postmoderna diskuze u autorů

Jung je pro mě skoro nedostižným příkladem (z důvodu kontextového zatížení nechci psát symbolem) člověka, který dokonale rozvinul svoje "hřivny". To že je švýcarským psychoanalytikem a ne prorokem, mesiášem, nebo mágem, je myslím jen dobově podmíněno. Soudobý mesiáš by nás spíš pobavil, ale soudobý analytik, nám může pomoci hledat vykoupení v "Éře prázdnoty", "Společnosti nevolnosti", "Opuštěné společnosti". Pokud se ale analytik věnuje přespříliš archaickým symbolům, intuici, víře, alchymii, zlu, bohu a synchronicitě, stane se pro medicínské analytiky podezřelý. (a složitý) Nehledě na to, že podezřívavě začne mhouřit oči i teologická fakulta. Proto si toto celistvé osobní dílo hledá cestu tak trochu samo. A myslím že se mu to daří.