postmoderna komentáře u knih

Penzionovaný kapitán VB Augustin Veliký + malíř Smetana. Zamotané pátrání v nejmenovaném Liberci a okolí. Propletené postavy, temné stíny sudetské minulostě. Svižný text s mnoha neodolatelně vtipnými hláškami. Velinského vždy hodnotím maximálním počtem, ale tohle je to lepší, co jsem od něj četl.
Střelba v "Liďácích," explose chaty, hledání kalouse, střílečky, pronásledování, vermut, honičky mezi figurínami, úprk růžovým wartburgem, socialistické porno, pokuřování v interierech, dlouhodobá bondage a mnoho dalšího.
"....a budete ho sledovat třeba i deset tisíc mil pod mořem, odchod!"
"Tak co říkal?"
"Mám ho prý sledovat třeba i pět neděl v balóně."

7 10.01.2019

Román dekadentní, či surreálný. Dovolím si prozradit hlavní dějový oblouk: Vévodkyně chce postavit hotel a postaví hotel. Na tento oblouk autor zavěšuje síť setkání, úvah, odboček, náznaků, pochyb, zdání, domněnek, dohadů, odhadů, tušení, soudů, odsudků, a mínění. Očekávatelná funerální tématika se objeví v míře vrchovaté. Dojde i na knihu v knize "O čištění zrcadel" což je dle citací spis skoro tak bizarní, jako např. román Vévodkyně a kuchařka - což je kniha velmi tlustá, ale čte se překvapivě dobře, je zábavná a pošahaná velmi vytříbeným způsobem.

7 13.08.2018

Je to nepřikrášlené, monstrózní, varující, humorné a takové opravdové. Bez hanby se o tomto spisku diskutuje na filozofických fakultách. Kdo čekal Forsajtovy, nebo Darcyho, bude nutně zklamán. Když jsem to četl v patnácti, úplně mě to minulo. Pomohlo mi toto: "Pozor to není zábavný román, chlapče, to je zásadní kniha 20tého věku, pokud něčemu nerozumíš, je chyba na tvé straně. Najdi v tom, co tam je, nežehrej, že tam není to co chceš"
Pozor Mannův humor se často nedá odhalit jako humor :-D
Pro mě vrcholné místo: Tomáš Buddenbrook a jeho zážitek s knihou.

7 16.10.2016

Člověk by ani nehádal, že něco takového lze dnes přečíst. Ale pravdou je, že kdo se začte, bude odměněn. Za ten konec bych sice autora nakopal do toho, čemu snad i v 19tém století říkali p...., ale také to, co se mi u tohoto mistrovského díla nelíbí přijímám jako jeho součást. Se současnou litereturou nelze srovnávat pro úplně odlišné pojetí - a měřítka. Autor se rohodl tesat universální kameny jako je láska, chudoba, sebeúcta a pokora s vážností a opravdovostí. Lze přečíst jedním dechem. Příběh a postavy jsou poutavé - ale veliký Hugo by dokázal napsat literárně bravurně i postup výroby švestkového kompotu. Za to, že se k tomu nerozhodl může fakt, že bylo nejdříve potřeba geniálně zpracovat hluboká a výsostně lidská témata.

7 21.03.2015

Drákulu jsem si nezamiloval. Ale zamiloval jsem si vedení deníků, třídění zápisků, přepisování válečků z fonografu na psacím stroji, archivování korespondence a učení se jízdním řádům. Naivita knihy na mě působila kladně. Potěšilo mě, jak se rozebíralo kdo komu napsal, kdo s kým jak konverzoval a pak - fik - hlavu snoubence - vampce - ufiknou jen tak mimochodem. O kreslení rituálního kruhu a boji s úchylnými čarodějkami se toho nedozvíme mnoho - ale je to vyváženo tím, že se dozvíme kolik koní si zakoupili na cestu, kolik služebnictva najali, kolik jídla vezli a jaké oděvy zvolili na cestu.

