petra.kind komentáře u knih
I já bych řekla, že je kniha z celé série nejslabší. Dlouho jsem se při čtení bála, že budu na konci neskutečně zklamaná. Ale naštěstí to až tak nedopadlo :) Ale možná je to tím, že tohle je má nejoblíbenější detektivní série a nejsem tak úplně objektivní :D Po detektivkách, které jsem v poslední době četla, oceňuju, že se nás Adler-Olsen nesnaží za každou cenu šokovat neskutečně brutálními způsoby, jakými lze někoho zabít. Toho už jsem měla celkem dost. Tak jak to bylo s Rosie, už víme, bude příště Asadův příběh? Že by konečně? :)
Tak trochu autora podezírám, že si z nás dělá srandu. Že to nemyslí vážně a že to má být míněno i jako parodie. Jinak si nedovedu vysvětlit kombinaci nešikovného, ze všeho vyděšeného, věčně zmláceného a dobitého vyšetřovatele, který neumí zacházet se zbraní, a jeho neohrožené pomocnice, která jezdí na motorce, je hacker, létá s vrtulníkem a jen tak mimochodem (jaká náhoda!) je taktéž instruktorka prvního stupně potápění ve Francii a dvouhvězdičková instruktorka v podmořském potápění. Aneb kniha nabízí i spoustu úsměvných momentů :D Bohužel ale úsměvné nejspíš být nemají. Třetí díl si možná přečtu, abych se dozvěděla, co četnice Zieglerová ještě ovládá ;-)
Jestli něco špatně nesu, tak jsou to situace, kdy někdo ubližuje zvířatům nebo dětem, prostě těm, kteří jsou na někoho odkázaní a nemohou se bránit. Divím se, že jsem vůbec našla odvahu tuto knihu otevřít. Silný příběh.
Bohužel i já se musím přiklonit k těm, které kniha spíš zklamala. Dokážu si představit několik možností, jak by se děj knihy mohl po útěku hlavní hrdinky vyvíjet, ale ta, kterou si autorka vybrala, mě nemile překvapila. Neřekla bych, že se jedná o thriller. Škoda.
Poprvé jsem knihu četla když jsem byla jen o málo starší než Christiane. Drsné, šokující a bez obalu. Možná by to byla dobrá povinná četba pro studenty, ale podle mého názoru i pro rodiče... Všimli jste si, kolikrát v knize zaznělo "taky to měl doma těžký"? Vyrůstat v Gropiusstadtu muselo být peklo...
Celá trilogie je zajímavá a bere dech. Tam, kde mnohé takové příběhy končí, tento začíná. Osvobození týraného dítěte pro něj neznamená rovnou "happyend", ale naopak tím začíná další a další boj o jeho budoucnost. Mnohokrát jsem se při čtení divila, proč po tom všem pořád toužil po matčině uznání. Nicméně to je právě asi to, co člověk, který sám něco takového neprožil, nikdy nebude úplně schopný pochopit. Taková zkušenost je příšerná, ale je skvělé, že ji dokáže předávat dál a pomáhat jiným.
Jestli se mi na postavě Harryho Holea něco líbí, tak je to především to, že nám není servírovaná postava dokonalého vyšetřovatele, který se nikdy nemýlí a vždy má pravdu. Jen pokud čtete knihy v sérii v rychlém sledu za sebou, tak se vzorec toho, kdo bude na konci opravdu tím vrahem, začíná trochu opakovat.
Moje první kniha od Rachel Abbottové a řekla bych, že ne poslední. Po dlouhé době něco, u čeho jsem se i trochu bála :) (Taky na vás tak působí malé nemluvné holčičky? :D ) Otevřené konce mi obvykle nevadí, ale tady mě teda zarazil :)
Mně ta kniha sedla :) Možná je to tím, že první díl jsem nečetla, ale viděla jsem pouze filmovou podobu, takže nemám s čím srovnávat. A nebo jsem prostě jen momentálně potřebovala něco takového, něco oddychového, sladkobolného... :)
Čekala jsem drsný a syrový příběh, ale při čtení jsem měla hodně rozporuplné pocity. Přišlo mi, že Kate vlastně vůbec nevadilo, že se zní stala prostitutka. Spíš že si v tom libovala. Četla jsem několik knih s touto tématikou, ale tohle je jediná, která na mě takto zapůsobila.
