msjadepaton komentáře u knih

Tři hvězdy jsou pro mě za tenhle díl opravdu maximum. Připadalo mi to hrozně zdlouhavé a přehnaně dramatické, především, co se týkalo Jace a Clary. Když k tomu přidám Pekelné stroje, tak to prostě asi bude celkový trend, že u Cassandry Clare neustále protáčím oči, když přijde na romantický vztah mezi hlavními postavami. Vedlejší vztahy totiž autorka zvládá podstatně lépe a to nejspíš právě proto, že se na ně tak nesoustředí. Takže se upřímně docela bojím, co vzejde z nové knihy, která vyjde v AJ nejspíš příští měsíc a bude mít Magnuse a Aleca jako hlavní postavy. Doufám, že mi je ta kniha nezkazí.
Jinak Jace mám plné zuby snad ještě víc než Willa. I když možná je to dobře, protože v první trilogii to byl jen nudný patron. V téhle knize měl alespoň pár zajímavých momentů. I tak jsem ale ráda, že se velká část téhle knihy věnovala Simonovi, který je alespoň zajímavý, když už nic.
Každopádně mi tenhle díl přišel hrozně rozlítaný, na to jak zdlouhavé to bylo. Jenže jsem to taky mohla čekat. Je to vlastně začátek nové série, protože první trilogie byla uzavřená a s prvními knihami ze sérií (Město z kostí a Mechanický anděl) je to, zdá se, vždy stejně slabé. Což by ale mohlo znamenat, že další dvě knihy to zase trochu napraví.

3 15.03.2019

Obvykle mám s podobnými facebookovými a blogovými výtahy ten problém, že kvalita jednotlivých příspěvků kolísá a často mi třeba i polovina přijde hrozně slabá, jako by autor neměl dost opravdu vtipných příspěvků a tak to vycpal vatou. U téhle knihy se mi to ale nestalo. Co stránka, to perla.
Normálně si vypisuji citace nebo pasáže z knih, které se mi líbily nebo mi připadaly vtipné. Tuhle knihu bych musela opsat celou. Hodí se i výborně jako dárek. Už nemusím přemýšlet, co dostane táta k Vánocům.
Děkuji za značné prodloužení života :).

3 21.10.2018

Nevím, je to vážně tak půl napůl.
Na jednu stranu se mi moc nelíbila ta míra nesnášenlivosti mezi holkama. Ať Alice udělala, co chtěla, ten její pocit odcizení jsem chápala už jen z toho jak se k ní chovali ostatní. Violet a Katie se mohly tvářit jak chtěly, ale obě na tom měly lví podíl.
Navíc jsem jim úplně nežrala to fanouškovství. Jediný, komu jsem to věřila byl Nate. Jinak mi to přišlo hrozně umělé. Nevím úplně přesně, jak to vysvětlit. Už jen ten úvodní referát (jestli se tomu tak dá říkat), na který jsem jen nevěřícně zírala, mě měl upozornit, že jestli se autorka někdy mezi fanoušky pohybovala, tak to byli fanoušci jiného rázu než na který jsem zvyklá.
Na druhou stranu se mi ale líbily narážky na určité nešvary ve YA a celkově to, jak se příběh odvíjel. Svět byl zajímavý, i když ne nějak těžce originální. Půsoilo to jako takový mix veškeré možné YA dystopie, což si ale myslím byl tak trochu účel.
Zaujaly mě i postavy. Nepůsobily nijak ploše, ačkoliv si vlastně kromě Natea nejsem jistá, kolik jim bylo. Nateovi mělo být čtrnáct, ale podle mluvy a chování jsem si ho celou knihu představovala jako hodně chytrého desetiletého kluka. Ale naprosto si mě získal a byla to moje nejoblíbenější postava.
A tím se dostávám k závěru knihy. Dokážu si představit pokračování, i když o něm zatím nejsou žádné informace, pokud vím. Zvláš't, co se týče Ashe a hlavně Natea, tam prostě musí něco být. Takže kdyby vyšla dvojka, určitě si ji přečtu, třebaže moje hodnocení této není úplně nejvyšší.

