Nomia komentáře u knih

Kombinace budoucnosti v neutěšeném světě a virtuální reality se zajímavým herním světem - to bylo pro mě velké lákadlo. A když k tomu připočtu spoustu popkulturních retro odkazů a feeling starých her, tak si nešlo atmosféru téhle knihy nezamilovat.

Ale samotný příběh už taková hitparáda bohužel není. Jasně, je to zábavné, je to čtivé, OASIS je brutálně zajímavý, ale škoda toho okleštěného vyprávění o reálném světě (to mohla být teprve ta správná pecka) a slabších charakterů.

A neodpustím si poznámku, že je vidět, že autorovi jde víc psaní a popisování herního světa a jednotlivých questů/hádanek, než vystavění charakterů a nedejbože milostná linka, která byla na celé knize asi to nejslabší.

Ready Player One má skvělý, zábavný svět, celkem napínavý příběh a hlavně výbornou strhující atmosféru, ale postavy a jejich vztahy jsou bohužel slabší stránkou knihy. Nicméně i tak jsem si jistá, že spoustu milovníků oldschoolových her (a nejen je) tahle kniha rozhodně potěší.

16 27.09.2018

Všichni mi Dunu vehementně doporučovali a já se jí dlouhou dobu úspěšně vyhýbala. Představovala jsem si nudné zápolení v nehostinných horách písku.
Hory písku tam možná jsou, ale také mnohem víc.

To jak se Herbert popasoval s popsáním planety Arrakis, ale i celého mocenského systému, bylo jednoduše fantastické. Byla jsem překvapená, jak zajímavě podal celý spletitý politický systém, boje o moc, zrod samotného hrdiny, ale i popisy ohledně planety, vědy, nebo víry pouštního národa framenů. Autor má neuvěřitelnou fantazii a obrovské znalosti.

Ač je to 600 stránková bichle rozhodně se nudit nebudete, možná jen začátek čtení je krapet složitější, než se začnete zcela orientovat v postavách a světě Duny, pak vás už úplně vtáhne a pohltí. Nejen, že je to fantastický svět se zajímavou strukturou, ale i samotný děj, postavy, hlavní hrdina, všemožné intriky, ale i monology, vše zde bylo dotaženo k dokonalosti. :)

16 23.02.2018

Asi jsem bezcitný bavlan, prost od hlubokých myšlenek, ale Půlnoční knihovna byla na mě příliš rozvleklý rádoby filozofický výlet, vhodný spíš pro spirituálně založené ženy, které milují Čtyři dohody, Coelha atd.

Nápad dobrý, deprese je náročné, ale zajímavé téma, ale zpracování mi opravdu nesedělo. Měla jsem pocit, jako kdyby kouzelník, zde autor, vytahoval z klobouku místo králíků různorodé motivační citáty.

Přiznávám, že jsem nedočetla, proto nebudu hodnotit, ale život je krátký a je příliš dobrých knih. Je to tak, nejsem dostatečně hlubokomyslný filozof...

Při čtení jsem se nemohla zbavit pocitu, jestli některých věcí tu není až moc - až moc barvitých popisů architektury (i když čtivé a zajímavé), až moc erotiky, až moc vztahových propletenců. Sama jsem "prasák", do puritána mám opravdu daleko, ale v dané knize mi toho přišlo nadbytečně. Celou dobu jsem si pokládala otázku, jestli je to autorův obvyklý vypravěčský styl, nebo jestli chtěl z knihy udělat větší trhák pro masy a tak se rozhodl lít tam prcání po hektolitrech.

Celá kniha je zvláštní hybrid mezi fikcí a realitou, ale jako celek je poměrně čtivá. Sama jsem byla překvapená, že mě v podstatě víc okouzlily pasáže o architektuře, než některé vztahové linky. Oceňuji zasazení do dobového kontextu, které se opravdu povedlo, tehdejší doba a Brno má prostě své kouzlo.

U postav a jednotlivých dějových linek to ovšem pro mě bylo jako na houpačce, některé mi přišli perfektní a hltala jsem je, jiné se mi zdáli slabší. Ale i přes veškeré mé výhrady je Skleněný pokoj zajímavá kniha, která stojí za přečtení.