6 27.10.2023

Dlouho jsem nečetl nic tak účinného, upřímého a soustředěného. Nechat takto nahlédnout do intimní sféry je odvážné. Udělat to s nadhledem, bez holedbání, bez fňukání, ale stále "prožitě" je nečekaný nadstandart.
---
Při čtení jsem zapomněl na to, že jde o poezii. Chyběl tam místa, která nejsou určena čtenářům, ale básníkům konkurentům. Dojem povídky jsem taky neměl, nějak jsem podvědomě nečekal - nescházela mi nějaká standardizovaná pointa. Románu vůbec ne (tam se nevpadne, tam se pomalu sestoupí, rozbije tábor a nocuje). Způsob (nikoli hloubku) zážitku bych přirovnal ke komixu, videoklipu, panáku.
Přišlo mi to jako něco, co vzniknout mělo a muselo. A umí to svou tíhu předat dál, aniž by to dusilo. Vlastně závaží přidané na správnou stranu může být protizávažím, které vyrovná misky.
---
Zpětně vím a uznávám, že je to báseň. Konstrukce, která v mém případě funguje. Jen nevím jak, proto bych ji neubral ani slovíčko. (...přestože jindy bych klidně škrtnul celou ediční řadu...)
---
Už se těším na Dědka - přestože ho už teď nesnáším.

6 30.09.2021

Milý deníčku! Otevřel jsem to, abych si připomněl atmosféru Duny jedna. A bylo to super. Ikdyž se tam jen diskutovalo a věštilo, zamlčovalo a myslelo a jinak se tam nic nedělo. Atmosféra nejistoty, strnulosti, nátlaku mě opět pohltila. Je to takové malé, sugestivní mistrovské dílo.

6 03.05.2021

O absurdním humoru této publikace jsem se přesvědčil a uznávám, že nemá chybu. Zábavný je i jazyk plný chyb, nedopatření, nepříliš vhodných vyjádření a snad automatismů. Jinak člověk slova myslí, jinak je píše, jinak je píše na stroji - a nedivme se - úplně jinak je sází. Román bych přirovnal ke snu, který se dávkuje po jednotlivých obrazech a teprve rozum probudivšího se lepí z těchto střípků lidskému chápání trochu přijatelný příběh. Vizuální dojem je zde neodmyslitelný. Nelze pominout ani legendu jak (ta původní) kniha technicky vznikala a kdo ji vytvořil.

6 17.10.2018

Opět jsem překvapený, jak se vtipné a barvité tlachání s dělníkama po hospodách nenápadně promění v napínavý příběh, který hospodaří s dechem, takže může přibrat na rychlosti při finiši.

6 20.07.2018

Nejdříve jsem byl překvapen stylem a vyděšen, že se proud domnělé vtipnosti neudrží a dojde na trapnost. Nakonec mě vyprávění bavilo celou dobu, včetně hlášek, rozhovorů a myšlenkových pochodů. S detektivní prací jsem moc nepočítal a tak mě zápletka zejména v druhé povídce velmi mile překvapila. Hlavní hrdina Ota Fink, dílem správný kluk, dílem hrdina, dílem svazák, dílem seladon, dílem blbeček si mě získal.
P.S.: Hádám, že nejde o záznamy lidové mluvy, ale o autorovy variace. Soudružství a pracovní zodpovědnost je snad úlitba, ale na druhou stranu, vyznívá spíš parodicky.
P.P.S.: Autor je písničkář s pseudonymem Kapitán Kid, má mnoho písní nevýrazných kvalit (český kotlíkářism) ale většinou s lepšími texty, než "konkurence". Vyniká jeho deska No to se ví, kde jsou výtečné texty a Velinského neznělé zpívání obaleny do zručných aranží a skvělého soundu, za který by se místy nemusel stydět ani Reinhardt s Grappellim.
SPOILER SPOILER SPOILER: (pěkný detail)
...jedna z postav má malé nohy, ale má na nich velké papuče, u mrtvoly se najdou velké stopy. Jako čtenář zpozorníte, ale je to chyták, vrahem je stejně někdo jiný...

6 17.07.2018

Když je na první stránce obrat ..."ruce jsem měl různě po kapsách..." a na druhé stránce "...v kanceláři jsem seděl jen proto, že se tam pro rozbitá kamna sedět nedalo, kdyby se tam sedět dalo, seděl bych doma..." tak je myslím skvěle odstartováno. Navíc to vydrží po celou knihu. Fink zde dokonce nejen klabosí, ale dokonce i vyšetřuje, dopajdá se i do zajímavého prostředí, setká s poutavými postavami a zazáří v uspokojivé pointě. Takže jedna z nejlepších porevolučních Finkovek je tu. Někdy Velinský navléká své dokonalé literární šatstvo na modelky s rozpadlými kostrami, ale tento zvlášť zdařilý model obepíná modelku bezchybných křivek.

