Tak zítra
Tore Renberg
Příběh drsného románu z prostředí podsvětí „nejbohatšího města na světě“ (myšlen Stavanger, centrum norského ropného průmyslu) se odehrává během tří po sobě jdoucích dnů na konci září někdy v blíže neurčené současnosti. Je vyprávěn po krátkých kapitolách, střídavě z pohledu několika hlavních postav. Jednou z nich je státní úředník Pal, od něhož odešla manželka a který sám vychovává dvě dcery, propadl internetovému hazardu a nasekal ohromný dluh, který nutně potřebuje vyrovnat. Dalšími jsou Rudi a Jan Inge, kriminálníci v krizi středního věku. Pal se zná s Rudim z dětství a teď ho požádá o pomoc. Domluví se na pojistném podvodu, ale Pal si až příliš pozdě uvědomí, když se zaplete s partou kriminálníků, může se to obrátit proti němu... Kromě hlavní dějové linky jsou v románu rozehrané dva vedlejší příběhy dalších postav (známých a příbuzných), které vyprávění a celému prostředí dodávají na plasticitě.... celý text
Přidat komentář
Tak zítra? Tak nic, pro mne: chrlení slov, povětšinou teenagery a pouličními šmejdy, takže slang, argot a vulgarita, v ohromném objemu a ve velké skupině postav (naštěstí rozlišených v jim konkrétně věnovaných krátkých kapitolách). Jakmile jsem (asi) došla k samotné zápletce, s gustem jsem odložila. Na obdivné výkřiky na obálce už dávno nedám...
Zajímavě propletené lidské osudy, uvěřitelně popsané postavy a jejich duševní pochody. Místy lehce zdlouhavé, některé postavy mne bavily méně, ale jako celek to do sebe zapadalo a díky kratším kapitolám se kniha četla dobře.
Skvělá kniha, čtivá a s vynikající atmosférou. Zlou službu jí bohužel prokázala odfláknutá korektura českého vydání.
Tak nevím. Dalo se to číst, ale bylo to strašně roztahané a ukecané. A Rudi a Jan Inge mi neskutečně lezli na nervy. Sice mi to dlouho trvalo, ale knihu jsem nakonec dočetla, ke konci se to konečně začalo trochu "hýbat".
Kniha Tak zítra je v
Právě čtených | 2x |
Přečtených | 19x |
Čtenářské výzvě | 4x |
Doporučených | 1x |
Knihotéce | 10x |
Chystám se číst | 12x |
Chci si koupit | 3x |
Parádní mnohovrstevnatý příběh, něco jako kdybyste zkřížili některý z románů Donny Tartt se Spolčením hlupců. Leckterá Rudiho promluva by mohla z fleku soutěžit s výrony Ignáciuse Reillyho. Bizarní norské příběhy mi prostě sedí. Škoda jen na Argo docela odbyté redakční práce, v textu je spousta chyb.