15 30.03.2020

Nemastné neslané. Blackout má skvělé a velmi nosné téma, ale samotné zpracování mě nechytlo za srdce. Je to přesně jedna z těch knih, kde autor podle mě nedokázal z nápadu vymáčknout veškerý potenciál. Bohužel kniha nenaplnila má očekávání.
Hlavní průšvih knihy je, že hopsá z jedné lokace do druhé, postavy se střídají s kadencí kulometu, ale i přes tuhle rychlost najednou zjistíte, že vás kniha chvilkami spíš nudí. Další slabinou je i hlavní postava, respektive postavy obecně, k nikomu jsem si nenašla větší sympatie.
Ano, Blackout je v podstatě strašidelný, je to mrazivá předzvěst, donutí vás se trochu zamyslet a představit si, jak by moderní svět šel do kopru v případě podobné krize, ale není to kniha, ze které se - s prominutím - posadíte na zadek. Zajímavé téma, ale jen průměrné zpracování.

15 10.04.2019

Krásná příroda Šumavy, poklidný sběr hub a tisíckrát vyšlapané stejné cestičky, to vše vás nejdřív tak jemně uchlácholí a naladí, ale postupně se začne odkrývat prohnilé podhoubí jedné rodiny a čím dál víc se bude brodit v minulosti a dětství jedné holky. V neblahé předtuše, že to co se dozvíte se vám opravdu líbit nebude.

Upřímně nerada čtu o podobných věcech, asi jsem na to příliš útlocitná. Nemohla jsem se zbavit toho nepříjemného pocitu po celou dobu čtení. Autorka navíc vše podala dostatečně sugestivně, tak že vás z toho až zamrazí. Velmi dobře odvyprávěné, Houbařka čtenáře vtáhne.

15 21.10.2018

Opulentní vyprávění o rozdílnosti, hnusu, špíně, ale i lásce, to vše odehrávající se ve viktoriánském Londýně. Nečekejte žádnou romanci zalitou sluncem, Kvítek karmínový a bílý je spíš přehlídka všech neřestí, nectností a odporností, které vládli - ať už mezi lůzou a děvkami, tak i mez svrchovaností z vyšších pater společnosti.

Tenhle megalomansky pojatý román je neskutečně syrový a barvitý, jestli si chcete udělat krásnou představou o životě v Londýně dané doby, ale zároveň pokud se i chcete svým zvráceným způsobem pokochat krutým životem kurev, to vše vám kniha dokáže nabídnout, ale hlavně oplývá neuvěřitelnou atmosféru. Už kvůli ní a naturalistickým popisům kniha stojí za přečtení, délky se nebojte, dekadentní prostředí vás totiž úplně vtáhne.

15 20.03.2018

Tak z téhle knihy jsem se vážně skoro posadila na zadek, fantastické! Poslední dobou až žasnu, kolik výborných českých fantasy máme, Naslouchač směle strčí do kapsy i zahraniční díla. A v duchu se kaji za to, že jsem si myslela, že ženy neumí napsat pořádnou čtivou sci-fi, či fantasy.

Skvělé, originální, čtivé a zábavné. Perfektní atmosféra a velmi zajímavé postavy. Bez debat pět hvězd a velké nadšení.

15 12.03.2018

Až děsivě představitelné, naprosto geniální dílo. Tahle nesmrtelná klasika je a bude mou noční můrou, ale zároveň i láskou na první přečtení.

15 11.02.2018

Nevím, co to se mnou je, ale i slza ukápla. Silné kafe. Skvěle napsané.

14 21.07.2022

Vážně by mě zajímalo, co se p. Stehlíkové stalo, protože mám pocit, jako by třetí díl psal snad úplně jiný autor. Nebo byla snad autorka přinucena sesmolit alespoň něco, jen aby se neřeklo, respektive aby vydavatelství a čtenáři neremcali? :)

Z Naslouchače jsem byla naprosto nekriticky odvařená a všechny mouchy jsem mu mileráda odpustila. Zbožnovala jsem nápad, postavy, atmosféru. Opravdu jsem si myslela, že přišla sága, která má našlápnuto být jedna z těch nejchytlavějších, ale to co předvedl třetí díl bylo velké zklamání.

Z Ilan se stal nesympatický frackoidní puberťák, příběh se místy vlekl rychlostí šneka, po chvíli ho zase vystřídala nějaká chaotická pasáž. Za mě jen to celé nedotažené, odfláknuté a plytké.