5 17.07.2022

Zaujalo, aby ne, je to atraktivní téma (co nabízí šablona, to se i splní) i atraktivní koncept. Ale je tu velké ALE. Pochybnostmi o autenticitě, které prosakují spárami mezi komentáři, jsem nasákl i já. A tím jsem si vlastně uvědomil, že jsou pro mě významnější jednak odbornější kazuistiky, jednak přímá komunikace s úchyláky, jednak mimoděk projevená úchylka v jinak nesexuálním úkonu...třeba v uměleckém díle. Nicméně jako volná tvorba - jo, napínavé, zajímavé, úchylné, vydatné.

A teď vám řeknu příběh já:
Pan J. byl již jako malý chlapec nadprůměrně zvídavý. A pak přišla doba, kdy se ostatní chlapci začali zajímat o děvčata. Pan J. zjistil, že se mu děvčata také líbí, ale nestačí mu to. Nikdy nebyl úplně spokojen. Zážitek, který mu otevřel oči a určil celý jeho další život mohl probíhat snad nějak takto: Mezi chlapci se probíralo vše možné a přišlo i na sexuální zážitky, z nichž některé byly neobyčejně peprné, snad si je vypravěči i trochu domýšleli, aby nezůstali pozadu za kamarády. Pan J. si příběhy snadno zapamatoval a zjistil, že když si je doma zapisuje, cítí zvláštní naplnění. Později si vytrénoval svou trpělivost a zdrženlivost do té míry, že se mu lidé rádi svěřovali a považovali ho za dobrého posluchače. Popsaných stránek přibývalo. Inteligence pana J. je lehce nadprůměrná a není tedy překvapivé, že se rozhodl spojit příjemné s užitečným, naslouchat a publikovat i v profesním životě. Stal se novinářem. Když mu k ukojení jeho záliby nestačil pracovní den, vysedával na internetu, nebo vyrazil do míst, kde se dal očekávat zakázaný sexuální život a trpělivě čekal, připraven naslouchat. A připraven publikovat. Jako čerpadlo, které poctivě pohltí a vydá vše, čistou vodu i tajemný kal.

Názor psychomága: Myslím, že pokud si pan J. našel partnerku se kterou má hromadu dětí a pokud má v úctě své rodiče a pokud má dostastečný přísun vitaminu C, nevidím překážek aby neprožil alespoň průměrně hodnotný lidský život.

Názor právníka: Novinářská práce podléhá dost specifické legislativě a také zvyklostem syndykátu novinářů. Zákon je minimum morálky a zde vidím případné problémy spíš v rovině etické. Z pohledu právníka by bylo snažší pana J. zavřít za něco jiného, než za naslouchání.

5 14.07.2022

Ale tak pobavil jsem se. Místy jsem měl pocit, že se bratři při psaní bavili více než publikum.
Celé je to ztřeštěné, místy lidová bžunda, místy důmyslná satira. Převratný pocit mi to nepřineslo. Snad i proto, že všechny postavy včetně vypravěče byly takové ruské typy plácající se v tom jejich nekonečném nikam nevedoucím národním marasmu.
: ....demokratické zřízení...žádný z lidí není k ničemu nucen, všichni jsou bohatí a zbavení starostí a i ten nejposlednější rolník má přinejmenším tři otroky....

Nejvíc mě ale rozsekal důvod nedostatečně oblečených lidí v sepsané budoucnosti. Tomu se směju ještě teď

5 18.09.2021

Tesil jsem se na ni, ale spis jsem byl zklamán. Má chyba ze jsem přecenil příslib detektivní zápletky. Je tam jen její vůně v pozadí. Jde o střípky příběhů, které mají někde společný průsečík, ale na mě působily jako společenské povídky s víceméně obvyklou kostrou. Jakoby se Stuchlý snažil naplnit formální očekávání. Kdyby toho nebylo jásal bych protože je to výborně, pohotově a nápaditě napsané

5 21.08.2021

Milý čtenářský deníčku: hned po Mrtvých očích nejlepší můj Wallace zatím. Je tam co chci od Angl. Detektivky. Anglii, tajemno, zloplány, šílenství, historické lokace. I láska se vlezla.