3 06.05.2018

Kdyby knihu někdo překládal do angličtiny, mohl by ji klidně pojmenovat "What the fuck did I just read", protože to naprosto přesně vystihuje, jak jsem se cítila po dočtení.
Nebylo to vůbec špatné, ale čekala jsem něco dost jiného.
Občas mi dělalo problém se orientovat. Kdo co říká, kdo zrovna vypráví, jestli je to, co čtu realita, sen, halucinace nebo představa... Takže jsem se z knihy vyhrabala s očima navrch hlavy a celkem dost dezorientovaná. Musím uznat, že jsem knihu možná nepochopila. Možná byla takhle zmatečná schválně.
Kdybych se snažila si z knihy něco odnést, asi by to bylo varování jak daleko nás může zahnat posedlost. A taky jak velký je rozdíl mezi tím, jaký je člověk uvnitř a jak ho různí lidé vidí.
Můj šálek kávy to každopádně nebyl.

3 28.03.2018

Oproti prvnímu dílu mi to přišlo o dost zmatenější. Možná tím, že jsem očekávala oddělené případy, byla jsem občas trochu tápala, co má s jakým případem souvislost. Hlavní zápletka kolem Oldřicha byla navíc trochu moc průhledná.
Kromě toho bych úplně vypustila prolog a epilog. Pro pochopení příběhu nebyly potřeba a posunuly celý příběh do takové podivné ezo roviny, až jsem si říkala, jaký žánr, že to vlastně čtu.
Rozhodně to bylo čtivé a vedlejší případy Oty a Diviše byly zajímavé. Ten Oldřichův už méně, ale i ten se dobře četl. Takže, sice u mě slabší než jednička (hlavně zápletkou), ale další díl do ruky určitě vezmu.

3 25.03.2018

Dělalo mi trochu problém se do knihy začíst, i když kolem půlky se to zlepšilo a konec už jsem dočítala jedním dechem. Přesto nemůžu hodnotit nijak zvlášť vysoko, protože jsou ta pro a proti dost vyvážená.
Líbila se mi atmosféra a takový horrorový nádech. Chvílemi jsem si připadala, jako že se koukám na Supernatural. Ale bylo to dost přebité tou romantikou. Možná bych ocenila, kdyby se ten vztah zbytečně nekomplikoval klišé, která neměla s hlavní zápletkou nic společného, a byl by tam spíš jako třešnička na dortu. Prostě něco dalšího, co ty dvě postavy spojuje. Takhle muselo jít často zápletka stranou, aby mohla Mara řešit, jestli se s tím klukem má dát dohromady nebo nemá a proč je to špatný nápad.
V podstatě mám s touhle knihou podobný problém jako s Falešným polibkem. Myšlenka dobrá, ale příliš se tam řeší vztahová klišé a to ještě způsobem, který máte v každé druhé YA. Asi jsem prostě na tenhle žánr moc stará, což je mi líto, protože všechny tyhle knížky se tváří tak lákavě. A já si prostě nemůžu pomoct, abych neočekávala něco víc.
Na druhou stranu musím říct, že Michelle Hodkin se alespoň snažila. Opravdu jsem nečekala, že to bude tak temné, což bylo příjemné překvapení. Navíc mě tajemství ohledně obou hlavních hrdinů zajímá natolik, že si chci přečíst druhý díl.

3 10.03.2018

První čtvrtina knihy byla trochu pomalejší a těžko jsem se do ní dostávala, což mi u tak útlé knížky přijde poměrně dost. Na druhou stranu, jakmile se to jednou rozjelo, dočetla jsem ji téměř jedním dechem.
Nebylo to nijak zvlášť napínavé, ale opravdu mě zajímalo, jakým způsobem Chris sežene informace, a postupné odhalování souvislostí skrze svědecké výpovědi se mi velmi líbilo. Bohužel mě dost zklamalo rozuzlení. Autorka totiž porušila jednu z mála zásad pátera Knoxe, kterou u klasických detektivech vyžaduji (alespoň v mírnější formě) a totiž hned tu první. Rozhodně zkusím ještě jednu knihu od autorky, ale jestli se dopustí něčeho podobného znovu, asi už to neskousnu.
Styl autorky mi ale vyhovuje, takže doufám, že další díl bude trochu vypilovanější.

