NinaStikova komentáře u knih

Tuhle knížku jsem přečetla skoro jedním dechem. Ze začátku to šlo trošku ztuha, a najednou jsem se z první třetiny ocitla za půlkou. Co se týče tématu, k mnohokrát použitému příběhu bylo přidáno několik nových prvků. Vždycky mě hrozně zajímalo, jak bude nová bublina vypadat.
Většina postav je uvěřitelná, hrdinka zůstává hrdinkou a přitom se nestane otravnou neomylnou světicí, které se mají všichni klanět. Moc se mi líbila Zinka a spoustu stránek dopředu už jsem Lindu hlasitě pobízela, ať ji konečně pojmenuje.
Dějovou linku s Orenem jsem si vážně zamilovala a vždycky jsem se těšila, kdy se v příběhu zase ukáže. Tudíž mě jeho diagnóza na konci knížky strašně mrzela a hlavou mi běžely nápady, jak jeho osud zvrátit.
Ten "vztah" s Krisem byla vážně parodie. Zná se s ním asi tři minuty a jediná domněnka vyvracející jeho příslušnost k té či oné straně se zakládá na asi dvou dotecích a nahrávce jedné věty. Wow, to musí být osudová láska.
Ze začátku mi trochu vadil překlad jména Linda, ale když jsem si zjistila původní verzi, už jsem si tolik nestěžovala. Linda je pro českého čtenáře mnohem přijatelnější.
K Divergenci konkrétně bych Ptačí zpěv nepřirovnávala, teď přeci existuje tolik knih na podobnou tématiku (postapokalyptický svět, uzavřené společenství lidí, vyčnívající dívka).
Nemůžu se dočkat, až si přečtu pokračování.

28.10.2017

Ach, má milá Valérie. Surrealistická, naprosto snová, rozhodně ne pro každého. A přesto ji čtu už poněkolikáté a budu se k ní vracet tak dlouho, dokud ji nebudu znát slovo od slova zpaměti. A i pak ji budu číst.

7 21.10.2017

Jak poezii moc nemusím, bylo jasné, že na pět hvězdiček to nebude. Kdysi jsem jednu báseň z této sbírky četla a hrozně mě zaujala. Zjevně to byla perla v košíku barevných kamínků, protože zbytek je buď ucházející, nebo divný.
Rýmy jsou někdy dost jednoduché až infantilní (dalšími čtenáři již zmiňovaná srdíčka, holubičky a slavíčci), žádný Mácha to není. Ale zase není těžké veršům porozumět.
I ta hlubší myšlenka se čas od času najde, Hálek někdy dovede popsat některou ze slovy nepopsatelných situací. Zjevně má takovou schopnost jen básník s prostšími verši než umělec tvořící krkolomná a přespříliš lyrická souvětí.

2 15.10.2017

Výborný nápad a skvělý způsob, jak mučit pravověrné čtenáře, kteří do knížky vhupsnout umí jen vlastní představivostí. Kolik nešťastníků teď bude mít odřený nos, jak si budou své knížky pokládat na obličej a snažit se protlačit se do příběhu?
Narazila jsem tu na několik stížností na romantickou linku a i mě poněkud rušila. Víc mě však obtěžovaly chyby pana korektora či paní korektorky, především značení přímé řeči bylo dost nedbalé.
V celku se mi dílo zdá maličko neukončené a k závěru uspěchané, člověk sotva stačil pochopit, že příběh končí, a už mu došly stránky ke čtení. Což společně s dobrým námětem zanechá ve čtenáři jakési nespokojené rozčarování, které se však od obvyklého stesku po dočtení knihy poněkud liší.
Nemůžu si pomoci a cítím v příběhu ztracené pohádky hrozný smutek. Vždyť ona se jen chtěla vrátit domů.
A ubohý opomíjený Werther! Jak s ním jen to dopadne? Chci pokračování jeho vlastního příběhu! A když se bude Amy chovat slušně, může v něm hrát taky.

