Nomia komentáře u knih

Je to dobré, dokonce velmi dobré, ale bohužel vím, že King dokáže napsat knihy, které mi proniknou až do morku kostí, kde si budu pamatovat i zdánlivě bezvýznamné postavy ještě jako vetchá stařenka, ale Outsider to naneštěstí není.

Nenechte se mýlit, jak už jsem říkala - je to opravdu dobrá kniha. Nicméně není to pro mě nic fenomenálního a převratného, co by se stalo mou novou srdeční záležitostí. King opět servíruj, to co tak skvěle umí, je to napínavé, tajemné, místy strašidelné a jako vždy skvěle promyšlené.

Ale možná díky tomu, že už jsem od něj četla xxx knih, tak se mi to nezdá jako taková bomba. Kvalitně odvedená práce, která bude bavit valnou většinu čtenářů. A nebojte husí kůže se dostaví.

13 30.03.2020

O chlup slabší než Hana, ale přesto strhující kniha. Morštajnová psát umí, její styl psaní mi vyhovuje a stále mě baví. Dokáže ve mě vzbudit emoce, vyvolat hutnou atmosféru a její postavy mají pro mě zajímavé a zapamatovatelné charaktery - a tady možná přichází ten háček, při čtení Tichých roků jsem měla pocit, že některé postavy se podobají charakterům z předešlých knih. Nepatrný pocit, že člověk čte něco, co tu už bylo.

Troufám si tvrdit, že ať Morštajnovou doporučíte komukoliv, tak většině lidem se její knihy zalíbí, mají hloubku, emoce a nejsou napsány nějak příliš složitě, ba naopak. Ale pokud bych měla doporučit jen jednu její knihu, pak by to byla spíš Hana nebo Slepá mapa.

13 29.05.2019

Do Červenáka jsem se naprosto zamilovala, Slovensko v něm má nemalý poklad a Hradba západu to jen znovu a znovu potvrzuje.

Tahle série prostě má pomyslné "gule". Je tam všechno, co si přejete - je to napínavé, čtivé, skvělé popisy, je znát, že autor je v reáliích kovaný, celá série nijak neztrácí dech a postavy si jen s každou stránkou víc a víc oblíbíte. Jako třešničku na závěr bych už jen zmínila skvělý humor.

13 23.02.2019

Tahle útlá knížečka mě naprosto uchvátila. Nemá cenu to okecávat, tohle se musí přečíst, je to jedna z knížek, která zanechá pořádný dojem.

13 29.12.2018

Bohužel, Veselí mě tedy nerozveselilo. Tentokrát za mě Třeštíková jedna velká nuda a klišé.

13 27.09.2018

Čapek byl opravdu skvělý autor, jeho díla jsou naprosto nadčasová. Bílá nemoc je dokonalé a chytré drama, které má vše potřebné. Dílo má spád, jakmile se pustíte do čtení, tak se od něj nedokáže odtrhnout, navíc i bezvadně vykreslenou atmosféru, zároveň má potřebné koule, odvaha Čapkovi rozhodně v tomto směru nechyběla. Hlavně má ovšem geniální myšlenku.

Galéna a celou Bílou nemoc rozhodně nikdy nezapomenete, je to ta z knih, které se Vám naprosto vryjí do paměti. A to je setsakramentsky dobře, protože v sobě nese obrovské poučení. Upřímně ještě jsem nečetla od Čapka nic vyloženě blbého, nebo nečtivého, ať sáhnete po jakémkoliv dílu, tak se trefíte přímo do černého.

13 20.04.2018

Kdo nemá rád Taberyho a Respekt, nebude mít rád ani Opuštěnou společnost. Tabery v knize dokazuje, že psát umí. A to zatraceně čtivě a poutavě, o věcech a tématech, které jsou momentálně tak trochu horký brambor.

Vše je podáno jednoduše, ale zajímavě, připomenete si spoustu událostí a možná se dozvíte i nějaké historické souvislosti. Nebudu tvrdit, že je Tabery nestranný, ale vše podává logicky a smysluplně. Nemusíte být ani politolog, ani historik, abyste se v knize bezproblémově orientovali.

Rozhodně zajímavé čtení, které snad v některých probudí trochu selský rozum a donutí nad některými věcmi přemýšlet.

