PosPol komentáře u knih

Po dlouhé době vlastně nevím, jak začít recenzi. Jak mám popsat něco nového, znepokojivého, divného? Kniha Když nás temnota miluje obsahuje dvě povídky:

KDYŽ NÁS TEMNOTA MILUJE - Sally Ann je mladá, krásná a čerstvě vdaná dívka. Při jednom namáhavém dni na poli se ale najednou ne tak úplně vlastní vinou ocitne v podzemí, odkud nemá šanci se dostat. A vážení, budu sprostá. Já bych se posrala strachy. Najednou je obklopena všeobjímající temnotou, chladem a čímsi neznámým, co číhá v jezírku. A tak začne utíkat, klopýtat a živořit jako ten nejbídnější červ....

V téhle novelce hoďte racionalitu za hlavu. Jakmile začnete přemýšlet nad fyziologií člověka a uvěřitelností, prohráli jste. Tenhle příběh mě nevyděsil svojí brutalitou, ale plížícím se nepříjemným pocitem, husí kůže byla součástí prožitku při čtení a po dočtení jsem bádala nad vlastními pocity a přemýšlela, co ještě můžu v knihách objevit?

KRÁSA JE... - tahle novelka mi zabodla ne střep, ale rovnou kůl do srdce. Martha je prostoduchá, až dementní starší ženština, která má místo nosu stejné prázdno, jako v hlavě. V příběhu se působivě prolíná minulost její matky a přítomnost Marthy. Nadpřirozeno je zde sekundární a spíše než na něj se povídka zaměřuje na psychologii postav, emocionální nálož potěší každého, kdo se rád nimrá v lidské duši a pozoruje boj s vnitřními démony...

Příběhy nemohou být rozdílnější, přesto je cosi spojuje. Jednak je to trasngenerační přenos, kdy děti trpí za skutky svých rodičů a potom konec - oba konce jsou rozhodně nečekané, absurdní a podtrhnou prapodivné pocity z knihy, které ale nejsem s to jasně definovat. Takže zkrátka 5/5* a velké doporučení, protože něco málo už jsem přečetla, ale tento knižní zážitek byl něco nového a neotřelého.

Děkuji nakladatelství Goldendog a za poskytnutí knihy.

4 25.03.2024

Bára je obyčejná žena, kterou čeká svatba s milovaným Filipem a spokojený život. To by ale nesměla umřít a probudit se celá zmatená v nebi...

Tamse setká se svým strážným andělem Noemi, ale především s lidmi, kteří z jejího života už dávno zmizeli. Čas je zde relativní a vše je možné. Část v nebi občas působila kýčovitě, přeci jen jednorožce na obláčku duhy bych v tomto žánru nečekala, ale proč ne, co my víme, jestli jich tam nahoře neběhá celé stádo.

V nebi se však nestihne ještě ani pořádně rozkoukat a je vržena zpět na Zemi, kde má dva měsíce do své smrti, aby napravila chyby a možná i zachránila něčí život. A Bára najednou zjišťuje, jak povrchním a plytkým způsobem doposud žila. Asi nejvíce se mi na celé knize líbilo ono emotivní prozření a zpytování svědomí. Uvědomění si, co je v životě důležité a co nikoliv.

Absolutně nejlepší byl moment, kdy se Bára otočila a vrátiila k jedné protivné bábě. To se mi normálně nějak podivně zamlžil zrak, když mi došlo, že jedno malinké rozhodnutí může změnit život dalších. Zároveň jsem byla nadšená z občasných vtipných momentů, které vyvažovaly ty smutné. Nadějeplný příběh, že ani smrtí nic nekončí a možná se pak setkáme s těmi, které milujeme.

Konec jsem tušila, nechtěla ho, ale byl nevyhnutelný. Jedinou výhradu mám k samotné hrdince Báře. Přišla mi přelétavá a nestálá, úplně jsem jí pak nevěřila ty city. Zároveň jsem občas nechápala její chování a rozhodnutí. Knihu však rozhodně mohu doporučit. Hodnotím 4/5* a děkuji za milou romantiku se spoustou krásných myšlenek.

4 18.02.2024

"Šplíchanec krve přistane doktorovi na obličeji, vypadá jako rudoch s válečným pomalováním. Otře ji rukávem pláště a pokračuje v porcování. Červená, vazká tekutina chlístá všude kolem. Vidím chladná, úzká očka za skly kulatých brýlí, v jeho výrazu je dychtivost nenasyty, horlivost řezníka, nadšení vraha. Čtvrtí mě jako podsvinče a já mám hrůznou předtuchu...."

POMILUJ SMRT od Veroniky Fiedlerové. Další z něžně a poeticky tvářících se knížeček Goldendogu, ale čeká vás všechno, jen ne výše zmíněné... Počátek 20. století v Rakousko-Uhersku. Luisa chce zkusit štěstí ve městě, chudé děvče z hor. Jenže smůla se jí lepí na paty jak somrák na dědka s cigárem v hubě. Hned první noc se dozvídá, že ve městě řádí bestiální vrah a vybírá si především děvky z vykřičeného domu. Tu se najde v řece nožka, tu v kanále ručka, ale hlavinka nikdy....

