Pavlina50 komentáře u knih

Další z thrillerů, který poskytuje všechno, co lze od tohoto žánru očekávat – napětí, překvapení, dobrá čtivost, krátké kapitoly, které tu čtivost ještě umocňují, zajímavá zápletka, téměř žádná hluchá místa, sympatická vyšetřovatelka, motivace a způsob vražd, při kterých mrazí.
Každopádně po celou dobu čtení se mi hlavou honila strašně surovou otázka - je vraždy schopen úplně každý člověk? V souvislosti s touto knihou ….bohužel skoro snad asi ano….
Myslím, že téměř každého asi lze donutit k nepředstavitelnému činu, protože skoro každý člověk - pokud není psychopat - má nějakou obrovskou slabinu. Děsivé zjištění.

Malinkým mínusem této knihy je pouze to, že pachatele lze odhalit dřív, než to všechno docvakne samotné vyšetřovatelce.
Proto chybí takové to závěrečné wow. Ale jinak velice solidní čtení.

9 30.03.2022

Tento díl se absolutně vymyká modelu předchozích šesti dílů, i přesto, že jako všechny ostatní začíná úplně stejnou větou, ovšem v kontextu úplně jiných a neznámých postav.
Nezměnilo se ale tradiční prolínání časových a dějových linek – tentokrát sledujeme příběh Nualy z 20. let 20. století v době konfliktu mezi IRA a Brity, dále příběh Merry z 60. let 20. století z období bojů za nezávislost Irska a pochopitelně také klasickou zápletku ze současnosti. I když právě tato linka se od těch předchozích dílů výrazně liší.
Zatímco v předešlých šesti knihách každá ze sester hledala po světě svoje kořeny a minulost, v tomto díle dochází k hledání samotné poslední „ztracené“ sestry, jak už avizuje samotný název knihy.
Co se ale nezměnilo vůbec, byla standardně výborná čtivost knihy, kde opět nechyběl zajímavý a poutavý pohled na jednu z dalších zemí světa. Tentokrát se centrem dění stalo Irsko a jeho dramatické dějinné události o uznání vlastní nezávislosti.
Do každé z jednotlivých linek příběhu jsem se vždycky krásně začetla a litovala jsem, když byla přerušena linkou jinou. Pak jsem se ale stejným způsobem začetla do té další a tak pořád dokola až do konce. Prostě opět spokojenost.
A ten konec?
Než jsem vzala knihu do ruky, domnívala jsem se, že se jedná o poslední díl série a že se tedy konečně dočkám odpovědí na všechny svoje hladové otázky, zejména ohledně tajemného táty „Soli“. Ovšem ouvej. On to poslední díl nebyl.
Jak napsala sama autorka v doslovu, opravdu jsem nevěřícně hleděla na ten dopis…v šoku, i zklamaná, že toho tolik zůstalo neobjasněno…(citace). Otázky nejenže zůstaly ve vzduchu, ale naopak, objevilo se jich ještě daleko víc a to jsem dost těžce vydýchávala. Zejména v kontextu smutného osudu samotné autorky. Ale naděje, že se dočkáme (podle slov na obálce knihy), přece jenom snad je.
Chci a budu věřit, že syn Lucindy – této neobyčejné a jedinečné vypravěčky krásných romantických příběhů podědil aspoň drobet jejího daru psát…

9 24.02.2022

I bez ohledu na velmi podrobnou anotaci knihy už spojení jejího názvu a žánru thriller naznačuje, že středem dění nebude žádný andílek, ale spíš pořádný ďáblík.
Tento má jméno Janie, vstoupí do poklidného života Christophera a Hannah a právě ten jejich poklidný život změní v jedno velké a hrůzné drama.
Příběh je vyprávěn z pohledu tří osob – Christophera, Hannah a sociální pracovnice Piper, z nich každá vnímá Janie naprosto jinak, pochopitelně v závislosti na svých osobních zkušenostech.
Čtení je to dost nepříjemné. Tím ale vůbec nemyslím, že by špatná byla kniha, právě naopak – kniha se čte výborně, nepříjemný je jen její obsah. Ostatně to se dá očekávat, pokud je do pozice záporáka postaveno malé dítě.
Celkově je kniha psaná velice poutavě, napětí postupně slušně graduje, při některých scénách opravdu mrazí a celé mě to vtáhlo do děje tak, že jsem se o lidi kolem Janie opravdu bála a nervózně očekávala, co se stane dalšího. Spád knihy mi odsunul do pozadí i ty některé dobře postřehnutelné nelogičnosti, které se občas v popisu Janie vyskytly.
Knihu jsem četla opravdu s velkou rychlostí. Ne abych se ji rychle zbavila, ale protože jsem se nemohla dočkat a byla zvědavá, jak daleko Janie dokáže až zajít. Bez ohledu na její věk jsem ji opravdu nenáviděla, a Chrise za jeho zaslepenost vlastně také. I když…jako čtenář zvenčí jsem sice realitu viděla, ale aktéři příběhu se k ní museli postupně dopracovávat a i z reálného života všichni víme, že děti umí s rodiči slušně manipulovat.
Akorát konec mi přišel dost rychlý a uspěchaný, ráda bych se dozvěděla o osudech některých postav trochu víc.
Námětem mi tato kniha dost připomněla Dětské zoubky, ale Andílek mě bavil daleko, daleko víc.
Jen škoda té, až moc detailní anotace knihy. Doporučuji ji nečíst, protože děj je v ní už tak dostatečně popsán, že každý nový čtenář už podle ní celkový děj i postavy a jejich charaktery pozná a čeká vlastně jen na vyústění příběhu.

