novecento komentáře u knih

Každý z nás si přeje složit balvan svého trápení na prahu chalupy nějaké bohyně s nadějí a vírou, která uzdravuje: Oni věří, že jim pomůžu, to není podvod, ale chytrá pomoc, říká Surmena v tajemné a dobře napsané knize spisovatelky Kateřiny Tučkové. K dobře napsaným knihám se mají čtenáři vracet, stejně jako se člověk má vracet na místa, kde se cítí dobře. Chápu, že místní lidé na Žítkové nemají rádi zástupy turistů, kteří jim odhrnují záclony a nahlížejí do oken. Doporučuji ale, projít si cestu po kopanickém hřebeni od lesa na Bedové, Koprovas, kolem uzavřených Potravin na Žitkové, nahoru podél Žitkovského vrchu k samotám Pod Lokovským vrchem. Dále magickým Lokovským bukovým lesem a loukami do Krhové a Bojkovic. Je to cca 16km s úžasnými výhledy do krajiny Bílých Karpat. Bojkovice jsou nyní opravené a působí jako malé Luhačovice s vynikající kavárnou na pěší zóně. Imaginace je stále nejlepší cestovní kancelář. Intenzivnější prožitek získáte pří opakovaném poslechu této knihy na CD. Bohyně v chalupách na Žitkové nehledejte, stačí pocítit genius loci v jejich bývalé krajině.

20 04.09.2018

Jsem jeden z mnoha čtenářů, který si letos zajel do Bilé Vody a dozvěděl se pravdu. Jsem z této knihy zklamaný, jako někteří místní obyvatelé obce Bílá Voda, kteří si jí přečetli. Pod ochranným hábitem řádových sester se nachází vypočítavý kalkul dnešního knižního byznysu. Kateřina Tučková umí psát opravdové romány, podobně jako Eduard Štorch: Minehava, nebo Karel May příběhy hrdiny Vinnetua. Ne, nedělám si legraci! I tito autoři posbírali skutečné, nebo domnělé informace a vytvořili svůj román-knižní fikci. Neubírám paní Tučkové obrovskou snahu posbírat informace o utrpení řádových sester v rámci celé naší republiky a působení krutého komunistického režimu. Vadí mi jen smíchání kruté pravdy s fabulací míst, vymyšleným dobrodružným hledáním vzácné sošky a závěrem ve stylu Hercula Poirota. To vše autorka zasadila podobně jako v Žitkovských bohyních do aktuální budovy Piaristického gymnázia, který se 28.9.1950 změnil v internační tábor, komunisty pojmenovaný: Charitatívní domov pro řeholní sestry. Ani řádové sestry to nenazývaly klášter. O něm měly zcela jinou představu. Většinu času pobývaly ve dvaceti okolních domech, zařízených po odchodu vystěhovaných německých rodin. Klášter zní ale lépe a čtenářům se to bude líbit. Místo vykalkulovaného románu o 686 stranách, který díky reklamě, nakladatelství a autorce vydělal velký balík peněz (ten jí nezávidím, musela to být velká spisovatelská dřina) měla vyjít objektivní kniha o osudech řádových sester v jednotlivých internačních táborech, jako je klášter v Kralikách, Vidnavě a mnoha dalších. Je to podobné jako klášterní víno, směska vín, která neurazí, ale ani nepotěší.
P.S. s hrůzou si dovedu představit, jak obsáhlý a vyfabulovaný román by paní Tučková napsala na téma: Atentát na Heydricha!!. Méně je někdy více. V případě této knihy to platí na 100%.

18 20.09.2022

Naslouchač a Faja. I náročný čtenář nezaváhá, bude překvapen a spokojen. Petra Stehlíková je takový Ilan české současné literatury. Věřím, že třetí díl leží někde hotový před odesláním v šuplíku, nebo čeká na vhodný termín vydání. Pozorný čtenář vycítí na poslední stránce FAJI, že příběh bude dotažen do (věřím) zajímavého konce. Kniha má mnoho přesahů mezi skutečností a fikcí. Autorka zajímavě vložila dějiště příběhu do dodnes nevyjasněného a tajemného osudu Djatlovovy výpravy do Uralského pohoří (Duvalské pohoří) a snaze zdolat Cholat Sjachl-Horu mrtvých v roce 1959 www.idnes.cz/xman/styl/djatlovova-vyprava.A130425_172724_xman-styl_fro. Podmínky ve kterých žili i dnes žijí dělníci v diamantových dolech v zimbabwském Marange, jsou podobné popisovanému ,, sklenářskému,, ghettu na periférii města Amarie. Možná, že Petra Stehlíková ve své knižní vizi roku 2347 není zas tak daleko od pravdy...Knihy na sebe navazují a měly by se číst ihned za sebou. Doporučuji.

