petr8467 komentáře u knih
Barbarič citelně chyběl, a tak občas musí mít kapitán Stein štěstí a Jaroš podnětnou myšlenku. Nicméně pan Červěňák zručně variuje obdebná zločinecká schémata, aniž by se jak při zločinech, tak i při vyšetřováních opakoval. Těším se na další díl!
Břečka. Vydržel jsem 55 stran. Pak už to fakt nešlo, i když jsem si říkal, dočti to, srabe, abys seznal, že zbytek knihy je stejně pitomý jako těch 55 stran.
Trochu překomplikované, navíc nejsou vyřešeny všechny záhady, kterých se tentokrát nakupilo více než jindy. Je třeba si pomoci a hrdiny z brynd vytahovat postupem "Maxmilián Ex Machina". Ale stále je to napínavé, postavy mají barevnější background než dříve a především jsem byl při četbě "doma" :-)
Petr Čornej nejen že ví, zná, umí dějepis, ale především umí psát. Občas nás sice zavalí dlouhým seznamem (třeba) staroměstských konšelů - faktografie je nutná!, ale nezapomene nás na zajímavé postavy upozornit.
Autor mne:
A) Poučil
B) Pobavil
C) Nenudil
5 * zaslouženě!
První seznámení s autorem. Příjemné překvapení! Poctivá, dobře vypiplaná sociální detektivka s historickým pozadím a přesahem.
Varování: Bohužel televizní adaptace (Vodník) zkazila, co se dalo.
Vzdal jsem to na 80. stránce. Upřimně, nesnáším spisovatele, kteří se snaží ze všech sil čtenářům četbu zkomplikovat a ukazovat na svých výblitcích: "koukejte, jak CHYTROU knihu dokážu napsat." V žebříčku "nejchytřejších" autorů zaujal Zusak přední pozici.
Naprostý nesouvisly blábol. Zápletka stupidní. Napětí žádné. Autor (nebo možná překladatel) používá slova, která v roce 1613 neexistovala, např. víkend. Třeba to byla na něco parodie, ale i tak to bylo slabé.
Takhle to dopadá, když autor "tam někde byl" a nastudoval si "nějaké historické reálie" a svrbí ho prsty a má klávesnici u ruky.
Všechno špatně. Zápletka plochá, postavy nedopečené *), závislost na velkých dějinách nicotná - chtěl jsem se nechat poučit o středověkém portugalsku, ale bohužel nic..., čeština chudobná, a navíc v textu je plno anachronismů, kterým se ani nedá smát. "Muž měří dva metry." "Himaláje".
Nesmí chybět současná témata: třeba domácí násilí a koťátka.
Kniha je naštěstí krátká a díky seznamu postav na začátku se čtenář v záplavě zaměnitelných postav neztratí.
Jedna hvězda za autorovu drzost, protože nejenže vykradl Jméno růže, ale ještě na to upozorní.
SPOILER! *) Jedna postava uniká težce popálena z nepovedeného autodafé. Provazy přehořely příliš brzo a autor zapomněl na připoutání oběti řetězem...
Pokud při čtení tohoto blábolu čekáte na nějakou originální myšlenku, tak budete zklamáni, autor pouze vykrádal, kde se dalo: HGWells, Karel Čapek, Vonneguth, Bradbury,...
Kniha je natolik blbá, že to ani není směšné. (možná něco málo přidal i překladatel...). Pokud se ji budete snažit číst, tak doporučuji tzv. "půlenou metodu". Čtěte buď jen sudé, nebo jen liché stránky. Ušetříte docela dost času a o nic nepřijdete.
Jedna hvězdička za postavu Penny.
Chaotický průřez sovětskou vědou za Stalina. Autor bohužel neumí psát, třídit fakta je pro něj zbytečné, často se opakuje a ještě častěji navazuje na ty části knihy, které v ní nejsou. A mizerný překlad také ubral na srozumitelnosti a čtivosti.
Ač nejsem velký odborník na danou tématiku, odhalil jsem v textu řadu nepřesností, neřku-li kravin.
Příklad, strana 251:
"Dne 16. července 5,30 Spojené státy pokusně odpálily atomovou bombu u Alamogordo v Novém Mexiku. Truman o tom dostal telegrafickou zprávu, kterou předal Rooseveltovi, prezidentovi USA: 'Dítě se narodilo v pořádku.' "
V té době už byl Truman 4 měsíce prezidentem a Roosevelt mrtev. Pokud autor je schopen vyplodit takovýto nesmysl, není možné mu věčit i cokoliv jiného.
A pokud to podpoří překladatel... "Berija ... svrchovaně těžil z podnikatelských možností hrůzy." Je na frašku zaděláno. Knihu pravděpodobně po překladu nikdo svéprávný nepřečetl. Budiž vám to varováním!
