Pawlis komentáře u knih
Literatura osekaná jen na to nejnutnější - a jak úžasně to funguje. Jazyk tak strohý, že z něj sálá jediný cíl, a to přežít. Depresivní výlet napříč spálenou Amerikou, otec a syn, vozík, revolver a s každým dalším řádkem postupné vychládání naděje, že z toho všudypřítomného popela ještě někdy něco povstane.
Tuto knihu nelze vlastnit, tuto knihu lze jen nechat, aby o nás pečovala...
Lydia je mrtvá, tato knížka pro mě bude ovšem nesmrtelná.
Nejlepší kniha od Dostojevského = nejlepší kniha, co kdy byla napsána.
Ke komentářům týkajícím se autorova vizionářství... Orwell nepředpověděl budoucnost, "jen" precizně popsal, jak fungovaly krvavé revoluce už mnohokrát předtím, a tudíž jak budou fungovat i nadále.
Remarquea jsem četl hodně na střední a kvůli tomu jsem si později myslel, že to vlastně asi zas tak dobrý nebylo. Na záp. frontě klid jsem si ale přečetl znovu a zjistil jsem, že minimálně tato kniha tak dobrá rozhodně byla.
Poklad plný úžasných nápadů. Hlavní zápletku považuji za jednu z nejlepších, co byly kdy vymyšleny. Kafka ve vrcholné formě; těžko pochopit, že mohl takové dílo se zklamáním odložit...
Úžasná kniha. Doufám, že na tuto knihu o paměti naší identitě nikdy nezapomenu:)
Pasáže z vězení jsou skvělé, ale ty výlety do minulých životů jsou naprosto nezajímavé. Na jedné straně úžasná oslava lidské svobody (v kazajce), na straně druhé odbyté povídky jak rychloprózy z rodokapsu.
Člověk se z tohoto románu dozví opravdu mnoho - na román možná až příliš mnoho.
McCarthyho Cesta ušitá na aktuální dění, jen možná trochu horkou jehlou.
V rámci odstavce geniální, ale číst to celé jako román bylo až příliš podobné utrpení. Neuvěřitelný rozpor mezi stylistickou dovedností a neschopností udržet románový celek.
Na rozdíl od knih, které používají vulgární vyjadřování vypravěče (a zároveň hlavního hrdiny) jen pro efekt, tady se za všemi těmi sprosťárnami skrývají skvělé postřehy a nápady. Sice jsou na teenagera až moc trefné a veškeré jejich formulace a přirovnání až moc originální, ale na to už jsme u knih psaných v 1. osobě nějakým "mladistvým" už zvyklí. A hlavně se u této knihy člověk tak děsivě pobaví, že je za tento typický přehmat nakonec rád.
Jazyk osekaný jen na to nejnutnější stejně jako holý boj o přežití, který se z pobytu na ostrově stává. Autorova záliba v McCarthym a jeho vlastní život vyústily ve výbornou novelu. Jen ten závěr mi přijde už zbytečný, ale kdoví, možná právě takový byl nevyhnutelný.
Popisy města a jeho jazyka byly naprosto brilantní, samotný nápad s "knihou" taky, jen ty příběhy z knihy mě moc nenadchly.
Opět gejzír výborných nápadů a opět přehlídka originálních magorů. Jen mám pocit, že už se ta originalita (asi svou vyhroceností) začíná trochu opakovat.