poiu komentáře u knih

Krásné, jazykově vytříbené pohádky. :-) Dá se číst stále dokola a neomrzí se. :-)

16 01.11.2021

(SPOILER) Velmi příjemně napsaná detektivka, trošku pohed do zákulisí psychoterapie (za to díky :-) ) a vrahoun, který své oběti zabíjí podle * * * * * S P O I L E R !!!!! * * * * * * dětské knihy říkanek - Ježipetr (tohle je tak děsivé, že si tu knihu musím sehnat a přečíst!). Hlavní hrdinka Sabina i Maarten S. jsou celkem sympatičtí, a docela dobře tahle dvojka funguje.

Děj pěkně odsýpá, není tam moc hluchých míst, ale trošku mi tam hapruje ta časová osa posledních obětí. Vraždění buď 6. nebo 20. mi přijde strašně nesystematické a nesmyslné. (Dala bych jen jedno = významnějsí :-) datum.) Nicméně výborný nápad pro psychopaty - vraždit pokaždé v jiném městě nebo i státě a policie nikdy nenajde souvislost...

No a na konci jistým způsobem happy end, i když zrovna Helena mi nebyla moc sympatická. A hlavně jsem si celou dobu myslela * * * * * DALŠÍ S P O I L E R * * * ** že vrahem je ten její manžel Franck. Nebo že vrahovi minimálně platí za ty děsivé "dárky" pro Helenu.

Musím ale říct, že možná jsem i já trochu zralá na psychoterapii, protože na konci mi bylo vraha trochu líto (ve smyslu, že jako dítě JEN potřeboval TROCHU LÁSKY a tohle všechno se vůbec nemuselo stát....) No. Takže tak.

13 03.08.2023

Skvělá humoristická kniha s příjemným a sarkastickým humorem.... :-) Dá se říst pořád dokola a nikdy neomrzí....

"......Posvátnost chvíle byla přerušena příchodem tety Kateřiny. A bylo by možno říci zbrklým příchodem, protože tak, jak ona vešla, normální lidé do pokoje nevcházejí. Dveře se rozlétly, jako by za nimi vybuchl granát a teta vpadla dovnitř. Zvolala něco naprosto nesrozumitelného a vrhla se do křesla.

Saturnin si dovolil poznamenat, že to snad není možné. Teta pravila, že je tomu, bohužel, tak. Saturnin mínil, že se jistě všechno vysvětlí. Teta řekla, že měla zlý té noci sen. Saturnin se tázal, zda šla dceruška k vodě ven. Teta se naň nechápavě podívala, a ptala se, jaká dceruška. Místo odpovědi se Saturnin tázal, jestli tedy pana Milouše k jezeru cos nutí, nic doma, nic mu po chuti. Teta chtěla vědět, jestli Milouš něco takového říkal, a kde je to jezero. "

:-D :-D :-D :-D :-D :-D Prostě boží.....

12 10.09.2015

Skvost mezi detektivkami. Deset lidí na ostrově odříznutých od zbytku světa a vraždící šílenec ukrytý někde na ostrově. Výborně vykreslené charaktery postav, proměna jejich myšlení, vzájemné obviňování a nedůvěra, strach. Vrahem může být kdokoli a kdo to je ve skutečnosti, se dozvíme až na posledních stranách. O téhle knize budete přemýšlet, i když ji zrovna nebudete číst.....

Pecka. :-)

11 07.12.2016

Pražský novinář Petr Valeš se vrací zpátky do rodné vesnice v podhůří Orlických hor, odkud jako mladý utekl, když se ztratil jeho nejlepší kamarád Vojta (alias Pizizubka). Jenže po návratu se začnou dít divné věci a Petr má pocit, že se zbláznil.

Ale co když je to všechno jinak? Petr začíná pátrat v kronikách a zjišťuje, že nezmizel jenom jeho kamarád Vojta, ale taky další děti......

Při čtení mě dost často mrazilo a mrtvá jehňátka jsem viděla skoro všude..... Prostě mě to fakt chytlo a skvěle se mi to četlo a když jsem nečetla, aspoň jsem na příběh myslela.

A musím vyzdvihnout tu autorčinu nádhernou skoro až lyricky popisnou češtinu, díky které jsem měla pocit, že jsem opravdu v temném lese, na zasněženém kopci nebo ve smradlavém kutlochu radioamatéra pana Broma. A ta flétna! Tu jsem přímo nenáviděla a myslím, že už si hned tak žádnou neposlechnu. :-) :-) :-)

Hvězdička dolů je za ten uspěchaný konec, který mě trošku zklamal....

