NinaStikova komentáře u knih

Všehovšudy byla kniha docela fajn. Má velice zajímavý námět, o to lepší, že je to minulá představa o podobě naší současnosti.
Tempo vyprávění je strašně nevyvážené. První polovina se může pro někoho až vléct, já si zvykla a čekala jsem, že zbytek knihy půjde podobně. Místo toho je poslední třetina šíleně zrychlená, člověk dvakrát mrkne a je na konci.
Docela mě zajímá, jak je to s tím filmem, asi se na něj podívám.

1 15.06.2020

Na knize mě zaujal především nápad. A taky obálka.
Cestování časem geneticky děděné v rodině a přitom ne u všech členů je zajímavý koncept. Navíc to cestování není úmyslné a vůlí ovládané, což může vyústit v cestu z třetí ho patra do času, kdy to třetí patro ještě neexistovalo. A to je blbý. Pokud o vás tedy neví strašně tajný kult s krvesajnou mašinkou, pak jste v pohodě. Až to trochu připomíná nějaké onemocnění ledvin, kdy musíte obden(?) na pár hodin do nemocnice, abyste neohrozili svůj život. Asi bych se cestovatelům v čase neměla tolik smát.
Popis postav je jen povrchní, pamatuju si akorát to, že jsou doma u Gwen všichni zrzaví. V příběhu je navíc dost výrazné dělení na tábor těch hodných a tábor těch zlých. Dokonalí klaďasové dělají chyby jen tehdy, chtějí-li se navzájem chránit, a podlí zloduši jsou ztělesnění satani nebo naprosto nesnesitelní protivové.
Bylo to docela příjemné oddechové čtení, nic moc složitého, ale celkem nápadité.

2 11.09.2018

Tohle je moc dobrá knížka. Dokonce i kdyby byla Ginny obyčejné děvče, kniha by neztratila na kvalitě, vhled do hrdinčiny duše je výjimečně dobře napsaný.
Musím ocenit, že postavy nejsou napsané černobílé, především Ginnyina maminka Napořád se chová jako záporačka, ač se její jednání dá pochopit. A právě tohle klopýtání je dělá realističtější.
Bacha, spoiler! Tolik jsem se bála, že svou sestřičku strčí do kufru, aby se udusila, že mi její skutečný plán zas tak hrozný nepřišel, díkybohu.

1 11.09.2018

Nad tímhle komentářem přemýšlím už nějakou dobu a došla jsem zkrátka k názoru, že tak nějak nemám slov. Tak dobré to bylo.

11.09.2018

O čem že ten díl byl? Jo, jasně, Gwendolyn má zlomené srdce od kluka, se kterým za nějakých pět dní stihla prožít lásku jako trám, že ano?
Nějak si nemůžu pomoct, ale romantická dějová linka je prostě jeden kýč za druhým. Mladí lidé, kteří se znají kratičkou dobu, k sobě zahořeli nehynoucí láskou! Nemluvě o tom, že jsou tam takové dvojice dvě (až tři?).
Proč všichni hraběte poslouchají na slovo? Vždyť je to fuk, jestli na přípravu na ples dostane týden nebo tři měsíce, ne? Hrabě se to (v minulosti, mrk mrk, spoiler) vůbec nemusí dozvědět.
Člověk si navíc musí dát bacha, aby se nezamotal v těch vstupech z budoucnosti, kterých je tam požehnaně. Jednomu by se z toho přemýšlení nad časovým kontinuem zavařil mozek.
Navzdory tomu má příběh spoustu originálních nápadů, cestování časem na genetický způsob jsem zatím jinde nepotkala, jde o příjemné odlehčené počtení.

3 11.09.2018

Vyprávění je poutavé a nedává prostor k nudě. Lotin svět vás naprosto vtáhne dovnitř, ať už ji děj právě sleduje, či ne.
Mnohokrát mi nedocházelo, co se danou pasáží myslí, unikaly mi tak podstatné události děje a musela jsem některé odstavce číst opakovaně. Autorka čtenáře rozhodně nepodceňuje.
Nicméně je to povedená knížka a moc se mi líbí, že povídky krásně dovysvětlují některé události z období před Psí zimou.
Proč je na začátku ta mapa?

