natashka komentáře u knih

Tohle pro mne byla kniha, která ve mně zůstane už asi navždy.
Miluju knihy, ve kterých se vlastně "nic neděje" a obzvlášť tahle měla neskutečně comforting nádech, stejně jako Kirka jako postava. Udělala jsem si k ní velký citový vztah, rozhodně k tomu pomáhal i krásný poetický jazyk a celkově vyprávěčské schopnosti Madeline, se kterými všechno nějak tak krásně zapadalo, mělo nějaký význam, na který jste avšak museli trochu přijít sami.
Poslední asi třetinu knihy jsem byla z nějakého důvodu skutečně velmi dojatá. Nejspíše z krásně zakomponovaného feminismu a taky kvůli jejího syna, celá tahle pasáž pro mě byla hodně emocionální.
U knih normálně nepláču, ale tohle byl skutečně zážitek, který mnou, bez přehánění, skutečně pohnul.

8 12.06.2023

Asi bych od psychologického thrilleru čekala, že bude více psychologický. Atmosféra byla nulová a prostředí bohužel nevyužité, opravdu hodně rychlé tempo téhle knize nedělalo dobrotu. Dávám to za vinu stylu řešení zápletky hrdinkou, která je „na vlastní pěst“, což já osobně moc nemusím, hlavně jelikož je příběh pak většinou špatně uvěřitelný. Neuvěřitelnost byl základní problém celé knihy i závěrečného vyřešení zápletky.
Mariana byla věčně paranoidní a my jsem vlastně nikdy nedostali objasnění proč tomu tak je. !!!SPOILER***Nejvíce mě ale mrzelo, že nebyla více rozebrána Sebastianova pedofilie a psychopatie a konec se Zoe byl ukončený otevřeně. Taky Fosca, kterému se věnovala celá kniha, a jak to s ním ve skutečnosti bylo jsme se dozvěděli jednou větou holou.
Podprůměrné, ale rychle přečtené

1 10.02.2023

Páni, už dlouho jsem z knížky nebyla zklamaná tak, že mě to úplně rozhodilo.
První díl bylo jedno z nejskvělejších děl, které jsem kdy četla. Milovala jsem politickou stavbu světa, systém magie a hlavně Hirku a Rimeho, pro které bych se po prvním díle klidně obětovala svůj vlastní život. A tady prostě všechno zmizelo, jako bych četla úplně jinou sérii. Rozhodně nenarážím na přesunutí příběhu hlavně do našeho světa, ale na způsob, jakým se vyprávění změnilo z krásného romantického jazyku a vyloženě zdlouhavého popisování, na plytký příběh ve stylu každé druhé fantasy, kterou najdu na trhu. Romantická linka mě naprosto zničila, já se na ní tak těšila (i přesto že romantické zápletky normálně moc nemusím!!!!) a nyní mám pocit, že to byla ta nejzbytečnější svět na světě.
Kdyby nebylo prvního dílu, tak je tohle kniha, kterou si užiju, ale já měla skutečně tolik očekávání, že jsem doslova naštvaná tím, jakým směrem se všechno ubralo.
:(

21.01.2023

Všichni, co mají problém, ho mají většinou, protože popularita ≠ kvalitě knihy. Eragon se stal tak známým a populárním díky věku autora a vydání v době, kdy teprve vznikala young adult literární tvorba. Nikdo nikdy neřekl, že je tohle nějaké propracované fantasy veledílo, ale jako příběh pro nedospělou generaci to funguje úžasně.
Moje emocionální pouto k mužským postavám s (dětským) trauma se v tomto případě hodně projevuje, a když máte rádi hlavní postavu, líbí se vám i samotná knížka. Miluju vztah Safiry a Eragona, byl emocionální a prostě krásný. Dračí jezdci jsou koncept, který nikdy neomrzí, a je mi jedno, jak to autor pojme. Svět měl politiku i dost popisů krajiny a já jsem překvapivě nebyla ztracená a všechno bylo velmi srozumitelné. Jediné co mě trochu mrzelo byla plochost postav, které měly ale tak skvělé pozadí, že to bylo opravdu škoda. Doufám, že se toho dočkám v dalším díle, na který se už nemůžu dočkat.

