-Pečivo- komentáře u knih

To nám ta dovolenka pěkně začíná. Nejen, že jsem si koupil hnusný brambůrky s příchutí palivých kuřecích křidélek, krom toho jsem vkročil do posvátného času placené dovolené levou nohou. V letadle jsem po dvou třetinách zavřel nudou Rozmarné léto a vrhl se na tento brutální slovenský thrillerko.

Karika prý sepsal pravdivý příběh jednoho týpka, kterej mu ho v několika sezenich odvypravel a pak přestal komunikovat. Příběh ve zkratce - týpek Igor vystudoval vejšku a nemůže na Slomensku najít práci, žije s přítelkyní a živí se melouchama. Tak se jednou dostane k vyklizení staryho baráku a najde tam starý spisy a nahrávky z dob, kdy to bejval blázinec. Tak se dostane na stopu zvláštnostem, který se dějou v slomenských horách. Lidi mizi, blázní, pak se zase objevují - no úplná záhadoška blárský vičovky!!

Igor bloguje (100.000 čtenářů na Slovensku prej - lol) a nabloguje o tomto blog jak kokso. Na to konto se mu ozvou dva typci - jeden racionálně uvažující, druhej konspirační a skončí to tak, ze se ve čtyřech, ještě s jeho přítelkyní, do těch hor vydaj. Pak následuje magořinec jak Bratislava, chození v kruhu, opuštěné domy v horách, fotky kde se objevují další lidé a tak dále pana krále. Kdyby mi bylo deset a byla tohle první kniha kterou jsem četl, asi bych se stejně nebál. Protože sem bejval hustej, to dá rozum.

Z hor slezou po čtyřech dnech jen ve třech s tím, ze dva skončí v blázinci, jen Igor to přežije. A to jen díky perniku. Neopomene totiž zminit, ze si občas zajde nosem na tůru do pervitinských hor a že spoustu věci o kterých vypráví během celý knihy se staly na peří. A že z toho co se tam stalo je tak v piči, že perník. No a jak říkala moje babička: Lidem na peří, těm se nevěří!

Shodou okolnosti neexistujou žádný důkazy toho co se stalo, blog je smazanej, jména lidi nejsou, fotky nejsou, nahrávky nejsou.. myslím, že kdyby se Karika odstěhoval na Václavák, tak by takovýhle pecky chrlil 3x do tejdne. Zbytečná kniha, 2/10.

9 10.08.2018

“Bez ohledu na své kvality se Václav Klaus stal symbolem české přikrčenosti, která svobodu využila k otevření úst, namísto narovnání ramen.” - už jenom kvůli podobným pravdám se knihy od Absyntu vyplatí číst. Ani nevím kolikatej absynt to je, ale opět nezklamal.

Honza Urban je český novinář, organizátor SOS Sarajevo, bývalý disent, má dvě nohy, nos, sědivý vlasy a troufám si tvrdit, že umí hrát ping pong. A před dvaceti vydal sbírku reportáží & denikových zápisků, kterou teď po dvaceti letech vydal absynt znova.

Z jugoslávský války si toho moc nepamatuju, bylo mi osm. Tu trochu co jsem si možná zapamatoval mi sebral strejda jägermeister a tak jsem s velkým zaujetím četl o hrůzách a šílenostech války, která byla vzdálena 8 hodin cesty autem od Prahy.

Urban popisuje dobový nezájem českých médií a politiků, politickej maglajs, kdy není rozeznat dobro od zla a klasický charakteristiky novodobých válek a mezinárodního společenství - počkáme, ono to tam nějak samo dopadne.

Jako samostatná dějepisná kniha to neobstojí, jako sbírka reportáži to není dostatečně učesaný - jako plešec se ale nečešu a tak za mne 8/10.

9 12.05.2018

Před Černobylem umíralo na rakovinu v Bělorusku 82 lidi ze 100.000. Po Černobylu 6.000 ze 100.000. To nevokecá ani Semelová!