9 16.02.2022

Tak toto byl můj pravý šálek kafé.
Vynikající psycho s opravdu nečekaným a šokujícím závěrem.
Po celou dobu skvěle budované napětí a dusivá atmosféra v domě, kde se většina děje odehrává. I když…děje tam zas až tak moc vlastně není. Jedná se víceméně o konfrontaci mezi únosci a obětmi únosu, a ani druhá souběžná dějová linka – Jackovo vyšetřování - také zrovna akčností nijak nehýří, spíš jen chodí, chodí a vyptává se, ale přesto jsem po celou dobu při čtení ani nedýchala. Napětí je udržováno především tou skvěle vystavěnou atmosférou, která čtenáři nedovolí i přes tak velký počet stránek se ani na chvíli uvolnit.
A pointa – dokonalá! Takové rozuzlení mě v průběhu čtení fakt nenapadlo. Dokonce jsem po přečtení poslední stránky vzala knihu znovu od úplného začátku, listovala v ní a hledala indicie, které by mi nějak napověděly, kam se ten děj bude ubírat, jestli jsem byla při čtení tak nepozorná. Ale ne. Autorka mě fakt dokonale převezla. Geniálně vymyšleno!
Pokud jsou všechny knihy Mo Hayder tak skvělé, tak hurá na ně. Už je doma pomalu shromažďuju.

9 24.01.2022

Tak toto mě dost chytlo.
Dobře vystavěný thriller říznutý teenagerovskou tématikou - příběh o tom, že důsledky činu rádoby zapomenutého z mládí se jednou přece jenom dostanou zpátky na povrch a člověk za ně musí zaplatit.
Kniha se četla úplně sama. Byla psána přímým a jednoduchým jazykem, neobsahovala nic zbytečně popisného, co by odvádělo pozornost od hlavního příběhu, takže nutí číst dál a dál až k rozuzlení. Závěrečná pointa se sice od určité doby dal vytušit, a i přesto, že se mi zdála trochu přitažená za vlasy, nepokazilo mi to vůbec celkový konečný dojem z knihy.
Velice příjemné překvapení - autorku jsem do této doby vůbec neznala a určitě se poohlédnu i po jejích dalších knihách.

9 13.12.2021

Tak toto se dost povedlo.
Další dostatečně ujetý vrah vyrůstající v rodině totálně zvrácených psychopatů, kde dostal opravdu „slušné“ základy pro svou psychiku a vůbec celý život. Proti němu sympatická parta detektivů, mezi kterými dostatečně funguje chemie a kteří brutalitu kolem sebe vyvažují jemným a ironickým až sarkastickým humorem mezi sebou.
Do děje jsem byla vtažena okamžitě, příběh odsýpal, hodně tomu pomohly krátké kapitoly střídající se s deníkovými zápisky vraha, které mě možná bavily ještě víc, než samotný klíčový příběh.
Zápletka je tentokrát postavena na vcelku často oblíbeném základu, kdy si pachatel činů cíleně a promyšleně pohrává s hlavním detektivem jak kočka s myší a víceméně sám vede jeho kroky k vyřešení celého případu (drobná narážka v knize na film „Sedm“ vybízí k předsvědčení, že autor se možná tímto dílem nechal vzdáleně inspirovat). Nicméně, připadalo mi, že tentokrát byl pachatel podstatně chytřejší než celá parta detektivů, byť byli sebesympatičtější. K posunu ve vyšetřování a k rozřešení dílčích indicií totiž nedospívali vlastními úvahami a logikou, ale většinou objevovali jen to, co jim vrah naservíroval až přímo pod nos. Nicméně vůbec nijak mi to nesnižovalo hodně dobrý dojem z knihy.
Trochu jsem přemýšlela o důvodu vsuvky osobního, smutného příběhu hlavního detektiva, připadal mi tam tak trochu zbytečně vložený, ovšem závěr knihy mi jeho smysl dostatečně zdůvodnil. Je patrné, že autor měl zřejmě moc dobře promyšlenou nejen zápletku této knihy, ale už i všechny další díly této série. Hezky to na nás vymyslel a posledními odstavci chytře docílil toho, že málokdo nemá ihned chuť otevřít další díl. Já na něho tedy rozhodně jdu!