5 07.01.2023

(SPOILER) Vzhledem k tomu, že jsem knize dala 5*, je jasné, že z ní mám kladné pocity, i když na ní kladný pohled nemám, a proto tady prostě vyrentuju všechno to negativní:
- pamatuju si na doby kdy byl Rhysand malý záškodníček, teď má nulový charakter, jelikož z něho Sarah udělala přehnaně velkého dobráka
- Azriel má nějaké středoškolské komplexy
- z Mor se stala toxická sebelítostivá ženština (natashka crying in background)
- nejmocnější lordové Prythianu se chovají jakoby jim bylo 16 a procházeli hodně těžkou pubertou
- celou knihu strávíme hledáním spojenců, aby nám nakonec na pomoc přišel asi úplně celý svět
- všichni, ale opravdu všichni, jsou na pokraji smrti (někteří ne jenom na pokraji), ale všichni jsou asi moc překrásní na to, aby skutečně zemřeli
- skutečně jsme se více než 1500 tisíc stránek dohromady báli padoucha, kterého nakonec zabije ta nejslabší postava ze všech (natashka crying in background pt.2)
- tamlin je teda ten nejhorší na světě nebo mu mám odpustit?????
- proč je tak těžké se nazývat jmény a neříkat druh a družka v každé druhé větě
- kdo je vassa, a proč jsem o ní až do jejího znovuobjevení skoro nic nevěděla (info dump asi skutečně nefunguje. překvapení)
- proč byl konec jako z disneovky njhdnfjn

Now let me tell you, že jsem se touhle cihlou prokousávala téměř dva týdny. Ale let me tell you, že mě to nakonec zahřálo u srdíčka. Opakuju to už potřetí, ale knihy od Maasové nejsou něco co čtete, protože je to nějaký vrchol literatury, ale protože celý ten svět a postavy jsou vlastně vaše (moje) komfortní místečko. Celá ta válka byla taková trochu přihlouplá, ale já se ze studem přiznávám, že jsem ve chvíli, kdy tamta velká trojka supersilných faes vešla na bojiště, byla dojatá. A dojatá jsem nebyla jenom jednou, například scéna se Surielem mě taky dokázala trochu celkem hodně obměkčit. No prostě jsem si to užila a to mi nikdo nevezme. At the end jsem spokojená.

3 21.10.2022

Naprosto mi nesedl styl vyprávění, který na mě byl nuceně nespisovný, a jakožto příslušník generace mladší než mileniálové mi občas některé momenty a výrazy přišly vyloženě "cringe".Z krizí identity Lenny a její kamarádky jsem měla spíše srandu.
Pak ale přišel na řadu více thrillerová zápletka a já se nemohla odtrhnout. Normálně bych o takový příběh vůbec nezavadila, ale svět se super schopnostmi vše krásně podbarvoval a Lenny mi nakonec byla moc sympatická.
Kniha řeší drsnější téma, avšak Pavel Bareš si s tím pohrál úžasně, a některé zamyšlení pro mne byly opravdu krásné a dotýkající se lidské mysli i duše. Konec byl nepředvídatelný a celkem haluz, ale miluju, jak nebyl typické "všechno dobře dopadlo, všichni jsme šťastní", protože díky tomu nic, nad čím jsem se pozastavila neztratilo na váze.