Pan Finch si rozhodně získal moji pozornost. Ke knize jsem se dostala spíš náhodou a neměla jsem od ní moc velké očekávání, protože detektivek už jsem přečetla řadu. Ale kniha mě opravdu bavila. Musím souhlasit s komentáři, že obsahuje pasáže, které jsou trochu přitažené za vlasy a závěr mi připomínal bitvu o Bradavice :D Každopádně se hodlám pustit do druhého dílu a těším se na něj :)
Po dočtení mám dost rozporuplné pocity. První část se mi líbila, chápala jsem dilema hlavní hrdinky. Druhá část byla taky poměrně silná, ale to protože téma holocaustu takové je samo o sobě. Ale třetí část... romantická limonáda místy hodně přitažená za vlasy. Závěr se dal lehce předvídat díky mnohým náznakům, z nichž minimálně jeden vyloženě bil do očí. Na knihu jsem se těšila, ale ve výsledku to bylo spíš zklamání.
Slepá mapa mi stejně jako kniha Hana přinesla krásný čtenářský zážitek. I teď je mi po dočtení tak nějak smutno, ale i hezky zároveň. Moc se mi líbí styl, jakým paní Mornštajnová píše, a to včetně toho, že příběhy podává prostě. Některé věty jsou v knize jakoby mimochodem, ale stejně se mi nad nimi tajil dech, když jsem si uvědomila, jak velký význam mají s ohledem na historický vývoj událostí.
Asi už jsem těch detektivek přečetla moc. Dívky z trajektu patří mezi ty slabší. K napínavým a vyhroceným scénám docházelo hlavně díky jednání některých postav, které vyloženě odporovalo logice. Hlavní hrdince bych to možná ještě odpustila, ale policii? To nééé...
Přiznám se, že po tom, co jsem viděla (nečetla) Sedmilhářky, jsem od této knihy čekala víc. De facto je vzorec stejný jako u Sedmilhářek, jen ta tajemství jsou jiná. Nicméně knihu úplně nezatracuju. Jako oddychové čtení je určitě fajn :)
Knížka byla opravdu čtivá, protože autorčiny zážitky jsou v našich podmínkách jen těžko představitelné. Opravdu hodně drsná sonda do vězeňského života. Za chyby se platí a hlavní hrdinka za tu svou zaplatila opravdu hodně. Vyplnit 7 a půl roku svého života takovými zážitky, to je opravdu strašné.
Zajímavá kniha. Líbí se mi styl vyprávění, který je trochu jiný než u většiny knih tím, že hrdinka vypráví, co se jí stalo, vrací se do minulosti. Některé pasáže se mi zdály trochu přestřelené a taky tam jsou určité náznaky, které prozrazují, kdo bude oním vrahem. Ale rozhodně jsem se při čtení nenudila a ani jsem neměla problém se začíst.
Srdcová záležitost z dětství. :) Doteď si vzpomínám, že poprvé jsem Děti z Bullerbynu četla o prázdninách u babičky, kdy jsem v její knihovně našla vydání, které patřilo mé mamce. Prostě nostalgie jak se patří. :) Určitě jedna z nejkrásnějších knížek pro děti.
Na knihu mi stačil víkend a zbytek neděle jsem strávila vyhledáváním informací o "vlacích naděje". Velmi zajímavý a čtivý příběh. Kolik dětí takto bylo a je okrádáno o dětství a musí tak brzo dospět...?
První část knihy se čte opravdu docela těžko a dost jsem se nudila, nicméně o to víc ale dokáže překvapit to, co se v knize odehrává dál. Dokonale jsem se nechala autorkou nachytat :)