Oksalakka komentáře u knih
Příběh skvělý, psychologie hlavních postav propracovaná, děj solidně zamotaný. John Hart mi připomíná Karin Slaughter v dobách jejího největšího tvůrčího vzepětí. Autora budu sledovat. Knihu trochu sráží nepříliš solidní překlad, ale dá se to ustát.
K Vieweghovi jsem se vrátil zhruba po 15 letech a neměl jsem to dělat. Četl jsem vícekrát všechno, co napsal do Účastníků zájezdu včetně a královsky jsem se u toho bavil. V Melouchu ten starý jiskřivě vtipný Viewegh občas probleskne, ale je to utopené v takové hlušině žvatlání, že to pohřbí jakýkoli dobrý pocit ze čtení. Ten název to vlastně vyjadřuje, pro Viewegha to byl asi taky jen takový melouch. Škoda.
Jeden z nejlepších katastrofických románů, které jsem kdy četl. Na jeho základě jsem začal vyhledávat další knihy od Johna D. a nelitoval jsem. Ne nadarmo je tento pán jedním z vzorů Stephena Kinga!
Zatím asi nejhorší, co jsem od Kinga četl, Černý dům se mi líbil podstatně víc. Svojí roli ale určitě sehrál mizerný překlad, uvidíme, jak si v tomhle směru povede nové vydání (těším, těším).
Z pěti dosud vydaných knih s Lazarem Loganem asi nejlepší.
Na Westlakea píšícího pod jménem Westlake dost netypické a spíše smutné. Každopádně výborná kniha.
Ani mizerný překlad ("Ty zvrhlé psycho!") nedokázal zabít úchvatnou černou komedii. Jeden z nejlepších Hiaasenů.
Docela mě to chytlo, přerod hlavního hrdiny, na začátku poměrně nechutného zm**a, vyvolává podnětné otázky. Až na ten konec, jejejejej ... :((
Příběh vzniku příběhu, jak se dali dohromady tři autoři je neméně zajímavý.
SPOILER ALERT! Mix Agathy Christie s Chandlerem zasazený do reálií roku 1941. A v tom je právě ten problém. Odehrávat se to na planetě Bentol se smyšlenými postavami, ani neceknu. Představa berlínského kriminalisty v zámku plném špiček SS, který v rozhovoru s jemu dosud neznámým důstojníkem ve třetí větě odhalí své protinacistické smýšlení (a ten druhý taky), to se mi prostě nechce skousnout. Navíc když komisař Günther všechny ty esesáky při výslechu krutě drtí a ponižuje. Občas také dá práci prokousat se přebujelou houštinou chandlerovských cool hlášek a přirovnání.
Na druhou stranu, zápletka slušná a poklona Agátě Christie až k zemi. Ztracený čas to nebyl.
Dvojka a jednička vedou, tohle mi přijde trochu šité horkou jehlou, nicméně pořád slušné. Pokračuje Simmonsova záliba v bizarních polských jménech (Skrzypczyk, Dzwrjski, Prdzyński :) musel jsem si to najít, abych to opsal správně), v každém díle solidní přestřelka v baráku, nejlépe s brýlemi pro noční vidění. A tak dále. Doufám, že někdy napíše tu čtyřku. :)
Neocenitelná pomůcka při výběru, co číst v žánru krimi. Na základě téhle knihy jsem začal číst Kena Bruena, Leeho Childa a Jonathana Kellermana a jsem za to velmi rád :)))
První díl se mi líbíl o kapánek víc, měl důmyslněji vystavěnou zápletku, ale pět hvězdiček zůstává, Lehanea čtu pro atmosféru a drsný, leckdy bezvýchodný, ale pořád humanismus. A toho jsou tady rance. Palec nahoru.
Parádní mnohovrstevnatý příběh, něco jako kdybyste zkřížili některý z románů Donny Tartt se Spolčením hlupců. Leckterá Rudiho promluva by mohla z fleku soutěžit s výrony Ignáciuse Reillyho. Bizarní norské příběhy mi prostě sedí. Škoda jen na Argo docela odbyté redakční práce, v textu je spousta chyb.
(SPOILER) Asi nejslabší Carter z toho, co jsem zatím četl. (Příliš) velkou část knihy tvořily procedurální záležitosti o kompetencích mezi FBI a LAPD a když už se děj rozjel, začali nejspíš Cartera buzerovat, že už by měl odevzdat rukopis, tak to narychlo utnul. Jako kdyby vám v půlce filmu Zachraňte vojína Ryana řekli: hele, tak Ryana najdou, pak je poslední přestřelka, kde kapitán Miller umře, konec, čau. Škoda, postava vraha byla vynikající.
Čtete rádi o druhé světové? Tohle vám nesmí uniknout. Pro mne skoro na úrovni Laskavých bohyní, určitě v top 10 válečných románů. Strhující mnohovrstevnatý příběh o tom, jaké je válka svinstvo a jaké kořeny může mít někdy odvaha.
Přijde mi, jako by to byla spíš trochu rozšířená synopse než hotová kniha. Kdyby si s tím Harris dal víc práce a trochu ty kosti obalil masem jako u lecterovských románů, byla by to možná i pecka. Ale zase, třeba naběhli z nakladatelství: "Harrisi, už jsi 12 let nic nevydal, máš tu smlouvu, koukej něco navalit." "No, chtěl jsem si s tím ještě 8 let hrát, ale dobře, no." Taky nesmíme zapomínat, že v rok dokončení knihy bylo Harrisovi 83 a ne každý spisovatel dokáže slušně psát i ve vysokém věku jako třeba Bradbury nebo Pohl. Závěr: číst se to dá, ale nečekejte pecku jako Mlčení jehňátek.
Ona ta kniha asi dobrá bude, ale je to tak strašně blbě přeložený, že jsem nedočetl ani k razítku knihovny na straně 17. Když Vám nedávají smysl celé věty, někdy (ale jen někdy!) smysl chytíte, když si zpětně přeložíte ustálené slovní spojení a v češtině máte zřetelně anglický slovosled, s láskou si vzpomenete na prznitele Kinga, Simmonse a Strauba - překladatele Ivo Reitmeyera, který často ustřelil, ale aspoň mu to dávalo ten smysl. Teda většinou. Hnus fialovej. Fuj!
SPOILER! Je to v podstatě čtyřka k sérii s Billem Hodgesem a první půlka je rozjetá dobře, veškerá tragédie obviněného z brutální vraždy je vykreslená mistrně. V druhé půlce King bohužel opět sklouzává do bažiny vnitřních monologů a dialogů, ve které utopil Konec hlídky. Dočetl jsem se zaťatými zuby. Většinu Kingů čtu a budu číst víckrát, ale k tomuhle se už stoprocentně nevrátím.