9 05.08.2021

„Úctu si lidé vymyslili, aby maskovali prázdnotu tam, kde by měla být láska.“

(Pozor – nepravděpodobný, ale přesto možný spoiler!)
Ruským klasikům jsem se ve školních letech v povinné četbě úspěšně vyhýbala, nicméně teď jsem nějak pocítila, že bych aspoň některé dílo přece jenom mohla zkusit. Volba padla na Annu Kareninu. Přesto, že více jak 800 stránek ve mně vzbuzovalo trochu nedůvěry v úspěšné prokousání se tímto dílem…ale přece jenom to není Vojna a mír…
Anna Karenina je příběh o vztazích… o touze po lásce, o utrpení, o vášni, o destrukci člověka, o pokrytecké morálce a o touze po důstojném postavení ve společnosti. Na jejím příběhu Tolstoj ukazuje především psychický rozklad osobnosti, kdy se ze silné, energické a vyrovnané ženy v důsledku výčitek svědomí postupně stává naprosto hysterická osoba plná depresí a nevyrovnaných emocí směřující k nevyhnutelnému konci. Toto Tolstého dílo vlastně jen potvrzuje, že duševní choroby, které mají zejména v dnešní době bohužel vzrůstající trend, byly evidentně běžné už i v dobách, kdy jim ještě nikdo nepřikládal civilizační charakter a neuměl je takto přesně diagnostikovat.
Výraznou myšlenkou knihy je otázka typu, jaká volba je pro šťastný život prospěšnější – zda žít v jistotách, ale s pocitem, že vám v životě něco chybí, anebo zariskovat a podlehnout citům, vášni a volit cestu srdce, využít v životě aspoň chvíli, co se nabízí, i s vědomím, že tato cesta často nakonec nekončí moc šťastně.
Anně jsem zpočátku fandila - navzdory často pokryteckým pravidlům a zásadám soudobé ruské aristokratické společnosti - si šla za svým snem a místo konzervativního a chladného muže si zvolila osudovou lásku – ovšem cestu nepřijatelnou pro okolní společnost. Toto svoje rozhodnutí se nijak nesnažila skrývat, a to i s vědomím, že se jí dostane pohrdání nejen od společnosti, ale i od svých vlastních přátel. S ubíhajícím dějem jsem ale k Anně postupně sympatie ztrácela, vadil mi její vztah/nevztah k vlastním dětem, měla jsem občas dokonce pocit, že vlastně možná víc fandím Kareninovi. Připadalo mi čím dál víc, že vlastně neví, co chce, často se chovala naprosto nelogicky a nepochopitelně, což bylo ale možná zapříčiněno právě postupně se plížící psychickou nemocí. Anniny paranoidní představy nabíraly na síle a vyústění celého tragického příběhu tak už nemohlo vůbec nikoho překvapit.
Konec mě zklamal. Na to, jak autor každý sebemenší detail knihy rozpitvával, konečná pointa mi přišla tak trochu odfláknutá (teda za toto slovo se vlastně ve spojitosti s ruským klasikem až stydím…). Ale chybělo mi trochu větší vykreslení pocitů všech postav po Annině konci. Najednou se veškerá pozornost obrátila k Levinovi a jeho dalším nekonečným filozofickým úvahám o víře a smyslu života. Pro mě bylo takové a zvláštní zakončení tohoto obsáhlého románu docela zklamáním. Rozhodně celému příběhu ubralo na finální dramatičnosti ve spojitosti s Anniným osudem.
Kniha obecně byla pro mě dost rozporuplná. Pořádně jsem se do ní začetla vlastně téměř až v její polovině. Některé pasáže byly hodně čtivé…ale vlastně výhradně jen ty, které se týkaly dějových linek a psychologie jednotlivých postav a jejich vztahových propletenců. Naproti tomu jsem pořád nemohla strávit ty nekonečné dlouhé filozofické úvahy či popisy čehokoliv, ať už aktuální politické situace v Rusku, života šlechty nebo rolnictva, prací na poli, lovů zvěře nebo kapitoly, které například dlouhosáhle řešily třeba příčiny nepříznivého stavu zemědělství. Připadalo mi, že tyto zdlouhavé a pro mě dost nezáživné úseky knih, nikam děj neposunují. Proto jsem často takové kapitoly spíš jen přebíhala očima, než četla a hledala v nich maximálně jen nějaké záchytné body, které eventuálně měly význam pro další směřování děje. Ale to asi zejména k ruským klasikům patří.
Naopak ale Tolstému rozhodně nelze upřít umění výborného vykreslení charakteru postav, jejich myšlenkové pochody a názorové posuny a postupný vývoj ohledně vnímání světa a vlastních životů.
Kniha rozhodně nebyla špatná, ale zároveň nechci být ani pokrytec a jen proto, že je to obecně uznávaná klasika, tvrdit, že mě okouzlila. Pro mě (bez ohledu na autora) takový průměr – tři hvězdičky.

