Msourkova komentáře u knih

Je otázka, jestli bych se měla vůbec vyjadřovat k světoznámému (skoro již klasickému) dílu, které se mnohdy zařazuje do maturitních seznamů povinné četby, a snažit se vyzdvihovat jeho kvality. Udělám výjimku, protože knihu jsem tak dlouho odkládala stranou, že si ode mě určitě zaslouží amatérský nadšený komentář.
Od Eca jsem dlouhou dobu četla jen jeho stati o umění, estetice a filozofii. Až nyní jsem se přinutila otevřít Jméno růže především kvůli seznámení se se středověkým prostředí opatství a skriptorií. Eco opět nezklamal, na jedné straně je Jméno růže úžasné beletristické dílo s napínavou zápletkou a osobitými charaktery, na druhé straně nemůžu dostatečně ocenit ohromné přesahy do umění, filozofie, historie a středověkých reálií, na kterých je příběh vybudován. Ecovi se povedlo skloubit jak umění zaujmout čtenáře napínavým příběhem, tak vytvořit malé universum středověkého světa se všemi náležitostmi, které k němu patří. Radost mi dělalo rozeznávání témat, které Eco popisuje například V dějinách krásy: středověká posedlost světlem, barvami, drahokamy, vnímání křesťanské mystiky a tak dále. Myslím, že čtenář, který si přečte některé z dalších tentokrát esejistických Ecových děl, bude mile překvapen poznáváním zmíněného.
Knížka se mi opouštěla jen těžko a těším se, až se k ní zase vrátím. Filmové zpracování mě bohužel dost zklamalo, avšak těm, kteří se s příběhem nechtějí jen tak rozloučit, můžu doporučit nové seriálové provedení, které dle mého názoru je vcelku dobře provedené. A mě nyní čeká období Ecových středověkých románů :)

23 09.12.2019

Po dlouhé době knížka od české autorky. A jsem nadšena. Krásný, podivně intimní příběh, ve kterém se to celou dobu všechno kazí, ale jistota sběru bylinek zůstává nedotčena. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout a opravdu mi bylo líto, když jsem se blížila k posledním stránkám. Líbila se mi posvátnost každého úterý, život v přírodě i hlavní hrdinka - víla, slabá na těle, silná na duši. Příběh budu ještě dlouho vstřebávat, ale už teď se těším na další autorčina díla.

15 07.02.2017

Čtivý a smutný román, dobře propracovaný i napsaný, od určitého bodu ale poměrně předvídatelný. Jako určitý apel pro dnešní zapomnětlivou společnost kniha určitě může dobře zafungovat, alternativní chod historických událostí pro mě byl ale poměrně těžko uchopitelný a byť jsem se snažila, nedařilo se mi příběhu uvěřit. "Co by, kdyby" alternativní historie je pokaždé výprava na velmi tenký spisovatelský led a byť je Listopád skvěle napsaný, některé věci mi čtenářský zážitek bohužel srážely.

11 01.05.2021

Ani vlastně nevím, čím mě tenhle opus v knihkupectví zaujal. Možná nějakou pochvalnou recenzí, nominací na cenu Magnesie Litera, krásně zpracovanou nápaditou obálkou, těžko říct. Knihou jsem se začala pomalu prokousávat, ale bylo to prokousávání nadmíru příjemné, pár kapitol každý den. A musím uznat, že jsem byla ze čtení naprosto nadšená.
Kniha je více popisná než dějová, její čtení se víc než hltání příběhu podobalo meditaci, rozjímaní. Těžko posoudit, jestli se čtenář místy necítil zahlcen politicko-kulturně-historickým kontextem, který však ve výsledku propojoval dějové linky postav do souvislostí. Co myšlenka, to malý poklad a malé osvobození (aspoň tedy pro mě).
V některých recenzích byla zmíněna jistá černobílost postav nebo fakt, že se v knize stále opakuje stejný názor bez nabídky rozuzlení nebo řešení. Nemyslím si, že by něco takového měla kniha nutně poskytovat, jde o vyjádření pocitů, často až úzkostných, o vyjádření apelu, těžko říct, jestli nad námi již byla zlomena hůl. Každopádně pro mě bylo přečtení Hodin z olova startem do nového druhu přemýšlení o zmíněných fenoménech, návštěvou do Říše středu i do osudů mnoha postav, ať už to byla návštěva příjemná či nikoliv. Autorka zdůrazňuje, že by fenomén Číny neměl být podceňován a opomíjen, stejně jako otázka demokracie, totalitních systémů, lidských práv a dalších témat, kterých se příběh dotýká. Nezbývá mi než souhlasit. Rozhodně se těším na čtení dalších knih paní Denemarkové a gratuluji k ceně Magnesie Litera.