17 12.02.2019

Naslouchač a Faja. I náročný čtenář nezaváhá, bude překvapen a spokojen. Petra Stehlíková je takový Ilan české současné literatury. Věřím, že třetí díl leží někde hotový před odesláním v šuplíku, nebo čeká na vhodný termín vydání. Pozorný čtenář vycítí na poslední stránce FAJI, že příběh bude dotažen do (věřím) zajímavého konce. Kniha má mnoho přesahů mezi skutečností a fikcí. Autorka zajímavě vložila dějiště příběhu do dodnes nevyjasněného a tajemného osudu Djatlovovy výpravy do Uralského pohoří (Duvalské pohoří) a snaze zdolat Cholat Sjachl-Horu mrtvých v roce 1959 www.idnes.cz/xman/styl/djatlovova-vyprava.A130425_172724_xman-styl_fro. Podmínky ve kterých žili i dnes žijí dělníci v diamantových dolech v zimbabwském Marange, jsou podobné popisovanému ,, sklenářskému,, ghettu na periférii města Amarie. Možná, že Petra Stehlíková ve své knižní vizi roku 2347 není zas tak daleko od pravdy...Knihy na sebe navazují a měly by se číst ihned za sebou. Doporučuji.

16 12.02.2019

Knihu jsem poprvé četl před více jak 30 léty a ještě ve slovenštině. Po hodině hledání jsem ji našel ve třetí řadě knihovny. Edicia študujúcej mládeže. Po přečtení první stránky jsem nabyl dojmu, že pokud si chci tuto Rollandovu novelu užít, musím si ji koupit v češtině. Byla to dobrá volba za 250,- v Luxoru. Poslední výtisk čekal zastrčený mezi dalšími autory světové literatury. Útlá novela má v sobě ukryto mnoho vážných myšlenek, přesto že samostatný příběh je lehký jak přimrzlý poletující sníh. Je to příběh něžné lásky, která nedostala možnost naplnění. I když smrt v milostném obětí určitě naplněním je.

15 02.01.2024

Pochválen buď ten, kdo má ve své knihovně dlouhou řadu knih od Ray Bradburyho. Jeho 451 patří mezi vyčnívající vrcholy plovoucích ledovců v tichém oceánu kvalitní literatury. Na rozdíl od bahnitých zátočin a septických knih, které zaplavují dnešní knihkupectví. Smutné je, když se zeptáte mladé prodavačky na Bradburyho. Odpoví vám otázkou: A to je nějaký román? 451 je úžasná nadčasová kniha, v dnešní putinovské době velice aktuální. Ještě lepší prožitek nabízí výstižně namluvené CD a opravdu dobře vytvořený komix Tima Hamiltona. Doporučuji s ***** P.S. Každý čtenář si u něj najde tu ,,Svoji parketu,,. I kniha a zejména povídka Kočičí pižámko má svoje kouzlo.

15 22.10.2022

Proměna je pohled na morálku člověka. Není to jen o proměně na brouka, nebo nestvůrný hmyz. Je to o člověku, kterému se jednoho dne změnil svět. Mohl spadnout ze stromu a zlomit si páteř, nebo být jinak zdravotně postižen. Kafka nám v této knize zdařile předvedl strastiplnou cestu postiženého jedince k jeho nevyhnutelnému konci života. Není nikdy tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Po Řehořově smrti nové slunce a vysvobozující pocit pro jeho rodinu. Začíná další etapa jejich života. Útlá kniha, ale velice zdařile napsaná. Doporučuji.

15 07.10.2018

Hana je dobře napsaná kniha, za kterou by se určitě nestyděl ani slavný americký spisovatel Chaim Potok. Příběh a osudy několika generací židovské rodiny z Moravy mne natolik zaujal, že to bylo čtení na jeden den a kousek noci. V té jsem měl možnost ještě v tichu přemýšlet nad krutým osudem Hany, který nejdříve spisovatelka mistrně skryla pod maskou ,,bláznivé,, ženy, aby ho v závěru představila na strastiplné cestě, na které ztratila své příbuzné i svoji duši. ,,Duše, která dělá člověka člověkem ve mně nebyla. Odjela s mou rodinou na východ, ztratila se v ulicích terezínského ghetta, uvízla v dobytčím vagonu mířícím na východ, rozpustila se v táborovém bahně a shořela v osvětimských pecích,,. Knihu doporučuji všem, zejména jako povinnou školní četbu. Pokud se dá tento žánr hodnotit počtem hvězd, určitě bych neubíral v hodnocení za snahu o fabulaci děje viz. zara. Alena Mornštajnová nás touto knihou jen chvíli provedla na strastiplné cestě lidí s našitou Davidovou hvězdou, která končila v místě, které si dnes již nikdo z nás nedovede představit.