4 11.09.2018

Moc se mi líbilo, jak předchozí nejasné vstupy z budoucnosti konečně zapadly na své místo a časová linka začala dávat smysl.
Konec byl dost uspěchaný, pár lidí se pokusí navzájem zavraždit, někdo se stane nesmrtelným a hotovo?
Xemerius přičítal knížce plusové body a jsem moc ráda za Jamese.

4 11.09.2018

Jelikož tento žánr není zrovna můj šálek kávy, příběh se mi moc nelíbil. Je plný filosofických úvah o motivaci člověka, čímž mi dost připomínal díla Fitzgeralda, ale nedokážu říct, jestli je ta knížka dobrá nebo špatná. Zdržím se tedy zbytečného nízkého hodnocení.

Hrozně moc se mi to líbilo.
Se stylem vyprávění jsem vůbec problém neměla, vyhovoval mi. Navíc knížka obsahuje spoustu tak zvláštních myšlenek, že je nebudu ještě pár dní moci dostat z hlavy. Smutek je nebezpečný, ale ne že zapomeneš. Hvězdný svit a měsíční světlo mají kouzelnou moc a navíc se dají jíst. Bažina je svět a svět je bažina, a až umřeme, stane se z nás jedno nebo druhé, nebo oboje. A čarodějnice, která spolkla duši tygra a teď v ní bije její srdce?
Konec knížky mi přišel maličko uspěchaný, nevyzbylo na něj moc stránek a vše se událo tak nějak překotně a rozpačitě. Já se tak bála, že Fyrian dopadne jako jeho matka. Co že se vlastně stalo s Xan a s Ignácií?

1 08.07.2018

Co ještě tak říci o slavné knížce, která má i vlastní neméně známý seriál?
Musím uznat, že filmové zpracování se od předlohy příliš neliší, to je nezvyklé.
Autor dovede výborně vymýšlet postavy, žádné se navzájem nepodobají, o žádné se nedá říct, že by byla typová (možná tak zlá královna?), jen je jich tolik, že ty vedlejší je občas třeba druhým uchem nechat zase pláchnout pryč.
Musela jsem každou chvíli hledat nějakou mapu, abych se zorientovala v tom, kdo se kde nachází a kam právě míří.
Na mě je Královo Přístaviště možná až moc politické a složité, ale kdo má rád intrikaření, ten si přijde na své.
Další díly číst plánuju, nerada nechávám sérii rozečtenou.

08.07.2018

Jejku, druhý díl. Za mě spokojenost. Jsme zpátky v Zemi příběhů, oblíbené postavy jsou zpátky a blíže se seznámíme i s některými dosud zanedbávanými. Karkulka válí. Žabák je zjevně populárnější ve své obojživelné podobě, protože už zase vypadá jako předtím. Connerovy hlášky jsou vážně něco. Venčení oblíbeného kamene a podpálení školy při sypání misky cereálií odteď hodlám používat.
Ubožátko Sněhová královna. Zlí medvědi! Styďte se!
Babička Kmotřička víla očividně zapomněla, jak dopadl její pokus zabránit svému synovi v překročení hranic do Mimosvěta, nebo proč si myslí, že by se jí mělo totéž v opačném směru povést u vnoučat? Tato okřídlená paní má trošku mučednický komplex, všechny zažene, ať jí nepomáhají, že prý všechno zvládne sama, a pak to podle toho dopadá.
Mášenko, proč? To neumí jezdit po lese bez toho, aby byla kriminálník?
Ještě že už dopředu vím, že jsou další díly, jinak bych vážně myslela, že je závěrečné odloučení trvalé. Vyvinou si teď nějaké speciální vílí telepatické schopnosti?

1 08.07.2018

Ačkoliv do věkové kategorie nepatřím, příběh mě do sebe vtáhl a já hltala úplně každou stránku. Jde o výbornou kombinaci klasických pohádek, na rozdíl od nich ale jednotlivé pohádkové postavy dostávají hlubší charakteristiku. Nejvíce mě bavila Červená Karkulka, takovouhle ji vážně jenom tak někde nenajdete.
Přiznávám, že se vyskytlo pár prostodušších pasáží, u kterých jsem si říkala, že je to skutečně knížka pro jinou cílovou kategorii, ale dá se to přehlédnout. Ano, konec byl celkem předvídatelný, ale cesta k němu rozhodně ne.
Moc se mi to líbilo a hned jsem se vrhla na další díl.