5 23.04.2021

Hodnotím subjektivně. Nějak se mi dělalo nevolno.
Jako literatura faktu je to výborné - ne snad historicky, ale jako studie mastodonta. Dost příšerná je přetrvávající stranická rétorika.
Děsivé je to, že mezi řádky prosvítá holý fakt, že vysněným cílem - a zaručeným receptem na osobní štěstí každého jednoho z nás vás je plánované zvedání životní úrovně lidu, vychovávání socialistického člověka, správná stanoviska, levná rekreace a zachování strany. To nezní nijak zvlášť škodlivě - ale v tušeném mechanickém, zaslepeném a pokryteckém systému je to vysloveně odpudivý, katastrofický scénář. Nevím co četba komu přinese - je tam přesně jen to co očekáváte.
(Profilovky obou RSDr na záložkách jsou stylové, koukněte se na ně v knihkupectví a uvědomte si, že cestujete, youtuberujete, surfujete, podnikáte, tvoříte, upcyklujete, studujete, nakupujete, odmítáte létat letadlem, komentujete knihy, hlásáte slovo Boží a BDSM styl života, nebo beztrestně neděláte nic díky tomu - že tyhle hlavy a myšlenky už nemají žádnou moc)
...ale ano, Milouši, najdou se i nedostatky.
P.S.: Schopnost vyluzovat nechtěný, humor přiboudlé chuti a neuvědoměle předvádět stranu v rozpačité, impotentní, lidově demokratické burlesce je s. Jakešovi stále vlastní. Děkujeme soudruhu, zatleskejme si soudruzia.
ERGO: Jako ČLOVĚK mi přijde s. Jack Esh dobře organizovaný, pokrokový, se správným stranickým zápalem, socialistickým přesvědčením a zdravou sebekritikou, ale jako KOMUNISTA je to trdlo.

Mám rád poetiku šepotu mokrých kabátů, stínů co jako skřeti bojovně šplhají po stěnách protilehlých činžáků a hadrů, co jako fantastkní zvířata hlídají mlčenlivá umyvadla....ale tuto snící křehkou prázdnotu mi narušují příběhy a zápletky knihy. Působily na mě banálně, kostrbatě a uměle. Částečně jako intelektuální konstrukty ve stádiu pokusu, částečně jako granulát k recyklaci. Nejlepší sousta jsem nacházel mezi řádky, (v průhledech do ticha pootevřených šatních skříní) ale hladový jsem zůstal.

5 25.05.2019

Je to úprk. Rychle to utíká se zadrženým dechem. Bez odboček. Hrdina je výborný, pravda, klasický učitel to není, ale zase jako postava krváku zcela adekvátní. Počíná si přesně tak, jak se cítím já, když si počínám jako superhrdina (což čtenáři, kteří tíhnou k legislativně korektnímu pátrání, metodickému vykopávání mrtvol a uměřeným schopnostem literárních hrdinů třeba ani necítí). Důležitý je pro mě princip fungování hrdiny a ten byl fajn. (Kdyby Holmes neohrabaně a falešně hrál na housle Mickovy Elementární etudy bez valného pokroku, taky by to nebylo ono)

5 03.02.2019

Podle mého soudu brilantní. Autora jsem neznal, knihu jsem sebral z bedny zdarma v knihovně náhodou.

5 21.03.2015

Užil jsem si to. Nečekal jsem nic než prapodivnou knihu. Dostala se mi prapodivná kniha. Řekl bych, že to je dílo sarkastické, bezohledné a umazané a správně zvrhlé. Nikdo tu není moc sympatický. Autor se docela vyžívá v rozkladu, zániku, marnosti, zatuchlosti, ohnilosti, slabosti, lenosti. Nikdo zde není normální, ani se o to nesnaží, všichni jsou vězni sami sebe, nebo okolností - a kdo není, je na útěku. Úchylky a fetiše nepřináší radost, ale jsou slabostí, nástrojem vydírání atd. Má to béčkový děj napsaný áčkově. Za některé pasáže by se nemusel stydět ani Thomas Mann.
Co se týče jazyka, ono "cák" a "nýčko" (níže zmíněné jako otravné) je věnováno důsledně jen přímé řeči jedné postavy, aby byl vyjádřen její poněkud otravný a zabedněný charakter - kdo tohle nerozpozná, bude opravdu o lecos ochuzen. Přímé řeči ostatních jsou jiné, kus od kusu a vyprávění je takové německé romanticko-analytické s trochou poetiky a trochou naivity.

4 06.10.2022