Jenže co když nevinně vyhlížející Luisa, pajdající díky nekvalitní protéze, není ta, která by se měla bát? Jaké tajemství by mohlo mladé děvče skrývat? Tahle knížečka má všechno! Ponurou atmosféru, smrad města, kdy při barvitém líčení zapáchajících uliček jsem měla pocit, jako bych se tam na chvíli ocitla. Stupňující se násilí, prolínání minulosti a přítomnosti, kdy zcela atypicky pro minulost je použit přítomný čas a pro přítomnost minulý čas, což dílko obzvlášťnuje.

Je zde vše, co od Zrnek temnoty očekávám a musím říct, že i pravidelným přísunem dostávám - bizár, originální zápletka, brutální a šílené vraždění, nečekané rozuzlení. Netradičně je hlavní zápletka vyřešena hned na prvních stránkách a příběh se ubírá jinak, než čekáte...

Musím říct, že Luisa mi i navzdory krátkému času, který jsem s ní strávila, přirostla k srdci a klidně bych si její příběh někdy přečetla znovu. Hodnotím 4,5/5, posledních pár stránek pro mě bylo trochu nadbytečných...

4 30.12.2023

Nazdarárek, co vy a seznamky? Co se týče Tinderu, tak miluji film Podvodník z Tinderu (The Tinder Swindler), to jsem se fakt nasmála naivitě a hlouposti. Každopádně na Historky z Tinderu jsem se moc těšila a první stránky mě pobavily. Bohužel s každou další stránkou se mi palce na nohou kroutily víc a víc.

Co se knize rozhodně nedá upřít, je čtivost a svižnost, kapitolky jsou maximálně na pár stránek. Je to vlastně psaná stand-up comedy, ale naroubovaná na život autorky. To pro mě byl první kámen úrazu - použila všechny známé vtipy a historky ze seznamování a popsala je, jako by je sama zažila. Zaráží mě, jaká spousta lidí v hodnocení autorku obdivuje za to, kolik si toho prožila. A přijde mi to trochu jako podraz, neupozornit na to.

Možná by historky fungovaly jednotlivě, ale čím více jsem jich přečetla, tím více jsem byla zpruzelá, otrávená a proti srsti mi byl humor dělaný na sílu. Ono VÍCE vždy neznamená LÉPE, možná kdyby autorka ubrala nohu z plynu, dopadlo by to jinak... Stand-up comedy příliš nefandím především proto, že málokdo umí být přirozeně vtipný jako třeba Kozub. Autorku jsem si po přečtení knihy našla na IG a její "humor" mě opravdu neoslovil.

Věřím, že kniha se bude spoustě dalších lidí líbit, ale za mě je to podprůměrná sbírka často zastaralých vtipů. Hodnotím 1,5/5 a další knihy si určitě nepřečtu.

4 19.12.2023

Milujete zimní příběhy? Jaký je váš top? Za mě zatím pořád vede trilogie Zimní noci, ale Přání od Leandry Sold (Pohádky pro velký holky) je v těsném závěsu!

Sotva se Karin stihne vyspat z oslavy osmnáctin, je vhozena do nemilosrdného víru života, kdy je nucena po autonehodě rodičů postarat se o malou sestřičku. Proto když se objeví Mráz a nabídne jí splnění jednoho přání, neváhá ani minutu. Jenže se možná měla zeptat, co bude muset na oplátku zaplatit. Má rok na to se rozhodnout, zda zvolí štěstí sestry a zdraví matky, nebo upřednostní vlastní touhy a přání....

V této knize ožívá slovanská mytologie, umně propojená s obyčejným životem smrtelníků. Morana, Živa, Veles a další známí bozi, avšak představeni originálním způsobem. Karin se tak dostane do magického, chladného světa, plného úchvatných, ale i děsivých postav, kouzel a překrásné přírody.

Krátké, čtivé kapitoly mě ihned vtáhly do děje. Karin se mi líbila od začátku, jak se postavila čelem k výzvám. Občas jsem měla problém s jejími myšlenkovými pochody, ale po takovém traumatu na ně nejspíše měla právo. Někdy totiž to, co se tváří jako sen, záhy promění se v noční můru. A jak by někdo mohl vyčítat mladé holce touhu žít a zakusit alespoň špetku štěstí?

Dokonale mrazivý příběh, ideální do aktuální pohádkové zimy. Autorka skvostně popsala Ledozem, palác Mráze, pohádkové bytosti, čtenář zde dostane i ledorušky, jimiž víly kreslí úchvatné ledové obrazce a krutou kletbu. Postavy oplývají šarmem, laskavostí, nebo jsou zákeřné a plné zášti. Až na jednu mají od začátku jasně určenou linii, i přesto o zvraty není nouze. Autorčin nevtíravý smysl pro humor a sarkasmus působily jako balzám na duši. A třeba takové mlžné pavučiny místo toaleťáku? Dokonalé!

Knihu hodnotím 5/5, možná zde není tolik fantasy, jak jsem zvyklá, ale ta dokonalá slow-burn romantická linka mi to dokonale vynahradila. Už se těším na další díl!

Děkuji Canc nakladatelství za poskytnutí knihy.

4 03.12.2023

"Cítila, jak se jí nestvůrně veliký hmyz zamotává do vlasů a leze po nohách, jako by se snažil najít skulinu, kterou by se dostal dovnitř do jejího těla. Potřásla hlavou a zároveň si předloktím kryla obličej před dalšími útoky. V tu samou chvíli kolem ní neco proletělo, až zavrávorala. Mohutný tvor s párem blanitých křídel zakončených silnými ostrými drápy přistál muži na ramenou...."