4 02.10.2022

(SPOILER) Asi před dvěma lety jsem tuto knížku kvůli tomu, jak mě nebavila a úzkosti, kterou mi vyvolala, nedočetla. Teď, když už jsem věděla o hlavním zvratu, a mám načtených mnoho jiných knih od Kinga, jsem se do čtení odhodlala znova a skutečně vůbec nelituji.
Pro někoho může začátek být pomalý, já jsem si díky velmi pomalému rozjezdu k postavám udělala citový vztah, díky kterému mě pak zbytek příběhu o mnoho více zasáhl. Na rozdíl od ostatních Kingovek, kde jsou rodiny na pokraji rozpadnutí, zde máme vyloženě americkou idylku.
Konec byl jediné trochu ne vyloženě zklamání, ale celé to zakleté indiánské pohřebiště a Wendigo mi prostě necvaklo tak, jak jsem chtěla. Stejně jako představa vraždícího dvouletého dítěte. Protože věc, která na téhle knize byla psycho, byly zoufalé myšlenky zlomeného otce a jeho souboj s jeho vlastní myslí. Tohle není nejmrazivější Kingova kniha kvůli krvavých nebo napjatých scén, ale kvůli věčně otevírajícímu se tématu smrti, které ruku na srdce, nemá nikdo rád. Mrazí vás důsledkem těch nepříjemných myšlenek, které vám to nasadí do hlavy.
Hlavně se nedívejte na film, obě adaptace jsou slátaniny, které dělají knize špatné jméno :)

12 29.09.2022

První část s výcvikem z prostředí bojové školy mě bavila opravdu velmi, a protože jsem si k postávám díky společnému vyrůstání a prožívání všech strastí udělala citový vztah, zajímala mě a bavila i další, celkem dost surová a válečná část. Nesnáším dlouhé podrobné popisy soubojů, ale přesně tomu se Anthony Ryan vyvaroval, a tak příběh přirozeně plynul. Celou drsnost války doplňovaly úžasné politické intriky.
Knihu jsem bohužel ale četla přerušovaně, takže je to asi čistě moje chyba, ale později jsem se začala ztrácet ve jménech, vztazích a místech. Konečná zápletka s magií se mi zdála trochu nedovysvětlená a byla jsem z ní celkem v rozpacích.
Vélin je láska, a proto se do dalších dílu nejspíše pustím, ale mám velký strach z klesající kvality. Tenhle díl mě každopádně velmi bavil.

13 24.09.2022

Úplné nadšení z prvního dílu už trochu vyprchalo. I jako velmi nenáročný čtenář, co se ohledně fantastiky týče, jsem si začala všímat několika much. Já jsem si avšak udělala takový vztah k Ilan a nevím, jestli mám fakt tak špatné daddy issues, ale úplně miluju Joela a jeho crew, takže všechny nesrovnalosti byly pro mne vygumovány.
Stejně jako v minulém díle byl celkem pomalý rozjezd a já byla hlavně zmatená v pojmech a odborných popisech fyzických jevů. Jelikož se jedná o dystopický svět, world-build mi i přes občasné zmatení nevadil, ale mrzelo mě to ve zvratech, které asi měly působit wow, když mně většinou teprve až v tu chvíli cvakl nějaky aha efekt.
Užívám si to, je to něco mezi middle-grade a ya zasazené v úžasně vystavěném a drsném světě.

8 09.09.2022

(SPOILER) Velmi průměrná kniha, která slibuje temnější re-telling s prvky detektivky a hororu. Na prvních stranách se mi líbila atmosféra a prostředí, doslova jsem cítila mrazivý vzduch ostrova a ponurou atmosféru. Hlavní hrdinka Annaleigh mi sedla a moc mě mrzelo, že jsme ostatní sestry vůbec nepoznali, protože měly všechny, kromě Camille, která hrála roli typické klišé protivné starší setry, úplně stejnou osobnost.
Ze zajímavé zápletky se ale postupně začala stávat slátanina. Vypadalo to, že autorka sama neví, jakým směrem se ubrat. Když se objevilo slovo "polobůh", ztratila jsem všechny naděje a přišlo velké zklamání. Konec se snažil být tak moc wow, až z toho byla akorát změť všeho, co jsem nechtěla. Hlavního "viníka" jsem prokoukla hned a frustrovalo mě, že to Annaleigh vůbec nedochází, stejně, jako mě strašně moc frustrovala instant love. A to byl Cassius tak fajn.
Čekala jsem a těšila se na mrazící a drsnou YA, před pár lety by tohle možná byl originální příběh, který by mě ohromil.
Pro mě dobré a čtivé, ale tuctové a zapomenutelné.

