. Hodně ale pomáhá i formát audioknížky (v papírové podobě bych to asi vážně nedočetl). Obsahově je to nicméně vyprázdněné, plné klišé a pohrdání autorky "normálními" (i když kdo může říct, co je dneska normální, že?) lidmi. Netuším, jakou zprávu chtěla předat světu, ale rozplívání se nad vlastním zlatokopectvím mi nepřijde úplně jako charakterová přednost. Nehledě na to, že z toho Lucka vychází jako docela pipina, když se, soudě dle knihy, celý její život točí jen kolem toho, že si chce kupovat hezký hadříky, botičky a mít super mezonet :D

5 06.06.2022

Co tak koukám, spousta lidí si stěžuje, že série o Salamis nemá žádné zajímavé charaktery, o které by se člověk zajímal a bál. Podle mě ale strašně záleží, jaký příběh chce autor vyprávět. Osobně mi totiž přijde, že hlavní hvězdou téhle řady nejsou ani tak protagonisté, nýbrž svět jako takový. A mě to baví :)

Rýpal by mohl namítnout, že každé další knížce zatím dávám vždy hvězdičku míň, ale to je spíš moje snaha o jakous takous objektivitu. Pravdou totiž je, že V Krvavém pásu se ze všech tří dosavadních dílů rozjíždí s přehledem nejpomaleji a nejtěžkopádněji. Po nějakých 80 stranách se ale vše roztáčí v divokém tempu, jak jsme zvyklí, a na konci jako vždy čeká cliffhanger, díky němuž bude čekání na pokračování opět protivné :)

5 02.04.2022

Parádní nostalgická jízda! Za mě osobně úžasný mix Foglara (dobrodružství dospívajících) a Rowlingové (čtivost), který musí zahřát u srdíčka a vrátit do dětských let každého, kdo se jako malý nebál knížek. Morosinotto umě spřádá příběh, který si paradoxně žije tak trochu vlastním životem, a tepe z něj skvělý zážitek pro mladší i starší generaci.

Knížka jako taková vlastně není ničím převratná a kdokoliv by chtěl, bez problému si obhájí nižší počet hvězd, ale mně v tomhle pošmourném období prostě sedla :)

5 29.09.2020

Taky přiznávám, že jako spousta jiných, jsem od knížky moc nečekal, ale... páni! Už strašně dlouho jsem nečetl nic, co by ve mně zanechalo tak jednostranně pozitivní dojmy. Ve stínu slunce je za mě naprostá pecka, od které se nebudete chtít ani na chvíli odtrhnout. Autor v knize naprosto parádně mixuje hned několik žánrů, přičemž výsledek si bez problému dovedu představit nejen v zahraničních knihkupectvích, ale klidně i na stříbrném plátně. Upřímně, teď jen doufám, že se čekání na další díl neprotáhne na několik let :)

5 06.04.2020

Projednou to zkusím nejdřív vzít od těch negativ :) Jak už psali mnozí přede mnou, začátek knížky se s čtenářem opravdu moc nemazlí, díky čemuž člověk celou první třetinu vesměs netuší, která bije. Ryan ho hodí hlavou napřed do zbrusu nového světa a vcelku úspěšně ho drtí tunou faktů, jmen a názvů, z nichž v některých plavu i po dočtení knihy. Docela tedy chápu výtky těch, kteří měli obrovský problém se do knihy začíst.

Na druhou stranu, zhruba od již zmiňované třetiny se začne solidně zatápět pod kotlem a divoké tempo stupňující se hrozby v podstatě nepoloví až do poslední strany. Já si to užil maximálně i několika deus ex machina prvkům navzdory (chm, musím najít hlavního záporáka v obrovském opuštěném městě; páni, to je ale zvláštní budova; když zaujala mě, určitě zaujala i jeho, jdu tam...).

A neměl jsem problém ani s květnatou mluvou, na kterou si tu někdo stěžoval. Překlad jako takový je výborný (v celé knize jsem navíc narazil jen na pár překlepů) a trochu větší rozsah užité češtiny se k celému příběhu podle mého skvěle hodí.

Jediné, co mě tak na Ohni probuzení opravdu mrzí je, že jsem si ho koupil v elektronické formě a teď si ho budu muset koupit ještě jednou. Pevná vazba i s přebalem je totiž naprosto parádní! A to člověk prostě chce na poličce :)

5 08.09.2019

Jo, pořád mě to baví a těch cca tři sta stránek mi vlastně uteklo velmi rychle. Ale vyloženě chválit už tentokrát fakt nemůžu. Víc než dřív je tu patrná šablonovitost příběhu (nové místo -> surprise, surprise Korzáři -> boj -> konec), které tentokrát nepomáhá ani zvláštní procitnutí autora.

