Nielada komentáře u knih

Kniha je skvělá. Když si uvědomíme, že jsou to deníkové záznamy dívky ve věku 9 až 16 let, to je něco, to je sloh! Paní Helga Weissová (Hošková) byla již v tomto věku nejen zdatnou malířkou, což dosvědčují realistické obrázky, ale také vynikající spisovatelkou, jak je vidět na přímočarém, prostém stylu vyprávění. Moc doporučuji knihu Maluj, co vidíš, ve které člověk najde zřejmě všechny autorčiny kresby. Zajímavé je, že v deníku neuvedla, jak tato druhá kniha přišla ke svému názvu - když poslala tatínkovi na jeho stranu ghetta obrázek - jak děti staví sněhuláka, poslal jí vzkaz "Maluj, co vidíš," A tak se z malého dítěte rázem stala dospělá žena.
Deník doporučuji a souhlasím s JessyPittem - nakupte ho do škol! (klidně i do základních)

4 20.10.2015

Byla to moje "první kniha pro dospělé" a tak jako k první lásce k ní mám naprosto speciální vztah. A nutno podotknout, že mnohem lepší, než k té první lásce :-) Je to stále moje srdcovka.

4 28.09.2015

To je New York, To je Paříž, To je Londýn, To je Austrálie....To je nádhera!

Knihy vtipně zachycují atmosféru měst či dokonce kontinentu pomocí minimálního počtu slov a maximálního obrazového materiálu. Všechno to dýchá trochu starodávnou atmosférou jistě i vzhledem k roku, kdy vyšly poprvé. Baví dospělé, baví děti a mě baví pořád dokola. Jsem hrdá, že jejich autorem je Čech, i když bohužel pro spoustu lidí neznámý. Snad v tomto ohledu přichází změna.

4 07.09.2015

Naprosto špičková kniha o umění!!! Ačkoliv je pro děti (asi spíše trochu starší), neudržela jsem se a musela jsem číst a číst a číst. Jsou v ní skvěle vysvětleny základní poznatky o malířství, umění, uměleckých směrech, o tom, jak to chodí v galerii... Až půjdu příště do galerie, moc bych si přála, aby mě doprovázeli autoři knihy.

Prosím, napište ještě něco :-)

4 03.09.2015

Kniha se mi líbila od začátku do konce. Oceňuji jemné a citlivé vylíčení strastí i radostí života nevidomých lidí. Kniha nepůsobí pochmurně, jak jsem se ze začátku obávala. Hlavní hrdinka není žádná "chudinka", ale statečná, milá holčička, setkání s ní vás obohatí, dojme i rozesměje. Poetický příběh nabízí spoustu možností k přemýšlení. Mám pocit, že je kniha perketně srozumitelná pro děti tak od osmi let, obzvláště pro ty přemýšlivější.

No a ty ilustrace, to je prostě krása. Barevné obrázky střídají náčrty v černošedých odstínech, které navozují vnímání nevidomých lidí.

Tuhle knihu moc doporučuji.

4 24.08.2015

Tahle kniha je moje srdcovka. Moc se divím, že od roku 1981 nevyšla znovu. Básně jsou poetické a lehounké jako drobná hra, jak hezká chvilka. Jsem šťastná, že se mi ji podařilo sehnat z druhé ruky. Z té mojí ji už nikdo nedostane.

4 27.06.2015

Tahle kniha je jednou z těch, na které nikdy nezapomenu, zasáhla mě hluboce a velmi. Jejím autorem je prostě spisovatelský machr, což jsem zjistila už při čtení další jeho knihy Exodu. Výborně spojuje historický nástin vzniku varšvského ghetta se silnými příběhy jednotlivých postav. Vše je historicky podloženo a podle toho, jak jsem pátrala dál, mnohé hlavní postavy byli reální lidé. Od poměrně civilního začátku se při čtení propadáme do chmurnější a tíživější reality války a těch, kteří v ní trpěli nejvíce. O to více udivující je jejich neustálá snaha vypořádat se se situací a nevzdat to. Klobouk dolů před nimi i panem spisovatelem.

