Nočnípták komentáře u knih

Již čtvrtá Hafranova detektivka ze série a pro mne nový objev. Úžasný objev. Pro mne je to nejen detektivní příběh, ale i setkání s trampskými kamarády. Je úplně jedno, že mají jména, která jsem nikdy neslyšela, ale jsou tak podobní těm mým z osady Sacramento. A camp u potoka. Není to ten náš?
Čtu, čtu a najednou stojím v potoce a na pánvi se mi blýská zlato. Zlato!! Zavolám a proberu se. Sedím doma nad knihou. Ale já jsem opravdu cítila vůni ohně a jehličí.

13 05.10.2021

Mám ráda styl psaní Jakuby Katalpy. Krátké výstižné věty. Sevřený děj bez zbytečných odboček. Její Němci pro mne byli objevem zajímavé autorky. Doupě se mně moc nelíbilo. A Zuzanin dech se podle mne vyrovná Němcům. Příběh Zuzany není žádná love story. Po sladkém dětství následuje koncentrační tábor a po návratu vůbec ne šťastný život. Jak už tady někdo napsal hořko sladký příběh. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a četla a četla. Jakubu Katalpu mám ve svých oblíbených a těším se na její další knížku.

Knižní výzva - 19. Kniha, která má na obálce ️srdce

31 05.10.2021

Docela mě překvapilo, že mezi tolika povídkami jsem nenašla ani jednu, která by se mně nelíbila. Jsou tak různorodé, některé smutné, jiné láskyplné, hořké i plné naděje. Některé se mně líbily víc, některé méně. Zrovna tak někteří autoři jsou moji oblíbenci, některé mám v seznamech knih"na čtení" a o některých jsem nikdy neslyšela.
Které z nich se mně líbily nejvíc? Nějak nedokážu vybrat. Myslím si na jednu a za chvíli je to úplně jiná. Překvapená jsem z Ireny Obermannové. Nebo spíš sama ze sebe. Doteď jsem říkala, že to není autorka pro mě. Její knihy jsem zkusila několikrát a nikdy nedočetla. Povídka Co kdybychom se už neviděly? rozhodla o tom, že to zkusím znovu. Třeba se změnilo její psaní, nebo můj vkus? Jo a při povídce Pan Tau v Baťových závodech od Aleše Palána jsem se vrátila do dětství.
Knihu jsem měla půjčenou, ale musím si ji koupit. Cítím potřebu mít ji stále po ruce na nočním stolku a často si v ní listovat.
Samozřejmě moc a moc doporučuji.

9 04.10.2021

Krásná obálka. Děj se mně sice zpočátku zdál trochu zmatený/nejspíš tou linií z dětství/, ale pak...to bylo počteníčko. Ne že bych s Len úplně souzněla, ale držela jsem jí palce a obdivovala ji. Dozvěděla jsem se takových věcí o ptácích a přírodě. Kdybych měla jedním slovem popsat můj pocit z téhle knihy, bylo by to něha.

21 02.10.2021

Miluju podzim, smíšené lesy, mlhy na lukách, sovy, Šumavu, Blanský les a knihy Míši Klevisové. V Prokletém kraji jsem našla tohle všechno. Samozřejmě plný počet* a kdyby to šlo, ještě bych nějakou přidala za ten konec.

Knižní výzva 2021 - 12. Kniha, jejíž děj se odehrává na vesnici

43 01.10.2021

(SPOILER) Petera Maye obdivuji. Jeho knihy mám moc ráda a kritizuji je jen výjimečně /Ochráním tě/. Tady jsem se musela několikrát ujistit, že čtu opravdu Maye. Děj nebyl špatný, ubíhal rychle. Konec byl rychlý a useknutý, ale líbil se mně /asi jsem divná, ale v některých knihách nemám ráda happyend/. Úplně knihu nezavrhuji, ale je to prostě jiný May.

14 29.09.2021

Nebylo to vůbec špatný. Často jsem se smála. Často se zamyslela. Někdy arogantní frajírek, jindy citlivý a milý muž, syn, otec. Ovšem život s ním určitě nebude snadný. A jeho dospívání, to musel být pro rodiče pěkný záhul. I když nerada srovnávám, tady jsem musela stále myslet na knihy Tomášova tatínka. Ty jsou psány tak nějak jako "lehkou rukou", nebo jak to jinak vyjádřit. Také humor Třeštíka st. je mně mnohem bližší. Ale je pravda, že tohle je první kniha a pokud budou další, budou samozřejmě vyzrálejší.

8 29.09.2021

Tady nedávám žádné hvězdičky, protože jsem z knihy přečetla jen začátek a konec. Čekala jsem příběh šikovné a podnikavé dívky, která ukáže ženám jak nebýt jen doplňkem svého muže. To, že je to vlastně červená knihovna (aspoň zpočátku), to bych ještě skousla. Hrozné však bylo neustálé opakování o tom jak předvádí zákaznicím krásné látky, jak chce být bohatá. A tak jsem knihu odložila. Pak jsem však zalistovala ke konci a tam mě zaujalo, jak Češi koncem 19.století odcházeli do Bosny, kde dostali půdu. K tomu jsem si pak vyhledala další údaje. To jaká potvora Terka byla jsem vlastně přeskočila, což mě vůbec nemrzí.

Hodně mrazivé čtení. Jak to vypadalo po válce a hlavně po roce 48 na Šumavě. Některé tyto události mně byly už známé, o většině jsem však četla poprvé. Kniha je čtivá a moc zajímavá. Hodně míst, o kterých se zde píše, znám docela dobře. I ta, která již dnes vlastně neexistují. Tedy místa existují, jenom ty osady a samoty byly zničeny a na mapách je nenajdete. Měly být zapomenuty, zrovna tak jako lidé o nichž tato kniha je. Je to vlastně jejich vítězství (lidí i míst), že se tak nestalo.
Mapky s lokalitami vztahujícími se k příběhům jsem si musela ofotit, protože neustálé listování příběh - mapka mě děsně rušilo ve čtení.
V těch mapkách jsou označena místa, která už nejsou. O některých jsem nikdy neslyšela. Takže už vím, kam se na podzim vydám.