10 06.05.2019

Náramná kniha, i když start byl u mě do sté stránky poměrně pomalý. Když jsem od autora četla Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta, musela jsem začínat několikrát, abych se ve všech postavách a jménech vyznala. David Mitchell píše hutně a ne zrovna jednoduše, ale pokud se tím nenecháte odradit, rozhodně se začtete a pohltí vás úžasně propracovaný příběh s překvapivou sítí propojení, která člověku vrtá hlavou ještě hodnou chvíli po dočtení. Příběhy Sonmi a Zacharyho pro mě byly asi onou pomyslnou třešničkou na dortu. Jinak film rozhodně doporučuji, ale víc si ho užijete (a rozhodně lépe pochopíte) až po přečtení knížky.

10 27.02.2017

Byly to nanejvýš obohacující tři měsíce, které jsem četbou této knihy strávila. Postupně, kapitolu po kapitole, se čtenář dostává skrze chronologický vývoj umění od dob nejstarších až po první polovinu dvacátého století. Jsem ráda, že spíše než vyčerpávající výčet děl a jejich autorů, mi čtení poskytlo dostatek informací k pochopení okolností, za nichž daná díla vznikala. Rozhodně si člověk z návštěv galerií a studia umění odnáší víc, když ví, jakým způsobem má na obrazy, sochy a architekturu nazírat. Kapitoly o umění dvacátého století mi přišly poměrně stručné, není však možné obsáhnout všechno. Doporučuji všem, koho zajímají dějiny umění v souvislostech.

9 01.10.2020

Příběh ve mně zanechal podobné pocity jako autorčina předchozí kniha Vrány - narcistická matka, otec alkoholik/pedofil, nedýchatelné rodinné klima a v něm dvě pláňata - "černé ovce", kterým se možná podaří prolomit generační kletbu a traumata svých rodičů jednou provždy zaléčit. Málokterá postava mi byla sympatická, autorce gratuluji za tak realisticky vykreslenou mizérii a beznaděj. Závěr knihy vysílá silný impulz, že ne nadarmo se mnohdy zdánlivě problémové děti stávají nejlepšími učiteli svých rodičů, pokud jsou rodiče dostatečně vyzrálí tyto lekce přijmout.

8 19.01.2024

Po knížce jsem sáhla v levných knihách, zaujal mě přebal a cena. To jsem ale ještě opravdu netušila, po čem to vlastně sahám. Příběh je perfektní. Bezútěšné vyprávění hlavního hrdiny v první polovině knihy vám sice navodí lehkou depresi a strach, že by se jeho příběh mohl velice snadno stát i tím naším, přináší ale i určitou volnost v názoru, že teď, po konci světa, už je vlastně všechno jedno, což v sobě skýtá určitou míru svobody. Líbil se mi lehký a osobitý styl psaní, smutné i absurdní situace a vůbec nějaká představa, jak by to s námi jednou mohlo skončit. Možná jsem na konci očekávala trochu víc mrtvých, aby příběh zasadil finální hřebík do čtenářových emocí, ve výsledku ale nemůžu hodnotit jinak než pěti hvězdami.

8 01.12.2017

Je zajímavé číst komentáře a pozorovat hodnocení, které až nápadně osciluje okolo jedné až dvou hvězdiček, nebo na druhé strany škály na nejvyšším hodnocení. Noční cirkus vás buď dostal a nebo vám své brány neotevřel.
Tuhle knížku jsem nyní četla potřetí. S odstupem času čtyř let jsem se sama sebe ptala, zda - li je to opravdu ta nejlepší knížka, na kterou jsem zatím kdy natrefila. Za tu dobu jsem už skoro na všechnu tu intimitu, pocity a hlavně zvláštní souznění zapomněla. To vše se mi vrátilo, když jsem knihu opět otevřela.
Kouzla, magie, laskání všech smyslů, umění zhmotněné na každé stránce. A hlavně vlna pocitů. To vše ve mně vždy s každou další přečtenou kapitolou stoupá. Při každém čtení se vždy víc zaměřím na určitou dějovou linku, která je pro mě zrovna v současné životní situaci aktuální. Za krásným romantickým příběhem odehrávajícím se na zvláštním snovém místě může být něco mnohem komplexnějšího. Naše samotné vnímání a pojetí světa. Ten ohromně silný spodní proud je to, co z Nočního cirkusu buď udělá příběh, který vámi hne, nebo vám nedá nic, pokud se jím mezi řádky nenecháte strhnout.
Erin Morgenstern vládne krásným slovem. Jak jsem psala výše, Noční cirkus je pastvou pro všechny vaše smysly. Přinejmenším. Má však potenciál vás zevnitř trhat. A pak, tak jako někteří litují, že jim nepřišel dopis z Bradavic, já lituji, že neexistuje svět Nočního cirkusu.
Takže ano, záleží na čtenáři, s jak moc otevřenou myslí k cirkusu přichází, a co od něj očekává. A nebo neočekává. Jak sama autorka píše - ta nejlepší překvapení jsou ta, která nejméně očekáváme...