"Ze šumu se vynořila jemná melodie, lahodná flétna s hnilobným podtónem, zježila Petrovi pozůstatky pravěké srsti na krku. Bylo to jako napít se vody ze studánky, plnými doušky vychutnávat, jak je osvěžující a dobrá, a pak si všimnout, že na dně celou dobu tlelo tělo."

10 05.03.2024

Jedno z mých nejoblíbenějších dramat vůbec.... Krásně napsané, živé.... Maryša se potácí mezi zoufalstvím ze závazku, do kterého ji nedobrovolně vehnali rodiče a láskou k Franckovi.... Životní tragédie mladých lidí....

Vávra: Na hromech líháme, na hromech vstáváme. Musí to bét, Maryšo? Což nemože byt u nás jináč?

9 10.10.2018

Něco tak hrozného jsem dlouho nečetla. Začala jsem knihu číst proto, že o ní všichni mluvili a říkali, jak je skvělá. Takhle hloupou hlavní hrdinku jsem ještě nikdy neviděla a hned od začátku jsem měla chuť ji zabít. Byla mi naprosto nesympatická svou hloupostí, naivitou, přístupem a prostě vším.

Jedna z nejhorších knih, co jsem v životě četla (a to jsem četla i dívčí románky :-)

8 29.06.2015

Mám ráda takové krátké povídky a epizody ze života obyčejných lidí... :-) Četlo se to dobře, je to taková oddechová miniknížečka.

A. Mornštajnová: Pohádky - Anna přesvědčuje mámu, ale hlavně sebe samu, že její vztah s manželem Honzou je v pořádku, i když se k ní Honza opravdu nechová jako princ z pohádky... Mámě se bojí svěřit, protože máma si žije ve svém snu o Honzově dokonalosti....

P. Šabach: Prokletí rodu Grussů - o nočním hlídači v galerii a jeho obrovském rodovén tajemství spojeném se starým obrazem .... (Schválně, kdo jste si také vygooglili Růžencovou slavnost Albrechta Dürera? :-) )

A. Geislerová: Milada - Milada je trochu starosvětská učitelka na dívčí škole, která za žádnou cenu nechce připustit změny na školních pozemcích ani nechat policii vyšetřit sérii záhadných loupeží, které se ve škole dějí.... (Proč asi?)

J. Rudiš: Samochlapskej večer - "To bude klidnej večer, jen si dám kafe v kavárně V lese...."

P. Dvořáková: Umaúúúúú - O věštkyni, které nakonec budoucnost předpoví její naštvaná kámoška z učňáku. :-)

M. Epstein: Telefon - Na novém telefonu se objevuje záhadná poznámka, znovu a znovu... a znovu.

B. Bellová: Jak jsem hledal bránu - Na návštěvě u dcery v Mikulově si hlavní hrdina potřebuje srovnat myšlenky...

P. Koucká: Co by se děti neměly dozvědět - Na psychoterapeutické schůzce v azylovém domě do skupinky žen jedna nezapadá.Ostatním připadá zvláštně zakřiknutá, "nevinná", dokud jim o neprozradí tajemství....

7 23.02.2021

Pětatřicátník (takže žádný stařec nad hrobem :-) Vojta Kaliba zůstává po maminčině smrti na hospodářství sám jenom s tatínkem. Jeho švagr Smrž lačnící po penězích mu domluví sňatek s mladou dívkou z hor - Kadlou, do které se Vojta okamžitě zamiluje a snesl by jí modré z nebe. Kadla bohužel jeho lásku ani náklonnost nesdílí a spolu se svojí matkou (která se taky nacpe Vojtovi do chalupy) mu dělá ze života peklo. Vojta už neví, co by měl udělat, aby ho Kadla měla ráda, doufá, že se jejich situace zlepší, když se s oběma bude snažit vycházet po dobrém a platit za tchýni dluhy, které si nadělala... Příběh se ale vyhrocuje s narozením syna, kdy Kadla nechce Vojtovi dítě ani na minutu půjčit a Vojta už neví, co dál dělat...

Vojta je pro mě prototypem hodného a laskavého člověka, který by pro svou ženu a dítě udělal všechno na světě, ale Kadla i s matkou jen na něm a na všem, co dělá, hledají chyby a posmívají se mu... Celou dobu, co jsem knihu četla mi bylo hrozně teskno a úzko, bylo mi Vojty líto tak moc líto... :-( :-(

"Když nemluvíš a mračíš se, nejraději bych z domu utekl, všecko na mne padá, smutno mi je; ale já bych utéct nemohl, protože bez tebe nemůžu být - člověk ani neví, co se s ním děje a jak se to stalo!"