Rebeka je dvanáctileté děvče, které trpí rozštěpem horního patra. A když víš, jak se k sobě děti často dokáží chovat hůře než divoká zvěř, je ti hned jasné, že ti Rebeka okamžitě přiroste k srdíčku, obzvláště ve chvílích, kdy ji ostatní děti šikanují a ona si jen přeje zalézt s pláčem do kouta a stát se neviditelnou pro celý svět...

Jednoho dne Rebeka potká holčičku s Downovým syndromem, která jí odkryje děsivé tajemství, co se vlastně skrývá za takovým obyčejným, pošmourným mrakem a její život se obrátí vzhůru nohama. Možná bude nucena předčasně dospět, jenže co když to nezvládne a v kritický okamžik zůstane přispendlena na místě jako motýl, připíchlý špendlíkem ve vitríně? To už budeš muset zjistit sám, milý čtenáři!

Takže - je to již dvanácté Zrnko temnoty od Goldendogu a já si po novelce Pan Nikdo říkala, že stropu už tato edice dosáhla. A ono ejhle! Mrazí mě ještě teď při psaní recenze, protože Karin Novotná jsem doteď doby neznala, ale po menším stalkingu profilu jsem zjistila, že příběh obsahuje nejspíše kus jejího dětství a o to více mě zasáhl přesah knížečky.

Hodnotím 4,5/5 a jsem nadmíru spokojená, protože jsem dostala opět to, co ti GD umí nabídnout - dětskou naivitu versus šílená monstra, jednoduchý nedospělý pohled na svět versus pradávné zlo, stupňující se brutalitu a naprosto famózní, dechberoucí závěr! Jo, přesně tohle zvládne ani ne 100 stran příběhu.

"Pomalu se pootočil, přeměřil si dívku prázdnýma bílýma očima a odhalil v zakrváceném úšlebku téměř nekonečnou řadu ostrých zubů. Mezi nimi se propletl dlouhý tmavý jazyk opatřený na konci přísavkou s dalšími zoubky. V příští vteřině vyrazil směrem k ní...."

4 21.11.2023

„Nenávist nikdy nekončí, Kláro. Nenávist je věčná. Přetrvá klidně za křivdy staré stovky let. Je jedno, že je dávno smyla krev, historie a prach. Podstatné je, že jsou v lidských hlavách. Tam křivdy neumírají. Nikdy. A vyvolávají nové křivdy. Říkala jsi to sama, Češi a Němci, učí se to ve škole. A oni si to zase říkají doma po svém. Že jsou tady doma a Čech je nepřítel. To se nikdy nezmění...“

Je počátek devadesátých let, proběhl pád komunistů. Chystá se odsun sudetských Němců, ale odejde jen část z nich. Část zůstane „doma“ a v pohraničí to tak začne vřít. Otevírají se staré křivdy, vztahy mezi lidmi jsou složité a napjaté. Situaci navíc zhorší vražda bývalého inspektora gestapa.

Na knihu jsem se moc těšila. Možná se mi to stalo osudným, protože mě zklamala Jsem zvyklá vždy vypíchnout alespoň nějaká pozitiva, ale tady žádná nenacházím. Při čtení jsem se nudila, bylo zde příliš mnoho postav, které se jen mihly a byly nepodstatné. Ty, co byly podstatné zase byly zcela nevýrazné a bez jakéhokoliv charakteru, co by mě přiměl s nimi souznit, či vůbec cokoliv cítit. Co se týče hlavního hrdiny, tak to je exemplář sám o sobě. Redaktor, hrající si na detektiva a neustále narážející ksichtem na něčí pěst, popřípadě botu.

Od autora, který napsal tisíce a tisíce stran nejen fantasy bych čekala barvitý popis prostředí. Zde jsem však neustále narážela na krkolomný slovosled a polovinu knihy snad tvoří jen scénky s kouřením a slova jako cikán, skopčák, skinhead... Postrádala jsem vlastně cokoliv, co by mě nutilo číst dále. Řádky mi šly jedním okem tam a druhým ven. Bohužel nefunguje ani páteř príběhu – odsun Němců, protože vlastně proběhl, jenom ne úplně.

Čekala jsem zcela nový pohled na posametovou revoluci v sudetské oblasti, autor se však inspiroval skutečnými místy a osudy a tak jde příběh jen vlásek vedle reálné historické linie a nic nového mi neukázal. Hodnotím 1,5 a to za obálku, nápad a snahu sesumírovat ohavné události té doby a připomenout tak lidem historii trošku jinak.

„Víš hovno o válce, vraždění Čechů, holokaustu i vypalování vesnic na východě nebo západě. Víš hovno o gestapu a všech posraných rasových teorií, o tom, jak zfanatizovaní Sudeťáci v osmatřicátém nakládali své české sousedy do dobytčáků, jak zabíjeli české četníky a pak snili o konečném řešení české otázky...“

Děkuji KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí knihy

4 27.10.2023

,,Pawel se ještě několik vteřin díval na podlahu, jako by se rozhodoval a pak k ní beze slova přistoupil a dal jí tvrdou facku, až málem upadla. Anna na levé tváři ucítila ohnivý výbuch a na děsivý moment nemohla uvěřit, co se stalo.,,


Annino manželství se v počátcích neliší od jiných - láska až za hrob, Pawlovi sliby úžasné společné budoucnosti... Jenže po čase se jejich manželství odkloní od předpokládané dráhy a z milujícího muže se stává opilec, despota a násilník. Od slov ,,udělám z tebe nejšťastnějsí ženu na světě,, přejde k ,,opravdová žena nechá svého muže pít a šukat, kdykoli se mu zachce!,,. Anna mu to nějakou dobu trpí, ale po čase jí (díkybohu) dojde trpělivost a rozhodne se ho potrestat.