Dalších 10/10 o záhadách sovětské duše od Alexejevičovový a i když je to zase stejná forma - monology - jako ostatní dvě knihy co jsem od ní čet, je až k neuvěření jak to, jak to Sověti kouleli, je tak fascinující.

Protože jsem se narodil v roce 1985, přesně si pamatuju duben 1986, kdy bouchnul Černobyl. Jako kdyby to bylo dneska. Zrovna sem ale valil bobky do plíny a tak jsem nedával pozor co říkali v televizi. Proto jsem rád, že to pani Alexijevičovová tak hezky sepsala a já si o několik dekád později mužů počíst o tom, jak na hlavu postavený to celý bylo.

O atomových elektrárnách si lidé v Rusku mysleli následující: 'Na střední a vysoké nás učili, že jsou to pohádkové "továrny na energii z ničeho", kde lidé v bílých pláštích sedí a mačkají tlačítka.' - když bouchla elektrárna, povolalo vedení strany vojsko a ty chudáci lopatama házeli ze střechy reaktoru dovnitř sajrajt zpátky! Bez roušek, jen tak na hulváta v olověných vestách - s nekrytým bimbasem!!

Tihle likvidátoři v knize vzpomínají na tu dobu navíc v dobrém, protože sloužili lidu a chovali se jako hrdinové, za což dostali nesčetně diplomů a vyznamenání. To že jim už nehoupne a jsou do smrti mrzáci, jim tak nějak nevadí. Komu to vadí jsou manželky těch, který na následky zemřeli. Na tyto motivy byl ostatně natočen v 96 Likvidátor s Arnoldem Schwarzeneggerem.

Slušná byla taky komunikace strany po výbuchu - obyvatelstvo v bezprostředním okolí nic nevědělo, aby nevznikla panika a tak to do nich z vesela prala radiace ze všech stran. No co tu budu povídat, na Wikipedii toho je hodně a v knížkách taky. Já jsem sice chytřejší, ale teď Jdu kadit. Konec.

9 26.08.2017

Psát recenzi na ruskou klasiku, je jako psát recenzi na Kabáty. Jsou toho plný internety a Vojta Lindaur to určitě vystihnul lip. Proto jen stručně - není tam ani car, ani princezna, ani jedny sáně a je to překvapivě skvělý.

Vzhledem k době děje odpouštím i absenci tanků, která by byla jinak vzhledem k délce knihy naprosto neodpusitelná. Trochu sem měl problémy s ruskými jmény, ale vzhledem k tomu, že jsem omylem přečetl několik knih od Marqueze, není to nic v porovnání s jeho veledílama, který obsahujou 6 nových osob na normostranu.

Jen škoda toho happy endu.

9 30.01.2017

Příjemné překvapení, tak příjemné, že jsem se několikrát zapomněl na záchodě a malém mi upadly nohy, kolik mravenců jsem v nich měl. Dobrý ráno přeji.

Neviditelný je psychologický román, kde se sune jedna tragédie za druhou a to tam není ani zmínka o český politice, Spartě Praha nebo mých kulinářských schopnostech. Havlíčkovi dávám 9/10 a radši se vyvaruji shrnutí děje, protože bych musel spoilerovat. A nebo ne! Neviditelná recenze: 3,2,1:



















9/10. Lol

8 18.09.2019

Komickej Fuks s místy strašlivě otravným slohem, kdy je jedna věta přímé řeči rozdělená odstavcem popisu situace. Dobré sobotní ráno od mísy, přeje Pečivo.

Katyně od Kohouta je česká klasika jak pochoutkovej salát a Pavel Verbíř a tak jsem si řekl, že si to teda taky přečtu. A v životě jsem učinil horší rozhodnutí. Třeba když jsem chodil za mlada na diskotéky a pil griotku, rum a zelenou tak dlouho, dokud jsem si nenablil do bot.