Přečteno znovu po 35 letech. Kniha nezestárla, nicméně tehdy i dnes jsem čekal podrobnější popisy a zhodnocení událostí v letech 1966-70. V poměru k první části - do roku 1962 - pan Matzner tuto klíčovou část PostBeatleMánie trochu odflákl. Zmínky o ohlasu britského komunistického tisku na hudbu a působení Beatles jsou dnes úsměvné, ale tehdy v takové knize nemohly chybět...
(SPOILER) Autor je naprostý chaotik, je neuvěřitelné, jak promrhal jednak materiál, který měl v ruce, a druhak čas, který při "zpracování" utratil.
O JN se nedozvíte skoro nic - tedy snad až na kuriózní metaforu, že je to Harlekýn z Conradova románu ... Místo toho se podrobně seznámíte se čtyřmi spolužáky Nohavicova řídícího StB otgánu...
A jako bonus se dočtete, co všechno autor přečetl a nepochopil.
(SPOILER) Po nadějných prvních 40 stránkách se příběh zřítí do naprostého chaosu, což by nevadilo, kdyby autorka ten chaos (7 znepřátelených frakcí, k tomu nejméně 6 zrádců a donašečů) zvládala. Jenže to nenastalo, protože zmatená, nadšená autorka to zcela nezvládla. Neschopná sepsat jediný fungující dialog , neschopná vytvořit plnokrevnou postavu, neschopná vytvořit alspoň jednu třeba i ukoptěnou vtipnou situaci (zlatá Rowlingová!). Jenom chrlí nesmyslné zápletky, v nichž se není možné zorientovat. Některé motivy (vemanta, třeba) jsou nedokončené...
(Poznámka pro ty s *****: Nepochopili, že ten příběh vůbec nepochopili... prostě jim stačilo, že se tam něco "fantasy-děje")
Statistiky:
Počet Londýnů: 2
Počet mrtvých: 73
Počet zrad: 7, některé vícenásobné, některé duplicitní
Počet překladatelských kiksů: nepočítaně
Počet draků: 0 -> za to autorku chválím, že se bez nich obešla
Počet proměn do zvířat a zpátky: 284
Počet navazujících knih: Hodně, autorka je mladá a prsty se jí nad klávesnicí jen míhají...
Na této knize je pěkně vidět, že Verne nebyl schopen vystavět příběh, o nějaký rozvoj postav se ani nesnaží, několik akčních scén zcela zabil suchopárností, pokusy o humor se opravdu nedařily a ještě k tomu navíc očividné plagiátorství. Navíc ty pointy na konci každého dílu, směšné až k pláči.
Prostě: Kdo neumí, neumí.
Počet naprosto náhodných setkání, bez nichž by se děj nemohl posunout kupředu: 11
Zklamání. A to na několika úrovních. Tlusté, ale povětšinou duté, přiběhy k sobě urputně, avšak halabala sešroubovány. V matematických pasážích nepřesnosti (možná je na vině překlad) a vymyšlenosti, např. o Riemannově funkci zeta. Turing použit jen jako lákadlo.
"Co bych tam ještě nacpal, pár zmínek o masturbaci třeba tu historku o velkých osmičkách!" ... asi tak...
A jako shnilá třešnička na zkyslém dortu: Nevadí, že ve WW2 budete ve Švédsku (!) zastřelen, o padesát let později ožijete a pomůžete hlavnímu hrdinovi, i když vůbec netušíte k čemu.
Po 675. vtipu na stránce 57 jsem vypnul a knihu dočetl z povinnosti
Na jednu stranu je třeba ocenit, co všechno musel autor sesbírat, projet a nastudovat, aby tento příběh dal dohromady, a mohl by to být výborný příběh, kdyby autor uměl psát. Ale to neumí. Není schopen vystavět napínovou situaci, není schopen ani jednoho vtípku, a že by je mohl sázet lopatami, třeba na téma: mladá Američanka v Praze. (I když jeden tam je: když si čechoamerický novinář poplete klávesy a klávesnici, hahahaha!) Autor naprosto rezignoval na nějaký vývoj postav, u Wittmana - a že by to mohla být plnokrevná figura, která si projde morálním peklem - se omezil pouze na pár nicneříkajících "myšlenkových posunů". Navíc je kniha strašně popisná a táhne se jako přeslazený med.
Překvapilo mne, že Argo něco takového vydalo, pravděpodobně se nechalo nachytat na tom, že se 80% děje odehrává v Praze, jak geograficky, tak i dějepisně.
SPOILER! - - - Škoda, L. v. B. si pro svou první skladbu zasloužil lepší román...
Pro mne román No 1. české literatury 20. století. Neuvěřitelný záběr a mohutný impakt. Fakt. Zapomeňte na Kunderu i Karla Čapka.