Pinklady komentáře u knih

Ano, lehce zdlouhavé vyprávění, to si řekne člověk asi po první polovině knihy, to ale nakonec krásně do sebe zapadne, jen co příběh dočtete. Opět mě autorka nezklamala :) Jen co jsem knihu dočetla, bylo mí líto, že už je konec.

1 04.11.2018

Opět jsem si připomněla, proč mám tuhle autorku tak ráda :) Zprvu jsem se trochu bála, co chce s dějem vymyslet, ale nakonec přišla s něčím, co jsem popravdě nečekala. Jsem mile překvapena. Je takové zvláštní říct, že se mi kniha opravdu moc líbila, což pochopí ti, co četli, ale za mě opravdu palec nahoru. Dobře vyřešené téma, myslím, že některým čtenářům by mohla jít určitě příkladem. A na závěr? Šup sem s další její knihou! :)

4 26.08.2018

Dlouho jsem přemýšlela, jak tenhle komentář začít. Když jsem dočetla tuto knihu, říkala jsem si, proč autoři neustále píší takhle pesimistická díla. Ve světě je přece už tak dost smutku.
Ale poté, co jsem si fakt pobrečela nad tímhle nádherným příběhem, jsem si uvědomila, že kniha není o smutku. Je o nádherné lásce, kterou by chtěl zažít každý z nás. Je o radosti, štěstí, lásce, o životě, milující rodině. Ukáže nám, že život je příliš krátký na to, abychom ho promrhali uspěchaností, smutkem, starostmi.
Rune a Poppy, dvě půlky jednoho srdce, jedna nekonečná láska.
A na druhé straně já a hromada kapesníčků. Trvalo poměrně dlouho, než jsem knihu přečetla, ale jinak to nešlo. Nelze číst, když v jednom kuse brečíte. A ne nebyly to slzy smutku. Kniha mě naplňovala nadějí. Nadějí, že třeba jednou…
Za mě 100%! Tuhle knihu si prostě musíte přečíst, pokud máte rádi YA literaturu!

11 12.07.2017

Tuhle autorku prostě nejde nemilovat! Po přečtení knihy jsem přes slzy skoro ani neviděla a jen co jsem se "vzpamatovala", chtěla jsem ji začít číst znovu. Tohle se Colleen Hoover povedlo - zastávám názor, že jde o její nejlepší knihu! Pokud se na tuto knihu chystáte, opravdu si zařiďte volno - neodtrhnete se od ní! Mám doma sešit, kam si zapisuji různé pasáže, které mě v knihách nějak oslovily. V případě této knihy nemohu vypsat nic, jelikož bych ji musela opsat celou.
Celková propracovanost knihy mě opravdu dostala. Postavy, děj, hudba, která byla pro tuhle knihu stvořena... Hlavní hrdiny nelze nemilovat. Ty jejich osobnosti, co jsou schopni obětovat, jak se vyvíjí. Chtěla bych je mít ve svém životě. Chtěla bych mít ve svém životě přítele, jako je Ridge a chtěla bych mít ve svém životě kamarádku, jako je Sydney. A ta hudba, ten popis hudby... Řekněme si to na rovinu, nikdy by nás nenapadlo takhle o hudbě uvažovat. Po přečtení této knihy přehodnocuji své smýšlení o hudbě. Po přečtení této knihy přehodnocuji asi vše! Určitě doporučuji přečíst, pokud máte rádi YA literaturu.

5 21.06.2017

"Někdo tě potřebuje. Pro někoho jsi nezbytný. Někdo tě má rád." Skvělá oddechovka! Silné osobnosti, co se nebojí,... No, ve skutečnosti se tohle prostě neděje, ale únik od reality je fajn a v téhle knize to bylo dokonalé! Cesta dvou mladých lidí, kteří se snaží vyrovnat se svým osudem, i když jim život hází klacky pod nohy. A jak to zvládnou? No, musíte si to určitě přečíst, zklamaní nebudete! :) Zase jedna z mých top! :)

2 18.05.2017

Stále si říkám, že jsem na tyhle knihy už stará, střední mám dávno za sebou a tyhle příběhy se přece jen stávají "pouze v amerických romantických filmech a knihách". Ale ne, musím to číst, protože kdo by nechtěl svého NN, že? : Skvělá Young Adult, i když od začátku tušíte, kdo onen tajemný NN bude, pořád si říkáte, jak to teda asi nakonec dopadne. I přes to, že tohle téma se propírá ve většině Young Adult, donutí vás tahle kniha na konci udělat ááách! Knihu jsem přečetla během pár hodin a vím, že se k ní určitě jednou vrátím! :)

10 18.05.2017

Zklamání. Bohužel u mě zklamání převládá. Mám knihy této autorky ráda, a to hodně. Sérii o volbě královny pro prince Maxona miluji, ale... Ještě u Dcery jsem si říkala, že to bude taková hezká tečka na závěr, ale... Ale se v tomto případě vyskytuje poměrně často. Možná je problém ve mě. Měla jsem přesnou představu, jak příběh dopadne a ono to podle ní nešlo. A to nemluvím o takovém tom zbytečném natahování děje. Prakticky v celém příběhu nebylo nic, co by mě nějak zaujalo, nadchlo, okouzlilo. Ano, je to pěkná sladká "oddechovka", ale jde také o titul, který jsem si přečetla a vím, že už se k němu nikdy nevrátím. Tím ale neříkám, že vám knihu nedoporučuji číst. Zkuste to, třeba na ni budete mít jiný názor :)