13 19.04.2018

Nejsem poeta, ale Gellner je má srdcová záležitost. Ironické, cynické, dynamické a zároveň melodické. Zpovědi o životě, o lásce, o ženách, o smilstvu, o společnosti, o pokleslé morálce, o všem, ale i o ničem.
Pro někoho možná až příliš jednoduchý styl poezie, ale já naprosto zbožňuji to jeho bohémství a kritičnost.

"Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veseli
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví."

13 22.02.2018

Brrrr... Šálek silné kávy. Autorka nám naservírovala všechno litost, soucit, zhnusení, strach i absolutně rozporuplné pocity.

Pokud bych dopředu věděla, jaký zvrat v knize nastane, dobrovolně bych se do toho nepouštěla, ale ve výsledku jsem ráda, že jsem knihu četla.

Čtivé, tísnivé i smutné, ale zároveň nesmírně zajímavé. Rozhodně se nejedná jen o nějakou teologickou rozpravu.

12 14.01.2024

Přiznejme si to, ten nápad s předstíráním vztahu byl naprosto přiblble vykonstruovaný. :)
O tom, že tamní renomovaní vědátoři se chovají spíš, jak osazenstvo Školy zlomených srdcí nemluvě. Ale bylo to milé, vtipné a čtivé.

12 01.03.2023

V prvé řadě musím zmínit, že Kulhánek není můj oblíbený šálek kávy. Nejsem jeho fanda, jeho knihy mi často přišly jako přílišný fantasmagorický bordel, který nabízí hektolitry krve, notnou dávku brutálního humor, ale tím to obvykle hasne. Ale Stroncium mě k mému vlastnímu údivu vážně bavilo.

Nenechte se mýlit, on to opravdu je neskutečný bordel, ze začátku až tak velký, ze si říkáte, co já to zase čtu za zhovadilost. Humor občas tak debilní, že se tomu ani nejde nesmát. Hrdina, co by holýma rukama naprocoval Chucka Norrise na řízečky a řežba taková, že ani ten nejbéčkovější akční film by se za to nemusel stydět.

Světě div se, ale ono to jako celek vážně ladí a funguje. Je to přesně taková ta nápaditá kulervoucí jízda - s vícero zákoutími, která vás nenechá vydechnout, knihu zhltnete a ještě se u toho královsky pobavíte. Naprostý bizár, ale rozhodně ho zkuste. :)

12 04.07.2022

Možná proto, že jsem se sama narodila v Ústí a dodneška si pamatuji ten divný nasládlý smrad z chemičky, možná proto mám tak ráda Párala a jeho tvorbu. Chápe sever a zná stinné stránky mezilidských vztahů. Skvěle dokáže vystihnout tu ponurou smradlavou atmosféru některých míst na severu a malichernost některých problémů.

Chtíč, touha po jiném těle, tak i po moci, stereotyp v manželství, snaha uniknout, vztahy, nenaplněné sny a bezohledné ambice, tehdejší prapodivná doba, politika, o tom všem jsou Milenci a vrazy. Páral rozhodně nesedne každému, ale pro mě má osobité kouzlo. Každé postavě a jejímu příběhu se věnuje s náležitou péčí.

Po přečtení zůstává trochu depresivní nálada a pocit, že život, vztahy a touha po moci nakonec přeci jen každého semelou.
Na Páralovi je cítit, že to není úplně typický spisovatel, jeho tvorba se liší, je jiná, svérázná. Sám studoval technický obor a je to znát z něj i jeho děl. Nejen, že si vybírá možná trochu netypické prostředí příběhů - chemičky, továrny, ale i jeho postoj k životu a vztahům je občas až děsivě chladnokrevný, technicky popisný, mnohdy až balancující na hraně odtažitosti a pohrdání. A přitom se nebojí použít i svůj svérázný neprvoplánový humor a cynismus.

12 07.05.2022

Strohý minimalistický vypravěčský styl (možná až puberťácky odvyprávěno) a toxické rodinné prostředí, ze kterého mrazí. Svým obsahem je to vlastně veskrze hnusná kniha, kterou ale člověk nedokáže odložit. Číst tuhle knížku je jako dostat sprchu negativních emocí.