3 17.12.2017

Vzhledem k tomu, že až na pár vzácných výjimek jsem od své první zkušenosti s povinnou četbou (Babička v deseti letech) až do svých dvaceti bojkotovala klasiku, dostala jsem se k přečtení této knihy až teď. Od Nerudy jsem předtím četla pár básnických sbírek, které jsem si zamilovala, a tak jsem počítala s tím, že se mi tahle kniha bude asi celkem líbit.
Svým způsobem mě nepřekvapila a svým způsobem ano. Nikdy jsme se ve škole moc nebavili o tom, jak málo je tahle kniha postavená na ději. Vlastně se vždycky shrnoval děj jednotlivých povídek, jako kdyby to bylo to důležité. Ale tyhle povídky jsou postaveny na postavách, na prostředí Malé strany a na experimentování s úhly pohledu. V podstatě na všem možném, jen ne na ději. To pro mě tedy bylo překvapení.
Byly tam jen dvě povídky, které mě nebavily (Figurky a Svatováclavská mše), jinak se mi většina moc líbila. Ze začátku jsem měla trochu problém i s Týdnem v tichém domě, ale v tom jsem si brzy našla zábavné části.
A osobně na tom nejsem dobře se smutnými příběhy. Proto jsem dala povídce Přivedla žebráka na mizinu jen čtyři hvězdy, i když by asi zasloužila pět. Ale tohle prostě bolelo.
Kromě toho jsem měla trochu problém s tím antisemitismem, který tam byl dost zřetelný. Za to ale nic nestrhávám, protože to je bohužel jen odraz doby a dalo se to čekat.
Celkově hodnotím velmi kladně. Kromě těch Figurek, kterými jsem se opravdu prokousávala dlouho a těžce, se to četlo skoro samo. A ta čeština byla vážně krásná. Upřímně jsem trochu překvapená, že tolika lidem dělala problém. Zas takový rozdíl to není.
Pokud potřebujete vyloženě dějové příběhy, pak tahle kniha asi pro vás nebude, ale pro ostatní mohu jen doporučit.

3 03.04.2017

Tenhle díl se mi líbil dokonce víc, než ten první, což mě velice překvapilo. Čekala jsem totiž, že to bude takový ten mezidíl, kde se asi nic moc podstatného nestane a bude to jenom taková výplň mezi prvním a třetím dílem, jen aby to byla trilogie. Namísto toho jsem dostala zápletku nabitou intrikami, která mě držela přilepenou u stránek. Ano, možná tam nebylo tolik akce jako v první knize, ale bylo tu takové to napětí bublající pod povrchem, kde se dvě strany s kamennými tvářemi pod stolem přetahují o moc nebo bojují o holé přežití. Cia je lapená v jámě lvové a její boj spočívá v opatrném promýšlení všeho co dělá, v diplomacii, opatrně formulovaných odpovědích a vytrvalém překonávání všech překážek, které jsou před ni postavené. A to pro mě bylo mnohem napínavější, než kdyby se tam navzájem honili a stříleli po sobě.
Ve vysvětlení toho, proč se neúspěšní studenti musí odstraňovat, jsem ocenila odkaz na Orwella, ať byl nebo nebyl zamýšlený. Připadá mi, že celkově je tahle série mnohem víc politicky zaměřená než jiné YA dystopie a to je jeden z důvodů, proč jsem z ní tak nadšená.
Byla tam jediná věc, která mi opravdu vadila, ale bohužel to je jeden ze základních prvků YA, takže to tam asi muselo být. Na druhou stranu se to dalo udělat lépe. Byla to romantická zápletka, která byla naštěstí tak v pozadí, jak to jen šlo, ale občas se vynořila, a já už protáčela oči. Cia a Thomas nemají podle mě žádnou chemii a vůbec jsem nechápala, proč spolu vůbec jsou. A už vůbec ne, proč mu Cia tolik věří, když u kohokoliv jiného pochybuje o každé maličkosti, i když jí stokrát dokáže, že je důvěryhodný. U Thomase má spoustu důvodů pochybovat a stejně mu spolkne všechno, co jí řekne. Navíc, jejich vztah nemá (nebo zatím neměl) žádný pořádný dopad na hlavní zápletku a kdyby byli jen přátelé, dopadlo by to úplně stejně. ALE protože se tam Thomas naštěstí nevyskytoval tolik, není to na sražení hvězdičky. Navíc musím opravdu ocenit, že milostný trojúhelník zatím veškerý žádný, což se u tohoto žánru rovná téměř zázraku.
Tahle série je pro mě prostě nádherné překvapení. První díl byl dobrý a bavil mě a tenhle druhý byl prostě skvělý. Už se nemůžu dočkat závěru trilogie, protože soudě podle konce téhle knihy to bude stát za to.