7 28.10.2020

(SPOILER) Studie v šarlatové - * * * * * zde se setkává doktor Watson s podivínem Sherlockem Holmesem a sleduje ho při jeho deduktivní práci až k odhalení vraha ( ***** S P O I L E R ***** který putuje přes půl světa, aby vykonal svou pomstu)

Podpis čtyř - * * * * *opět velmi zajímavé vyústění celé situace - zde se jedná o velké poklad z Indie...

Skandál v Čechách - * * * * * -- tady Irene Adlerová Sherlocka pěkně převezla... :-)
Spolek Ryšavců - * * * * * -- to musel někdo dlouho plánovat - takovouhle akci! :-)
Případ totožnosti - * *
Záhada Boscombského údolí - * * *
Pět pomerančových jadérek - * * * *
Ohyzdný žebrák - * * *
Modrá karbunkule - * * * - tady se zloděj pořádně vytrestal sám..
Strakatý pás - * * * *
Inženýrův palec - * * * * --- tady by mě zajímalo celé rozuzlení, kdo byly další postavy příběhu a jak to s nimi dopadlo dál..
Urozený ženich - * * *
Berylová korunka - * *
Dům u Měděných buků - * * *

7 27.07.2020

Malý Alenáš je správcem v krajině snů, ve které zajišťuje ostatním snům nerušenou práci - tedy to, aby se zdály správnému snivci.

Na knize je skvělá především autorova práce s jazykem. :-) - Celý jsem se sesypal - to budu asi krupice.

"Takhle si tedy Malý Alenáš to svoje vítězství nad postrachem, kazisnem Libušem věru nepředstavoval. Představoval si, že to bude velká sláva a on, vítěz, bude nej nej....
Aha!
Malý Alenáš pochopil.
A došlo mu taky to, že on, vítěz, je teď vlastně za Libuše odpovědný! Aby nebyl darebák, aby se naučil zdát. V tom že je - anebo bude - teprve vítězství."

7 24.06.2020

Četlo se mi to skvěle, příběh Juliette mě bavil...... :-) Mám trochu problém s nedomyšleností některých věcí (např. podzemní pěstování prasat, sprchy a splachování vodou --- v budoucnosti, kdy lidstvo žije v podzemních krytech, bych vodu chápala jako nejvzácnější ze všech vymožeností, byla by na příděl atp., dále
---------- spolier------------ mi vadilo, že pár lidí se jen tak vydá po schodech nahoru "dělat revoluci" a místo toho, aby se něco pokusili změnit mírovou cestou = diskuzí = rovnou přijdou na řadu zbraně...... Kde se tam ty zbraně vůbec vzaly? Lidé z mechanického si je NAJEDNOU - JEN TAK vyrobili? Bez plánů, bez zkušeností....???? ) , taky jsem trochu čekala, že svět za zdí není tak toxický, jak se na první pohled zdálo....

No, nicméně ať nekecám o blbostech -- četlo se to výborně a stojí to za přečtení.... Těším se na další díly...

7 22.11.2017

Už když jsem Syna četla, věděla jsem, že je to PECKA. :-) ...... Ale po přečtení komentáře, který napsal heavy66, mi došlo, že je to ještě mnohem lepší a větší pecka, která si fakt zaslouží 5 * :-)

7 24.02.2016

Opět skvělý a parádní David Mitchell - mistr příběhů a popisu.....a jeho třináctiletý "obyčejný" puberťák Jason Taylor alias tajemný básník Eliot Bolívar alias třídní práskač alias Červ... A hlavně: třináct neuvěřitelných Jasonových příběhů, které jen tak někde začnou, chvilku se nenápadně vznášejí kolem - člověk ani neví, která část je pravdivá a která snivá a pak zase zničehonic skončí, jako by se vůbec nestaly.....

Skvělé čtení, skvělý Jasonův pohled na okolní svět....... Tohle bych asi mohla číst pořád dokola.... Tak skvělé to je... (použila jsem 3x slovo "skvělé" ve 3 větách, takže to fakt je SKVĚLÉ! :-) )

A Eva Crommenlycková jakožto dcera skladatele Vyvyana Ayrse z Atlasu mraků -- to už je prostě jen třešnička na dortě. :-)

".....Já, já bych si přál kopat tenhle zatracenej blbej svět do zubů dokola a dokola a dokola, dokud zatraceně nepochopí, že neubližovat lidem je sakra desetitisíckrát důležitější než mít pravdu."