Pevně doufám, že další díl mi vytře zrak a dokáže se zase vyšvihnout na původní laťku.
Jestli se čtvrtý díl ale ponese v podobně odfláknutém duchu a jen přihodí nějakou romantickou linku s Kapitánem, bude to teprve k pláči...

14 07.05.2022

Když jsem se rozhodla utéct ruchu velkoměsta a odstěhovat se na JČ, řekla jsem si, že bych mohla okusit i místní autory. Volba padla na Hájíčka a jeho romány z jihočeského venkova. A bylo to výborná volba, autor mě okouzlil a dal mi příležitost dostatečně okusit barvitou atmosféru JČ.

Začnu tím špatným. Hanu bych popravdě nejraději utopila.
Ale i přes to, že mi hlavní postava mnohdy pila krev a nedokázala jsem se sžít se všemi jejími myšlenkovými pochody, jsem byla nadšená.
Navzdory tomu, že mi neseděla, působila plasticky, reálně, lidsky...
Ostatně pod taktovkou Hájíčka všechny postavy, vztahy a vazby v knize působí autenticky a uvěřitelně.

Tak perfektně vykreslená doba i atmosféra. A co si budeme povídat, samotné téma vysídlení vesnic je netradiční a chytlavé.

Hodně nadprůměrný román a srdce mi vždy zaplesá, když narazím na českého autora, který mi učaruje.

14 07.05.2022

Krapet psychedelické a zároveň fantastické, z vytvořeného světa, systému a všech novotvarů jsem byla na větvi, neskutečně mě bavil a byl poměrně originální, ale několikrát jsem si v duchu říkala, že autorka to zřejmě vymýšlela při sjíždění nirvány. A tak, jak mě neskutečně bavil samotný svět a celé pozadí vyprávění, tak mě naopak příliš neuchvátil samotný příběh.

Nebylo to vysloveně špatné, ale v kontrastu s daným světem se to zdálo trochu mdlé, čekala jsem o poznání větší pecku. Chyběly tomu pověstné "koule". Místy bylo vyprávění trochu zmatečné a jindy bohužel zbytečná vata. Osobně navíc nedokážu autorce odpustit postavu Pinkreatury, protože něco tak děsně nesympatického se opravdu jen tak nevidí. Jedna nosná postava, zbytek byl bohužel s prominutím napřesdržku.

Ale stále věřím, že se z celé série stane pecka, protože svět do kterého je vše zasazeno na to má. Doufám, že tohle bylo jen pomyslné první rande, kde se člověk pouze oťukává a seznamuje. A snad paní Kadlečková najde ony koule a příběh dostane ještě větší dynamiku a grády.

14 30.03.2020

Vážně nemám nic proti erotickým románům nebo růžové knihovně, nejsem sice úplně cílovka těchto žánrů a příliš je nevyhledávám, ale zkusit se má vše. Navíc karanténa den XY, člověku už stejně tak trochu hrabe.

Na Mlékaře jsem náhodou narazila na sociálních sítích a rozhodla se, že se hecnu a zkusím tu knihu přečíst. Zajímalo mě, jestli samotný obsah může být horší než ta děsivá obálka. Kterou bych mimochodem z fleku nominovala na vizuální zvěrstvo roku. Každopádně musím konstatovat, že obálka naprosto koresponduje s knihou, oboje je prostě příšerné.

Myslím, že bych musela prodělat lobotomii, či být nepolíbená stará panna, abych měla větší pochopení pro danou knihu. Ono to snad není ani romantické, ani erotické, ale pouze patetické. Nicméně ruku na srdce, některé dialogy byly natolik dementně napsané, že se u toho člověk musel smát.

A jen poznatek na závěr, měla jsem pocit, že větší touha a jiskření je mezi hrdinkou a jejím milovaným sýrem, než mezi ní a "sexy" mlékařem". Všechno špatně.

14 28.03.2020

A přeci je to možné, Enderův stín předčil veškerá má očekávání a ve výsledku se mi líbil ještě o trochu víc než samotná Enderová hra. Přitom už i na ni samotnou jsem div nepěla ódy.