18 08.08.2021

Heboučké, sametové zastavení a zklidnění v této neklidné době. Obdivuji paní Klevisovou. Že jsem nadšená z jejích detektivek, to mě moc nepřekvapuje, ale že tak prožívám její povídky o kočkách, z toho jsem úplně vyjevená. Někdo tady psal, že některé povídky nebyly ukončené, že by byl děj třeba rozvinout. Mně se líbí právě proto, že si mohu vymýšlet co bude potom. Jak by tak mohl děj pokračovat. Nad minulou knihou povídek jsem začala snít o zrzavém kocourovi. Teď nad povídkou Kocour školníkem v tom snění pokračuji.
Jako dítě jsem milovala Kocoura Modroočka. O kočkách pěkně píše i autorská dvojice PON. Ovšem nad povídkami paní Klevisové jsem opravdu skoro vrněla, jak píše níže Alena S. A až si jednou toho zrzouna pořídím, budeme vrnět spolu.

Knižní výzva 2021 - 20. Kniha, jejíž hlavní hrdina pracuje se zvířaty

19 12.07.2021

Pavel Čech nechal dospět Rychlé šípy. Trochu to bolí u srdce, ale vlastně je to dobře. Vždyť každý z nás vyroste a dospěje. Tak to přeju i Červenáčkovi, Rychlonožkovi, Jindrovi, Jarkovi a Mirkovi. Pro další a další malé čtenáře zůstanou v knihách Foglarových navždy kluky. Pro nás dospělé Pavel Čech vytvořil nádhernou knihu. Kluci dospěli. Citlivěji to udělat nemohl. Myslím, že panu Foglarovi by se Červenáček líbil.

20 10.05.2021

Moje první Vigan. Na její knihy jsem četla jen chválu, ale asi jsem si vybrala špatně. Nijak mne neoslovila. Život Mathildy a Thibaulta je popsán tak dobře a syrově, že jejich duševní bolest cítíte. Jenomže já si k nim nějak nemohla vytvořit žádný vztah. Jsem však ráda, že nemusím ve svém životě řešit situace zde popsané.
Chtěla jsem dát 2*, ale jednu přidám. Chyba bude nejspíš na mé straně a autorka je určitě skvělá. Chystám se na její další knihu.

15 10.05.2021

Malý návrat v čase. Zase čtu Růženku na chatě dcerce a neteřince. Holky už usnuly, ale já si recituju dál.
Nějak jsem během těch let na knížku zapomněla. Teď se objevila u vnučky a tak si recituju zas.
Krásné verše, krásné ilustrace Oty Janečka.

10 10.05.2021

Protože pod názvem Smlouva s ďáblem vyšly knihy s různými povídkami, je v tom trochu zmatek. Já četla knihu se čtyřmi povídkami a nebyla v nich Upíři. Čtivé byly všechny.
Jana Šmída mám ráda. Jeho povídky slouží k zamyšlení. Z každé si něco vezmete.

6 10.05.2021

Napřed mi to nějak nesedlo. Tak jsem čtení vzdala. Po týdnu jsem jen tak malinko nahlédla a všechny práce a povinnosti zůstaly stát. Přečteno. Jsem okouzlená. V Šrutových básních obdivuji jeho hru se slovy, jeho umění přiblížit čtenáři svojí duši. Tady to nebylo jinak.

Čím déle v knize listuji, tím víc jsem přesvědčená, že jsem dala moc nízké hodnocení. Přidávám**.

8 10.05.2021

Na začátku jsem netušila, že Enzo vyřeší dvě vraždy. Spíš jsem si myslela, že sázku prohraje. Plačícího vraha jsem uhodla docela brzo a také vytušila kam se ubírá závěr knihy. Přesto všechno lituji, že už je konec. S Enzem se opravdu loučím těžko.
Už jsem přečetla Tichou smrt, ale John na Enza nemá.

18 10.05.2021

Zase jsem prožila dva večery s mně milými starými známými. Zase jsem si užívala dobrot v bistru v Three Pines.Zase jsem se bála o skoro pohádkového hrdinu inspektora Gamache. To byla pohoda nad knihou. Hella v komentáři píše o světci Gamachovi. No jo, je to vlastně takový dospělý Mirek Dušín. Proto na začátku píšu o pohádkovém hrdinovi. Vždyť co je detektivka? Pohádka pro dospělé. A já mám pohádky ráda - všechny.

29 10.05.2021

Hodně intrik, hodně krutosti, hodně Ciri, málo Yennefer, málo Geralta. Přesto si čtení užívám a pana Sapkowského nesmírně obdivuji za to, jak píše, jaký stvořil svět v sérii o Zaklínači.

18 10.05.2021

Podle mne to Ivanka Devátá umí líp. Tahle knížka je dost slabota. Přečetla jsem rychle, trochu se pobavila nad některými postřehy, trochu se i podivila tomu co vše je možné, ale znovu bych to už číst nechtěla.

Čtenářská výzva 2021 - 1. Kniha z lékařského prostředí

6 10.05.2021

Jedním slovem BEZNADĚJ. Nemyslím si, že by každá kniha měla končit happyendem. Tady bych to ovšem uvítala. Aspoň trochu naděje do budoucnosti by Lisbeth potřebovala a já s ní. Co všechno musela prožít a vydržet a ani jiskřička naděje.

10 09.05.2021