".......Cikáni se otočí ke mně, jako by byl Jason Taylor velvyslancem země cihlových domů, drátěných plotů a realitních agentů. "Oni se vás bojí. Nic o vás nevědí, to máte pravdu. Kdyby jen mohli.... Nebo.... Stačilo by, kdyby se pro začátek mohli posadit tady. Ohřát se u vašeho ohně a jenom vás poslouchat. Tím by se dalo začít." Oheň prská jiskry vysoko k borovicím na okraji lomu, vysoko k měsíci. - "Víš, co je oheň?" Kašel brusiče nožů je kašlem umírajícího muže. "Oheň je slunce, který se rozlívá ven z lesa."

7 21.10.2015

Skvělá... Děsivá tím, jak se její obsah začíná stávat skutečností a tím, jak autor výborně vystihl nejen podstatu doby, ve které byla napsána, ale i doby příští....

* * * * *

7 29.06.2015

(SPOILER) Jenny se probouzí v nemocnici po vážné dopravní nehodě se silnou ztrátou paměti. Vrací se domů, kde ale vůbec nic nepoznává a o svém minulém životě si téměř nic nepamatuje. Snaží se chovat jako poslušná, reprezentativní ženuška, která pořádá večírky a žije ve své honosné zlaté kleci. Jednou ale narazí na dopis, který je určen jí. Pomalinku, po malých střípcích skládá dohromady svůj minulý život a snaží se najít pisatele dopisů, záhadného B. (=Boota).

____________ S P O I L E R ________________ :
Podaří se jí ho najít, ale v redakci se dozvídá, že její Boot (Anthony O´Hare) právě odletěl do Afriky, kam se za ním hned vypraví, ale v Africe zrovna zuří nepokoje a znovu se spolu setkají až po 40 letech díky novinářce Ellie....

"I tak Tě miluji - i když už nebude žádné já, ani žádná láska, a možná ani žádný život - miluji Tě." Zelda svému muži F.S. Fitzgeraldovi

6 12.05.2022

Zde musím souhlasit s uživatelkou Ivaksa, taky by mi víc vyhovovalo, kdyby postavy více navazovaly na to, jak postupně k autorce přicházely... Takhle to na mě působilo trochu rozbitým dojmem. Chápu, že se autorka snažila znázornit portréty jednotlivých spoluvězeňkyň, ale přišlo mi to trochu (zbytečně) rozbité, zkratkovité...

No k ději: setkáváme se s několika různorodými spolubydlícími (dá-li se soužití ve vězení takto napsat), se kterými nedobrovolně sdílíte úplně všechno - od jídla, spánku po veškerou hygienu. Ne vždy jsou spolubydlící milé a hodné, někdy jsou to pořádné kriminální živly. :-)

"Stát chce cikánským dětem nahradit ztracenou autoritu otce svým tlakem civilizačního poslání. Ale jak vlivem jedné státní ruky cikánské děti lámou češtinu a budou si jednou umět čistit zuby, tak druhou rukou je stát táhne za ucho nikoli ke zkulturnění, ale nejdřív do dětských domovů, kde se nenaučí milovat a pak, v logice téže věci, do vězení.

Nejde o to, že když nedáte, stejně vám to ukradnou; jde o problém spíš existenciální než existenční, o to, jak si v prostředí tak neslušném uchovat slušnost. Slušností, řekla bych já; protože slušnost se sčítá, neslušnost se násobí. Slušnost oproti neslušnosti má moc někdy i neslušnost anulovat. Všude, i ve vězení, se najde někdo, kdo vás za slušnost odmění, kdo se ke slušnosti přidá.“

6 03.03.2022

Mladík Fynn narazí při svých nočních toulkách v docích na děvčátko jménem Anna, která vypadá, že na širém světě nemá nikoho jiného než sama sebe a pana Boha. Fynn tedy vezme Annu domů, kde najde útulek (a horký čaj) každá opuštěná duše... Tato kniha mi pomohla pochopit podstatu toho, že Bůh je ve všem a všude...

--- Anna pominula vše nepodstatné a staletí učenosti vydestilovala v jednu jedinou větu: "A Bůh řekl: "Miluj mne, miluj všechny lidi a všechno a nezapomínej milovat sebe." "

--- Vypadalo to, že každý jedinec dostal při natození do vínku různá sklíčka s nápisy "Dobro", "Zlo", "Ošklivost" atd., atd. Lidé si navykli přikládat tato sklíčka před svůj vnitřní zrak a nahlížet na věci podle barvy a názvu skla. Pochopil jsem, že to děláme proto, abychom si ospravedlnili naše vnitřní přesvědčení.

