Pohyblivý svátek

Pohyblivý svátek

Hemingwayovy memoáry, ve kterých vzpomíná na dvacátá léta v Paříži, kde se spisovatelé a bohémové scházeli v kavárnách.

http://www.databazeknih.cz/images_books/51_/5180/pohyblivy-svatek-5180.jpg 4.2174
Originální název:

A Moveable Feast (1964)

Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (32)

Přidat komentář
artlucie
12. května

Smíšené pocity. Bylo to milé, skvělý výlet do tehdejší doby a poměrů. Ale podruhé po tom už nesáhnu.

Neila
22. dubna

Asi byl v lihu.

petrucha86
15. března

Spolu s Fiestou pro mě jednoznačně nejlepší Hemingwayova kniha. Jediná její vada je ta, že se čte tak dobře a rychle, a stránky ubývají :)

babicka_amalka
13. února

jeden z mnoha pohledů na Paříž a především na 20. léta v ní - rozhodně stojí za přečtení;

kklepkaa
14.12.2016

Hemingwayova "procházka" Paříží mě velmi bavila... obzvlášť pasáž s Fitzgeraldem.

bosorka
13.09.2016

Hemingwayovy vzpomínky na život v Paříži, ve 20. letech, kdy ještě byl chudý a šťastný. Z přebalu i jiných anotací jsem měla pocit, že budu číst divokou jízdu plnou večírků, ale ve skutečnosti to tak nebylo. Četla jsem tak dojmy o Paříži tehdejších let, k nimž si Hem občas dal víno nebo pivo a semtam, když na to vyšlo, i něco zakousl. Mezitím potkal pár známých a povykládal o tom, jací byli. Nechal nás nahlédnout do svých myšlenek a škoda, že jich nenabídl ještě víc. I těch vzpomínek. Ke konci znatelně trpce s odstupem několika desítek let vzpomíná na to, jak to bylo tenkrát skvělé. Výborná pasáž z výletu s Fitzgeraldem, byt Gertrudy Stein i lyžování v Rakousku. Některé příhody mi ale připadaly malinko nedořečené, čekala jsem vyústění a fakt škoda toho, že se Hemingway nerozepsal víc.

JP
27.07.2016

Po všech těch komuzvonihranách, sbohemarmádách a starcíchamořích a idealisticky líčených Hemingwayových dobrodružných eskapádách (mně byl ve škole líčen čistě jako dobrodruh, lovec, toreador, pábitel, superman (sic pro každou češtinářku je to muž jejích snů) a u Bukowského často i jako boxer, ale taky jako někdo, kdo na začátku psal dobře, až svou spisovatelskou kariéru v závěru podělal a proto si ustřelil palici) mě zaujalo, jakým stylem je tahle kniha napsaná. Připomněla mi právě moji jedničku - Hanka Bukowského a jeho protloukání životem. 'Pohyblivý svátek' je odvyprávěný tak nějak vcelku stoicky a polopatě, jak to měl Hemingway ve zvyku. Píše, jak žil ve dvacátých letech v Paříži a člověk zase čeká nějaké to kecání o tehdejší intelektuální elitě, jak Hem rozsekal ve dvanáctým kole šampiona v boxu, možná i kapitolu, kde skoro chytil rybu na místní řece, ale sežral mu ji žralok... jenže už úvod je o tom, jak v ulici smrděla kanalizace, čili hned jsem ucítil, že tady žádné ideály nebudou... spíše vzpomínky (psáno na sklonku kariéry) a vcelku upřímně, jenže obsahově je to slabší, spíš se tam hodně rozkecává a to o pár věcech, přátelích a životě, na necelých 160 stranách se toho člověk moc nedozví (otázkou je, jestli Hem vůbec chtěl tyhle memoáry publikovat, vyšly až po jeho smrti), ale jestli jste hardcore fanoušci, skočte po tom.

