NeznámáL komentáře u knih

(SPOILER) SPOILER! SPOILER! SPOILER!

Musím se přiznat, že první polovina knihy mě vůbec nebavila. Snow mě rozčiloval, připadal mi divný, plochý, "ubrečený". Lucy Gray mě nepřesvědčila, štvala mě a od začátku jsem čuchala, že nebude úplně košér. Taky se mi nelíbilo, jak měli vyřešené hry. Říkala jsem si, že když už mají 10. ročník, mohlo by to k něčemu vypadat. Pořád jsem čekala, až se Snow začne přetvářet v to, co znám z Hunger Games. Jsem ráda, že jsem se dočkala a začala jsem ho konečně uznávat. Ve špatnostech jsem mu vyloženě fandila. Jakmile jsem se přehoupla přes nudnou první polovinu, už jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Nejvíc mě bavily pasáže, kdy se Snow snažil obhajovat své činy, že to dělal pro dobrou věc, nebo klidně i pro "vyšší dobro". Zastřelí Mayfair, ale je to vlastně hrozně v pořádku, protože jeho láska tu holku nesnášela a byla ohrožením. Že má na rukou krev i Sejana, kterého na venek pokládal za svého přítele, a pak mu nevadilo ho zradit... a ještě si to opět obhajoval... to je přesně to, co jsem od té knihy chtěla. Také oceňuji písně. Sice jich někdy bylo moc a pár jsem jich přeskočila (box of shame), ale Oběšencův strom jsem si přečetla několikrát a ještě jsem si u toho pobrukovala melodii, kterou nám už vtiskla před pár lety Jennifer Lawrence. Takže za mě spokojenost a doufám, že budu mít možnost si přečíst víc příběhů z Panemu.

Poté, co jsem zhlédla film s úžasným Timothéem Chalametem v roli Elia, jsem měla obří nutkání si přečíst knihu. Film ve mně nechal intenzivní pocit něčeho nenaplněného. Doufala jsem, že kniha mi vyprázdněná místa zaplní. Místo toho mi rozcupovala srdce na atomy. Úžasný příběh, úžasný jazyk, úžasné postavy. Zamilovala jsem si to líné tempo vyprávění, ty detaily. Místy jsem se i zasmála, většinu času jsem ale měla pocit, jako by to byl můj příběh a příběh mnohých dalších lidí, kteří prožívají to samé, co Elio. Kéž bych mohla restartovat život a přečíst si tuhle knihu znovu, aniž bych věděla, jak to skončí.

12 28.09.2021

Přiznávám se, že o paní Čeřovské ani její rodině jsem nikdy předtím neslyšela. Na knihu jsem narazila náhodně v knihkupectví, kdy jsem brouzdala mezi regály a nevěděla, co číst. Před pár týdny jsem se pustila do čtení jako "odlehčení" před nadcházejícími zkouškami. Ta kniha je všechno, jen ne oddechové čtení. Mnohokrát jsem musela knihu odložit, protože jsem nezvládala barvité popisy toho, co bratrům Hanušovým způsoboval komunistický režim. Čím hlouběji jsem se do knihy nořila, tím hůře se mi četla, protože nejsem pamětník komunismu, tudíž nemám šanci nikdy zcela pochopit, co si ti nebozí lidé museli přetrpět. Posledních asi 30 stran jsem dočítala s těžkým srdcem a balíčkem kapesníků po ruce, z očí se mi řinuly nezastavitelné vodopády slz, protože se mě ta kniha dotkla tak neuvěřitelným způsobem, že ještě teď, několik dní po dočtení, mě přepadají chvíle smutku, kdy jsem myšlenkami se všemi těmi lidmi, kterých se to týkalo...
A na závěr - já prostě nedokážu pochopit, proč nebyla komunistická strana po revoluci zakázaná. To, co se tu během těch dlouhých 41 let týhle nechutný diktatury dělo, se nesmí nikdy opakovat.

3 13.07.2021

Skvělá kniha, která je tak trochu i kronikou lidstva. Na pozadí malých dějin, tj. dějin jednoho města v Jižní Americe, se dějí velké dějiny... Pro nás středoevropany je těžké vstřebat tak vzdálené historické události, ale když si nastudujete alespoň letmo dějiny Kolumbie, bude mít pro vás kniha větší vypovídající hodnotu. Nemluvě o dokonale vykreslených charakterech, ať už ženských, nebo mužských. Cykličnost, aluze k bibli atd. Za mě dokonalá kniha, ke které se budu vracet, protože jen jedno téma by se dalo zpracovat na několik přednášek. Jedním komentářem se rozhodně nedá vystihnout genialita tohoto románu.