3 12.10.2017

No, páni. Pár knížek o stavu světa v budoucnosti už jsem četla, ale tahle byla zdaleka ta nejdepresivnější. Autor dokázal tak nějak zaonačit, že ač se skoro nic neděje (jak název vypovídá, dost se tam putuje), vůbec jsem se nenudila. Pokud je ale v příběhu schovaný nějaký hlubší význam Cesty, pak jsem ho neobjevila.
Dost mi vadila absence jakéhokoliv oddělování kapitol, i když s tím jsem se postupem času smířila. Jenže nevyjasněná přímá řeč (kdo kdy mluví a kterou větu řekl kdo, protože "on" je přece chlapec i otec) mě mátla po celou dobu.
Příběh mě natolik pohltil, že jsem sama sebe přistihla u přemítání, jak bych podobné situace řešila já. Pak jsem se ale dívala na svého psa a přemýšlela o tom, že na jeho zadních nožičkách by bylo docela dost masa (pomoc, přemýšlím o snězení svého psa), a od té doby jsem se nemohla dočkat, až knížku dočtu.
A konec mi málem zlomil srdce. Už to mám konečně za sebou a teď si přečtu něco pozitivněji naladěného.

7 29.09.2017

Na Dívku na klíček jsem se dost těšila, ač to byla moje první knížka od Bacigalupiho. Ze začátku jsem se se zatajeným dechem seznamovala s hrdiny, ale...
Zdá se mi, že autor vykreslil zajímavou (a ne nepravděpodobnou) budoucnost, do které ale bohužel zasadil mimořádně sucharský příběh. Stále ještě přemítám, jestli měl děj vůbec nějakou zápletku. Více než polovinu knihy se autor vypisuje s postavami (velice zajímavými postavami s propracovanou minulostí) a omáčkou kolem nich, ale když už čtenář čeká konečně pořádný zvrat, nastane nějaká ta politika a konec.
Asi to sem vůbec nepatří, ale hrozně mě mrzelo, jak dopadl Bacigalupiho Sandokan, úplně mi trhal srdce způsob, jakým se nějakou dobu choval ke Kanye. To ostatní ignorovali jeho phí nebo její samomluvu?
Ve výsledku jsem poněkud rozčarovaná, ale rozhodně přečtení nelituji.

1 25.09.2017

Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda je klasika. Už jen tohle označení může spoustu lidí odehnat, a tak jen ti nejstatečnější dobrovolně sáhnou po knize, která je na seznamu povinné četby.
Stejně jako spoustu dalších teď hloubám nad tím, proč jsou Jekyll a Hyde ve filmových zpracováních zobrazováni tak, jak jsou. Jejich knižní podoba je přeci docela jiná! Knížku jsem i navzdory pomalejšímu toku příběhu přečetla poměrně rychle. Způsob vyprávění je příjemný, Stevenson dovede navodit pocit napětí i bez nějakých zvratů a nenadálých soubojů. Atmosféra jeho příběhu je trochu jako londýnská mlha, připlíží se tiše a nenápadně, zastudí na kůži a člověka rozechvěje zevnitř.
Jen ten konec mě trochu zarazil. Musela jsem si ověřit, že mi skutečně žádná stránka nechybí a že se autor zkrátka ději po posledním dopise už nevěnuje.

4 02.09.2017

K tomu, abych dočetla druhý díl Kroniky prokletých zaklínačů, jsem se musela vyloženě nutit.
Víc než předtím mi vadila občasná nelogičnost (nedovysvětlené skoky v čase a místech; rozhovor "Teď ti řeknu všechno, co vím", který se stočí na úplně jiné téma a vlastně se slíbené 'všechno' neřekne; pokud všichni starší jsou schopní daný úkol splnit, proč posílají mladé, kteří nemají žádnou šanci ani schopnosti?).
Dále tu máme neustálé porušování zavedených pravidel. Pokud si jako spisovatel vytvořím svět s jasně daným řádem, proč si pokaždé, když se mi to hodí, vymyslím nějakou třetí možnost?
Zdálo se mi, že má autorka trochu potíže s vykreslováním napětí. Jé, hele, tamhle se něco blíží a jde nás to zabít! Tak si pojďme povědět, co to vlastně je, a vysvětlit si věci, které nám stejně s odstraněním aktuální hrozby vůbec nepomůžou. Navíc se jakýsi pomyslný vrchol příběhu natáhne na celou druhou polovinu knížky a rozuzlení tohoto zdlouhavého procesu zabere jeden odstavec. Cože?
A Lena. V půlce knihy už jsem prosila Ethana, aby se na ni konečně vykašlal. Vždyť i když ta holka není zrovna poblíž, všechno všecičko se točí kolem ní! A zrovna když už to vypadalo, že se chudák kluk z toho kolotoče dostane, autorka zmáčkla knoflík a atrakce se rozjela nanovo.
Nějaká pozitiva by se samozřejmě našla, ale těch kladů je prostě výrazně méně. Slabé dvě hvězdičky.