Katyně je o Lízince Tachecí, která bohužel má tu smůlu, že se spoustu let po vydání románu na scéně vyskytla vyšinutá jmenovkyně a tak jsem měl co dělat, abych si při popisech uhlazené 16ky nepředstavoval vyšinutou Barboru.

Lízinka je mladá tichá lolitka, která se nedostane nikam na střední a tak se shodou náhod dá na studium poprav. Kohout tak servíruje guláš z historie poprav, psychologického dramatu, komedie a dobové kritiky. Hodnocení zvedá fakt, že jsem se několikrát zasmál a to už se mi dlouho nestalo. Taktéž zvedá hodnocení obohacení mého slovníku o výrazy “rozpíčit se” a “píchalky”.

Bacha montuju spoiler - Lizínka dostuduje, zemře/zabije se kvůli ni několik chlapů a dojde k výstupu z metra na Flóře aka defloraci. Jdu si udělat kafe, naskle! 7/10

8 17.08.2019

Jáchym Topol se vrací po osmi letech se svým buldozerem bizarností včetně tradiční absence uvozovek pro přímou řeč. Jak je v jeho próze zvykem, sype na čtenáře příběh syrovým, neučesaným slohem. A protože se jako plešatej člověk nečešu, tak to mám neučesaný nejradši.

Citlivý člověk je příběh kočovného herce táty a jeho poutě Evropou zpátky až k Sázavě. Cestou potká několik postav a tady si dává Topol velmi záležet, aby oproti každý z nich vypadala nachcaná Lenka Kořínková ve škarpě jako obyčejná spořádná občanka. Což mi připomíná, že bych si měl dojít vyměnit občanku. Děkuji, Lenko.

K próze Jáchyma Topola mám skoro vždy osobní vztah, ať už to je Sestra (mám bráchu), Anděl (chodil jsem tam na pivo) nebo Chladnou zemí (v Německu je v zimě zima). I tady je to trefa do Černého (ne černocha, ale bejvalýho brankáře Slavie) - příběh se odehrává v Čerčanech, Poříčí, Pyšelech a okolí. A kde měl Pečiho děda chatu, než ji odnesla voda? V Poříčí! Pane Topol, přestaňte mě stalkovat. Díky. 8/10

8 09.05.2017

(SPOILER) ţ - díky nějaky pirátský kopii Lolity, kterou jsem objevil ve čtečce, jsem byl nucen přetrpět toto písmeno jako náhražku písmena ž. Prostě místo ž bylo todle turecký ť. Nic příjemného, proto bych to rád zde přiblížil:

Poté co jsem přečet jednohvězdičkový zoufalství od Nabokova jsem nějak extra náladu na Lolitu neměl. Příběh o starým chlapovi, co se zabouchne do malý buchtičky, zná kaţdej kdo měl v roce 2000 televizi a sjíţděl hitpošky. Alizee ve svých šestnácti předvádí jak se dělá pořádnej pop a vsadim se, ţe si ho u jejího klipu nejden divák vydrandil.

Zpět ke knize - rovnou předem pám 10/10 / ţádnej full frontal / ţádná erotika - resp. ţadná explicitní. To ţe ho Lolita vyţbrundá Humbertovi nohou se nepočítá. Příběh Humberta Humberta, jméno tak dobré, ţe mu ho rodiče dali dvakrát, kterej je pedofil a intelektuál z Evropy začíná popisem jeho dětství, kdy Nabokov zvládá udrţet moji pozornost. Někdy okolo druhý světový se skoro 40ti letej Humbert vydá na prázdniny někam do americkýho prdelákova, kam se mu vlastně ani moc nechce.

To ale jen do chvíle, neţ uvidí 12ti letou dceru svý bytný. Okamžitě se do ni zamiluje, i kdyţ sám o sobě ví, ţe je nemocnej a ţe je to špatný. Přece jen je ji 12 a je to holka a ne whiskey. Tu by klidně moh zpráskat a nic by se nestalo.