4 08.07.2018

Věnované knížky mi málokdy padnou do noty, ale tohle byla trefa. Nejde jenom o milostné blábolení, a přitom postavy nejsou bezcitné kreatury, je v tom něco ze sci-fi, ale není to nic komplikovaného, nad čím by si čtenář musel dlouho lámat hlavu.
Zároveň se mi zdá, že knížka přinesla strašně moc morálních otázek. Na místě hrdinky bych se asi cítila hrozně provinile a ten pocit viny bych neustála. Samozřejmě, že je pořád Meg, ale to neznamená, že jí všechny její verze patří, stejně jako ona nepatří Meg z jiné dimenze. Možná by se k tělu každé jiné Meg měla chovat trošku ohleduplněji.
Těch dimenzí mohlo být zařazeno víc, lépe by se tak využil potenciál nápadu. Co by se třeba stalo, kdyby Paul a Teo přešli do dimenze, kde Meg neexistuje? Nebo třeba dimenze bez Tea?
Část v Rusku byla oproti pobytům v ostatních dimenzích dost dlouhá, ale rozhodně moje nejoblíbenější. Všechny Marguerite. Moc mě potěšilo, že se Meg stýskalo i po její alternativní rodině, že si k nim vytvořila pouto. Hned je jako postava mnohem lidštější.
Moc se těším na další díl, ale zároveň oplakávám skutečnost, že s některými postavami se už nesetkáme.

5 26.04.2018

Knihu jsem kdysi dostala k Vánocům a dosud nějak nebyl čas (a chuť) ji přečíst. Teď jsem po ní sáhla především kvůli čtenářské výzvě.
Zpočátku jsem měla výrazné problémy s orientací mezi postavami. Možná by pomohlo číst nejdřív předchozí díly. Jejda. Asi mi nějak uniklo, kde že je ta milostná linka. Nějaké scény tam byly (řádně zakamuflované), ale že by se někdo do někoho doopravdy zamiloval?
Z češtiny se stal mezinárodní jazyk, který ovládá i kdejaký Egypťan, a Brno na sebe vzalo roli upířího sídla. Bylo to příjemné čtení.

26.04.2018

Na knize mě zaujala anotace a už zmiňovaná obálka (je taková měkoučká). Nápad tam určitě je, ale to zpracování je hrůza.
Vylíčení napětí se vůbec nepovedlo, sem tam se stane nějaká příhoda, která napínavá být mohla, jenže postavy pokračují dál, jako by prostě jenom zakoply. Co na tom, že právě spadly do ledové řeky, protože se pod nimi probořil led? V další větě vylezu a nijak to neřeším.
Občas se někam vytratila zmínka o tom, že někam jdou, např. z venku dovnitř (asi teleportace). Pocity postav nejsou moc uvěřitelné a rozhodnutí hlavní hrdinky jsou popisovaná jako objevy Ameriky, přitom je každou chvíli mění o 180°. Celkem mi to kvalitou připomínalo povídky z Wattpadu.
Až mě trochu děsí, že pokud chci vědět, jak to dopadne, budu muset číst dál.

2 26.04.2018

Moje zamilovaná knížka. Bylo tu několikrát zmíněno, že z hlediska té dovolím si to nazvat filosofické a morální stránky nepřináší nic nového. Ano, možná ano. Ale z hlediska podivnosti příběhu a kombinace už existujících nápadů je to podle mě jedinečné dílo. Styl vyprávění je úžasný a rozhodně to před spaním neskončí na "ještě jedné kapitole".
Navíc člověka i tak trochu připraví na situaci, kdy by se v nějakém příběhu ocitl sám. Vždycky, když se v knize objevili trolové a mosty, hrdinové se s jejich přítomností vypořádali po svém, ale jen Kniha ztracených věcí mě naučila, jak skutečně vyřešit jejich hádanku.
Což je další detail, který mi je velmi sympatický. David ze sebe nikdy žádného hrdinu nedělá. Má strach, má špatné vlastnosti, užírá ho žárlivost. Otevřeně přizná, že např. u trolího mostu o řešení už slyšel a jen si musí vzpomenout. Se spoustou hrdinských činů vlastně "jen" pomáhá Rolandovi, což právě dělá příběh realističtějším, vždyť je to pořád ještě vlastně kluk.
Co se týče Rolanda, (!POZOR, SPOILER!), já mu tak moc přála šťastný konec a hrozně mě mrzelo, že se mu tohoto konce nedostalo i v živé formě.
Popravdě nemám knížce co vytknout (i práce korektora byla na jedničku a obálka se mi líbí víc než ta anglická). Na mnoha místech jsem se nasmála, trpaslíci a Sněhurka jsou prostě úžasní. A pár slziček taky ukáplo, pro někoho možná nečekaně při znovushledání se Scyllou.
Strašně lituju, že jsem knihu vrátila do knihovny a nenechala si ji déle (čti: neunesla ji a nenechala si ji navždycky).