3 19.02.2017

Tématem mi to trochu připomíná Není zač od Glattauera nebo Máš mě vůbec rád od Brizziho, ale je to mnohem drsnější a méně zromantizované než ty dvě jmenované. Už od první stránky víte, že tohle rozhodně nebude žádná procházka růžovým sadem. I když se v podstatě jedná o příběh o nápravě jednoho problémového kluka/muže (kniha sleduje Nikolajův život až do jeho dospělosti), což vyznívá poměrně pozitivně, většinu knihy jsem byla smutná, rozčilená, zoufalá nebo dokonce šokovaná z toho, co se v knize děje, a většinu času jsem si kladla otázku, jestli Nikolaj vůbec může své skutky nějak odčinit.
Sám Ježíš tu funguje jako rádce a svědomí, ale co se týče náboženské stránky, je naprosto minimální. Je ponecháno na čtenáři, jestli byl Ježíš v románu skutečně Ježíš nebo jen jakýsi podivín, který chodí po světě a pod falešným jménem pomáhá lidem. Pokud vás tedy od knihy odrazuje dojem, že tam najdete citáty z Bible a diskuze o Bohu, bát se nemusíte. Téma víry je párkrát nakousnuto, ale naprosto střízlivě, až cynicky.
Kromě neurčitého vnitřního pocitu, že to prostě není úplně top, mě od plného hodnocení odrazuje závěr románu, který je přinejmenším podivný. Konec totiž není na konci. Příběh se v podstatě uzavře několik stránek před koncem a pokud by to bylo všechno, asi bych o pěti hvězdách uvažovala. Na několika posledních stránkách se ale najednou odehraje změť událostí, které by podle jejich dramatičnosti člověk čekal spíš někde uprostřed. Navíc většina z nich (alespoň mně) nedávala příliš velký smysl. Sloužila totiž evidentně pouze k tomu, aby konec zůstal otevřený. Otevřené konce nejsou nic špatného, ale zrovna v téhle knize už závěr byl a teprve na něj byl uměle namontovaný otevřený konec.
Kromě téhle jediné vady jsem ale byla z knihy nadšená. Hlavní i vedlejší postavy jsou skvěle vykreslené. Nebudete je mít vždycky rádi (občas vám mohou být vysloveně odporní), ale budou vás zajímat a budete chtít vědět, jak to s nimi bude dál.
Děj ubíhá rychle a plynule s několika retrospektivními částmi, které ale nejsou dlouhé a navíc jsou celkem zajímavé.
Velmi mě to překvapilo a můžu jen doporučit.