Nabokov svým strašlivě otravným stylem vyprávění ("a teď mily čtenáři") popisuje Humbertovo snaţení přiblíţit se Lolitě a naklonit si jeji city, aby ho aspoň trochu pohonila. Jelikož je Humbert máčo, tak si to všechno zapisuje a dává do šuplíku. Lolity matka začne Humberta milovat a vezmou se. Brzy však přijde na to, ţe kdyţ Humbert rabuje jeji dílnu, ve skutečnosti by radši raboval dílničku jeji dcery a teď jeho nevlastní dcery. Jelikoţ je detektivka (jakože je blbá jako ten žánr), tak si toho všimne aţ kdyţ si přečte jeho zápisky.

Pak ji náhodou přejede auto (tady to Nabokov trochu přehnal) a Humbert tak můţe započít svou odyseu do kalhotek Lolity. Jelikoţ je dítě zrovna na táboře, tak ho vyzvedne a řekne mu, ţe je matka nemocná. Páč matka byla píča, tak se Lolita ani moc neptá a jede s tátou na výlet.

A tam se dějou věci, to ti povídám! Dej kobylám, to ti povidám! Dej kobylám, ovsa.

8 30.01.2017

Konečně pořádný literární zpracování toho filmu co teď jede v kinech! Peči je velmi příjemně překvapen tím, co František Heřbert hodil na papír. Velmi se mi líbilo jak dokázal zachytit celou atmosféru planety a písečný červy a tak dále pana krále.

Nejsem vůbec Fanda sci-fi, jmenuji se peči a ne Fanda, že jo, ale tohle bylo tak dobrý, že jsem začal číst druhej díl. Jsem zvědav jak si s tím poradí, když ještě neměl filmovou předlohu, kterou mohl opisovat!

Takže duna dunárum - za mne 9/10

7 05.01.2022

Dobrý to bylo. Teď vím, kde Toyen vyrůstala, kde schovávala u Akropole Heislera ve vaně a proč malovala smutný umčo.

Já bych teda válku ve vaně nevydržel. To muselo bejt šíleně nepohodlný. 7/10. Jako bonus pomatení Víti Nezvala na vedlejší koleji na trase surrealismus - komunismus.

7 13.06.2021

Čago belo šílenci! Ještě si tady odložim jednu rychlou recenzi na super knížandu o syflu. Takže, kdo ho strká, kam nemá, tomu zapáchá a pak mu to vleze i na mozek a pojde - toto staročeské pořekadlo rozvíjí Havlíček na pozadí epického životního příběhu Štěpky.

Havlíčkův Neviditelný byl 9/10 a Helimadoe 5/10. Petrolejové lampy to zaparkovaly svým autobusem přesně mezi. Já jsem spokojen.

7 14.11.2020

Tyjo sem se teď nějak zasek nebo co! Už tu byly benga a pali, že si literární obec stěžuje, že sem dlouho nic nepostoval! Naštěstí to byly německý benga a já nejsem černoch a nešel si zrovna zaběhat, takže to naštěstí ještě dobře dopadlo.

Dneska tu máme zeď nebo stěnu nebo bůhví jak to přeložili - takže: bylo to superský. Pani Haushofer naložila psychologický valník a já se rád svezl. Středně stará žena uvízne sama v Alpách na chatce a v okolí 5 km vyroste neviditelná stěna. Z pani se stane farmář jak z Hamsuna a čtenář tak sleduje nejen její několik let trvající boj s přírodou a okolím ale i - bacha - s jejím nitrem. Boom!

Dopadlo to na 9/10. Bohužel se neřešil důvod stěny a tak jsem se zas nedozvěděl jak to s těma chemtrails teda je.

7 13.09.2020

No to jsem si zase sáhl pro knížku hluboko do záchoda! I tentokrát musím podotknout, že za to ale nemohu - pani totiž za tohle znásilnění prázdného papíru dostala Goncourta. A tím dostala i Pečiho.