blackholesun32
20.07.2016

A zdá se mi, že jeden z nejlepších Hemingwayeu (a teď nevím napsal-li jsem to správně; ha!), rozhodně lepší než tolik opěvované Komu zvoní hrana, z toho až moc trčí jak moc chtěl Hemingway napsat velikou knihu (ač ji při vší úctě napsal). Ne vážně, moc dobře se to četlo a vlastně jediná výtka je, že je knížka tak útla, jelikož jsem to přelouskal ani ne za den. Hodně se mi líbily pasáže o psaní, tak má člověk možnost nakouknout do spisovatelovi kuchyně a vzhledem k tomu, že i sám píšu, je to pro mě skutečně velice zajímavé, byť se s některými postřehy plně neztotožňuji. Trochu mě mrzelo, že se nepíše víc o Joycovi a jak psal někde někdo pode mnou, Scott byl teda vážně na pěst, ale voni umjelcové tací bývajijó, ž´áno! Jo a ještě, moc mám rád, jak Hemingway (ve všech knihách) píše o jídle a pití, vzhledem k tomu, že jsem též žrout a píč je to pro mě sympatické a je vidět, že si tyto pasáže sám vychutnával; a nebo si tak skutečně kompenzoval hlad z dřívějška? Kdo ví...

Palivo
20.06.2016

Hemingway si to u mě s Rajskou zahradou zabil na hodně dlouho, ale dal jsem mu ještě šanci a ukázalo se, že jsem chytrej a udělal jsem dobře, protože se mu nějakou náhodou tato kniha povedla. Především tedy asi proto, že neměl peníze na rum a tou dobou ještě nechodil lovit mamuty.

Pohyblivý svátek popisuje jeho první roky v Paříži a to je asi tak všechno, co se dá o knize napsat. Ezra Pound z toho vychází jako Bůh a Fitzgeralda Scotta bych asi umlátil croasántem hned jak by promluvil. Jinak mě potěšilo, že i lidi jako Hemingway měli období, kdy neměli peníze ani na to zaregistrovat se v knihovně. Vzhledem k tomu, že jsem často taky neměl ani na rohlík nebo brambůrky nebo mraženou pizzu, velmi mě potěšilo, že jsem vlastně nebyl chudej, ale hemingwej.

Pisatel
07.06.2016

Kto sa chce prejsť Parížom dvadsiatych rokov a vychutnať si umeleckú atmosféru, mal by siahnuť po tejto knihe. Pútavé čítanie, ktoré vás prenesie práve do tohoto obdobia. Kto miluje dané obdobie a mesto, odrazu sa ocitne v uličkách, stretáva umelcov, cíti vôňu absintu na jazyku, vôňu cigár, počuje búchanie písacieho stroja. Aj vďaka tejto knihe sa stane Paríž skutočne pohyblivým sviatkom, ako ho nazval Hemingway. Chytí vás a nepustí, nosíte si ho v sebe. Je paradox, že kniha vyšla až po jeho smrti. No na druhej strane, asi by nemala také čaro, aké mala potom, po jeho smrti. O ničo neskôr ako som prečítal knihu som navštívil Paríž. Bolo čarovné prechádzať miestami s ktorými som sa zoznámil v tejto knihe. Mlčky som prechádzal po St.Michel a hľadal kaviareň, prechádzal sa Luxemburskou záhradou, myslieť na to, že sa uličkami Paríža prechádzali dvaja velikáni Ernest a Fitzgerald. Nezabudnuteľný zážitok, práve vďaka tejto knihe. Prinútila ma pozerať sa na Paríž inak ako komerčný turista.

Devil-Ivet
04.06.2016

Od knihy jsem očekávala hodně, asi taky proto, že jsem četla skoro samé kladné reakce. Ale ve výsledku mě zklamala. Přesto, že měla pár slabých chvilek, mě dost nudila.

_Michelle_
10.02.2016

Velice příjemné čtení, které vám zajistí pohodlné expresní přemístění do Paříže, a to zejména do kaváren a společnosti zajímavých osob, které vzhledem ke svým chybám i přednostem dodávají celému vyprávění cennou autentičnost. Myslím, že vše nejlépe vystihuje citát, který je zařazen na začátku knihy: "Pokud má člověk to štěstí, aby žil zamlada v Paříži, potom ať půjde v životě kamkoliv, jde to všude s ním, poněvadž Paříž, to je pohyblivý svátek."

maple34
12.11.2015

Příjemné a hlavně neskutečně věrné počtení o meziválečném období. Baví především část o Steinové a Fitzgeraldovi. Tak trochu jiný pohled na meziválečné období - super.