3 19.01.2017

Nebylo to špatné, ale bylo tam několik zásadních nedostatků, za které jsem prostě nemohla dát víc než tři hvězdy. Hodně lidem zřejmě vadilo to, že se tam řešila americká občanská válka. To mi nevadilo, protože to bylo do děje zakomponované celkem dobře (až na ty vstupy Charlese Francise Adamse, který byl z nějakého důvodu neustále nazýván plným jménem, a který tam neplnil žádnou podstatnou roli kromě toho, že neustále mlel o tom jak je potomek prezidenta a chce si zasloužit úctu a způsob, jakým na tom pracuje - vzhledem k tomu, že ale nebyl hlavní postava a na hlavní postavy měl minimální vliv, to prostě v knize nemělo absolutně co dělat).
Bohužel to nebylo jen o občanské válce. Nebo jen o smrti prince Alberta (nepovažuju to za spoiler, protože je to historický fakt :D). Nebo jen o pohřebnictví. Nebo jen o vyšetřování vražd. Nebo jen o problému britské neutrality v americké občanské válce. Nebo jen o špezích konfederace a unie na britské půdě. Bylo to o všem.
Kniha neměla jednu jasnou dějovou linii. Měla dvě hlavní linie (na jednu postavu) a pak spoustu menších, které ty dvě doplňovaly. Byl to mix absolutně všeho co tam autorka dokázala vecpat ze skutečných historických událostí dvou let (plus několik událostí, které se ve skutečnosti staly jindy) a navíc ještě smyšlené události a příběhy smyšlených postav. Violeta nejen žila vlastní život, ale ještě se nachomýtla snad ke všemu, k čemu se dalo.
To, co mě na knihu nalákalo, když to ve své recenzi zmiňovala Rodaw, byly deníkové zápisky někoho záhadného, kdo chce někomu ublížit a vy nevíte kdo to je a komu chce ublížit. Bohužel to na knize byla ta nejméně záživná část (tedy hned po Adamsovi), protože deníček by napsán stylem Stewieho ze seriálu Family Guy (to odporné miminko se jmenuje Stewie, ne?) a navíc jsem si myslela, že to celé bude mít s Violetou mnohem větší spojitost (tedy ano, na konci mělo, ale odhalení toho člověka mě prostě dost zklamalo).
ALE. Za přečtení to stálo. Autorka měla nastudováno, což bylo sice občas na škodu, protože tam cpala všechno, ale ta atmosféra byla skvělá. Děj, i když byl rozkouskovaný, mě hodně bavil, i když jsem se do toho chvíli dostávala. Bylo tam spousta zajímavých scén a historických událostí. Hodně mě bavily části s královnou Viktorií a princem Albertem. Pak samozřejmě pohřby a pohřební zvyklosti. Zajímavé byly i politické záležitosti, pokud je zrovna nevyprávěl Adams (ano, já vím, ale jak ten člověk prošel přes editora, to nechápu). I osobní život Violety mě zajímal.
Celkově to hodnotím docela kladně a přemýšlím o druhém dílu (ačkoliv mě dost odrazuje ta událost na konci, která naznačuje, že druhý díl bude o dost jinačí). Kdyby nebylo Adamse a Stewie byl nějaká výraznější postava, bylo by to na čtyři hvězdy. A kdyby děj držel lépe pohromadě a autorka trochu probrala seznam událostí, které tam musí strčit, bylo by to na pět.
Každopádně nelituju, že jsem si ji přečetla. Bylo to dobré :).