„…a kde končí láska, tam začíná nenávist…“

9 04.08.2021

Linda Castillo je moje oblíbená autorka a ani v tomto případě nezklamala.
Už samo fascinující prostředí amišské komunity má svoji specifickou atmosféru a do ní zakomponované zločiny jsou prostě pro mě neodolatelnou volbou. Kate řeší další tajemný případ, tentokrát třicet let starou vraždu, a jako již tradičně, čím více se blíží k pravdě, tím se její vlastní život ocitá v čím dál větším ohrožení.
Paralelně sledujeme i pokračování jejího love story s Tomasettim, které se posunulo do další významné fáze.
Tahle série mě ještě pořád moc baví, i přes svoje specifické a již stereotypní znaky si udržuje stále vysokou úroveň. A v případě této knihy nemůžu opomenout ani moc hezkou obálku.

9 02.05.2021

Tak tohle mě bavilo, knížka se četla sama.
Amber se rozhodne, že se za každou cenu stane poslední paní Parrishovou, manželkou bohatého a přitažlivého Jacksona a vůbec jí nevadí, že jedna paní Parrishová už dávno existuje.
Je to dobře čtivé čtení plné zvratů, v jehož průběhu se můžeme jen dohadovat, kdo s kým vlastně doopravdy manipuluje. Prostředí amerických dam z vyšší společnosti s jejich typickými „problémy“ na mě vždycky působí tak trochu mimo realitu. Jejich dokonalé domovy, dokonalé děti, dokonalé přátelství…já bohužel vždycky vidím spíš jen znuděnou hromadu manželek, které si hlavně díky svému neodmyslitelnému působení v různých nadacích připadají hrozně „upracované“ a důležité, a samy sebe tak přesvědčují o vlastní nepostradatelnosti pro okolní svět. Ale pokud bych to měla napsat opravdu upřímně…nemůžu si pomoct, ale na mě vždycky působí jako typické slepice. Proto mě také v první půlce knihy dost iritovala naivita Daphne a celá kniha na mě v té chvíli působila jen jako takový velice dobře čtivý typický ženský román. Ovšem druhá půlka knihy svým zvratem tento relativně obyčejný román povyšuje na docela poutavý a podařený psychothriller, který pobaví a určitě stojí za přečtení.
...Boží mlýny melou - pomalu ale jistě.

9 06.04.2021

"Někdy se dívám do tváří jeptišek, zkroucených nenávistí, které bijí mladé, vyhublé dívky. Přemýšlím, jak zoufale nešťastné asi musejí být, že se takto chovají. Ale ve skutečnosti je mi jich líto. Jsou oběťmi stejně jako my, jaké strašlivé utrpení musí tolerovat. Jsou tváří této instituce, ale nejsou těmi, kdo nás sem zavřeli. To byli naši milenci, rodiče, lékaři, kněží a všichni, kdo by se o nás měli starat. Ti všichni nás opustili.“

Další z knih s tématem Magdaleniných prádelen, na rozdíl od „Dívek od svaté Magdaleny“ však tento příběh nevychází ze skutečných událostí, je to příběh fiktivní, je pouze do tohoto prostředí zasazen.
Základní a šokující skutečnosti tzn. drsné a téměř nelidsky surové životní podmínky veskrze nedobrovolných obyvatelek Domova svaté Markéty zde zůstaly zachovány, celý příběh je ale podaný spíš formou thrilleru podloženého pátráním po ukrytých tajemstvích za zdmi Domova.
Je to další z velice čtivých, ale z druhého pohledu také tematicky těžkých knih,
příběh mě stejně jako „Dívky od svaté Magdalény“ hodně zasáhl.

9 20.01.2021

Moje první Agatha. Její příběhy znám jen z televizního nebo filmového zpracování, stejně jako tento její případ. Teda....myslela jsem si, že ho znám...Viděla jsem ho před hodně dlouhou dobou a pamatovala jsem si jen některé scény, nicméně pachatelem jsem si byla jistá. Proto jsem se do knihy pouštěla spíš jen ze zvědavosti, jak Agatha píše, jak je čtivá apod., zejména jsem ale cítila velkou ostudu, že neznám ani jednu její knížku. A výsledek? Opravdu jsem si pamatovala jen velice málo, vrahem byl totiž úplně někdo jiný, než o kom jsem byla přesvědčena! Takže nejenže, že se mi kniha moc dobře četla, děj hezky plynul, nebyla tam žádná zbytečná hluchá místa, všechno do sebe perfektně zapadalo, navíc jsem tedy nebyla ochuzena ani o ten bonus, což je u detektivek nenahraditelné, a to překvapení v podobě pachatele. Byla to tedy moje první, ale určitě ne poslední Agatha.