velcovka
11.10.2015

Moje první kniha od Hemingwaye (určitě neposlední).. Ne všechny pasáže mě bavily, ale i tak musím říct, že ve mně kniha zanechala krásné, kouzelné pocity. V Paříži jsem nikdy nebyla, přesto to byl neskutečně realistický zážitek... vysedávat v kavárnách, zatímco za okny řádí nevlídné podzimní počasí, spát v horských chatách, jednoduše řečeno se mi moc líbily ty popisy, které ve vás spolehlivě dokáží vyvolat silné emoce. :)

iv.86
14.07.2015

Má oblíbená kniha, popisující krásy Paříže, oblíbený Hemingwayův podnik, jeho práci, jídlo, občas i litry pití, vztahy.... Život. Nenáročná, oddechová četba, která mě vždy zavede na místo, kde si odpočinu.

maple34
27.02.2015

Dílo, které mě od EH zaujalo ze všech nejvíc. Poodkryje zákulisí "ztracené generace", především zaujme líčení vztahu s F.S. Fitzgeraldem

Pistácie
04.02.2015

I po třetí knize O Hemingwayovi, jeho světě, životě, tvorbě a rodině, mě pořád nepřestává fascinovat, udivovat a štvát zároveň. Jeho život byl neskutečný, plný zvratů, dobrých, i zlých okamžiků... I když se mi jeho lidská stránka k ženám hnusí, tak stejně se mi jeho lidská stránka svým způsobem líbí, fascinuje mě a nepřestává mě bavit ani po tolika stovkách stránek knih.

Locika
02.01.2015

"Objevit tenhle nový svět knížek a mít na čtení čas v takovém městě, jako je Paříž, kde se dalo slušně žít i pracovat, ať byl člověk sebechudší, to bylo, jako by vám někdo daroval veliký poklad."

Moc pěkná knížka a citace mluví za všechny milovníky Paříže, knih, života.

Holden
17.10.2014

Nedělám to často. Bylo to, jako bych oprášil flašku Jacka Danielse, kterou jsem už jednou vypil a ona se znovu naplnila. Každej, kdo má rád whiskey, určitě ví, že čím víc tenhle chlast pijete, tím víc vám chutná. A tak jsem si přečetl znovu tenhle majstrštyk od Hema. Asi nebude překvapením, když prozradím, že mi chutnal ještě víc než poprvé.

Bylo to jednoho chladnýho, podzimního dne. Zrovna jsem se toulal po Praze a zapadl do antikvariátu, abych se trochu ohřál. Procházel jsem regály a už z dálky na mě zasvítilo červeným nápisem jméno starýho známýho. Ernest Hemingway - A Moveable Feast, za ctyři pětky, v originálním znění. I když už Pohyblivej svátek jednou mám, tahle pozvánka do Paříže za 40 korun se nedala odmítnout. Nebo mi někdo chce kurva tvrdit, že mě vezme do Paříže do dvacátých let 20. století a pošle mě na výlet do Lyonu s F. Scottem Fitzgeraldem? Že mě seznámí se starou pannou Gertrudou Steinovou, aby mi poradila s psaním románu? Že si vychutnám café créme s Ezrou Poundem nebo Jamesem Joycem? Jestli nikdo nemá námitek, tak bych se zase rád ocitnul ve světě, kterej tak miluju. Ve světě psaní, knížek, spisovatelů. Ve světě bloumání po městě, který je plný bohémů, chlastu a lásky. Ve světě útulných kaváren a důstojných číšníků. Ve světě, odkud na vás dýchá chudoba z jedné strany Seiny a touha po úspěchu z té druhé.

Zavřela se mi poslední stránka Pohyblivýho svátku, dopil jsem poslední pivo a je mi tak nějak smutno a prázdno. Bude se mi stýskat po ránech u psacího stroje, po večerech u dobré skotské. Bude se mi stýskat po Paříži.

bookcase
02.09.2014

Autorovy vzpomínky na život v Paříži 20. let. Nechybí ani dobové fotografie, které knihu skvěle doplňují.