13 10.06.2017

Četl jsem ji na SPŠ v době kdy vyšla 1976-77. Je to kniha, která nastartovala moji zálibu k literatuře. Ten příběh je ve mně stále živý již 40 let. Dovedl jsem o této knize hovořit v hodině ČJ s profesorem, který byl tenkrát viditelně mile překvapen. Čtenář této knihy by měl být alespoň trochu zamilovaný, nebo toužit po lásce. Věřím, že stále nasraného a nespokojeného člověka, málo která kniha uspokojí. Knihu doporučuji, stejně jako Všichni lidé bratry jsou a Nemusí být vždy kaviár.
J. M. Simmel je dobrý autor.

13 08.03.2017

Bez zbytečných emocí se krátce vracím k R. myšlenkám v textu: Svět se nikdy nezdá člověku krásnější, než v okamžiku, kdy ho vedou do vězení, nebo když umírá, když ho musí opustit.
Zázrak, když ho člověk prožívá není nikdy dokonalý. Teprve vzpomínka ho činí dokonalým. A když štěstí zemře, nemůže se už přece proměnit ve zklamání. Nejkrásnější místo na světě je to, kde je člověk šťastný. Je možné, že člověk, kterého milujeme, nám skutečně patří? A co nám ve skutečnosti patří? Nač tolik povyku pro něco, co jako to nejlepší je propůjčováno na jistý čas, vždyť liché slovo ,,patřit,, přece jen znamená: objímat vzduch. Většina z nás Evropanů nemá ponětí o hodnotě dvou dokumentů, které lehce získáme za malý poplatek. Pro emigranty je pas a povolení k pobytu mnohdy nedosažitelný drahokam. Je to dobrý-klasický Remarque.

12 21.07.2019

Kde jsi Bože, kde nás zavedly Tvoje cesty? Příběh o osudech islandských rybářů, odhaduji na druhou polovinu 19 století. Kalmán Stefansson nás nechává nahlédnout do osudů prostých lidí, kteří si zvolili (většina bez možnosti volby) život ve fjordu, poblíž severního pólu. Téma knihy-krutý souboj člověka s mořským severním živlem bylo již několikrát úspěšně knižně ztvárněno: Nejblíže bude asi povídka Čingize Ajtmatova: Strakatý pes na břehu moře-doporučuji. První polovina knihy má dramatický příběh s krutým závěrem, kdy mladý rybář je potrestán smrtí za vlastní nepozornost. Ve druhé polovině knihy nás tento spisovatel seznámí s životem v malém přístavu a lidech, kteří ryby neloví, ale v rybářské komunitě žijí. Autor: Bouřky zabíjejí lidi, celé vesnice ničí lavinami a sesuvy bahna, ale hory jsou také ochranná dlaň, chovají nás ve svém náručí a objímají čluny na hladině fjordu. Není to knižní bestsseler, ale kdo z vás žil na Islandu a lovil v zimě, na dalekých mořských hlubinách velice chutné tresky? Tak neváhejte a sáhněte po této útlé knize, první ze tří dílů a nebudete zklamáni.

12 14.02.2019

Můj Bůh je slovo. Jsem džbán plný živé a mrtvé vody, stačí se jen naklonit a tečou ze mne samé pěkné myšlenky, jsem proti své vůli vzdělán, a tak ani nevím, které myšlenky jsou moje, ze mne a které jsem vyčetl. Já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám jí jako bonbón, jako bych popíjel skleničku likéru tak dlouho, až ta myšlenka se ve mně rozplývá tak jako alkohol. Každý ze čtenářů si hledá a vybere kousek svého Hrabala.

12 21.10.2018

Kniha dobře vystihuje myšlenku, kterou v dopise svému bratru Hugovi napsal Ota Pavel. ,,Umět se radovat. Ze všeho! Nečekat, až v budoucnosti přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď a v budoucnu nic krásnějšího už nepřijde".

11 09.01.2022

Kniha: Každý člověk má v sobě příběh, všechny příběhy se propojují na nádražích. Lidé se setkávají, na okamžik se jejich životy protnou a potom se zase rozjedou domů. Každý má svíčku, která jednou dohoří, ale někdo s ní chodí ve větru. Jednou vypuštěné zlo už žije dál svým vlastním životem.
Spisovatelka Alena Mornštajnová dává čtenáři možnost podívat se skrze řádky svých knih na stovky malých i velkých událostí v již zapomínané minulosti. Na každém kroku se zaplétáme do neviditelných ostnatých drátů, které nám rozdírají duši. Je velice smutné, že tato velká trápení se dnes bohužel stávají jen lhostejnou vzpomínkou, ale díky za tuto skvělou knihu.

