PMR komentáře u knih
Protože dneska čtou Verna už asi jenom děti (teda ty, co vůbec čtou - takže asi tak dvě :-) , tak mají asi jenom tyto děti příležitost rozhodnout, jestli je například odvaha sebevražedná a prokletá (jako ve světě E.A.Poea), anebo spásná a osvobozující (jako ve světě J.Verna).
Jde o porovnání temného a zářivého snu o modernitě...
Sympatická knížka o několika pozoruhodných rakouských filosofujících autorech, kteří se dnes - až na čestné výjimky (Wittgenstein,...) - těší naprostému nezájmu většiny běžných čtenářů, a to i ze strany mnohých filosofů.
Bohužel si nemyslím tak jako autor, že slepý znamená automaticky zbytečný nebo mrtvý. A jenom nevěřícně kroutím hlavou nad plnými skladišti, která slepí lidé nemůžou najít a kytkami plnými kvalitního oleje, které se nedají jíst.
Kdyby se to aspoň dalo číst jako legrace, ale je to všechno napsané tak vážně...
Pro mě je nejzajímavější asi konec, kdy se objevují novodobí otrokáři. Ale hlavní "hrdina" i pak jako obvykle mizí v dáli, což je jeho jediná taktika už od začátku, kdy utíká z nemocnice, aniž ho třeba napadne podívat se po nějakém doktorovi.
Nakonec utíká k lidem, kteří "si nemohou dovolit živit slepé muže", ale jenom ženy kvůli chovu. Inu dobře mu tak.
Škoda ale, že ho trifid nebacil po hlavě, aby se trochu probral :-)
Přál bych si, aby autor měl poněkud zodpovědnější přístup - byť by ho neměl ani sám Martin Heidegger, o jehož pokročilejší filosofii se kniha opírá.
Obávám se, že po pár podobných knihách veřejnost ztratí už úplně zájem o fenomenologii a příbuzné filosofické pokusy (pokud ho tedy ještě vůbec má) - protože konkurence je i ve filosofii krutá.
A to i přes to, že MH opravdu nějaké výsledky měl a autor o nich má evidentně mimořádný přehled - jenom je přiblížit bude asi náročnější, aby to nebyla taková "fanfaronologie" - imperativní filosofie fanfarónských příměrů :-)
Kdyby nebylo všude tolik padouchů, tak by se padouchům padoušilo mnohem snadněji.
To by pak byl teprve Padouchov !-)
Lahůdka.
I když úsilí o jednotu poznání vede Patočku často do značně nepřehledných úvah.
Tak se například sama filosofie stane něčím jako součástí přirozeného světa - a odvozeně přirozený svět se pak stane problémem samotného přirozeného světa.
To se mi moc nezdá...
Kniha neskutečně slabá pro "běžné čtení".
Jako zdroj hlášek je to ale skutečná pecka.
"Ha, jest toto šlechtické jednání, nevinnou dívku k nechtěnému sňatku nutiti?..."
To se z hlavy dostane jenom těžko :-)
Jak vidno z této knihy, Bohu je možné vytýkat ledacos, ale těžko mu lze vyčítat neupřímnost, neboť kromě všech ostatních hrůz světa stvořil i francouzského spisovatele, který je všechny popsal...
Čtenář musí být autorovi vděčný do té míry, do které ho seznamuje s filosofickými otázkami, se kterými se dosud nesetkal.
Zvláště základní rozlišení mezi nomenklaturním a strukturálním chápáním jazyka (resp. neexistence bezprostřední představy předmětu výrazu při běžném užítí jazyka) je zajímavé jakožto zdroj takových otázek.
Myslím ale, že pokud se v této knize alternativně pracuje se vzájemnou nahraditelností výrazů v jazyce, tak by stálo za to všímat si více toho, že ve fungujícím jazyce se prakticky nevyskytují vzájemně nahraditelné výrazy. Stejně jako nelze nahradit jedno číslo jiným, nelze nahrazovat jeden výraz druhým - snad s vyjímkou odborných textů, ve kterých se nadužívají specializovaná "synonyma". Jinak ale nahrazování výrazů vede spíš k tomu, že jazyk mění funkci (resp. přestává fungovat vůbec). A je pak dost zvláštní definovat jazyk prostřednictvím něčeho, co ho naopak může znemožnit.
V češtině se navíc mluví o "obrazném jazyku" - což je v této souvislosti zvlášť kuriozní, protože "obraz" by měl spíš odpovídat nomenklaturnímu pojetí (zatímco obrazný jazyk je čistá struktura :-)
Od víc než sto let staré knihy se nedá čekat nic zásadně nového. Nicméně myslím, že čtenář nemusí litovat, když si projde především detailněji zpracované kapitoly (Kant, Fichte, ...) - už jenom kvůli retro-stylu výkladu.