Vincos
23.07.2014

Hemingway Nehemingway, Nobelovka Nenobelovka, tohle prostě byla nuda

SalomeH
27.06.2014

Něco jsem u téhle knížky postrádala. Z těch lidí, o kterých EH mluvil, jsem jich poměrně hodně neznala, takže jeho hodnocení jejich povah mi bylo vcelku k ničemu; stejně jako dělení obrazů na dobré a špatné, když je nemám před sebou a nemůžu to konfrontovat s vlastním názorem. Záviděla jsem těm, kterým stačí číst si o Paříži, aby byli šťastní, to je pro tuhle knížku taky dobrý předpoklad, aby si ji čtenář užil.

Safienka
25.02.2014

Přiznávám se! Pohyblivý svátek je moje prvotina od tohoto autora. A…nestydím se za to. Něčím se začít musí. A ještě k tomu jsem se k ní dostala jen díky filmu. Tímto nakopnutím jsem se „přinutila“ dojít do antikvariátu, dílo koupit a spokojeně si ho odnášet domů. A to hned na první pokus. Štěstí mi přálo. Dílo vydané pod Odeonem z roku 1966. Paráda.
Dost k úvodnímu tlachání. V rukou jsem konečně držela poslední dílo Ernesta Hemingwaye, které bylo vydáno až po jeho smrti.
Pohyblivý svátek – výraz pocházející z křesťanství, znamenající svatý den, jehož datum není fixované ke zvláštnímu dni. Můžeme s ním pohybovat kam se nám za chce a určit si tak svůj den, který bude svátkem.
Útlá menší knížečka čtvercového formátu, která Vás zavede do Paříže dvacátých let. 198 stran vytržených z kontextu života Ernesta Hemingwaye. Žádný začátek, žádný konec. Najednou se ocitáte v jiném životě. V životě umělce, který byl a je málokým pochopený, přesto uznávaný a žádaný.
Je tomu asi půl roku zpátky, kdy jsem měla možnost spatřit krásy Paříže. Možná mi to i pomohlo v tom, abych popisy autora více pochopila, navodilo mě to do děje a byla jsem tak více polapena.
Vzpomínky jsou mocné, proto je potřeba je občas někam zapsat. Tak to udělal i Ernest. V hotelu Ritz vyhrabal dva kufy, své tužkou psané poznámky a stvořil tuto knihu. Jak jednoduché.
Začátek plyne velice dobře. Člověk se najednou prochází ulicemi, sedá v kavárnách, popíjí víno a píše povídky. Celý den v tomto krásném, romantickém městě. Máte možnost si jít sednout do kavárny a tam celý den tvořit nové světy. Nikdo Vás neruší, jen ta myšlenka, že musíte něco napsat, aby jste se uživili. Příběhy umělců, které se pohybují okolo Hemiho, nás provázejí celým příběhem. Fascinující život – chudý, požitkářský, smutný, veselý. To vše je zachyceno v Pohyblivém svátku.
První polovina knihy byla příjemně plynoucí, navozující tu správnou atmosféru dvacátých let. Druhá polovina už se maličko více vlekla. Společně s Ernestem jsem se potácela v depresích, s tím rozdílem, že u mě nebyly vyvolány životem a zoufalstvím z toho, že neuživím sebe natož svoji rodinu.
Jak těžký je sám život, zvlášť pro spisovatele této doby. Málokdo tehdy ocenil to, co bylo napsáno. Existuje spousta autorů, kteří jsou nejvíce ohodnoceni až po své smrti. Realita je nemilosrdná a krutá.
Kromě svého kousku života nám autor dovolí nahlédnout do života Gertrudy Steinové a okoření řádky tragikomickými a jímavými pasážemi o smutném rytíři moderní americké prózy Francisi Scottu Fitzgeraldovi. Hlavou mi běží otázka, co je z toho asi pravda. Co si Ernest přikreslil.
Po přečtení si říkám, chtěla bych tam být. Ikdyž paradoxně jsem ráda, že jsem tu dobu nezažila. Ale jen tak nakouknout, pozorovat a poslouchat. Díky Pohyblivému svátku jsem umělcům zase o krok blíž. Díky.

Atuin
17.10.2013

Prostě, žil, existoval, dýchal, a tak ji objevil, zhmotnil a uvedl v novou další existenci. Ať už subjektivně snil či bděl, přenesl vše co k ní a v ní cítil, ne vždy jen skvělé kavárny, setkávání s Jocyem, Fitgeraldem, rozptýleno je tu mnoho provokací, mnoho slov obrácených ven i do sebe, jako by plul na loďce svou Paříží, jejími vlásečnicemi a sám, toulající se zahradami zamlčuje vědomí existenční povahy....Vše co napsal nejsou jen vzpomínky je to vlastně nikdy nekončící věta, A v ní je zakleto vše na co by oni všichni chtěli zapomenout, vyrvat ze sebe a víc se k tomu nevracet.