9 15.01.2021

Vysoké hodnocení této knihy mě motivovalo také k jejímu přečtení. Asi do první třetiny jsem byla nadšená - ano, to je ono, neskutečně emotivní a silný příběh. S přibývajícími stránkami jsem ale začala mít pocit, že drsná a syrová výpověď o životě v gulagu se pomalu mění na typický román pro ženy. Myslím, že postava Cilky je dost idealizovaná, je čím dál víc líčena jako neskutečně výjimečná osobnost, která všechny kolem dokázala okouzlit, všichni ji obdivovali, chránili, na co sáhla, to jí šlo. Všechny ženy v táboře byly po nocích surově znásilňovány, pouze do ní se opět její "manžel-násilník" zamiloval, téměř všichni, i nejvýše postavení v táboře, ji respektovali a uznávali. "Zaměstnanci" tábora byli až na výjimky líčeni jako lidumilové, kterým na vězních docela záleží. Charakter Cilky byl líčený jako dokonalý, neustále myslela jen na ostatní a na to, jak komukoliv pomáhat (scéna, kdy se mohla dostat ven na svobodu, ale místo sebe to raději umožnila kamarádce, mi přišla už dost přitažená za vlasy). Četla jsem už spoustu výpovědí z prostředí takového typu a nechce se mi proto věřit, že život v takových podmínkách dělá z lidí až takové "svaté charaktery". Myslím, že spíš lidi zlomí a že je to celé spíš takový velký boj o přežití. Ve srovnání s flaschbacky z koncentračního tábora (ty naopak pro mě měly opravdu velkou emoční sílu), byl podle této knihy život v gulagu vlastně docela idylický. Ne...vůbec to nechci zlehčovat, už právě kvůli lidem, kteří si tím peklem prošli. Mám z toho naopak pocit, že jejich zážitky a utrpení zlehčuje spíš tato kniha. Příběh tak pro mě postupně ztrácel na uvěřitelnosti a počáteční velké emoce nakonec odešly úplně. Myslím, že skutečný příběh Cilky byl dost jiný a toto beru jen jako románovou fikci, která se dobře četla. Za tu první třetinu tři hvězdy.

9 10.01.2021

Po zkušenostech s knihami Kyselé třešně a Páté jablko už knihy Lenky Chalupové hledám cíleně a tato mě opět nezklamala. Tentokrát se jedná o ryze psychologický a rodinný román s motivem zmizelých dětí. Žádný akční thriller o únoscích, výkupném a dramatické záchraně, ale ryze psychologický náhled do hlav obyčejných lidí matek, kterým beze stopy zmizely jejich děti.
Co prožívají, jak se se situací vyrovnávají ... a lze to vůbec? Rojí se otázky, zda je lepší znát pravdu, i když může být ta nejhorší, anebo je lepší v sobě živit nekonečnou naději. A taky ukázka, kam až žena zoufale toužící po dítěti jako náhradě, dokáže zajít.

Kniha má několik dějových linií, které na začátku působí mírně zmateně a bez souvislosti, ale v průběhu čtení se vzájemně a s logikou navzájem propojí a všechno najednou dává smysl.
Hlavními postavami jsou tři ženy Johanna, skrývající před dcerou smutné události z minulosti, její dcera Dora, která se právě s neznámou minulostí své rodiny seznamuje a kamarádka Šárka, která se svoji zoufalou prázdnotu po zmizení dcery snaží vyřešit hledáním jakéhokoliv "dárce spermatu". Každá má svůj vlastní příběh, který se ale nečekaně a osudově propojí.
Všechny postavy jsou něčím zajímavé, každou z nich jsem svým způsobem dokázala pochopit, a to i ty činy (pochopitelně až na ten jeden klíčový), které zrovna nejsou vzorem standardního chování.
Ve hře jsou ale osudové náhody, špatně vybraný čas na špatném místě a všechno se sesype, jak domeček z karet.

Mám velmi ráda překvapivé, až šokující konce knih.
A tady mě ten konec dokonale uzemnil.
Prostě jsem jen nevěřícně koukala na ty poslední stránky...

A vůbec nebudu polemizovat, zda byl příběh přitažený za vlasy - vlastně jsem ráda, že přesně takový příběh nemá skutečný základ a zrodil se jen v autorčině hlavě.