2 04.03.2018

Po přečtení první knížky jsem hned věděla, že druhý díl určitě potřebuju. Jak to dopadne? Zachrání Darina? Mají vůbec proti Impériu šanci? A co Helena?
Člověk vůbec nemá problém se s postavami sžít. Truchlí s nimi, směje se, bojí se, když se bát má, a celkově má pocit, že příběh prožívá společně.
Tuhle sérii můžu rozhodně jen doporučit. Mám velkou radost, že druhý díl není jen vycpávkou a odrazovým můstkem pro dění v dalším díle. Je zde napětí (Proč je Helena vždycky tak zatraceně blízko?), nečekané zvraty (Keenane?! :O), trocha nadpřirozena (Chameleón!) i romantická linka (A možná je jich víc...).
Jediná má výtka jsou neobjasněné motivace a chování Kuchty a Marka. Co to jako dělají?
Čtyři sta stran sice není málo, ale stejně žasnu nad tím, kolik toho dovnitř dovedla autorka napasovat. Mám pocit, že se toho událo snad víc než v prvním díle. Už aby tu byl ten další.

04.03.2018

Jedno z vychvalovaných klasických děl. Já vlastně moc nechápu proč. V polovině jsem netušila, o čem chce autorka dál psát. Všechny postavy jsou škodolibé, a aby v tom měl člověk trochu zmatek, pojmenovávají se po sobě navzájem (i když to pořád není takový guláš jako Sto roků samoty od Márqueze). Moje naivní povaha postrádá nějakou většinu času kladnou postavu. Navíc jsem nepochopila, proč se autorka obtěžovala s tou retrospektivní chronologií, která mě akorát vyrušovala vstupy Eleny o tom, že jim stydne čaj. Jsem docela zklamaná.

4 04.03.2018

Z knížky mám dost rozporuplné pocity.
Ze začátku mě Calla strašně otravovala. "Slintám, slintám nad klukem", cvak a najednou "ne, já si nezasloužím být šťastná, bé!" A taky pořád brečela. Jasně, bylo toho na ni moc (a to ještě nevěděla, kolik vlastně), ale kde pořád brala ty slzy? A navíc jediné, na co při pláči myslela, bylo to, že má Dare tvrdé břicho.
Nejvíc mi na tom asi vadí právě ta kombinace dvou odlišných témat, toho vážného, o Finnovi a jeho nemoci, smrt matky... a toho milostného s Dareem. Zní mi to až trochu nevhodně a necitelně.
Když Calla poprvé objevila obsah deníku, docela jsem se Finna bála, vůbec jsem nevěděla, co si myslet.
A vlastně to nevím ani teď na konci. Ten dost nečekaný zvrat staví celý předchozí děj do úplně jiného světla. Najednou konečně pořádně soucítím s hlavní hrdinkou a skoro se divím, že se nezblázní (jakože víc). Pár slz ukáplo, knížku jsem musela zavřít a dočíst až druhý den, protože to prostě bylo smutné.
Akorát si nedokážu představit, o čem chce autorka psát v dalších dvou knížkách. Já po Nocte sáhla především kvůli dějové lince s Finnem, zamilování se do Darea jsem brala jako vedlejší kolej. Možná nakouknu na začátek Vera a potom uvidím.

1 06.12.2017

I když jsem viděla film, vypravování bylo kouzelné. Pořád mě zaráželo, jak Tolkien obratně dovede přecházet k jiným postavám a příběh to přitom vůbec neroztrhá. Navíc je kniha protkaná občasnými neobvyklými úvahami nad věcmi obvyklými, až srdce zaplesá. Mimořádná mňamka.

2 04.12.2017