3 07.01.2017

Opravdu skvělé.
Četla jsem v angličtině, protože jsem si chtěla tu knihu užít se vším všudy, včetně skotského nářečí, takže to šlo trochu pomaleji. Alespoň zezačátku, kdy jsem musela občas i sahat po slovníku, než jsem si zvykla. Možná i proto jsem několikrát měla pocit, že je knížka až příliš zdlouhavá.
Jedna věc je, že tempo je opravdu volné. Gabaldonová nikam nespěchá a klade důraz víc na atmosféru a na vykreslení tehdejšího života ve všech jeho podobách, než na děj jako takový. Mnohdy je děj spíš záminkou k tomu, aby se dostala k podrobnostem o nějaké tradici nebo společenských záležitostech. To mi ale nevadilo a naopak mi to přišlo zajímavé. Zasekávala jsem se spíš v částech, kde se v trochu jiné podobě opakovaly dějové zvraty, které se už v knize odehrály. Po nějaké době to ztratilo na efektu a začalo to trochu nudit.
Ve skutečnosti to byl opravdu malý problém, který Gabaldonová vykompenzovala brilantním, čtivým stylem a zajímavými epizodami, ale co se týče výstavby děje, je to rozhodně nedostatek, za který jde jedna hvězda dolů.
Hlavní postava, tedy Claire, je žena, která si opravdu zaslouží, aby byla středobodem celé série. Nedovedu si představit, jak by se s něčím podobným vypořádávala nějaká moderní studentka z velkoměsta. Pravděpodobně by nepřežila ani prvních 50 stránek.
Co se týkalo vztahu Jamieho a Claire, přišel mi celkem realistický. Rozhodně to v drtivé většině knihy nebyla žádná romantická idylka. Neměli si vzájemně co vyčítat, co se týkalo konfliktů, které mezi nimi pravidelně nastávaly, a oba měli ke svému chování jasné a pochopitelné důvody (ne nutně racionální, ale pochopitelné ano).
Vzhledem k tomu, že má kniha pokračování, zůstalo hodně nezodovězených otázek a otevřených konců, takže nemohu moc hodnotit jak příběh držel pohromadě. Zatím je prostě vidět, že je to teprve začátek.
Celkově je to velmi podařený začátek. Autorčin jazyk a schopnost vykreslit atmosféru dělají z knihy něco výjimečného. A přestože má příběh fantastické prvky, v podstatě bych dost váhala, ji označit za fantasy, protože cokoliv nadpřirozeného se tam odehrává je tak skvěle zakomponováno do toho prostředí, že to vlastně působí jako jedna z věcí, která se prostě v téhle části Skotska běžně děje. Život tam je opředený mýty a pověstmi a není těžké uvěřit, že se mnohé zakládají na pravdě.
Já jsem velmi spokojená.

3 04.12.2016

Už jsem zmínila, že nesnáším milostné trojúhelníky? Pravděpodobně asi jenom tisíckrát. Milostné trojúhelníky jsou zlo. Tahle kniha je zářným příkladem toho proč. V první polovině se prakticky neděje nic jiného, než že America pořád nerozhodně tancuje mezi Maxonem a Aspenem. Maxon, Aspen, Maxon, Aspen, Maxon, Aspen. Je jako rozmazlené malé dítě, které se nedokáže rozhodnout jestli chce karamelový pohár nebo šlehačkový dortík. A to se nedá snášet do nekonečna. Otrávilo mě to v podstatě hned, protože už jsem si tím prošla v první knize.
Maxon navíc najednou začal mluvit tak, že by možná na obálce mělo být varování pro diabetiky. I mně se z toho cukru div nezvedal žaludek. Pořád ale lepší než Aspen, který se zase celou dobu aktivně snaží dostat Americu tajnými dostaveníčky do problémů, i když ji údajně miluje.
Celkově je vůbec trochu rozdíl v tom, jak je nějaká postava popsaná a jak se ve výsledku chová. Sama America je protivná, nedospělá, naivní, impulsivní a často se chová sobecky, přestože se snaží sebe i všechny kolem přesvědčit, že jí jde jen o dobro ostatních.
Král, ačkoliv má své stinné stránky má pravdu v tom, že America se na princeznu nehodí. Vlastně jsem ke konci knihy měla dojem, že by bylo úplně nejlepší, kdyby se Maxon oženil s Kriss. Americe by konečně někdo vyžral ten šlehačkový dortík, takže by k úlevě všech u někoho skončila. I kdyby to byl Aspen. Jak jsem v první knize fandila Americe a Maxonovi, ve druhé mi to začalo být dost jedno. Což není u podobné knihy moc dobrá vizitka. Navíc jsem se celou knihu nezbavila pocitu, že, vyjma jedné zářné výjimky, by byla America na trůně pro království pohroma, protože nemyslí na následky a jedná okamžitě, bez rozmyslu a v podstatě pokaždé tak, aby všem připomněla, že je z páté kasty a proto má morální nadřazenost (což nemá).
I přesto hodnotím průměrem, protože rebelové a král celý děj zachránili před ubíjející nudou zvanou milostný trojúhelník. Marlee tomu také trochu pomohla. Maxon se ke konci trochu vzchopil a přestal mluvit jako Romeo zkřížený s Bellou Swanovou.
Na třetí díl jsem vážně zvědavá, protože mi připadá, že problémy království jak s kastami tak s rebely jsou příliš složité na to, aby se daly uspokojivě vyřešit za méně než 300 stran. Zvlášť jestli autorka zase zabije polovinu knihy milostným trojúhelníkem.
Závěrem bych ještě dodala, že opravdu doufám, že ve třetí knize přestanou postavy na každé druhé stránce "koulet očima", protože tak v 80% případů by se spíš hodilo, kdyby je pouze protočily.