Naštěstí má ale babičku Janku, která si kdysi prošla podobným peklem a dost možná za pomoci mytologických bytostí dosáhla úspěchu... Naprosto vynikající příběh, který vyvolá spoustu emocí. Spojení domácího násilí, touhy po pomstě, slovanské mytologie, náboženství a zároveň obrazu stařičké polské babičky žijicí v pohádkové chaloupce? Totální dokonalost!


Teskný příběh zlomené ženy, která svým rozhodnutím nenechat se dále týrat rozjede kolos událostí, který čtenáře dovede do konce, kde si jen blaženě bude vrnět pod fousky. Zajímavostí je, že knihu napsal anglický sexuolog a autor více než stovky hororů společně s polskou psycholožkou, která pomáhá v Polsku sirotkům a u níž se jedná o prvotinu. Po přečtění těchto informací je pointa knihy mrazivě trefná a touha obou autorů pomáhat obětem násilí a domoci se pro ně spravedlnosti je z dílka patrná....


Je to již 11. Zrnko temnoty od nakladatelství Goldendog a zařadí se mezi moje 4 TOP Líp už bylo, V pekle jsme všichní Hébert a Zůstanou jen skvrny. Všechny tyto mají jedno společné na pár stránkách dokáží čtenáře vcucnout a po dočtení jej vyflusnout, emocionálně zcela prázdného a s myšlenkami, které rozhodně nekončí s poslední přečtenou stránkou. Za mě proto 5/5.

4 19.09.2023

(SPOILER) "Floyd na mě kouká s tím svým blbečkovským výrazem, protože jeho ošklivý ksicht ani jinak vypadat neumí. Předtím odešel z koupáku docela naštvaně, zato teď se usmívá. A já mám z toho úsměvu husí kůži."

Jóó vážení, ne nadarmo se říká, že od lásky k nenávisti je to jen jeden malý krůček. A tak když se Paulie zamiluje do svého nejlepšího kamaráda Floyda, vysněné letní prázdniny se v mění ve žhavé peklo.

"'Paule, oba víme, že se po burgeru číslo pět posereš.'
'Jsem ochotný posrat se, jen abych vyhrál.'
'Nenávidím tě!'"

Bože, jak já si tuhle knihu užila! Žulila jsem se jak blbeček nad nadávkami jako tupá palice, prašivej ušoplesk, opičí ksicht, skrček a další. Vzpomínala na vlastní telecí léta, kdy svět patřil nám. Kdy všechno bylo nedůležité, ale přitom každá kravina měla neskutečný význam!

Holky Pospíšilovy mají dar vžít se do postav a ty jsou naprosto uvěřitelné. Stejně jako -Pátá minuta je o nás- i tato kniha je naprosto obyčejná, ale přitom poutavá a hřející na dušišče tak, že to z ní činí knihu neobyčejnou. Je to přesně ten příběh, který vám dovolí odpoutat se od běžných starostí, usmívat se nad dětinskými pohnutkami dvou dospívajících kluků a doufat ve šťastný konec, po kterém ty naše (byť sebemenší) kousky romantického já touží.... Dávám 4,5/5 a děkuji autorkám za knihu i s nečekaně užitečným věnováním.

"Naděje je hrozná bestie a dokáže člověka potrápit víc než hrst velkých hnědých mravenců."

4 30.08.2023

(SPOILER) Svět jak jej známe skončil. Po třetí světové válce jsou státy přerozděleny a nastává krutá vláda. Každé dítě je odebráno matce hned po narození, ty nemocné mizí, ty zdravé procházejí zvláštními ústavy, kde jsou postupně vybírány jejich budoucí profese a nové rodiny. Kdo nezapadá do systému, končí ve slumu za zdí. Za zdí s radiací...

Ptáte se, kde je ta paní jara? Inu, jak už to u lidí bývá, přestali věřit v bohy. Přestali je uctívat a dodržovat tradice, náboženství je zakázáno. Ale bohové přeci jen tak nemizí...

A protože nečtu anotace, čekala jsem romantické fantasy o slovenských bozích. No, jaké drsné překvapení mě čekalo! Dostala jsem dystopický nářez, v hlavní roli opět mocnářský souboj nepoučitelných lidí, kontrast mezi nechutným bohatstvím a naprostou chudobou. Patriarchát, ve kterém ženy nemají žádná práva, ale slouží jako okrasné květinky, bohužel občas i jako boxovací pytle.

A do tohoto zvráceného světa se narodí Star. Sledujeme její smutné dětství bez rodičů, absenci lásky, odtržení od přátel až po přiřazení do nové rodiny. Už od mala se však Star cítí odlišná, mnohem blíže než k lidem má k přírodě...