Stín je ještě o chlup chytřejší, čtivější a zároveň i ponuřejší dílo. Ale především je pro mě Fazolek zajímavější postavou, tohohle malého přechytralého a chladnokrevného spratka si nejde nezamilovat.
Card to vychytal už v samotném začátku, kde na nás nachystal depresivní entrée v Rotterdamu. Dětské gangy, hlad, utrpení, ale i smrt, která byla na denním pořádku. Autor hned od začátku dokázal upoutat čtenářovu pozornost a rozjezd knihy měl podstatně větší spád, než jak tomu bylo v Enderově hře.

Nejen, že bylo geniální vymyslet a napsat samotnou Enderovu hru, ale ještě geniálnější bylo převyprávět onen příběh znovu a to z pohledu jiné odlišné postavy - a přitom nenudit, zaujmout snad ještě víc a navíc rozklíčovat pozadí příběhu. Zkrátka dotáhnout k dokonalosti. Když k tomu připočteme Fazolka, nejde jít pod plný počet.
Musím smeknout přes O.S. Cardem a jeho vypravěčským uměním. :)

14 24.03.2019

Mám Čapka ráda a jeho Válka s mloky je naprosto geniálně napsaná kniha. Na Čapka a jeho styl psaní (obzvlášť v tomto díle) si sice musíte chvíli zvykat, ale pak si ho zamilujete. Je to přesně ten typ knihy, která nestárne a vždy bude skvělým, chytrým připomenutím toho, co se může stát.

14 17.03.2018

Kaplický předvedl fenomenální práci, barvitě a sugestivně dokázal vylíčit všechna zvěrstva, inkvizici a strach té doby. Kniha plná neskutečně hnusných věcí. Výslechy, mučení, fanatismus - vše z toho popisuje tak, jako by žil v dané době.

Rozhodně se jedná o jeden z nejlepších historických románů, málokterý ve mě zanechal tak silný dojem a zároveň znechucený pocit. A myslím, že tu maniakální stvůru Boblinga z Edelstadtu asi už nikdy nevymažu z paměti...

14 23.02.2018

Když sama ve svém životě tak trochu tápu, tak se ráda obracím ke knihám a hledám inspiraci. A myslím, že není nic lepšího než odstrašující případ. A tento fungoval znamenitě.

Petra Soukupová vždy tne do životě, dokáže až nechutně realisticky vystihnout charaktery a některé problémy dnešních vztahů. Co si budeme povídat, není to úplně nejpříjemnější čtení, zůstává po něm jakási pachuť zmaru a skepse.

13 13.05.2022

Nejsem prudérní, ani utlocitná, smysl pro humor snad také ještě nějaký mám, ale zde mám pocit, ze jsem četla snad něco úplně jiného než ostatní. Opravdová srágora, na kterou bych potřebovala buď lobotomii, nebo flašku vína.

Knihu nemůžu ani nazvat příjemnou odchovkou, protože notnou část času mě spíš iritovala svou trapností. Absence přímé řeči už byla jen pomyslným hřebíčkem do rakve.

13 13.05.2022

Ale jo, proč se vlastně na chvíli nezastavit a nesvézt se na romantické vlně. Takhle nějak si představuji pěknou romantickou knihu. Kroniky prachu mají své osobité kouzlo, celkem sympatické postavy (i když na můj vkus občas pubertálně-spartakovský přístup) a i přes fakt, že příběh je naprosto předvídatelný a možná je to tak trochu novodobá vykradačka Austinové, tak mi to vlastně ani za mák nevadilo.

Je to jednoznačně ryze dámská záležitost - pro knihomolky, skryté romantičky, milovnice viktoriánské Anglie a Austenové, je kniha jako dělená. Je to přesně to čtení, u kterého ženská dušička pookřeje.

Klišoidnost bych jí tím pádem odpustila.
Chápu i autorčinu grafomanii a lásku k macatým knihám, ale myslím se, že menší osekání by knížce prospělo, přeci jen 550 stránek je na červenou knihovnu dost, ale četlo se to příjemně - o tom žádná.

Kdybych měla být naprosto objektivní dala bych pouze 3 hvězdičky, Kroniky prachu opravdu nejsou nic světoborného, ale kašlat na to, nutela je taky láska, i když víte, že to není ve skutečnosti žádná hitparáda...

13 30.03.2020