Existenci Pomněnkového dne jsem s médiích dosud nějak nezaznamenala, opět mě tedy kniha nějakým způsobem rozšířila obzory a to se vždycky cení.

8 01.06.2023

Nacismus a vyšetřování vražd bohatých manželek gestapáků?
Pochopitelně mi ten paradox přišel na mysl – nacisti beztrestně vyhlazují celé národy a tady se bude vyšetřovat smrt několika žen?
Ale co – není člověk jako člověk – minimálně aspoň podle zvrhlé filozofie Němců za druhé světové války.
Vyšetřováním případů je pověřen člen gestapa Beewen s nulovou zkušeností standardní kriminalistické práce (gestapo holt mělo na práci úplně něco jiného), což je na způsobu hledání vraha docela znát. Ani angažování dalších dvou osob – psychoanalytika Simona (takového Napoleona, kompenzujícího si svůj malý vzrůst úspěšným sváděním svých klientek) a dále svérázné velmi bohaté šéfky psychiatrické léčebny a současně alkoholičky Miny - zrovna velkou profesionalitu do vyšetřování moc nepřinese. Celé pátrání působí vcelku jako takové „vaření z vody“. Potencionálních pachatelů má toto zajímavé trio sice hned několik, ale většinou spíš jen díky bujné fantazii a teoriím, co se to děje, než na základě nějakých jasných důkazů. Než dojde na pravé důkazy, musí se čtenář prokousat víc jak 600-ti stranami.
Zní to sice trochu sarkasticky, ale opak je pravdou. Na tomto netradičním thrilleru vůbec nic k smíchu není – svému žánru se vůbec nezpronevěřuje, naopak – má v sobě bonus, a tím je zasazení do válečného období. Četla jsem již docela dost knih z této doby, ale ve všech případech se jednalo o silné válečné příběhy s vykreslováním veškerých hrůz, které se v té době děly, ale klasický thriller…detektivka? To jsem četla opravdu poprvé.
Zajímavé mi připadalo také nakouknutí do hlavy aspoň jednoho člena gestapa, který nebyl tou typickou strojovou sadistickou stvůrou, jak si je z historického hlediska představuju a hážu do jenoho pytle. Nějaké lidské city a dokonce i drobný „soucit“ s nepřáteli tam přece jenom byly - pro něj to byla prostě jen práce, plnění úkolů, navíc s rizikem, že pokud selže, trest bude okamžitý a fatální - čímž ale jednání gestapáků rozhodně nechci nijak omlouvat. Jedna vlaštovka (navíc ještě fiktivní) léto nedělá.
Líbilo se mi, jak se kniha dotkla mnoha oblastí tehdejšího života v Německu, kde bez ohledu na zahájení války probíhal u zámožných lidí dál běžný a bezstarostný život – filmování, večírky, kluby, manželská nevěra….prostě běžná zábava.
Dál bylo zajímavé také nabízející se propojení s reálnými prvky té doby, například s myšlenkami tvorby dokonalé árijské rasy Lebensborn nebo se zvrhlým programem vyhlazování nežádoucích osob a národností.
Obsažnost knihy mi nevadila. Vcelku pořád se v ní něco dělo, žádný velký prostor na nudu tam nebyl.
Pachatel byl pro mě velmi překvapivý….i když ke konci už se dá vytušit, přece jenom mi jeho identita moc nesedla s tím, jak byl v průběhu knihy popisován.
Celkově tedy fajn – čtivé, zajímavé, nápadité. Za přelouskání takového objemu stránek určitě stojí.
„V řadách gestapa pracovaly nejrůznější typy lidí, debilové (těch bylo hodně), sadisti (méně, než by si člověk myslel), lenoši (těch byla většina) a taky spousta poctivých byrokratů. Všichni tu našli svého pastýře a s bečením ho následovali jako černé, stupidní a nebezpečné stádo. Všichni přesto měli jedno společné: vychutnávali si moc.“

8 28.02.2023

Nejdřív jeden hodně nedomyšlený čin, pak zrada a velkolepá odplata po mnoha letech – trochu motiv „Hrabě Monte Christo“ – ale slib je slib. A zejména, když je stvrzený podpisy a někde pěkně ukrytý.
Sharon J. Bolton umí. Originální námět, neotřelá zápletka, napětí, různorodé charaktery postav, vcelku solidní logika, pachatele sice lze před koncem již dobře odhadnout, ale jinak to vlastně celé funguje perfektně. Pozor na neuvážené sliby….