8 18.11.2016

Smrt v Benátkách bylo mé první přečtené dílo od Thomase Manna a už prvních pár stránek mě přesvědčilo o mistrovství jeho spisovatelského umu. V popisu stárnoucího Aschenbacha a jeho pocitů šel Mann hluboko pod povrch, a šílenství, které zde nastává, lze snadno připodobnit k Nabokovově Lolitě nebo Čaroději.

6 03.11.2020

MOŽNÝ SPOILER!

Do Houbařky jsem se pustila především proto, že mi anotací připomínala knihu "Do tmy" od Anny Bolavé, ze které jsem byla nadšená. Srovnání těchto dvou děl je, myslím, na místě, opět se zde setkáváme s hlavní postavou podivínky utíkající před lidmi, společenským systémem a částečně i před sama sebou a svojí minulostí. Nacházíme se tentokrát při sběru hub v šumavských lesích, což však staré rány neléčí, spíš určitým způsobem konzervuje. Nečekala jsem ale tak temný scénář a téma zneužívání v rodině, které je podáno dost mrazivou formou.
Houbařka mi přišla dějovější a ve srovnání s "Do tmy" méně snová, popisuje ale komplexní příběh jedné rodiny, který ve výsledku vyznívá až velmi nepříjemně realisticky.

6 11.01.2020

Je to zajímavé, každé léto už po několik let se mě zmocní nějaký sci-fi/fantasy svět a úplně mě pohltí. Letos to byly právě Hunger Games, kterým jsem se záměrně vyhýbala od dob jejich vzniku. A uznávám, dělala jsem chybu. Příběh mě úplně pohltil a výjimečně nenacházím nic, co by se mi nezdálo, nebo mi vadilo. Vlastně ano, lituju, že nebude pokračování...

6 23.07.2018

Knihu jsem četla už několikrát a stala se mi důvěrným průvodcem pro vlastní tvorbu i pro osobní rozvoj.
Kniha není určena jen pro ty, kteří sní o umělecké kariéře. Byla napsána pro každého, kdo by rád vyzkoušel něco nového, ale z různých důvodů to sám sobě nedovolí. A právě tyhle důvody se autorka v knize snaží zpochybnit. Velká část knihy je o zpochybňování a přehodnocování našeho chápání umění a kreativity, odbourávání názorů, které nás mohou v tvorbě brzdit nebo nás od ní odrazovat. Ano, může to trochu působit jako pouťový kolotoč dnešních motivačních rychlokvaškových biblí, kniha se mezi ně obsahem ale rozhodně neřadí. Naopak, celý proces kreativního uzdravování je dosti pomalý, byť je v knize naplánován do dvanácti týdnů.
Autorka předkládá různé nástroje a úkoly, které mají za cíl rozhýbat naši kreativitu, objevit to, co nás skutečně baví a především nebrat všechno okolo sebe tolik vážně.
Myslím, že by knihu neměli otevírat příliš předpojatí jedinci.

5 16.07.2020

Myslím si, že v recenzích a komentářích bylo řečeno již dost, tak jen krátce několik mých dojmů. Poznamenávám, že knížku jsem četla až po zhlédnutí filmu. Nejdřív jsem kritiku snímku upřímně nechápala, po přečtení knížky mi to došlo...