11 21.01.2018

Naslouchač a Faja mne zaujaly. Po přečtení třetího dílu jsem přesvědčen, že knihy na toto téma je již dále zbytečné číst. Autorka má dar krmit čtenáře stovkami stránek chutné vaty, která ale postrádá smysluplnost. I sci-fi a fantazie má mít svoji kvalitu.

10 27.02.2022

Knihu jsem hledal podle názvu. Můj ovčácký pes se jmenoval Kazan a prožili jsme spolu krásných 14 let mého mládí. Kniha není bestseller, ale potěší vaší duši, pokud jste ji ještě neztratili na smetišti počítačových her a mobilů.

10 02.04.2021

Film-Město andělů, 1998, Nicholas Cage-anděl Seth a Meg Ryan-lékařka.
Rozhovor v knihovně:,,S-Ahoj Megy, moc rád Tě zase vidím. M-není to trochu zvláštní? S-zvláštně hezké, máš ráda Hemingwaye? M-jo, zvláště tohle-kniha Pohyblivý svátek. S-můžu a čte: Jak jsem jedl ústřice s tou jejich slanou příchutí moře a tou jejich slabě kovovou pachutí, kterou to studené bílé víno splachovalo, takže zbyla jenom ta mořská příchuť a šťavnatost, a jak jsem vypíjel ze skořápek tu studenou tekutinu a splachoval jí svěží chutí vína, ten pocit prázdnoty mě přešel a já byl zase šťastný. S-on vždycky popíše, jak to chutná, to mám rád. M-Ty sen chodíš často? S-ano, žiju tady. Já jsem poslíček. M-takový ten na kole. S-ne, já jsem poslem Božím. M-a máš pro mne vzkaz? S-ano, již jsem Ti ho dal...Je to dobře napsaná kniha vzpomínek na Paříž s jejími básníky, malíři, dobrým jídlem a pitím. Na straně 16-19 je zajímavě napsaná kapitola o psaní povídky v jeho oblíbené kavárně na náměstí St-Michel. Její část byla použita v pro mně pěkném, romantickém filmu. Knihu doporučuji.

9 17.04.2021

Další dobře napsaná kniha, ale opět stejný scénář: prarodiče, rodiče a dětí. Jestli i další-pátá kniha bude takhle vystavěná, pravděpodobně sáhnu po jiném autorovi. Knihu ale doporučuji.

9 10.02.2020

Čtenář si musí uvědomit, že čte klasiku vydanou v roce 1951. Nemůžu ale souhlasit s názorem, že to není sci-fi, ale jen politika, úskoky a intriky. Bez těchto vlastností se neobešla generace lidí v průběhu předcházejících tisíciletí a budou stále aktuální i v budoucím světě, který dovedeme předpovídat jen pomocí vizi v režimu sci-fi. Někdy je taky důležité najít si čas pro listování i ve starém kalendáři.

9 12.05.2019

Stefánssonova trilogie je složena z více jak sto krátkých životních epizod, kterými čtenáře jeho ,,chlapec,, provází. Nad těmito příběhy se vznáší spisovatelova základní otázka: proč to vlastně všechno, jaký je smysl naších životů a zejména smrti, proč zrovna tady v nehostinné krajině severního moře?
Autor: Lidský svět je ke slabším nespravedlivý, je zkažený, krutý a hrabivý. Co se stalo s mými sny, nemůžu se pro ně vrátit? Civilizace nás vede podivným směrem. V životě jde o to, najít někoho, s kým se dá žít a pak to setkání přežít. Žádný příběh se ale nepřevypráví úplně. Nadechli jsme se v devatenáctém století a vydechli jsme ve století jednadvacátém. Čas je klam, jedna použitelná měrná jednotka je život. Nejvíce ze všeho nás ale bolí, že už nejsme na světě. Jsme přítomni už jen v těchto slovech, víc se životu přiblížit nemůžeme. Ti, kdo měli žít, odpočívají na mořském dnu...Třeba ale teď někdo ten hrací strojek rychle točí a my uslyšíme tiché tóny věčnosti. Amen. Tak vezměte tuhle další Stefánssonovu knihu a pěkně ji vložte do řady, mezi své knihy Remarqua, Hemingwaye, Potoka, Bradburyho, Čapka..Občas ji vezměte do rukou a kdekoliv jí otevřete, kousek si znovu přečtěte. Některé lidi, které bychom měli znát, nikdy v životě nepotkáme. Doporučuji.

9 02.03.2019