Za mě úžasné dílo, proto 4,5/5 a mrzí mě snad jediné a to je upozadění magického světa před tím lidským. Autorka však napsala tak mrazivě strhující postapo, že jí odpouštím . Postavu Nikolaje jsem si zamilovala a doufám, že v druhém díle dostane více prostoru! Zároveň po dočtení zůstává pár nevysvětlených záležitostí a jsem moc zvědavá, jak se s tím autorka v dalším díle popasuje.

Mimochodem, kniha mi vzdáleně připomíná Příběh služebnice (ten filmový) a o to více jsem fandila Star.

4 09.08.2023

(SPOILER) ,,Energie. Život. Smrt. Všechno. Zvedneme se a upadneme a zase se zvedneme. Pohybujeme se různými stezkami, smrt ale nediskriminuje. Přijde si pro všechny. Odlišuje tě to, jak s ní naložíš.,,

Wallace je krutý, sobecký a nesnesitelný právník. Považuje se za žraloka mezi mřenkami. S nikým nemá slitování, na zbytečnosti jako je rodina, odpočinek či přátelé nemá čas a opovrhuje všemi kolem sebe. Jednu chvíli tu je, a najednou není. Ocitne se na svém pohřbu, kde křičí, ale nikdo jej neslyší. Smrt popírá i ve chvíli, kdy jej odvádí Smrtka. Ta ho odvede do čajovny na okraji města, kde se setká s Hugem. Ten je pro lidi z vesnice okouzlujícím majitelem podniku, pro duše pak slouží jako Cháron, tedy převozník na druhou stranu.

Vždycky si myslíme, kolik nemáme času, ale když o něco doopravdy jde, čas nikdy nestačí. Wallace tak začne poznávat, o co všechno přišel během života a jak špatným člověkem byl. Mezi ním a Hugem začne vznikat cosi výjimečného.Jenže Wallace je mrtvý a Hugo živý.

Klune mi vzal srdíčko a zatímco jej z jedné strany něžně hladil, z druhé do něj nemilosrdně bušil boxerem. Tahle kniha je neskutečný poklad! Vážné téma smrti protkané bonmoty. Podmanivé prostředí čajovny skrývající tajemství toho, co se děje za oponou. Sarkastičtí duchové, kousavá, ale srdečná Smrtka, empatický převozník s náručí dokořán pro každého, kdo bude potřebovat. Nemůžu říct, že bych brečela. Já řvala jak malá holka! A ještě víc po dočtení poděkování, kdy jsem se dozvěděla, že kniha vznikla na popud úmrtí autora a jako způsob jak se se smrtí vyrovnat.

Wallace musel umřít, aby v sobě našel lidskost. Letos to bude určitě jedna z mých TOP knih, jinak než 5/5 nelze hodnotit. A určitě si ji chci někdy přečíst ještě jednou. Minimálně až můj život opustí někdo důležitý, protože kniha dává naději. Naději na možnost získat zpět své lidství. Naději na opětové setkání s milovanými. A především naději na lásku a druhou šanci.

,,Pozdní procitnutí je mocná věc, Wallaci. Ne vždycky vidíme, co máme přímo před nosem, natož abychom to dokázali ocenit. Teprve při pohledu zpět si uvědomíme, co jsme měli vědět celou dobu.,,

4 19.07.2023

,,Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to zapomněli. Když se přihodí něco dobrého, pijete, abyste to oslavili. A když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo. Bukowski,,

Martinovi je přes padesát, právě ho vyhodili z práce kvůli stáří a on zjišťuje, že na něj nikde nečekají s otevřenou náručí. Kromě toho se mu rozpadá manželství. Jenom chlast, ten ho nikdy nezklame. Je tu pro něj. Vždycky a v jakékoliv míře

,,Pijete příležitostně, nebo pravidelně? Pravidelně při každé příležitosti.,,

Svérázné dílko, plné suchého a břitkého humoru, které mě bavilo od první stránky až do konce. Je rozděleno na dvě části půlku času strávil Martin v léčebně a půlku v base. V obou částech se potýká se společností, s existencionální krizí, vzpomíná a bilancuje svůj dosavadní život. Skáče z myšlenky do vzpomínky, avšak určitá chaotičnost zde jen potrhuje ponurost příběhu. Zdánlivě vtipné a lehkovážné vyprávění ale sotva zakryje závažnost situace.

,,Chlapi mezi padesátkou a šedesátkou jsou fakt nejohroženější druh. Kam se na nás hrabou pandy. Nebo opravdový člověk Meresjev. Ten se plazil lesem jen osmnáct dní. My to máme na doživotí. Každý den se o pár centimetrů snažíme vyškrábat ze dna, ale jsme na tom hůř než Meresjev. Sice nohy máme, ale furt nám je někdo podráží. Věk.,,

V knize najdete cynické poznámky, nikdy neumírající hospodské vtipy o bolševicích či Moravácích. Dozvíte se, jak se Martin stal krmičem želv, rozdíl mezi cikánem a Romem, či proč Lenin pořád běhá a křičí Kousni se do hlavy! Obě části mě bavily, ale druhá o fousek více, neb mi tak moc připomínala Útěk z věznice Shawsank! Všichni jsou tam nevinně, právník to posral.