2 15.05.2017

Co na tohle dílo říct? Tý jo! Vau! Ehm! Poslední dobou mám finské autory poměrně v oblibě, hlavně pro jejich velice zvláštní styl psaní. Neustále mě totiž něčím překvapují. Jak už zde bylo řečeno, děj pozvolna plyne a sem tam přijde něco nečekaného, co vás úplně rozhodí a během chvíle, ještě než se z toho stačíte vzpamatovat, už zase děj pomalu a líně plyne dál. Autor nám nabízí velice zvláštní dějovou zápletku. Bavily mě charaktery jednotlivých postav, detailní popisy míst a také úryvky z fiktivní knihy, kterými je dílo provázeno. Jde o něco nového, neokoukaného a tak člověk dílo "zhltne" během chvíle. A co mě dostalo úplně nejvíc? Konec! Doporučuji si dílo přečíst! A když už vás nezaujme ta anotace či komentáře pod ní, přečtěte si ho pro ten konec, protože to opravdu stojí za to! :)

3 14.05.2017

Když jsem po pár hodinách knihu dočetla, říkala jsem si: „Co? Proč? Jak? To nemyslí vážně! Ksakru, myslí! Proč to ta ženská napsala takhle? Je normální? Jsem já normální, když to tak hrotím?“ Chtěla jsem knihu zadupat do země a dát jí fakt špatné hodnocení, ale říkala jsem si, že se na to raději vyspím :D A ano, chtělo se to vyspat. Kniha je totiž naprosto dokonalá. To, že nekončí tak, jak jsem chtěla, neznamená, že končí špatně! Končí naprosto dokonale. Celý příběh jsem přečetla během pár hodin. Moje srdce plesalo, plakalo a krvácelo a zase plakalo a plesalo. Příběh je zasazen do naprosto dokonalého světa. Autorka si krásně pohrála s detaily, o postavách a jejich charakterech ani mluvit nebudu, protože nemám co vytknout. Knihu doporučuji na 100%. Už se těším, až se vrhnu na další autorčiny knihy. Tuto knihu musím ji mít ve své knihovně a určitě se k ní brzy vrátím, protože…protože svět potřebuje takhle skvělé knihy!

5 04.05.2017

Hledáte vánoční oddychovku? Tak hurá do toho! Přečtěte si tuhle knihu. Pokud se přenesete přes počáteční "touhu" knihu odložit, nabídne vám tento titul mnoho zajímavého. Název i přebal této knihy mne zaujaly, tak jsem si řekla, proč se do ní, teď před Vánoci, nepustit. Na začátku mi přišly kapitoly trochu rozpačité, po pár stránkách jsem se však začetla a až na pár zbytečně zdlouhavých odstavců byla kniha velice zábavná. Myslím, že každá se v ní svým způsobem najdeme :D :)

07.12.2016

Zatím nejlepší kniha z této série. Takhle překopat vše, co bylo dosud napsáno...Neustále mě autorka šokovala. Tohle jsem opravdu nečekala. Opět spousta emocí,... Přesně to, co od knihy čekám, že mě nějak ovlivní. Jsem z tohoto dílu nadšená a nemohu se dočkat dalšího pokračování :)

1 05.12.2016

Taky se vám stává, že ve vás kniha vyvolá najednou velké množství emocí? Znáte takové knihy, o kterých můžete opravdu říct: „Takových pocitů najednou, dlouho se mnou nic takhle nezamávalo.“
Za poslední dobu jsem přečetla mnoho knih, ale po včerejším zážitku musím říct, že většina z nich byla jen papír popsaný písmem. Byly to prostě jen další z nepřeberného množství knih, které si přečtete, řeknete si: „Fajn, na oddych dobrý, ale už po nich nikdy nesáhnu.“
Včera se mi konečně dostalo do rukou pokračování knihy Než jsem tě poznala. Na titul Život po tobě jsem se těšila od chvíle, kdy jsem zjistila, že v Čechách vyjde. Byla jsem přímo nadšená, jelikož Než jsem tě poznala byla právě jedna z mála knih, která se mnou opravdu pocitově „zacloumala“. Když se však objevila anotace ke knize, vystřídal nadšení vztek. Absolutně se mi nelíbilo, jak by měl příběh pokračovat. Stále jsem doufala v zázrak, že to bude jinak a najednou si v anotaci naznačují pravý opak. Byla jsem zklamaná, ale řekla jsem si, že knize prostě dát šanci musím, už jen kvůli tomu, že první díl byl nezapomenutelný. A víte co?
Knihu jsem přelouskala prakticky za noc a takových emocí, to už jsem opravdu dlouho nezažila. Naštvání, těšení se, smutek, strach, smích, štěstí, pocit tíhy, pocit bezpečí, pocit naděje… Přesně tohle všechno ve mně kniha vyvolávala. Nejdřív jste naštvaní, protože víte, že to neskončí podle toho, jak chcete. Následně se začtete a jste smutní, protože je to smutné. Přijde okamžik, kdy s hlavní hrdinkou trnete ve strachu a najednou jste vy ta hrdinka a prožíváte všechno, co prožívá ona. A náhle kniha končí a vy jí stále držíte v rukou, díváte se na ní a… nevíte, co říct, protože slova na to nestačí. Přemýšlíte o životě hrdinky, o svém životě a nakonec z vás vypadne: vau. Nic jiného, jelikož se ve vás v té chvíli nahromadilo tolik pocitů, že nevíte, jestli se máte začít smát, nebo se každou chvíli rozbrečíte, máte nutkání začít číst knihu znovu, ale víte, že i tak byste na konci řekli prostě jen vau. Vím, že se ke knize ještě určitě vrátím a doufám, že časem objevím další takovou knihu, která mi připraví přesně takový zážitek jako Jojo Moyes ve své knize Život po tobě.

14 08.11.2016