8 22.02.2023

Perfektní psychologický thriller - psychologický v pravém slova smyslu…především proto, že tu navzdory žánru neteče až tak moc krve a totožnost hlavní zrůdy je jednoznačně známá už v brzkém úvodu knihy.
Ale ani tyto skutečnosti neubírají knize na napětí a kupodivu ani na překvapení.
Autorka stvořila perfektně promyšlený příběh, kde čtenář je pozorovatelem myšlenkových pochodů ať už pachatele, vyšetřujících nebo i těch, kteří se do tohoto příběhu jen nějakým způsobem okrajově zapletli. A je to široká škála charakterů, lidských postojů a rozhodnutí. Hlavně postava „řezníka“ a jeho zrůdných myšlenkových pochodů je vykreslena opravdu skvěle.
Znalostí pachatele jsem měla oproti „kladným“ postavám v knize náskok, a o to víc jsem často zuřila u jejich postupů a rozhodnutí, které často situaci jen víc a víc zkomplikovaly a zapříčinily další tragédie. Strašně mě štvalo, jak pachateli všechno nahrává do karet.
Oni prostě nevěděli, co autorka prozradila nám - čtenářům.
Na škodu nebyla ani téměř úplná absence popisu krvavých scén a vražd, čtenářská představivost si s tím i tak umí hravě poradit.
Milovníkům thrillerů, které sice obsahují velkou brutalitu, ale která tu přesto zas až tu úplně hlavní roli nehraje, tuto knihu velice doporučuju.

8 16.01.2023

Jdu asi proti proudu, protože bohužel vůbec nesdílím pocity, které tady v hodnocení výrazně převažují.
Docela pěkně vymyšlená zápletka - příběh má určitě potenciál - ale za mě úplně ztroskotává na stylu psaní, který působil spíš dojmem tvorby pro mládež – všechno jen tak klouzalo po povrchu, nepropracovanost postav, žádná hloubka, tudíž mě absolutně nijak nezasáhla ani atmosféra doby… a vlastně ani samotný příběh, a to navzdory emočně silné válečné tématice.
Možná to tak cítím i díky bezprostřednímu srovnání s předchozí dočtenou knihou s dokonale vytříbeným a vypsaným literárním jazykem – ten kontrast je pro mě prostě propastný.
A tak raději do toho nebudu více zabředávat, protože je jasné, že všechno je otázka vkusu, ale toto mě neoslovilo.
Jedna hvězdička za nápad na příběh, ta druhá za tuto hezkou motivační a inspirující větu, která mě v knize zaujala:

„Dny se skládají z maličkostí a jakákoliv maličkost, která ti zpříjemní život, se počítá. Nikdo neví, co ho druhý den čeká…“

8 09.01.2023

Tak jsem si ráno řekla: „mrknu, co jsem si to vlastně půjčila, přečtu si jen tak první dvě kapitoly a pak se půjdu věnovat tomu, co jsem si dnes naplánovala…“ Ale ouha!
Teď je odpoledne, před chvílí jsem knihu dočetla a zjistila jsem, že na těch několik hodin jsem ztratila pojem o prostředí a čase.
Ano, byla to pro mě opět správná trefa do černého, příběh tří trochu podivínských až asociálních žen mě opravdu pohltil.
Byl to zajímavý příběh opředený tajemstvím minulosti a krásně vykreslené ať už roky padesáté, osmdesáté, i ty téměř aktuální, které máme ještě v živé paměti.
Při čtení jsem tentokrát vůbec neměla potřebu přemýšlet, která postava je mi sympatická a která ne…valná většina z nich totiž sympatická vůbec není, ale co mě na tom bavilo….na každé z nich, i na těch, které by vlastně měli být synonymem špatných charakterů, se našla i spousta dobrých a sympatických vlastností.
A kupodivu mě tentokrát ani nevadilo, že současná dějová linka byla zasazena do počátku doby covidové, Líbilo se mi, že se autorka vůbec nesnažila nijak „covidově moralizovat“ a opakovat zaběhlé covidové mantry, prostě jen bez emocí popisovala obyčejné pocity a komplikace, které tato doba nám všem přinášela. Naopak…dokonce si myslím, že děj zasazený do tohoto období dost napomohl pochopit introvertní povahu a jednání Věrky.
I když je kniha dost předvídatelná ve smyslu rodinných vztahů a propletenců, vůbec mi to nevadilo. Na zvědavosti a napjatém očekávání mi to vůbec neubíralo, protože to, že tuším, kdo je kdo, vůbec neznamená, že si umím také domyslet, co udělá a jak ovlivní psychický stav okolních postav.
V poslední době se knihy tohoto typu v české literatuře množí jak houby po dešti…vždycky si před každou další kladu otázku: „Bude mě to ještě vůbec bavit? Může někdo vymyslet ještě nějaký další příběh, který by překvapil, působil nově, neotřele a zajímavě?“
Jsem moc ráda, že to pořád jde. Těm, kdo milují rodinné, dramatické ságy, tento docela smutný, ale přitažlivý a zajímavý příběh určitě doporučuju.