4 29.03.2015

Kniha se mi moc líbila. V obrovském množství knih věnovaných válce má jistě své místo, není tuctová. Kromě napínavého děje nabízí i morální otázky a ukazuje hrdinku ve světlých i temných chvilkách. Inspirace životním osudem je za mě také velké plus.

3 15.07.2021

Kniha mě velmi příjemně překvapila. Originální uspořádání textu - vlastně takové povídky, které na sebe navazují, ale přitom se dají číst i samostatně. Téma otroctví a rasové nerovnosti ve velmi širokém záběru, který umožňuje množství různorodých postav. Má to hloubku, má to úroveň, je to čtivé, nápadité, neotřelé, užijete si to, nutí vás to přemýšlet a srovnávat s vlastním životem. A ještě se toho dost dovíte. Co víc si od knihy přát?

3 24.08.2018

Příběh, s jehož hodnocením jsem musela počkat - až se uleží. Je to velmi originální počtení, s prolínáním mnoha rovin i časových úseků, úplně jiný, než Vango nebo Tobiáš. Atmosféra mi připomínala Malou mořskou vílu. Pohádkové ladění mi pomohlo přenést se přes několik zdlouhavějších míst, která mě nebavila. Boj o lásku, věrnost a nesmrtelnost se mě ale hluboce dotkl a donutil mě myslet na hlavní postavy ještě dobu po přečtení.

Vydařená novela, jejíž největší překvapení čeká na samém konci (ačkoliv ho pomalu ale jistě čím dál tím víc tušíte). Svižně vyprávěný příběh o tak známém člověku ze zcela neobvyklého pohledu, ve kterém se prolíná realita současného světa a jeho rasových problémů s realitou 2. světové války a nabízí tak dost podnětů k přemýšlní. Podle mého názoru vhodná pro děti od 10 let.

3 14.09.2017

Jedinečná kniha, Pavel Čech mě opět nezklamal. Líbila se mému malému synovi, ale i mě samotné se při jejím čtení tajil dech. A závěr? No, poplakala jsem si.

3 23.08.2017

Když jsem ji dočetla asi tak do poloviny a pokaždé jsem si umínila, že tuhle kapitolu musím rozhodně přečíst dětem, zrušila jsem vlastní čtení a jedeme to znovu s celou rodinou. Každý večer čteme jednu kapitolu a říkáme tomu "Naše prázdninové čtení". Jsou to moc krásné okamžiky. Všichni bychom alespoň na chvíli chtěli žít jako Malý strom.

Když jsem ji přinesla svému tříletému synovi domů, chtěl ji číst a znovu a znovu. A já také. Nádherný nápad, text i obraz. Je to kniha, kde se krása pojí s hloubkou, mám ji moc ráda.

3 26.05.2017

Přečetli jsem s dcerami (8 a 10 let) a moc se nám líbila, obzvláště její první polovina, která pojednává o dětství a mládí slavného muže. Antonín Zhoř měl zřejmě dar vybrat ze životů slavných lidí to podstatné a napsat tak, aby tomu rozuměly i menší děti. Já sama jsem se toho hodně dozvěděla. Kniha je prodchnuta hodnotami jako spravedlnost, poctivost, skromnost, vstříctnost. Abraham Lincoln musel být skutečně pozoruhodný muž, takového prezidenta bych brala všemi deseti. Jeho příběh je pro mě inspirativní v mnoha směrech - jak jít za tím, čemu věřím. Jak to dotáhnout až do konce, jak nežít pro sebe. Klobouk dolů.