14 13.04.2021

Nemůžu si pomoct, ale Jáchym Topol mi jako autor není vůbec, ale vůbec sympatický. V rámci povinné četby jsem musela číst ještě Citlivého člověka a u obou knížek jsem neskonale trpěla. Už u Člověka jsem se zařekla, že jeho knížky do rukou už nikdy nevezmu, osud (rozuměj seznam četby ke zkoušce) mi do cesty postavil ještě Kloktat dehet. Absolutně mi nevyhovuje styl jeho psaní, blbě se mi to čte, hlavně proto, že nerada čtu knihy psané hovorovým jazykem. Dvě hvězdičky jsou za obraz doby, o které se ráda učím, protože je to doba mých rodičů. Omlouvám se Jáchymovi, určitě je to skvělý člověk.

2 18.08.2019

Po zkušenostech s fanouškovskými knihami (Doctor Who) jsem neměla nijak valné očekávání. Prostě jsem si chtěla jen přečíst něco ze světa jednoho z mých nejmilovanějších seriálů. Musím ale říct, že mě kniha velice mile překvapila. V podstatě jsem tu knihu spolkla, četla se sama. Bavila mě ústřední banda protagonistů, bavila mě doba, do které je to zasazené (to je to, co hodně vyhledávám jako student dějepisu, aby se to odehrávalo v nějaké mojí oblíbené době, a šedesátá léta minulého století patří k těm nejoblíbenějším), dokonce mě bavil i dr. Brenner, přestože je to obluda obludná. A jelikož jsem musela celý rok kvůli škole číst věci, které bych si za normálních okolností snad asi ani nevybrala, neskutečně jsem si užívala i ta klišé, vůbec mi to nevadilo, ba naopak, dychtivě jsem je tam vyhledávala. Jediné, co bych vytkla, je to, že to není delší, tohle bych klidně zvládla i tisícistránkový, protože mě to prostě pohltilo a chci víc. Mám ráda víc.

3 08.08.2019

Jsem jeden z těch lidí, co netrpělivě čekal před obchodem, aby si už konečně mohl koupit Počátek. Dan Brown je můj nejoblíbenější autor a všechny jeho knihy byly naprosto perfektní.

Počátek je jiný. Je to, jako když máte oblíbenou kapelu, která celé roky hraje jeden styl, po několika letech vydá dlouho očekávané album a vy zjistíte, že to není to, co to bývalo, to, co jste očekávali. A přesně takto přistupuji k Počátku. Jeho předchozí knihy byly spíš o minulosti, kdežto tentokrát nahlíží do budoucnosti. Čehož si nesmírně vážím.

V té knize je naprosto všechno. Typická postmoderní kniha. Lidi si tam najdou historii (to oceňuji ze všeho nejvíc na jeho knihách, jako člověk posedlý dějinami), biologii, technologie,...Prostě pro každého něco. Plná napětí jsem čekala na tu část knihy, kde bude zveřejněna Edmondova prezentace.

Nakonec mě to ale trošku zklamalo, protože hrozba technologií, to, jak se vesmírnou rychlostí technologie vyvíjejí, to tak nějak inteligentní člověk ví, uvědomuje si to. Samozřejmě asi záleží na tom, jak velký zájem o takové to globální dění člověk projevuje, takže někdo určitě ani nedýchal, když to četl. Bohužel jsem nebyla tím člověkem.

Paradoxem ale je, že i přesto, že mě ten "převratný objev" neposadil na zadek, oceňuji Brownův dokonalý smysl pro uvědomování si naší nuzné situace. Opravdu bravurně varuje, obavám se ale, že tak jako tak nás technologie pohltí.

Původně jsem zamýšlela dát 4 hvězdičky, ale jelikož je tato kniha krásným úkazem toho, že jsme v háji, dávám plný počet.

2 03.03.2018

(SPOILER) Poprvé jsem viděla filmové zpracování ve svých 20 letech a absolutně mě to zklamalo, protože všichni kolem mě říkali, jak je to úžasný film. Dobře, pro mě nebyl. Nicméně měsíc po tom, co už jsem zapomněla, že jsem nějaký takový nudný film viděla, mi byla propůjčena knížka a byla jsem požádána, abych si to přečetla (jeho prosebnému pohledu jsem prostě neodolala)

Knižní předloha se četla docela obtížně. Možná to bylo malým nahuštěným písmem a tím, že příběh plynul jako řeka. Zhruba do poloviny mě to moc nebavilo, víte co, málo mrtvých, málo krve (stejně tak u filmu). Avšak jakmile přijel do města Hooper a Ellen začala kvůli němu blbnout, hned to nabralo úplně jiný směr. Najednou byl příběh rychlý.

Knížka vlastně není jen o tom "o můj bože, velký bílý žralok sežral už polovinu města a s chutí trhá kozatý mladý holky kusy". Ne, ta kniha je mimojiné o tom, jak smutná smrt jen malého počtu lidí naprosto zabíjí městečko po ekonomické stránce, které prostě žije jenom z letních hostů. A to je to, co se mi na tom líbí...lidé se zde poklidně žijí a zčistajasna jim jejich idylku naruší žralok.