8 06.12.2022

S ohledem na opravdu miniaturní formát je to taková knížka do kapsy, která se dá přečíst za velice krátkou dobu.
Dá se předpokládat, že tuto knihu, i kdyby byla napsána sebelépe, nebude nikdy adorovat kdokoliv, kdo v minulých letech nesouznil s veřejně známými názory pana Tománka na dění posledních tří uplynulých let.
Právě proto je to určitě jedna z těch knih, které budou díky tomu vyvolávat hodně kontroverze, bez ohledu na samotnou myšlenku knihy. Její děj je natolik svázaný s událostmi posledních let (a samotný způsob propagace knihy i samotným autorem tomu dost nahrává), že je velice těžké udržet si určitý odstup a vnímat ji opravdu jen jako symboliku třeba pro některé obecné a nebezpečné jevy ve společnosti (ovládání davu, manipulace, obchod se strachem…). A to i přestože vím, že ta podobnost s děním posledních let je opravdu od autora cílená.

Podtitul: „Trpce úsměvná kniha, ze které vás bude mrazit“, na mě fungoval ale jen z poloviny, protože mě z ní opravdu mrazilo až tak, že jakýkoliv úsměv, ani ten trpký, ve mně absolutně nevyvolávala.
To, co se v příběhu dělo, mě opravdu jen děsilo – i když absurdita děje byla přivedená až do krajnosti, asociace v hlavě mě jen smutně utvrzovaly v tom, že ovládnout davové myšlení velké masy lidí skutečně není tak těžké, stačí vyvolat strach z čehokoliv a lidský pud sebezáchovy se začně projevovat. U někoho extrémně emotivně, u někoho třeba trochu realističtěji a střízlivěji.
Asi se najde hodně kritiků, kteří budou knize vyčítat, že srovnává nesrovnatelné, očividný nesmysl se skutečně ohrožující realitou, ale osobně si myslím, že to není nutné.
Není to reálný příběh, ale opravdu jen podobenství, co by se mohlo stát, kdybychom všichni bezmyšlenkovitě věřili úplně všemu, co je nám předkládáno a nesnažili se o tom vůbec přemýšlet.
Ať už v tom člověk hledá spojitost s aktuální dobou nebo to bere obecně a z širšího úhlu.
Osobně mě ta kniha jen utvrdila v názoru (bez ohledu na to, že příběh v knize vzhledem k jeho absurditě byl cíleně úplně jednostranný) že davové myšlení bez vlastních střízlivých úsudků není nikdy ku prospěchu věci a že krajně vyhrocené názory na obou protipólech nepřipouštějící dialog či konfrontaci jsou velice nebezpečné, destruktivní a pro lidstvo v konečném důsledku i zničující.

Vždycky je to o konkrétním nastavení myšlení člověka – to, co je pro někoho nezpochybnitelná manipulace může pro druhého znamenat snahu o jeho záchranu.
A myslím, že pravda bývá vždycky někde mezi tím….
A ať má na tuto knihu kdokoliv názor jakýkoliv, její cenu vidím právě i v tom, že nenechá lidi chladnými, že se nad ní vůbec nějak zamyslí a je pak vcelku jedno, jestli ji znechuceně zatratí nebo ji bude doporučovat ostatním.
Protože si myslím, že právě o vlastní myšlení tady jde.


A na závěr ještě nesmím zapomenout, že kniha je moc krásně vytvořena i z pohledu vizuálního – má moc povedený a graficky krásný a strukturovaný obal.

8 21.10.2022

„Bůh nedává důkazy o své existenci, ale pouze znamení. Kdo je hledá, ten najde…“

Hezký, smutný příběh o jednom osudovém okamžiku, díky kterému hlavní hrdinka příběhu přišla úplně o všechno.
Celkově to byl takový nekomplikovaný, lehce plynoucí příběh, v mnoha ohledech sice i dost nevěrohodný (pro mě zejména ta finální pointa a vůbec – celé to podivné soužití v hájovně), z druhého úhlu pohledu je ten příběh ale naopak hodně mrazivý, protože situace, kdy se v jedné vteřině může změnit úplně obyčejný život v pravé peklo, může reálně potkat kohokoliv z nás.
Chladnou mě to rozhodně nenechalo, emoce se dostavily.
Lindu jsem se snažila chápat – její snahu uvěřit tomu, že se jí to opravdu děje, taky její pocity po návratu na hájovnu, potlačování vlastních citů, srovnávání se s novou situací a její řešení, když se v ní vnitřně bila vděčnost s pocitem zrady.

Četlo se to opravdu hezky.

Škoda jen, že anotace ke knize prozradí už dopředu téměř celý děj, takže jediné, na co čtenář čeká, je jen to, jak to nakonec Linda všechno vyřeší.

8 19.10.2022