2 04.09.2022

Do tohohle se nemůžete pouštět s očekáváním nějaké propracované fantasy s pořádnou zápletkou, protože když se pustíte všech těchto nadějí, tak se Maasová zase ukáže jako přirozeně dobrá autorka. Kniha není nejkratší a já se stejně nenudila. Feyre není hrdinka, kterou bych milovala, ale rozhodně proti ní necítím takovou zášť jako někteří. Nevadí mi, stejně jako ostatní postavy, o kterých už klidně můžu i říct, že je ráda mám. Pokud mám ale něco skutečně ráda, tak je to ten krásně popsaný svět a politikaření v něm. Popisů tady není málo a přesně proto mám tenhle díl tak moc ráda. Všechno má takový komfortní domácký nádech a já bych klidně četla jenom o procházení se ulicemi Velarisu.
Když už jsme kladů, tak musím Sarah pochválit za práci s rozebíráním traumat. Jsou klišoidní, ale to je tady nějak tak všechno. Většina autorů s nimi neumí pracovat, Sarah je umí popsat reálně a uvěřitelně a toho já si cením.
Čtu v originále a v něm mi sexuální scény tolik nevadily, ale to bude asi tím, že v češtině působí o mnoho vulgárněji. Tyhle kapitoly jsem prostě přeskočila a neřešila, nebylo to tak těžké.
Tamlina jsem nikdy neměla ráda, ale jeho odstrčení jenom aby mohl přijít perfektní Rhysand bylo na mě až moc urychlené. S Feyre se přece tak moc milovali a on měl očividně nějaké psychické problémy (PTSD), které by spolu normální pár vyřešil...normálně a ne vyhrocenou situací. Fádní zápletku s kotlíkem si prosím taky odpusťme.
Konec byl úplně úžasný, poslední stránky mě naprosto pohltily a já se skutečně nemůžu dočkat, až si přečtu další díl.

4 01.09.2022

Nedočteno.
Schwabová má svůj vlastní osobitý styl, do kterého se časem začtete. Vzhledem k tomu, že jsem od ní přečetla tolik knih, do kterých patřil i první díl, nečekala jsem, že mi tohle bude dělat takový problém. Ve skutečnosti jsem byla trochu v rozpacích už z prvního dílu, ale nějak jsem si namluvila, že se mi to líbilo. Určitě jsem ovlivněná tím, že jsem knihu četla v horším období, takže jsem měla jiné pocity, než bych měla v pro mě lepší situaci, a druhý díl by ve mně nevyvolával takovou menší úzkost. Nebylo to totiž špatné, ale mně to prostě nesedlo.
Kell byl v prvním díle úžasný, ale tady jsem mu prostě nerozuměla, nechápala jsem ho, a to je u někoho, kdo je hlavní protagonista, celkem špatné. Druhý protagonista, čili Lila je vyloženě k nevydržení, což už byl skutečně problém, protože jsem kapitoly z jejího pohledu nezvládala bez trhání si vlasů z hlavy. Hollanda mám ráda a to moc, ale Victoria by ho chudáka už mohla nechat být. A bože, když už mě nebaví postavy, tak mě aspoň baví příběh a svět, ale tady se ten příběh tak neuvěřitelně vlekl. Nevadí mi dlouhé world-buildy, toto už nebyl world-build avšak vyloženě stránky o ničem. Koncept čtyř Londýnů je strašně super, proto jsem nechápala, proč jsme většinu času jenom v tom červeném.
Když jsem po dlouhém a úmorném čekání zjistila, že žádné zlepšení nepřijde, prostě jsem přestala číst a pochybuju, že se někdy dobrovolně vrátím. Škoda.

Upřímně? Není to dobré. Pokud chcete kvalitní četbu, u které se budete cítit intelektuálně a ne, že vám postupně odumírají mozkové buňky, vyhněte se obloukem. Ale mě to baví. Baví mě tlouct se do hlavy nad hloupostí Feyre, ošívat sebou při pošetilých scénkách a křičet kvůli některých postav.
Maasová prostě umí psát, umí se věnovat postavám a jejich charakterům a umí vystavět fantasy svět, který mě baví. Ten příběh a zápletka můžou být sebepitomější, ale já si to čtení zkrátka užiju i bez výčitek svědomí.