Jako by si až teď uvědomil, že na vysvětlení a uzavření dějových linek už mu zbývá jen jedna knížka a místo letmých náznaků se tak spousta věcí velmi polopaticky vysvětluje a prakticky každá postava tu má alespoň jeden flashback, aby se rozptýlilo skoro tisíc stran budované tajemno kolem nich.

Kdo měl to štěstí, že se mu UTSS Salamis trefilo do noty, jako mně, může si teď užívat blížící se konec série. Obzvlášť po "V mrtvé zóně" ale zase o něco víc chápu i to remcání ostatních.

4 03.02.2024

Mě to prostě baví :) Celkově se mi ta série nějak trefila do vkusu a jsem rád, že druhý díl na tom nic nezměnil. Nejsem slepý k nedokonalostem (občas zvláštní tempo; vedlejší dějové linky, které nikam nevedou atp.), ale já se bavím. Nemálo díky Przechrztovu velmi čtivému stylu psaní. Trojku jsem už začal a snad se někdy v budoucnu dočkáme i Materie Secundy :)

4 27.01.2024

No nevím. Myslím, že by knize slušela nějaká větší "dramaturgie". Jakub je zcela očividně plný zážitků a zkušeností ze svého působení na Blízkém východě, ale způsob předání čtenáři se mi zdá doclea nešťastný.

Petra Procházková vás sice hned v předmluvě bude přesvědčovat, že je super, že se Jakub v knize věnuje všem aspektům (od historických, přes sociální až po ekonomické), ale fakt není. Výsledkem totiž je klouzání po povrchu prakticky v každé zmíněné kategorii. Nezanedbatelnou část se navíc kniha snaží tvářit jako učebnice dějepisu, což, při vší úctě k Jakubovi, autor moc nezvládá prodávat.

A je to vážně škoda, protože když se začne mluvit o opravdových zážitcích (spíše osobních než reportérských), je to extrémně zajímavé čtení. A současně je to přesně to, o čem jsem si myslel, že publikace bude. Bohužel jich je ale v knize na můj vkus příliš málo. A nepomáhá ani jakási rozháranost autora (jak už zmiňoval někdo přede mnou), kdy ve svém vyprávění hodně přeskakuje sem a tam. Jako by toho chtěl říct strašně moc naráz.

4 19.01.2023

Parádní akční jednohubka, v níž nejsou hrdinové. Jen přeživší. K tomu krásně evropská, detailní kresba a, jak už je u nakladatelství Vybíral zvykem, vynikající zpracování v pevné vazbě. Těhle 80 stránek vám proběhne pod prsty jako nic :)

4 20.09.2021

Tohle bylo ovšem velmi bizarní. Takové Lovecraftovské "kam s ním" :) Hodnotit více jak třemi hvězdami se mi příčí, neboť na to Tramvaj č. 1852 podle mě jednoduše nemá. Lepší hodnocení by vyžadovalo mnohem méně předvídatelný děj, alespoň jeden zajímavý zvrat či, v neposlední řadě, výrazně nižší počet (!) překlepů a zdvojených slov. Ale...

Já si to vlastně dost užil :) Knížka (no, spíš novela) je tak akorát dlouhá, aby to nezačalo nudit; úžasně ujetá a lovecraftovsky popisná. Kdo je vyladěný na stejnou notu, určitě si Leeho traktát užije stejně jako já (a mnozí další), přičemž přečtení tohohle porna s chapadlama mu nezabere víc jak jedno odpoledne :)

4 06.04.2021

Moje první setkání s panem Mojmírem i Ondrou Nečasem. Přiznám se, že po knížce jsem sáhl především na základě anotace, která lákala na středověké Brno. Jakožto rodilý Brňák jsem prostě nemohl odolat a velmi povedená obálka taky neuškodí ;)

Zprvu jsem se sice bál, neb recenze prvního dílu varovaly před špatnou čtivostí, což se ale naštěstí nepotvrdilo. Pravda, do Červenákova umu Nečasovi ale chybí ještě hodně. Příběh samotný je však dost zajímavý (a zajímavě vystavěný) na to, aby člověka u knížky udržel bez ohledu na vše.