--- Chvíli trvalo, než to celé do mě zapadlo, ale byla to pravda. Všichni musíme nést tíhu svých vlastních činů. Všichni musíme být odpovědní - buď teď nebo později. Budeme muset odpovědět na otázky pana Boha úplně sami.

--- "Bejt mrtvej" není nic, nad čím by se mělo naříkat.umírání může být trochu problém, ale ne tehdy, když jste opravdu žili. K umírání je potřeba jistá příprava, a jediná skutečná příprava na umírání je opravdový život.

--- "Světlo pana Boha kolem nás je takový, že můžeme vidět Světlo pana Boha uvnitř sebe."

6 20.08.2020

Ocitáme se v blízké budoucnosti, kdy schopnost rodit zdravé děti je vzácným statkem. Ženy v plodném věku jsou soustředěny do červených středisek, kde jsou převychovávány na to, aby se staly služebnicemi (továrnami na výrobu dětí) v bezdětných velitelských rodinách. Ostatní ženy jsou odvezeny do "kolonií" nebo zlikvidovány. Pokud nemají to "štěstí", že jsou manželkou některého z velitelů.

Hlavní hrdinka Fredova vypráví svůj příběh - vzpomíná na minulost, na svou maličkou dceru i partnera Luka. Příběh o tom, jak těžké je přizpůsobit se novému režimu, jak obtížné a riskantní je někomu důvěřovat...

"Velitel měl pravdu. Jedna a jedna a jedna a jedna nejsou čtyři. Každý prvek zůstává jedinečný, není možné je spojit dohromady. Nedají se zaměřit. Není možné jeden nahradit druhým. (...) Člověk nemůže za to, co cítí, vysvětlovala jednou Moira, ale může za to, jak se chová."

"Zaláskování, jak se nám to tenkrát tak či onak stávalo. Jak jsme to mohli tak zlehčovat? Dokonce si z toho utahovat. Jako kdyby to byla pro nás banální záležitost, hloupost, rozmar. Vždyť to bylo naopak to nejdůležitější. To hlavní: člověk se tím učil sám sobě porozumět, protože kdyby se to nikdy nepřihodilo, vůbec nikdy, byl by jako mutant, stvoření z vesmíru. To si každý uvědomoval."

"Anebo jindy, když jsme ještě milovaly, když jsme ještě bláznily, probudily jsme se uprostřed noci, když na jeho spící tvář dopadal oknem měsíční svit, v němž stíny v jeho očních důlcích vypadaly tmavší a vpadlejší než ve dne, a pokmyslely jsme si: Kdo ví, co dělá, když je sám nebo s jinými muži? Kdo ví, co říká a co tíkm asi sleduje? Kdo pozná, jaký doopravdy je? Pod svou denní slupkou."

6 16.07.2020

Příběh odehrávající se v malé vesničce krátce po vzniku Republiky a konci první světové války. Vesnický učitel Vojta se vrací z legií a nemůže se dočkat své ženy i obou synů. Jeho návrat ale není takový, jaký si jej představoval... Jeho žena Anička nedokáže překonat hroznou propast, která je od sebe dělí, syn František je nezvěstný a druhý syn Hynek zemřel na španělskou chřipku. Ani Vojta se neumí vyrovnat se změnami, které jeho příchod přinesl... Situaci se snaží zachránit i Vojtův otec a přítel ze studií kněz Jaroslav...

Výborně vykreslená problematika legií a problémů prvních let nové republiky - nic nikdy není jen černobílé a růžové, jak by se mohlo na první pohled zdát.

"Tak ty jsi pořád přesvědčený, že bylo správné navádět chudáky, aby přeběhli, ačkoli jsi věděl, že je čeká trest smrti, když je chytí? Lákat je na vznešená slova nebo na kus žvance jako mlsné opičky v cirkusu? Ptám se tě znovu - opravdu si myslíš, že cokoliv jiného je víc než život?"

(...)

"Chci kázat pravdivě, s důrazem na současné problémy, nebát se hovořit o tom, co nás trápí, o čem je třeba přemýšlet, proti čemu se ozvat. Ukázat, že Pán nechtěl, abychom bezvýhradně přijímali vše, co pan farář přečte nebo řekne, ale abychom přemýšleli, projevovali svou vůli, rozum, nestyděli se za svoje pochybnosti, nebáli se změn. Snad mi mou neposlušnost, pokud to neposlušnost je, Pán odpustí, když ne církev."

(...)
"Smíření, odpuštění druhým, sobě a troufám si říct, že i Bohu, je lék na nezahojené rány. To je jediná cesta, jak ze svého života vypudit křivdy a bolest."

6 22.01.2020