,,Víš co? Není důležitý, cos udělal. Důležitý je, za co tě chytili. Není důležitý, za co tě chytili. Důležitý je, za co tě odsoudí.,,

Skvělá jednohubka, dostala jsem přesně to, co jsem chtěl a proto dávám 4.5/5 a rozhodně doporučuji ke čtení.

,,Až umřu, pohřběte mě ksichtem dolů. Aby mi celý svět mohl políbit prdel.,,

4 06.07.2023

"Sledovala, jak padá z neumně postavené plošiny, pozorovala jeho groteskní pohyby, oči podlité krví a hřmotnou inkontinenci. Pod její lítostí a odporem se vzedmulo temné vzrušení. Jak snadné je zredukovat člověka na ubohou loutku zmítající se ve vzduchu."

Píše se rok 1873 a Ruth Abbott se zamiluje. Bohužel do špatného pohlaví a tak je nucena zostuzeně opustit rodné místo a připojuje se ke karavaně směřující na západ. Jenže prérie je vskutku nehostinné a prázdné místo a konvoj se začíná potýkat s jednou tragédií větší než druhou...

"Nejhorší je, když se modlíš. Jak víš, že tě poslouchá Bůh, a ne někdo jiný. Něco ti vstoupí do mysli, jak víš, že to není sám ďábel?"

Když se začnou ztrácet děti, lidé jsou rozezleni a přichází klasický fanatismus - je jedno, kdo bude potrestán, hlavně když budou moci někoho zabít! Jejich hněv se tak obrátí i proti sobě samým, včetně Ruth.

Máme tu další z krátkých Zrnek temnoty, opět bizarní, těžce uchopitelný, sotva uvěřitelný. Líbí se mi zakomponování příběhu do doby velkého Bílého muže a Indiánů, kdy divoký západ byl opravdu Divoký, smrad, špína a pot, poodhalení monster, jež se v lidech probouzí. Občas jsem bojovala s chováním a myšlenkovými pochody Ruth i dalších, proto 3,5/5 a budu se těšit na další Zrnka temnoty.

"S tím začala příšerná hostina, zarývání zubů do chrupavek a šlach přehlušilo jeho děsivé výkriřky, které včas utichly. Pak už následovalo volnější tempo, vyškrabávání očí, odhalení tajemství lebky - záblesk lesklého šarlatového mozku, rosolovitého embrya v lůně kosti."

4 17.05.2023

"Žena a stroj je čarokrásné propojení. Sílu doplňuje křehkost a něha".

Víte, co je to budník, zrychlovač, FOŘT či odistancování? Víte, čím je zláštní tramvajová linka 23? To se dozvíte v knize Deník tramvajačky. Stejně jako to, proč ma Karolína doma místo židlí z Ikea vyřazené sedačky z tramvají.

Deník obsahuje útržkovité záznamy za poslední 4 roky života Karolíny, která miluje tramvaje a svoji práci tramvajačky. Jednoduché, přesto poutavé čtení o (ne)všedních dnech plných radostí, ale i starostí a problémů. Vše proloženo dobovými fotografiemi a k tomu ladícími kresbami. Projedete se tramvajemi od těch nejstarších,dřevěných a laděných do secesního stylu, až po nejnovější Škodu 15 t.

Kromě jiného, si přečtete, jak tato sympatická blondýnka musela bojovat s předsudky (protože hezká ženská to někam dotáhne jen přes postel, že?), či s nenávistí a urážkami (nejen) na svém Instagramovém profilu. Proč má někdo potřebu nadávat jí do namyšlených krav mi hlava nebere....

Příběh mě provázel dnešní odpoledne, knihu jsem čapla na Světě knih jen podle obálky, co mně padla do oka a jsem moc ráda, že jsem si přečetla příběh ženy, která pro sebe čtyřlístek neutrhne, protože je vděčná a spokojená s tím, co má, ale utrhne jej pro kamaráda. Příběh ženy, která se nestydí mluvit o tabu jako jsou panické ataky a dalších útrapách v osobním životě. To cením, dávám 4/5 a doporučuji.

"Život nabízí tolik možností, keré se musí prožít, a ač se to zdá být sebevíc nereálné, zázraky se dějí".

4 13.05.2023

Víte, jak se říká, že je něco silný šálek kávy? Tak tahle je od Maryši.... Příběh začíná emotivními posledními chvilkami 17-ti letého Romana. Sledujeme, jak umírá poté, co ho někdo ubodá.... Pro jeho o dva roky starší sestru Valerii je to o to zdrcující, že možná mohla jeho smrti zabránit.

Sledujeme vyšetřování Romanovi vraždy a mezitím nám autorka předkládá příběh rozpadlé rodiny Mrázových. Matka Marcela je kráva, že větší byste sotva pohledali! Její krédo? "Dala jsem těm harantům svoje nejlepší roky, proč by mi to nemohli vrátit?"

A tak sledujeme srdcervoucí vzpomínky Val, která se od pěti starala o domácnost, vařila a později chodila na brigádu, aby vůbec měli peníze na jídlo. "Musela by totiž přiznat, že nemají peníze, pokud jim děda nepomůže nebo matka někoho neokrade. Že nemají co jíst, v čem prát, jak si zatopit, zkrátka vůbec nic. Že kradou svíčky na hřbitovech, aby měli večer světlo. Jako lednička slouží venkovní parapet ,a pokud je léto, tak nemají nic, co by se mohlo zkazit. Že perou oblečení ve vaně poté co se všichni vykoupou....". Matka ji nenávidí, protože v ní vidí podobu bývalého manžela a dává jí to náležitě sežrat. Pěstuje v ní pocit méněcennosti a viny. Měla jsem slzy v očích, tohle by žádné dítě nemělo prožívat!