Ze začátku jsem z toho byla celkem dost nadšená. Prostředí Rusi jsem si zamilovala a slovanská mytologie mě bude bavit a zajímat vždy, proto přišlo zklamání, když ten velký potenciál přišel nějak tak vniveč.
Nevadí mi dlouhé popisy a zde jsou skutečně krásně básnické, ale po první polovině jsem měla pocit, že jenom čekám až už se něco skutečně stane. Nechala jsem se uspat a závěr na mě proto byl strašně rychlý a zmatený. K postavám jsem po celou dobu necítila žádné pouto, ale stejně mě zajímá, co nabízí pokračování.
Nenudila jsem se a líbilo se mi to, ale po dočtení jsem cítila zklamání.

3 22.08.2022

Druhý díl není o nic méně kvalitně úžasný než ten první. Srovnávání s Harrym Potterem mi přijde zcestné - kdybychom každou middle grade fantasy z prostředí školy nazvali vykrádačkou HP, kam bychom se dostali.
Morrigan je báječná, stejně jako už známe i nové postavy a svět je zmatený a nesmyslný přesně, jak by měl být. Děj mě napínal a bavil celou dobu a hlavně jsem si velmi užila vývoj záporáka Squalla, od kterého teď vůbec nevím, co čekat. Stránky mi pod rukama úplně ubíhaly, až mě to mrzelo, protože jsem příběh nechtěla opustit. Jediné co mě mrzelo bylo, že jsem se toho vlastně nedozvěděla ohledně školy Divinské společnosti. Věřím ale, že přesně té se budeme věnovat v příštím díle.
Teď už jenom natěšeně čekat, až vyjde další díl i v češtině.

1 14.08.2022

Kniha, která je u českých book bloggerů jedna z nejvíce vychvalovaných a já upřímně odjakživa měla za to, že důvod je pouze v české autorce. Přesně proto jsem byla překvapená, že jsem měla pocit čtení něčeho z pera velkého světového autora.
V dlouhém world-buildu jsem se trochu ztrácela, a čtení mi tak šlo i celkem pomalu, ale když se příběh rozjel, tak jsem byla skutečně ráda, že mi do sebe všechno zapadá. Čekala jsem čistě fantasy a jako milovník dystopie jsem si tohle opravdu užívala. Postavy jsem si hned zamilovala, těším se, že více poznám i ostatní členy pětadvacítky a uvidím, jak Ilan vyvíjí své postoje a názory. Celkově jsem to prostě skutečně hltala a užívala si každou kapitolu. Dokonce jsem byla zklamaná, že už jsem na konci, což se mi normálně nestává. Jsem z toho fakt nadšená!

15 10.08.2022

Moc se mi to líbilo, démoni mě bavili, stejně jako Arlen. Určitě by se to ale obešlo bez všeho toho sexuálního násilí a misogynie...

1 01.08.2022

(SPOILER) Já skoro nevěřím, že jsem to skutečně dočetla. Za to ta jedna hvězdička, protože jsem s tím mohla klidně prásknout o zeď a nikdy znova neotevřít (chvílemi jsem nebyla daleko). Popularita neznamená dobré. Celkem jsem ale ztratila víru v YA (NA?) fantasy čtenáře, protože pokud tohle vyhrálo Goodreads awards 2020, tak nás epidemie jménem "žánr Maasová" všechny zničí. A to si prosím nevyložte špatně, fakt toho, že tato úžasnost je srovnávána s tvorbou od Sarah se mi vůči ní zda skoro až urážlivé.

Autorka by měla zůstat u knížek jako byla její tvorba v minulosti, protože ve fantasy můžu říct jenom jedno velké au. Příšerný world-build, při kterém na vás hází informace odnikud nikam a vy se snažíte nějak zorientovat už jenom v tom, kde se vůbec příběh odehrává, protože já stále nevím jestli jsme ve středověku, nebo nějaké šílené utopii.
Vlkodlaci a upíří tady byli několikrát, což nevadí. Zde byla dokonce snaha o nějaké originální pojetí, ten potenciál tam fakt byl, celý ten nápad s vírou jako kult a brutalita toho světa se mi líbila, ale nikdo se nepokoušel s tím více pracovat - potenciál ztracen. Úplně spláchnut pryč.