Pink Martini
07.09.2013

(Uwaga spoilery!) Michelangelo řekl, že nemusel vytvářet žádnou sochu, protože všechny už žily v bloku carrarského mramoru a bylo pouze třeba je osvobodit. Nějak podobně mohl vzniknout Pohyblivý svátek. Hemingway posbíral slova, která roznesl vítr po Paříži. Přitom nechybělo mnoho a nikdy bychom si v Svátku nepočetli. V listopadu 1956 Hemingway objevil kufr a v něm zapomenuté poznámky z pobytu ve Francii. V posledním období tvorby je různě přepracovával a přepisoval. V roce 1964, již po jeho smrti, je vydala jeho čtvrtá manželka Mary Welshová. Pohyblivý svátek se vydal mezi čtenáře.

"Jestliže má člověk to štěstí, že mohl žít v mládí v Paříži, pak ať odejde kamkoli, je Paříž až do konce života s ním. Protože Paříž je pohyblivý svátek."

Komu by se tahle kniha nelíbila? I kovaní Hemingwayovci bývají někdy znuděni Povídkami či popisem dvanáctého uloveného kudu, ale tato sladká bichlička nemůže urazit a zhnusit. Pohyblivý svátek je vzdušným popisem bohémské Paříže, kde bylo nejtěžším úkolem ráno vstát před dvanáctou. Její atmosféra má daleko do dusna Vítězného oblouku. Hemingway, tehdy ještě s první ženou Hadley, ochutnával kafe na sériových pochůzkách pařížskými ulicemi, potkal plejádu spisovatelů Jamesem Joycem počínaje a autorem Velkého Gatsbyho konče a celkem bezuzdně se flákal.

Žádné město nemůže být romantičtější, bohémštější a proměnlivější než ten štatl nad Seinou. Svátek se čte lehounce a zanechá milý pocit. Plyne jako druhej waltz Šostakoviče. 5/5 té čisté kráse. Ať žije navždycky jako vzpomínka na lehkovážný časy.

"Ale Paříž je věčná a vzpomínky každého člověka, který tam žil, se liší od vzpomínek všech ostatních. Vraceli jsme se do ní znova a znova, ať jsme byli, kdo jsme byli, a ať se měnila, jak chtěla, či ať bylo těžší nebo lehčí se tam dostat. Paříž vždycky stála za to a člověku se vždycky všechno, co do ní dal, vrátilo."

VerčaP
21.06.2013

skvělá knížka, hlavně příhody se F. S. Fidgeraldem jsou skvělé :) - doporučuji . . .

Hendrychova.K
14.03.2013

Kouzelné čtení o reálném životě spisovatelů ve 20. letech v Paříži.

Miken008
27.02.2013

Popsaný bohémský život byl bezesporu skvělý. Komu by se nelíbilo trávit v Paříží tak bezstarostný život jako právě trávil Hemingway se svoji ženou. Něco mi však v celém díle chybělo. Postrádalo to jakýsi spád a místy i se objevovala i hluchá místa. Nemůžu si pomoci, ale v důsledku to na mě působilo jako hrozná slátanina.

Montezuma
04.07.2012

Jste-li literární freak a platonicky milujete "années folles" v Paříži, budete nad touto knihou slintat blahem jako hladový vlčák nad játrovou paštičkou.

HTO
26.02.2012

Zajímavý odkaz k povídce Shakespeare & spol. : http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=3790&Itemid=4143

O tom, jak v téhle knize Papá škaredě kecá například o Dos Passosovi, si přečtěte v knize Intelektuálové od P. Johnsona, str. 152–188.


Autor a jeho další knihy

Ernest Hemingway

Ernest Hemingway
americká, 1899 - 1961

všechny knihy autora

Uživatelé mají knihu

v Přečtených280x
v Právě čtených9x
v Knihotéce87x
v Doporučených21x
v Chystám se číst115x
v Chci si koupit19x