1 28.08.2017

Navzdory pochmurnému tématu byla kniha příjemnou a rychlou oddychovkou, kterou jsem mohla vyplnit volnou chvíli mezi dokončením jedné knihy a příští návštěvou knihovny.
Příjemně mě překvapilo, že zamilovanost není přeháněná a jejich vztah bezchybný, jak tomu ve většině příběhů bývá. Líbilo se mi nevšední prostředí Miina příbuzenstva a přátel, všechno bylo tak uvěřitelné, jako by autorka popisovala vlastní rodinu.
Obtěžovalo mě ale neustále přeskakování v čase, které mi vadilo i ve filmu, flashbackové příběhy asi nejsou nic pro mě. Závěr mi přišel uspěchaný, nějak jsem nepostřehla, kdy že se vlastně rozhodla, prostě to najednou bylo. Možná to byl záměr, který jsem nepobrala. Myslím, že hrdinka by si měla trochu přerovnat priority, protože ztráta rodičů ji nijak výrazně nezasáhla (zdálo se mi), ale hodinová nepřítomnost přítele je pohroma.
Na druhý díl jsem zvědavá, možná do něj nakouknu.

3 01.08.2017

Navzdory originální zápletce, netradičních hrdinech a uchopení světa lesního lidu jsem knize ochotná dát pouze čtyři hvězdičky.
Nálada knihy především z počátku je tak lákavá. Představa městečka s rohatým hochem ve skleněné rakvi zní prostě překrásně romaticky a přitom melancholie toho obrazu vůbec není přehnaná.
Četbu mi ale kazilo nepochopení (z mé strany) některých činů hlavních postav, občasné nucené listování zpět v příběhu, aby mi neuniklo, o čem je řeč (pokud se někde na začátku zmíní jméno a znovu se začne používat ve druhé polovině, vážně si nepamatuji, kde se vzalo), a opětování Benovy (dětské a platonické, proboha) lásky mi přišlo vážně padlé na hlavu.
Jazykově knihu shledávám povedenou, i když jsem se občas trochu ztrácela v popisech postav a míst. Možná to bylo i tím, že jsem knihu četla v angličtině.

2 31.07.2017

V případě tohoto příběhu jsem viděla nejprve film a teprve o pár let později jsem četla knihu. Díky tomu jsem konečně pochopila některé záležitosti, které byly ve filmu vysvětleny jen okrajově. Celý svět Zaklínačů tak nabral nové rozměry, protože byl rozšířen o celou spoustu věcí, které film knize velice často sebere.
Nicméně konec mi přišel strašně nenadálý a useknutý, citová vazba mezi hlavními hrdiny přeceňovaná (který šestnáctiletý pár si myslí, že se vezmou a budou spolu mít děti?), stížnosti Leny jako kolovrátek.
Rozhodně mě ale knížka bavila a do druhého dílu se pustím.

2 16.07.2017

Jelikož jsem si předem přečetla některé z recenzí na tuto knihu, přistupovala jsem k ní obezřetně a s nepříliš vysokým očekáváním. Možná právě proto mě autorka příjemně překvapila.
Její pojetí vlkodlaků je originální a mně se moc líbilo. Styl vyprávění také není příliš obvyklý, nicméně já problém se čtením neměla. Autorka se vyloženě zaměřuje na popis počasí a prostředí, čímž lehce zanedbává své hrdiny a nedává čtenáři příliš možností se s nimi sžít, nechává vztah mezi čtenářem a postavou jaksi neosobní.
Na druhou stranu mě vyloženě obtěžovalo zdržování na začátku každé kapitoly, než se vyjasnilo, kterou z postav právě sledujeme. Člověk se pak poněkud ztrácí a místo vnímání děje přemýšlí, o kom je právě řeč.
Bylo to zajímavé čtení, ale znovu se do této knihy nejspíš pouštět nebudu.

1 03.07.2017