Jazyk a komplexita. To jsou vlastnosti, kterých si na rozsáhlejších románech cením ze všeho nejvíc. Musím říct, že Skleněný pokoj jimi nad míru disponoval, příběh byl úžasně historicky propojený, což, pokud je dobře uděláno, dojemně zapůsobí na konci knihy. Psychologie postav byla skvelě vykreslená (ačkoliv je Carice van Houten kus ( a skvělá herečka k tomu), knižní Haně nesahala ani po kotníky), těžko se mi s nimi loučilo. Kromě poutavého příběhu jsem si oprášila a doplnila penzum kulturně historického přehledu meziválečného období.
Film z knihy vytáhl nejzajímavější aférky a dost situací pokroutil. Jako samostatný počin to špatné nebylo, ale srovnání s knížkou se tak jako tak nabízí, a film nutně schazuje. Rozhodně doporučuji a těším se na další Mawerovu knihu (a na výlet do Brna).

5 30.03.2019

Rozhodně zajímavý počin, knihu jsem četla až po zhlédnutí filmu, který mě k ní přivedl. První polovina knihy víceméně odpovídá ději filmu, krásně se to čte, jazyk jedna báseň, zajímavý příběh i postavy. Z druhé poloviny knížky už jsem tak nadšená nebyla, ne, že by byla špatně napsaná, najednou jsem ale místo románu četla akční detektivku. Myslím, že filmové zpracování z knihy vytěžilo to nejlepší.

5 19.07.2018

Upřímně, od Čapka jsem si celou dobu slibovala pouze a jen překonané moralizování a dnes již tisíckrát ohraná témata, která čtenáři 21. století nejsou schopna ukázat nové úhly pohledu na společnost a její problémy. Mýlila jsem se, drama R.U.R. mě docela mile překvapilo některými myšlenkami, i když konec byl příliš hektický a na mě možná zrychlený až do té míry, že mi přišel méně autentický a uvěřitelný (budiž, na prknech to ve výsledku asi vypadá jinak...). Čapka tedy rozhodně nezavrhnu a do budoucna šáhnu ještě třeba po Bílé nemoci nebo po Věc Makropulos.

5 04.04.2017

Už dlouho jsem nečetla knihu, nad kterou bych tak dlouho přemýšlela, a o které by se mi i dokonce zdálo. Skvěle propracované a promyšlené dílo, úžasné metafory, překvapivý jazyk a příběhová mozaika, která se pomalu skládá s každou další stránkou. Slovníkový formát mě neodrazoval, spíš naopak, knize dodával spád. Četla jsem klasicky lineárně, ale určitě mi dost spojitostí uniklo. Můžu rozhodně doporučit.

4 01.05.2021

Bohužel, pro mě bylo čtení Cizince zklamáním a ztrátou času (vzhledem k počtu stránek naštěstí ne moc velkou). Ani kafkovská absurdita celého dění příběh neprohloubila, namísto geniality jen samá netečnost.

4 19.10.2019

Knížka pro mě byla ohromným překvapením a jsem ráda, že jsem ji nakonec upřednostnila před filmem, který jsem doposud neviděla. Většinou knížky, které vychází souběžně s filmy, ignoruji a nečekám od nich nic hlubšího. Tak napínavý, krásný a smutný příběh o lidskosti a jejím vztahu k přírodě jsem ale opravdu nečekala. Knížka navíc nerozvíjí pouze a jen příběh záhadného vodního tvora a nemluvné uklízečky, vypráví o životech dalších hrdinů, ukazuje na další palčivá témata tohoto období - boj černochů za svá práva, utajovaná homosexualita, postavení žen... A to všechno způsobem, ze kterého vidíme, že nikdy nebylo snadné nic vydupat ze země.
Na jedné straně jsou promítány cit, morálka, základní lidské hodnoty, krása a divokost přírody na druhé straně nepochopení, strach, touha ovládat, věčný boj dobra se zlem. Jazyk je jednoduchý, příběh napínavý, schopný zasáhnout do citlivých míst, ovládnout vás a nechat vás o údělů nás pozemšťanů přemýšlet ještě hodnou chvilku.
A navíc oceňuji překrásné vydání a ilustrace, které knihu doprovází.

4 09.03.2018

Po Hartlovi jsem si spravila chuť. Ten jazyk! Zezačátku mi to volné psaní dělalo trošku problémy, ale člověk si brzy zvykne. Možná je to odvážné přirovnání, ale trochu jsem si při čtení zavzpomínala na Hrabalovy knížky. Jinak za mě určitě ano, malá sonda ze dna naší společnosti myslím nikomu neuškodí, jak už tady bylo zmiňováno, autorovy zajímavé postřehy rozhodně stojí za ocenění, jen jsem teda očekávala víc od konce knížky (nějaké důvtipnější rozmotání?).

4 12.02.2018