Takže na první straně se dovíme, že chůva zabije dvě děti o které se stará. A pak dalších 200 něco stran se dovídáme, jak se vyvíjel vztah chůvy a pařížské rodiny. Tady bych rad spoileroval - nestane se totiž NIC zásadního. NIC!

Asi to mělo být o tom, jak je těžké stát se součástí vyšší třídy a muset se s tím pomalu loučit, protože děti věkem pomalu chůvu přestávají potřebovat. A jestli to mělo být o tomhle, tak to měl být článek na womanandlife.com nebo rhythmoflife.com a nemělo se to dávat do knihy!

Takhle zbytečnou knihu jsem dlouho nečetl, smekám. Jdu si přečíst Deník ze dna od Tomáše Řepky, abych si spravil náladu. 2/10.

7 02.06.2020

V mladí si TGM hojně dopřával: “člověče, já nepil, já chlastal.” pal jednou tatíček. Později však dosáhl osvícení a držel se od chlastu daleko, aby mohl vést národ z Rakousko-Uherské tmy. A tady je jasná paralela s jiným velikánem českých dějin - mnou. Já taky lil jak zjednanej, ale pak jsem to uklidnil. Takže jsem víc TGM, než Miloš! Tak si to prosim vás všichni někam zapište a 2023 si ten papírek vytáhněte! #pecivonahrad

Tak. Ale než tam budu, tak vám tu budu chvíli vyprávět o pánovi z pětilitra. Nedávno jsem totiž četl Rudýho Zemana od Kmenty a potom mi bylo tak smutno, že jsem si koupil todle. A je mi líp. Protože jsem měl včera dobrou pizzu a dobře se vyspal. Sice je to už přes 100 let, ale Téčko Géčko byl frajer a byl by frajer i dneska.

Dověděl jsem se spoušť zajímavých věcí, ale právě nesedím na záchodě, ale ve vlaku a musím vystupovat. Takže 8/10 a nezapomeňte - #pecivonahrad

7 07.02.2020

Tak tady to Karel přehnal už dost. To, že si to pan Čapek ve svých prozách šněroval velmi černobíle jsem věděl. Ale tady už to bylo teda přes čárku.

Milostné romány mám rád zásadně v kamnech a jsem velmi nemile překvapen, že Čapoun mé chutě nerespektuje. Krakatit má být o vynálezci nebezpečné výbušniny, který má dilema jestli nebude zneužita pro nekalé úmysly armád.

No, ale vcelku vzato to je o blouznícím magorovi, kterej neví kterou buchtičku by radši zdrandil a má-mě-ráda-nemá-mě-ráda patos z toho teče proudem a celý je to zabitý koncem, za kterej by se nemusel stydět ani Paolo Coelho.

Pan Čapek má tímto zákaz vstupu do literárních vrat. Doufám, že si to bude pamatovat. Omluvte mne, musím se jit vykrakatit. Naskle. 3/10

7 01.08.2019

K staří jsem si předsevzal, že si knihy, které mám rád, přečtu znova. A protože už sem ve věku, kdy kvůli močení musím vstát okolo pátý, tak jsem si řekl, že nastal pravý čas.

Jacoba jsem četl před 5ti lety a kniha mě velmi nadchla. To je vidět, že už před pěti lety jsem byl kvalitní člověk! I na druhý čtení tomu totiž taky dávám plnou palbu!

Příběh čtyřech rumunských generací a jejich putování z Lotrinska do Banátu a zase zpátky vedl k tomu, že jsem od Florescuaua (dnes skloňováno podle vzoru čivava, ne Patrick Roy) přečetl úplně všechno. A dobrý!

7 15.05.2019

Fujtajxl to bylo sladký. Hájíčkovi se povedlo něco, co bych z fleku doporučil moji mámě i moji babičce. Mámě a babičce sem naposledy doporučil novou sekačku na chalupu, takže je Hájiček v dobrý společnosti. Hájíčkovi se v Dešťový holi na posledních stránkách povedla dokonalá vražda veškerého předešlého obsahu - takovejdle happy end by mu moh závidět i Kájínek a to už je co říct. Škoda, že mi není třináct a nemám melír, to bych místo tyhle recenze natočil oslavný vlog.