Val tak dostává nakládačku od života již v raném věku a snaží se toho ušetřit bratra Romana. O to větší je její zděšení, že byl zapleten do prodeje drog a chodil s dcerou feťačky a dealera. Oceňuji vhled do světa drog. Nebylo lehké číst o tom, jak je někdo schopný prodat své nezletilé dítě za drogy.... Kniha je psaná z pohledu Romana, Valerie, Marcely, detektiva Igora a dívky Romana Laury. Úžasné, číst příběh psaný z tolika pohledů!

Jde o příběh plný smutku a bezdaněje, ale autorka jej prokládá střípky naděje a za to moc děkuji, o trochu to zmenšilo ten kráter v srdci, co mi po dočtení zůstal.... Nemohu dát jinak než 5/5 a jdu si kleknout za trest do kouta za mé neustálé podceňování českých autorů, protože Jana by směle mohla konkurovat zahraničním autorům!

4 05.04.2023

Nejočekávánější, nejděsivější a nejbrutálnější thriller roku! Tak to určitě, no. Tuhle knihu jste už viděli všichni, názor na ni mají dokonce už i ti, co nečetli. Po Znamenité mrtvole další kniha, dělící lidi na dva tábory, oba schopné si vrazit kudlu do oka kvůli opačnému názoru....

Dobrá, přeháním, já vím. Ale tolik emocí jsem už dlouho u knihy nezaznamenala. Nechápu, čím si zrovna tato zasloužila vystřelit prakem přímo na Měsíc. Upřímně, mnohem více jí to uškodilo, protože všichni měli obrovská očekávání. A ta... se jaksi... nenaplnila....

Kopíráka jsem četla ve společném čtení, jinak bych se do nákupu nehrnula, jak to má nálepku Bestseller, dost často je to pro mě výstraha Nebrat! A jen díky tomuto závazku jsem knihu dočetla, jinak bych ji bývala odložila hned v první třetině. Nic tam nedávalo smysl. Hlavní hrdinka Jess je na ránu, titul Matka roku by jistě nevyhrála. Stejně jako titul Manželka roku, kde se oba podvádějí navzájem a zatímco její manžel uhoří v baráku, ona už myslí na sex s jiným. Ale dobrá, každý se odreaguje jinak, to je v knize asi to nejmenší. Pojmenovat tři hlavní postavy Nate, Nav, Noah taky nebylo zrovna kreativní, stejně jako oslovování někdy příjmením, někdy jménem.

Mnohem větší průser je totálně zpackaný překlad. U knihy roku bych předpokládala, že si někdo dá tu práci a zkontroluje to? Špatný (asi doslovný) překlad, kdy místo asociální čtete antisociální, krkolomný slovosled, nenavazující a dávající pramalý smysl. To, společně s naprostou neschopností policie, udělá z nadějného příběhu frašku. Autorka si příběh ohýbá jak potřebuje.

A dobrá, abych nekřivdila, poslední třetina mě fakt chytla a bavila, chyb bylo méně a příběh gradoval. Snaha šokovat brutálními scénami se mnou nic moc nedělala, občas to bylo až moc na sílu. Vraha jsem si myslela, že znám od půlky knihy, ale ejhle - byla jsem mimo (což jsem vždy, takže nic potupného). Jenže pak to (znovu a opět) autorka zabije Epilogem, kde prostě všechno na třech stranách osvětlí, jenže to příběhu uškodí.

Takže obálka luxusní, námět perfektní, ale u obsahu si možná autorka ukousla příliš velké sousto... Proto hodnotím 2/5.

4 03.04.2023

104 dní
2.025 km
800 hod chůze
6.582 g na zádech
2.733.750 kroků
50.000 Kč

Odvážná 21letá Nicolleta se rozhodně vyrazit z Havířova do Istanbulu. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby si neusmyslela, že půjde pěšky. Čekala jsem itinerář každého kroku, ale kdepak, Nicol si prostě dala trasu Havířov Istanbul a jedinou podmínkou byla civilizace každé 4 dny na doplnění zásob. Okolí jí odrazuje s hrozbami jako nikam nechoď, unesou tě, zabijou, znásilní, prodají na orgány, budou žádat výkupné apod.Její heslo při přípravě? Smrt jsem při přípravě musela přijmout za svou

I přes odrazování se tak vydává na svoji cestu. Jak sama píše: Je třeba najít svůj střed, zklidnit své nitro, reorganizovat žebříček zborcených hodnot. Vezme svůj šestikilový batoh a vyrazí: Úděl poutníka je putovat i přes všechny strasti, aby se s vděčností mohl kochat krajinou. S vědomím, že zrovna tady a teď je správně. Celé putování je proloženo krásnými fotografiemi a různými zápisky z minulosti. Ostatně bolest z minulosti je jednou z pohnutek putování Nicol. A jsem ráda, že o těchto tématech otevřeně píše.