Musím říct, že i díky střídání pohledu matky a dcery mě kniha o to víc zaujala, je to prostě instantní depka. Mám ráda knihy, které dokážou rozvířit emoce a to i ty negativní. Nemůžu říct, že by Vrány byly nějak třeskutě originální, občasnému klišé se také neubrání, ale fungují přesně tak, jak mají. A teď bych raději prosila nějakou pohádku s jednorožci, kde je ještě svět v pořádku...

12 30.03.2020

Na stará kolena ze mě bude obtloustlá tetka, usrkávající horký čaj, která se bude přitrouble a blaženě usmívat nad knihami od Austenové. K dokonalosti výjevu chybí asi už jen háčkovaná dečka a chovná stanice koček.

Knihy od Austenové jsou pro mě v podstatě love story na jedno brdo, silné a inteligentní hrdinky, charakterní hrdinové, trocha společenské kritiky a na konci láska jako trám. Ale když k tomu připočtu tu její ironii, jemný humor, hraní si s dialogy a hlavně to kouzlo tehdejší doby... přiznávám se, že je ti to žeru i s navijákem.

Pro milovnice dob dávno minulých, společenský dýchánků u čaje, překrásných panství, květnaté mluvy a zaryté romantičky jsou knihy od Austenové takřka povinnost. Pokud jste neměli tu čest ještě přičichnout k autorčinu stylu psaní, tak bych Vám jako prvotinu spíš doporučila Pýchu a předsudek.

Ale abych její knihy nezaškatulkovala jen jako sladkobolné čtení, Austenová dokáže být i velmi ostrý společenský kritik a málokdo dokáže tak barvitě a krásně popsat kouzlo staré dobré Anglie.

12 29.05.2019

Možná je chyba v tom, že jsem Rámu četla až po Vesmírné odysee, ale touto optikou nemůžu hodnotit Setkání s Rámou plným počtem. Je to opět výborná, chytlavá a hlavně chytrá sci-fi, ale kvalit Vesmírné odysei dle mě nedosahuje.
Arthur Clarke je prostě nestárnoucí klasika, myslím, že ať sáhnete po jakémkoliv jeho sci-fi, tak nebude zklamaní.

12 13.04.2018

Srdcová záležitost z dob gymplu. Kombinace rebelského Villona a vypravěčského talentu Loukotkové snad nemohla ani dopadnout jinak než výborně. Krásné, vtipné a čtivé.

12 23.02.2018

Jakmile kniha zavání dystopii ihned zbystřím, postapokalyptický svět je totiž pro mě velké lákadlo. A Cesta byla rozhodně dobrá volba.

Nejedná se sice o knihu, která by byla nějak závratně nabitá akcí, ale spíš o hodně působivou komorní lahůdku. Co se McCarthymu nedá upřít je skvělá schopnost vtáhnout čtenáře do ponuré neutěšené atmosféry. Putování otce a syna je spíš takový beznadějný pochod smrti pustinou.

Někdy až sterilní mrazivé rozvory otce s dítětem, ponurost, beznaděj, prázdnota - vše na jedničku. Rozhodně stojí za to přečíst.

12 04.02.2018

Malevil donutí přemýšlet. Jak by se člověk zachoval po takové katastrofě, kam se poděje morálka, lidství, jak vlastně přežít a nezbláznit se. Smutná, ale velmi působivá kniha.

12 13.01.2018

Nikdy nevíte, co se děje u někoho doma za zavřenými dveřmi. Velká i malá drama jedné rodiny.
Realistické, syrové, čtivé. Pozor, kniha způsobuje tísnivé pocity.

11 01.03.2023

Pro někoho je Nesnesitelná lehkost bytí svatý grál a autor geniální myslitel, pro druhého je naopak Kundera arogantní pózer a pseudointelektuál, jehož dílo je esencí prvoplánovitosti a rádoby filozofování.
A jak to vidím já? Potkávám se někde mezi oběma tábory.

Kniha servíruje pro každého něco - od hlubokých filozofických úvah odkazující na staré myslitele; lásku, sex, erotiku až po ironickou kritiku komunistického režimu. Brilantně převyprávěný příběh, který mě překvapivě bavil a zaujal navzdory tomu, že ani jedna z postav si příliš nezískala mé sympatie.

"V říši totalitního kýče jsou odpovědi předem dány a vylučují jakoukoli otázku."

"Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí. "

11 11.07.2022