Zklamala mě smrt Quinta ('Vidím tvýho pinďoura, parchante!' je prostě geniální hláška). Hooperova smrt mě nepřekvapila, choval se jako vůl a byl to sebevrah. Co mě trochu zklamalo bylo to, že nezemřel Brody. Jasně, hlavní hrdinové neumírají, ale myslím že by to jen podtrhlo genialitu celého příběhů.

Co bych vytkla, je překlad, protože myslím, že "son of a bitch" přeloženo jako čubčí syn, není úplně ok. Stejně tak mi i zvláštně zní "hovnožrout".

Co bych vyzdvihla, je atmosféra strachu zachycená na pouhých 205 stran. To je naprosto bravurní.

10.02.2018

Musím říct, že tahle knížka mi úplně změnila pohled na Johanku. Vždycky nás učili - Jana z Arku byla hrdinka, zrazena a vydána Angličanům, jenomže z toho, co jsem si přečetla to není tak úplně pravda. Kathryn ji tu vyobrazila jako poměrně arogantní a tvrdohlavou ženu, bojechtivou náboženskou fanatičku. Je to ale čistě jen můj názor jo.
Ani nedokážu říct, jestli se mi to líbilo, nebo ne. Příběh, který znají úplně všichni, napsaný trošku z jiného úhlu pohledu a sestavený z několika dalších děl. Rozhodně ale ideální knížka pro ty, co chtějí třeba studovat dějepis (třeba moje maličkost).

Jéé...to bylo ale hefký :-)

1 25.05.2016

Tak jsem se k této knize opět vrátila. A i přestože je to tragédie, já se skvěle bavila. Bože, dej, ať si to vyberu u maturity! Sláva Shakespearovi!

Pěkná knížka. Součást povinné četby, takže to bylo trochu z donuceni, ale nezklamalo mě to.

1 15.04.2016

Má premiéra. Jen peo informaci - 517 stran přečteno za šest dní a ano, spala jsem, jedla, chodila ven. A i přes to to bxlo přečteno jedním dechem. Dokonale sofistikované. Napínavé. Úžasné. Za mě šest hvězdiček z pěti.

2 16.02.2016

Tak jo. Po odvysílání filmů (bohužel jen těch prvních dvou) o Narnii jsem byla opět potopena do knižní podoby. Člověk by čekal, že když to bude číst už potřetí, že se bude nudit, že je to moc předvídatelné a že nemá smysl to znovu číst. Moji milí malí přátelé, má. A to velkou. Samozřejmě bych tu teď mohla rozebírat každý díl, a věřte mi, že to bych opravdu ráda, ale místo toho se pokusím popsat svůj vztah k těmto knihám.
Víte, byla to moje první fantasy kniha. A tudíž se mi vryla do paměti. Ne, to je špatné vyjádření. Vryla se mi do srdce. Je to ta nejdůležitější kniha v mém životě a navždy tak zůstane. Říkají, že je to kniha s kouzly a s mocnou magií, ale ta kniha, ty stránky, ta podoba, kterou tomu autor vdechl, to je magie. Nejsou tu dva paralelní příběhy (Děti a Kristus), je tu ještě jeden - náš. Vše prožíváme s nimi, jako bychom MY byli ten příběh.
JE TO PŘÍBĚH O NÁS, PRO NÁS!

3 16.02.2016

Čtivé. Napínavé. Zkráta velice dobré. Po dlouhé době knížka, do které jsem se začetla.

31.01.2016

No, Bukowski...skvěle jsem se bavila :)

3 28.01.2016

Tak dlouho jsem čekala na Vánoce, až pod stromečkem najdu Marťana. Konečně jsem se dočkala a bohužel mám po čtyřech dnech dočteno.
Čekala jsem od této knihy určité kvality, nakonec bylo vše nad mé očekávání! Tolik vtipu a napětí jsem na jednom místě ještě nezažila.
Pro mě kniha roku 2015. Vůbec mi nevadily technické žvásty, ba naopak, aspoň jsem ss něčemu přiučila.

3 31.12.2015

Druhá čast mojí bible. Tak úžasné dílo. Nemám mu co vytknout. Vřele doporučuji všem fanouškům. :)

2 19.08.2015

To je moje bible. Seriál Doctor Who miluju, a když jsem pod stromečkem našla tuhle knížku, myslela jsem, že se rozprsknu radostí. Ale měla jsem s ní ten samý problém jako s Hamletem. Tak dokonalé, že jsem musela přestat, abych to nepřečetla moc rychle. Dala bych tomu nejraději tak tisíc hvězdiček. ÚŽASNÉ!!!

2 05.07.2015

Ehm...od této knížky jsem asi čekala moc. Začátek byl fajn, střed knihy taky, spoustu zajímavých myšlenek a skvělých pubertálních hlášek....ale konec mě upřímně zklamal. Byl urychlený a pro mě nudný. Není to tak, že bych litovala četby, ale myslím, že už se k ní nevrátím. Green umí psát líp.

5 05.07.2015