Stalin a vědci přehled

28.03.2021

„Je přirozené, že vedoucí funkcionáři, politici a vládní činitelé měli své koníčky. Problémy začali teprve tehdy, když si tito lidé uzurpovali odbornost, kterou neměli, a rozhodli se je uskutečňovat z moci úřední. Bolševická tragédie spočívala v tom, že se straničtí vůdci, zahalení v hávu vědecké vlády, domnívali, že jsou k tomu oprávnění. Co více: pokládali to za svou povinnost. Stalinovo lamarckovské přesvědčení a utopické představy ohledně tvárnosti životních forem byly v jeho době dosti obvyklé. Uskutečňování těchto myšlenek politickými cestami bude mít mimořádné a často katastrofické dopady na život milionů lidí.“

„Jak bych si přál, aby se všichni lidé probrali. Aby se všichni probrali.“ Ruský genetik Nikolaj Kolcov, na smrtelné posteli, 1940.

Kniha je svědectvím hrůzné doby, mementem bolševické a stalinistické tyranie, ale především svědectvím o vítězství lži a ideologie nad pravdou a realitou, nad skutečnou vědou. Svědectvím tyranie hlouposti, zaslepenosti, touhy po moci. Nechť poslouží, jako varování všem kdo dnes koketují s novým pojetím hrůzného marxismu a komunismu obecně v podobě postmoderních ideologií – kritických teorií. Protože přesně tam dnešní moderní věrozvěsti / revolucionáři míří. Záměrně užívám tento slovník, protože, ano, je to kult, pseudo-náboženství, kde se nepřipouští hereze.

Autor názorně ukazuje, kam tento ideologický fanatismus, absolutní víra a dogmatismus směřují. Text čtenáře provádí přes několik vědních oborů s hlavním důrazem na genetiku, biologii a agronomii, lehce je zmíněna fyzika. Kniha je sbírkou osudů vědců, a právě na tom je demonstrována zrůdnost celého systému. Ukazuje zaslepenou víru stranických pohlavárů, víru ve vlastní neomylnost, tváří v tvář hrůzné realitě, víru v jakousi predestinaci – být na čele civilizačního progresu, stát se budovateli nového komunistického ráje. To vše za cenu pár milionů mrtvých.

Zejména kapitola o Lysenkovi a vernalizaci, a o Stalinově víře v lamarckismus je pro racionálního čtenáře doslova horor, naprosto neuvěřitelné a šílené čtení o šílených, zkažených lidských zrůdách. Tolik ideologického tmářství, tolik zaslepené oddanosti, pochlebování, pokrytectví a k tomu pět milionů mrtvých hlady.

Autor samozřejmě dále popisuje čistky, tolik spjaté se stalinistickým režimem, dopady čistek na celé vědní obory, likvidace inteligence, likvidace profesní i fyzická, dogmatické odmítání vědeckých teorií, protože „odporovali materialistickému pojetí marxismu-leninismu“. V plné nahotě ukazuje zhoubnost cenzury a autocenzury pro vědecký pokrok. Byla to doba prohnilých oportunistů, kariérních udavačů a politických aktivistů. Kniha je místy možná trochu zmatená, přeskakuje z osoby na osobu, přesto, nebo právě tímto pak v plné nahotě ukazuje dogmatickou zaslepenost, která se nevyhýbá ani těm nejchytřejším a nejschopnějším z nás. Ukazuje, že ani ty ani nejchytřejší, nejschopnější mozky nejsou svým rozumem chráněni před zhoubnou ideologií.

Součástí komunistické ideologie je víra v absolutní materialismus a s tím související důraz na vědu a techniku, tedy teoreticky úspěch zaručen, ne? Omyl! Ve skutečnosti vždy převáží a zvítězí ideologie, věda a technika se tak stává otrokem dogmatické víry v lepší zítřky, vědecká metoda je pozastavena a zničena, místo inženýrských postupů převáží víra, tyranská slepá víra nepřipouštějící heterodoxní kritické myšlení. Všichni, kteří chtějí být v novém systému úspěšní, se dříve či později podřídí kolektivní iluzi, kolektivistickému způsobu uvažování, podřízeni jednomu správnému výkladu reality. A zvlášť hrůzné na tom je, že podobné tendence je dnes možné spatřovat na Západě, na univerzitách, ve státních institucích. Vše začíná být prolezlé nihilistickými postmoderními kritickými teoriemi, snahou vše rozbít, dekonstruovat, dekolonizovat, to včetně takových základních, a zdánlivě neotřesitelných, kamenů západní vědy, jako matematika.

Knihu doporučuji všem, mnohým otevře oči.