A teď upřímně. Pamatujete si nějaké postavy mimo ty dvě hlavní? Jelikož i kdyby jo, tak charakteristiku mi nedokáže říct nikdo. Žádná tam totiž nebyla.
To mě teda nutí přesunout se na Poppy a Casteela, neboli Penellaphe (chudák holka) a Hawkea (české skloňování tomuhle jménu skutečně neděla dobrotu).
Poppy a její myšlenkové pochody jsou ukrutně sebelítostivé a celá její osobnost stojí na tom, že se umí sama ubránit - kdybyste si toho nevšimli napoprvé, bylo to pak zmíněno asi trilionkrát. Hlavně si stále dokola i neskutečně protiřečila a každou novou kapitolu se chovala přesně opačně, než tu minulou.
Casteel je další 200 letý muž, který se chová jako nadržený puberťák. Jeho chování a poznámky byly více strašidelné, než romantické, nebo nějak atraktivní. Ale hlavně, že jsem každý druhý odstavec upozorněna jak je krásný a mužný úplně stejnými větami.

Romantická linka mohla být fajn, na začátku jsem mezi nimi cítila nějakou dynamiku, ale od toho začátku se v tom vztahu vlastně nic nerozvinulo. Poppy akorát mluvila o jeho fyzickém vzhledu. Říkala, jak ho zná, a přitom spolu vlastně vůbec neměli plnohodnotnou konverzaci, při které by se skutečně poznat mohli. Měla jsem pocit, že spolu jsou jenom pro ty peprné scénky, kterých jsme se skutečně dočkali, například hned potom, co se Poppy pokusí Casteela zabít, protože ji přece o všem lhal a ona se jím cítí podvedena. Chápu, že jsme tady pro ten toxický vztah, ale ta pasáž mě skutečně zmátla.

Asi jsem až moc vyfrustrovaná na to, abych se dokázala nějak smysluplně vymáčknout, takže na tento celý počin raději zapomenu. Většinou mi to nedá, a i když se mi nelíbí první díly, jsem zvědavá, kam se posunou ty další. Ale tady ne, tady chci skutečně už jenom zapomenout.

14 21.07.2022

Už druhý díl byl na můj vkus slabý, a tak jsem upřímně od třetího dílu nic moc nečekala, proto nemůžu říct že jsem zklamaná. Už teď, asi dvě hodiny po dočtení jsem ale vlastně zapomněla, že jsem něco takového četla, protože to bylo tak moc nevýrazné. Akce byla téměř furt a možná právě to celému příběhu škodilo. Někdo každou chvíli umíral, pomalu jsem to ani nestíhala postřehnout, přitom mi nikdo nedal ani prostor si k postavám udělat nějaký vztah, takže to asi ani nevadilo. Celé to prostě mohlo být o mnoho promyšlenější a epičtější, když jsem seděla napjatá u prvního dílu, určitě jsem nečekala takový trochu až primitivní a předvídatelný konec.
Sérii hodnotím jako hodně průměrnou, všechny díly se četly rychle a díky nulovému world buildu se u toho dalo vypnout si na chvíli hlavu.

18.07.2022

Moje chyba, že jsem nečekala, že je to až tak dětský příběh. Tahle kniha je opravdu hodně middle grade a je tak i napsána. Popisy míst a situací jsou hodně strohé a postavy plytké a trochu bez charakteru, prostě vás jenom provází příběhem. Některé situace byly opravdu dětinsky vyřešené, zápletka předvídatelná a s nadpřirozenem se i pro děti dalo pracovat líp. Nevím, dokážu si představit, že na prvním stupni by se mi to líbilo, ale teď raději zůstanu u sérii od Schwabové, které jsou jazykem i kvalitou mířené na vyšší věkovou kategorii.

2 03.07.2022