3 25.05.2017

Autorka ve svých poznámkách v závěru knihy prosí čtenáře, aby četli a povídali někomu o třech statečných státech, Litvě, Lotyšsku a Estonsku, které prožily strašnou okupaci Stalina i Hitlera a teprve v roce 1991 získaly samostatnost. Po přečtení této knihy získaly i mé sympatie - před Solí moře a V šedých tónech jsem o jejich osudech neměla ani potuchy. Příběh se Sibiře mi vzal dech, mrazilo mě z něj - a nejen z krajiny. Opět doporučuji starším čtenářům na druhém stupni a všem starším. Líbil se mi snad ještě více než Sůl moře a to je co říct. A tak doufám, že alespoň trochu odpovím na autorčino naléhání a pošlu to dál, protože to v sobě prostě nejde udržet.

3 01.03.2017

Již třetím rokem mě okolo Vánoc najednou popadne nálada na Dickense. A tak jsem po Davidu Copperfieldovi a Vánoční koledě letos sáhla po Oliverovi. Raději jsem neměla ten roman číst:-) Ale myslím to výhradně pozitivně. Asi se ze mě stal milovník Dickense, přes někdy příliš dlouhé popisy či občas až naivně vylíčené kladné hrdiny. Lebedím si v jeho bohaté slovní zásobě, skvěle vylíčených charakterech, zhuštěnému vyprávěcímu stylu. Když to chci popsat, tak se mi vybaví skvělý kořením vonící perník politý tmavou kvalitní čokoládou a plněný pikantní marmeládou, zapíjený ještě voňavější silnou kávou se smetanou. Všechno je to hutné, poctivé a dělá mi to dobře. A tak sedím u krbu, směju se, dojímám a trnu nad osudy hlavních hrdinů, také jsem příšerně napnutá, jak to dopadne. Ono to dopadne opět dobře a já si vydechnu. A pak se mi po nich stýská. Nějak mi v naší moderní době s knihami vyprávěné novátorskými způsoby občas taková klasika a starý styl přijdou k chuti. Nebo možná, že už jsem na ně dost stará já.

3 11.01.2017

Jednou v létě o prázdninách jsem se při procházce městem zatoulala do antikvariátu (jak jinak - tak to dopadne vždy). A narazila jsem na tuto knihu (starší vydání). A vzpomněla si, že mi toho autora už někdo doporučoval. A koupila si ji. A přečetla. A zamilovala se. A od té doby si v antikvariátech kupuji a poté čtu každou knihu tohoto autora a pořád mě to baví.

3 02.11.2016

Kdysi je půvabný příběh o více než nepůvabných věcech. Moc se mi líbí, že na poměrně krátkém prostoru autor vystřídal hodně prostředí a příběh poskládal z mnoha střípků toho, co nazýváme holokaust. Také oceňuji umné prolínání tragiky s komikou, které vyplývá z dětského pohledu a prožívání reality. Čtenář ví víc, než tuší hlavní postava, které ale postupně dochází, jak se věci mají. Postavu Januscze Korzaka mám ráda a těší mě, že se s variantou na jeho osud opět setkávám a zrovna v tak podařené knize. Moc a moc doporučuji dospělým i dětem tak od 10 let.

3 07.10.2016

Poslední díl mi vrátil poetiku a "miloučkost" toho prvního. Jsem ráda, že jsem příběh dočetla až do konce, protože mi do duše opět mohl vejít klid. U dvojky jsem měla někdy sto chutí s knihou praštit, protože "to snad nemyslí ten Šmíd vážně!!!". Ale když tak o tom přemýšlím, je to jak se životem. Také mi někdy připadá, že to snad nemyslí vážně, a teprve s odstupem, když dočtu/ dožiju danou kapitolu až do konce, pochopím, proč a nač. Takže nakonec si všechny díly pochvaluji, protože se tak pěkně doplňují a nebýt toho druhého, asi bych si u třetího tak krásně neoddychla a možná by mě to ani tolik nebavilo! Tak jako život, který se hezky odvíjí jako po másle, až nakonec zjistíte, že už tak nějak jedete pořád stejně a chybí tomu opravdovost, šťáva a dobrodružství. No, pane Šmíde a Nate Jassele, vám zřejmě nechybělo ani jedno.

3 29.08.2016