Zajímavá je i řada polozapomentých jmen filosofů 19. století.
Autorovi je možné vytýkat snad jenom nedůslednost, se kterou knihu nedokončil "až po naše časy" :-)
Autor nemá úplně nesprávné nebo nezajímavé ponětí o helénské době. Nicméně mi kniha jako taková přišla docela přihlouplá.
AT obvykle někam přijde, nechá se svléct, případně i obléct a zase odejde ... Myslím, že i za bolševika to mohlo být napsané zajímavěji - a nemám na mysli chybějící popisy toho, co ženy této profese nejpříznačněji dělaly :-)
Eco byl evidentně schopný vytvářet texty různého typu, a proto je jeho tvorba jako celek (nebo soubor celků) obtížně hodnotitelná.
Tato kniha je však podle mého názoru čistě intelektuální hříčkou: Eco nechává dva "intelektuální anti-robinsony" trápit se na lodi nadohled ostrova - neschopné se k němu dostat. Zatímco skutečný Robinson Crusoe, vybavený obdivuhodnou zásobou praktických znalostí, na svém ostrově poměrně prosperoval, naši dva mudrcové se nezmohou takřka na nic - kromě vytváření impozantních teo/filo-sofických konstrukcí.
Pokud je čtenář trochu zběhlejší, bude mu jistě ledacos povědomé - ale určitě ne tolik, aby se nudil.
Na druhou stranu je škoda, že se čtenář vpodstatě nic určitějšího nedoví ani o době, ani o filosofii dominující této době.
To je asi cena za zábavnější podání. Anebo je možná problém v určení dominantní filosofie v té době - zvláště na pomezí Itálie a Francie.
Anebo to měl Eco ještě lépe promyšlené, jak poskytovat informace ... Eco ví.
Těžká 'duškovina' pro zájemce o Toltéky a podobné absurdnosti.
Kniha má určitě potenciál dostat Vás na psychiatrii :-)
Zdá se mi, že je tu nějak málo komentářů vzhledem k tomu, jak je kniha známá...
Nejzajímavější asi na té knize je, že mohla být napsaná úplně jinak.
Vpodstatě je to jednoduchý 'happyendový příběh' plný spíš komických postav.
Přesto jej autor pojal jako modelovou tragedii...
V knize je to ale dost mistrovský kousek.
Ještě bych třeba zmínil blízkost k Proustovi:
Je to vlastně takové poetizované 'Hledání ztraceného času' - samozřejmě z nesrovnatelně primitivnějšího společenského prostředí.
Hodně srozumitelná kniha - myslím, že 'pokročilejším heideggerianům' bude připadat dokonce až ne-úplně věrná.
Heidegger byl prostě 'poděs', který svůj talent pro ukazování významných aspektů poznání zasvětil především tomu, aby svou filosofii přivedl až na pokraj mýtu a většinu svých interpretů až na pokraj příčetnosti :-)
Je mi líto dát jen 60%, přestože kniha je výborně připravená po odborné/technické stránce.
Nemyslím si, že by bylo moc lidí, kteří by tematiku zvládli lépe.
Bohužel však zejména vzhledem k modernizovanému (současnému) výkladu logických pojmů (sémantika, platnost, možnost, ...) bude mít čtenář asi potíže posoudit, jaký byl originální přínos jednotlivých zmiňovaných logiků v otázce paradoxů (pokud vůbec nějaký byl) a jaký je jejich význam pro dnešního logika (pokud vůbec nějaký je).
Možná je na knize nejzajímavější to, jak dokáže moderní logika věci komplikovat - a to i v případě, kdy už i samotný historický material je naprostý zmatek :-)
Řada příspěvků ve sborníku je docela zajímavá, a to i přes to, že dávat do protikladu "analytickou" a "kontinentální" filosofii mi přijde asi tak stejně smyslupné, jako dávat do protikladu "bělochy" a "Američany".
Myslím, že tohle srovnání by zvlášť potěšilo "nekontinentální" filosofy :-)
100% za zájem o fenomenologickou systematiku.
Na druhou stranu si ale myslím, že fenomenologické výklady tělesnosti mají význam spíše/právě jenom systematický. Myslím, že spor o to, zda má primát tělo nebo subjektivita (ústřední téma/aporie knihy), je vpodstatě už rozhodnutý/vyřešený na úrovni redukce.
Nicméně i po redukci má smysl se ptát, co je "tělo".
Provedení redukce může být vůči tělu, zdá se, poněkud "neúčinné".
Možná právě to je na knize nejzajímavější...
Matematická forma výkladu (kalkul - věta - důkaz) bude patrně každému působit větší či menší problemy:
Zarážející je třeba řetězení důkazů různého typu u tvrzení, u nichž by člověk očekával větší elementárnost.
Za sebe musím ale říct především, že pečlivěji připravenou knihu jsem snad ještě neviděl...