Za mě určitě spokojenost (byť ty čtyři hvězdy jsou spíš slabší) a výhledově si budu muset pořídit i první díl :)

4 14.12.2020

I na potřetí do toho Hill šlape naplno a zcela sebevědomě. Obzvlášť první dvě kapitoly jedou ve zběsilém tempu a takový spektrální souboj je v Rodriguezově podání vyložená lahůdka plná nápadů! Děj se krásně zamotává, postavy prochází zajímavými vývojovými oblouky a já už se nemůžu dočkat až rozbalím čtyřku ;)

4 07.12.2020

Těch 5 je hodně subjektivních. Stylistika tu pořád ještě pokulhává, ale všechny ty krásné vzpomínky, které na čtení Tajemné komnaty (a vůbec celé série) mám, prostě drnkají na tu správnou nostalgickou notu a vlastně ani člověku moc nedovolují hodnotit jinak :)

Je to už pomalu taková tradice, že vždy jednou za pár měsíců vezmu do rukou další díl a během víkendu prostě vypnu a trávím čas v Bradavicích. Začínám být popravdě docela zvědavý, jestli mě to vůbec někdy omrzí :)

4 30.11.2020

Popravdě... po přečtení zdejších komentářů mi skoro přijde, že jsem četl jinou knížku. Nebo jsem prostě jen totálně mimo :) Pro mě je ale Půlnoční fronta docela smutným zklamáním. Premisa (plus úžasná obálka) mě donutila po knize sáhnout hned v den uvedení na trh, čehož doteď hořce lituju.

Po stylistické stránce jde (a to si myslím, že jsem dost objektivní) o takový ten Fantomácký slabší průměr. Težko říct, jestli za to může spíš Mackův styl psaní, nebo český překlad, ale kousky, jež se pyšní takovými jednovětnými perličkami jako "Neviděli ho, protože se zneviditelnil." prostě nelze brát přiliš vážně :)

Největší problém mám ale s příběhem jako takovým. Zatímco svět a jeho zákonitosti jsou docela zajímavé (a popravdě jsou to jediné, co mě u knihy udrželo), postavy už nikoliv. Až do konce mi prakticky všichni protagonisti byli dost ukradení, což asi není úplně dobře. Nadšený jsem pak moc nebyl ani z celkem typického přístupu, kdy jsou záporáci oproti kladným hrdinům většinu knihy mnohem schopnější a silnější, aniž by jim to ale k něčemu reálně bylo.

Těšil jsem se, zklamal jsem se, nepokračuju :/

P.S.: Nejvtipnější je ale stejně recenze v Pevnosti, která z Půlnoční fronty dělá pomalu dalšího Tolkiena. Sponzoring je holt sponzoring :D

4 18.11.2020

Ačkoliv tu nejspíš budu za pohana, Mignolův Hellboy mě vlastně nikdy moc nebavil, což se logicky podepsalo i na mém přístupu k Lordu Baltimorovi. Po dočtení první knihy ale musím naštěstí konstatovat, že jsem se obával zbytečně. Tahle upírská jízda z první poloviny 20. století se mi neuvěřitelně trefila do vkusu, na čemž má lví podíl Stenbeckova kresba, jež si bere to nejlepší z Mignoly a návdavkem přidává ještě něco málo navíc.

Celou knihou jsem se tak prokousal během cca hodiny a půl a nutno podotknout, že už se nemůžu dočkat, až mi přijde dvojka. Celkové tři hvězdy nicméně dávám hlavně kvůli příběh, který je poplatně rozjezdový. Hodně se představuje, vysvětluje, ale reálně se vlastně nic moc nestane...

4 07.08.2020

Prakticky celou poslední "kapitolu" jsem si lámal hlavu s tím, jak knihu ve finále ohodnotit. Nejlíp to shodou okolností vystihnul sám autor v doslovu, když zmínil, že po uvedení publikace na trh stála o povídání s ním spíš odbornější veřejnost. A to na Blackout sedí asi nejlíp.

Autor předestírá opravdu děsivou vizi budoucnosti, která působí o to mrazivěji, že je naprosto reálná. Bohužel, to co Elsberg získal na zpracování této v pravdě apokalyptické myšlenky, velmi rychle ztrácí na samotném uchopení příběhu. Postav se v knize vyskytuje spousta, ale žádná vyloženě hlavní (byť roli hrdiny měl asi zastávat Manzano) a celé to působí spíš jako suchý popis událostí, což ještě umocňuje skutečnost, že je na prvních cca 100 stranách jen nezbytně nutné minimum přímé řeči.

Nový Brown z Elsberga asi vážně nebude. Na druhou stranu... času stráveného s Blackoutem rozhodně nelituju! Jen člověk musí přistoupit na specifická pravidla hry, která víc než šokovat a bavit, chtějí po čtenáři, aby se zamyslel. A proti tomu nelze říct ani zbla.

4 22.06.2020

Neméně výborné pokračování prvního booku. Abnett tu na ploše nějakých sedmi, osmi sešitů rozehrává vysokooktanovou záležitost s parádní gradací, jejíž tempo sice krapet rozbíjí vedlejší dějová linka s Merou, ale ta se naštěstí omezuje jen na cca jedno číslo. Opravdovou výtku tak mám pouze ke kresbě Scota Eatona, jenž moc nezvládá akční pasáže, které jsou na můj vkus trochu moc nepřehledné. I tak ale Mantovu pomstu doporučuju všemi deseti ;)

4 16.02.2020