Příběh je agro-detektivní-středověková-krizo-romanťárna z prostředí jižních Čech. Což sou nejlepší Čechy, protože jsem se tam narodil. Hop hop hop. Za ten příšerně příšernej happy end rovnou kýbl bodů dolu. Takže celkem za 6 Čechů z deseti.

7 23.05.2017

Albert Camus je Francouz. Albert Camus je cool. Ano, doopravdy jsem to napsal, ale rád to osvětlím. Cizinec je kniha, která patří do mých top 5, ale nikdy sem si nedal práci se podívat jak Camus vlastně vypadá.

Až teď, když jsem vzal do ruky jeho autografii jsem si vším, že je to sympaťák jak čáp (T9 pro "cyp" -LOL- typu Ben Frost, Ryan Gosling nebo já). I když je to Francouz, tak určitě neříká věci jako "dneska si uvařím kuře žpmplé" a "cette baguette est fantastique! Chochocho!" a netváří se u toho jako píčus, protože tak si představuju francouzský spisovatele. Houellebecq je například takovejdle typ od pohledu - samozřejmě to nemá vliv na jeho kvalitu psaní, ale podvědomě si člověk spojuje sympatie k tvurcovi se sympatiema k jeho dílu. Proto je každá deska, kterou vydá Richard Krajčo předem odsouzená k záhubě.

První člověk je jak řečeno autobiografie, kdy Camus popisuje své dětstvi bez otce, kterej upad ve válce, s matkou, která neuměla číst, v rodině, která žila u babky, která byla chudá. Mladej kamýk vyrůstal v Alžíru spolu s ostatníma franťákama a tak se tam v tom vedru pořád handrkovali a i když byla rodina chudá, tak mladej byl tak hustej, že se dostal přes stipendium na gympl. Pak Nobelova cena a tak dále a tak dále.

Celej problém týdle knihy tkví v tom, ze Camus ji nestih před svoji smrtí dopsat a nechal tak jen svoje zápisky, který jeho dcera vzala a zveřejnila spolu s dílem. Protože peníze. V určitých kapitolách tak jsou v zápatí poznámky, že autor hodlá něco rozvést, jinde zase něco škrtnout a celkově mi vlastně bylo líto, že to tam je, protože finální dílo by určitě vypadalo jinak. Ale chápu, že z hrobečku se blbě něco dopisuje. Krom toho neni příběh nikterak zábavnej a celkově teda za tři.

7 30.01.2017

Helena sama na robotím ostrově s několika chlapama. Deset let. Myslim, že Čapáro vynechává dost zásadní detaily.

Až zbytečně moc podobnej motiv jako Válka s mloky. Na konci navíc celý zabitý biblí. Místo aby radši napsal, kdo všechno na ostrově zdrandil Helenu. 6/10

7 29.01.2017

Ishiguro a já jsme spolu nezačali úplně šťastně, jeho Neopouštěj mě byla velká bída, ale jak se blížím ke čtyřicítce, tak jsem se rozhodl dávat věcem druhý šance. Asi teda ne všemu, mušle v dohledný době žrát nebudu a na biatlon taky koukat nebudu, ale tohle se mi nějak do čtečky dostalo.

A jaký to bylo? Lepší než spát pod stanem. Ishiguro jede příběh Artušovský Anglie, kdy Merlin zaklel zemi a všichni všechno hned zapomínají. Místo toho aby příběh byl o tom, že hlavní hrdina nemůže najít boty, odhaluje čtenář příběh dědka a babky, který zapomněli jejich život a hledaj svýho syna. A pak je tam chrabrý rytíř, mniši, ten drak, převozníci a kůň.

Kdyby to byla počítačová hra, tak bych to asi nechtěl hrát, ale jelikož je to kniha, tak tomu dávám 6/10.

6 11.08.2021