Během cesty přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko a Bulharsko potkává různorodou směsici lidí, kteří mají jedno společné neuvěřitelnou pohostinnost a zvídavost. Čím méně toho mají, tím více dají. Popisuje však i útrapy cesty jako střevní potíže, puchýře, záněty svalů, spálenou kůži. Když však píše o objevení medvědích stop, setkání s agresivními pasteveckými psy v Rumunsku, či lezení do různých objektů, tak mě upřímně docela mrazilo.

Kromě úchvatných fotek je kniha protknuta moudrými myšlenkami, které bych nečekala od tak mladé slečny a ještě v její úplně první knize: Jsem jen zrnko písku na Gobi, zcela nepodstatná, a to především v porovnání s širým vesmírem. Z dílka cítím pokoru, uvědomění a především úctu k životu! Tu její samomluvu během cesty jsem si rovněž užívala, potutelně se usmívala a když ke konci knihy nalezne nečekaného parťáka no nebudu lhát, oči jsem měla vlhčí více než obvykle.

Od knihy jsem neměla žádná očekávání, ale zcela nečekaně mě fantasticky nadchla! Asi jsem doteď měla za to, že cestopisy píše jen Zibura, u jehož knih znám akorát překrásné obálky. Cestopis jsem vlastně nikdy nečetla. Jedinou vadou na kráse je můj skepticismus a paranoia, mladá a krásná holka vleze k chlapovi do auta, do baráku apod. Nevím, zda to je odvaha, či nerozum. A také výběr fotek, přeci jen při takovém množství jsem čekala např. více z Turecka.... Kniha jako celek je ale skvělá, takže dávám 4,5/5.

4 15.03.2023

Elsa začne chodit na Royal Elite. "Školné na téhle elitní střední stojí celé jmění a ještě pár orgánů prodaných na černém trhu". Má v plánu být neviditelná a přežít. Jenže její plán se zhroutí hned první den, kdy ji král školy Aiden čapne pod krkem, praští s ní o zeď a s temnou prázdnotou v očích jí sdělí, že ji zničí....

Elsa si nese šrámy z minulosti. "Nezáleží na tom, kolik je vám let, pocit osamění je něco, na co nikdy nezapomenete". Ostatní ji bez ustání šikanují. A Aiden v jejich čele: "Aiden mě pozoruje svýma sadistickýma očima. Ale teď je lesk v nich temnější. Zamlženější. Výraznější". Aiden fakt není Pan sympaťák. Je to prvotřídní hajzl, násilnej, zlej a temnej jak odvrácená strana Měsíce.

Proč si vybral zrovna Elsu? "Narodila ses, abys trpěla". Začne jí obtěžovat, vyhrožovat a sexuálně napadat. "Jsem zvědavý, kdo uvěří, že jsem se tě dotýkal bez tvého souhlasu. Můžu mít každou kundu, na kterou dostanu chuť, co je tak výjimečného na té tvojí?". "To, že ji nedostaneš, odpoví Elsa".

Tohle byla laskomina na odpoledne. U téhle knihy nemusíte přemýšlet, prostě jen hltáte slova. A u Zvrhlého krále dávám plusové body za temný příběh na pozadí, odkrývající střípky zla kousek po kousku.... Rozhodně není v pořádku, jak si Aiden přivlastní Elsu a v podstatě ji donutí k němu něco cítit. Takových 365 dní po středoškolsku. A trochu mám pocit, že aby byla kniha prodejná, tak musí být ptáci co největší a netvrdší a ženská lůna co nejvlhčí. Ale co už, proč si občas něco takového nepřečíst, že?

Dávám 4/5, hvězdu strhávám za jména hrdinů Queen, King, Knight, strašně prvoplánové. A to, jak jí Aiden oslovoval miláčku a ostatní jí říkali Ledovko, no to bylo šílené, ale to je problém překladu....

4 03.03.2023

Po přečtení Říše upíra jsem si říkala, že už nic lepšího od autora číst nebudu. Inu, člověk je tvor omylný. Milujete Aryu Stark z GOT? Pak tuto knihu musíte mít! Nikdynoc má šmrnc, který jsem u fantasy už dlouho neviděla
Není to nic pro slabé povahy, krev teče proudem, střeva jsou vyvrhována, tváře hyzděny, fanatismus je všude okolo. A mezitím je malá Mia, která žije jen pro pomstu. Zapomeňte na nějaké morální zásady, ty tu dostávají solidně na prdel. Zapomeňte na spravedlnost nebo karmu!
Kniha je tvořena třemi liniemi - hlavní příběh, kdy se z holčičky stává nelítostná vražedkyně. V té druhé, psané kurzívou, jsou nám podávány střípky vzpomínek a to velmi pomalu. Třetí? Poznámky pod čarou. Od autora úžasný počin, jednak promlouvá osobně ke čtenáři, ale hlavně vysvětluje mnoho věcí.
Proč je kniha dokonalá?
- autor dokázal vymyslet kompletní a úžasný svět, na nic nezapomněl a vše dává smysl.
- hlavní hrdinka je postavena před situace, kdy se musí rozhodovat. A vy rázem zjistíte, že nic jako dobro a zlo neexistuje.
- kniha má tři díly a chválabohu jsou všechny vydané, takže příběh je kompletní.

4 15.09.2022

Úžasný počin! Nerada čtu klasickou literaturu a přes to bych ji chtěla znát. Toto je skvělá cesta - grafické zpracování. A když je úžasné jako Bílá nemoc, pak je potěšena duše i oko :)

4 16.08.2022