3 18.09.2016

Zajímavá kniha. Flashbacky mi vůbec nevadily, naopak mě hodně zajímaly a byla jsem zvědavá jak se to tehdy událo dál, i když jsem četla o "přítomnosti". Na druhou stranu jsem ale trochu v rozpacích, co si vlastně o tom celém mám myslet a celá kniha mě v té nerozhodnosti až do úplného konce (včetně toho konce) podporovala. Takže jsem dočetla, ale moc nevím, co s tím mám dělat. V podstatě se cítím, jako by mě někdo pozval na výlet na nějaké tajné místo a pak mě uprostřed cesty surově vykopl z auta, aniž bych se dozvěděla, kam jsme vlastně mířili. Paradoxně mi chybělo uzavření příběhu právě u vedlejších postav. Autor ukončil jen Liliin příběh a všechny ostatní tím prostě utnul.
Možná s výjimkou Grety na mě všechny postavy v knize působily jako když mají nějaké postranní úmysly (i když jsem se nedozvěděla jaké) a u samotné Lili mi chvílemi přišlo, že tam bude ještě nějaký jiný problém než "jen" transsexualita. Ačkoliv je dost dobře možné, že to celé byl způsob, kterým se vyrovnávala s něčím, co tehdy nebylo lidem známé. Těžko říct.
Každopádně, ačkoliv bych ocenila nějaký konec, celkově se mi ta kniha líbila, bavila mě a osobně jsem tam na žádná velká hluchá místa nenarazila. Ale hodně podle mě záleží, proč člověk tu knihu čte. Pokud to čtete vyloženě jen kvůli té ústřední zápletce a nic jiného vás nezajímá, tak se možná místy nudit budete. Ale pokud vás zajímají ty postavy jako takové, řekla bych, že oceníte i ty odbočky.

3 09.02.2016

Moc příjemné odreagování. Oceňuji nenáročnost vzorů a pestrý výběr témat. Většina omalovánek pro dospělé bývají jen mandaly a květiny a ty dost rychle omrzí.

Oproti prvním dvěma knihám autora, o něco slabší. Bylo to zhruba na úrovni Filozofa. Četlo se to dobře, ale chvílemi jsem ztrácela přehled o postavách a neustálé odbíhání od hlavní postavy a ústředního příběhu mě dost rušilo. Děj byl o dost pomalejší než u prvních dvou knih a celkově trochu víc přednášela, než aby názorně ukazovala. To se trochu zlepšilo v druhé polovině knihy. Pár těch myšlenek mi taky přišlo už trochu přitažených za vlasy (zatímco u prvních dvou knih jsem oceňovala, že se docela držel v realistických mezích). Konec se dal očekávat. Celkově mě to rozhodně neuchvátilo, ale ani neurazilo. Tři hvězdičky dávám hlavně proto, že vím, že autor má na víc.

3 10.04.2015

Dost jsem váhala jestli nedat odpad, ale začátek mi připadal docela slibný, tak dávám aspoň tu jednu hvězdu. Jinak to ale byla dost tragédie. A to vlastně doslova.
Kdyby se kdokoliv v mém okolí choval jen z poloviny tak jak většina postav v téhle knize, udělala bych všechno pro to, abych je dostala k psychiatrovi. A to myslím naprosto vážně. Připadalo mi, že se tenhle příběh odehrává v nějaké alternativní realitě, kde jsou úplně všichni silně nervově labilní, ale protože jsou takoví všichni, nikomu to nepřijde.
Vůbec jsem nepochopila, jaký je rozdíl mezi Liborem a Erikem. Oba, jako by si svým chováním z oka vypadli. Ale z nějakého záhadného důvodu byl jeden hajz a druhý naprosto neodolatelný sexy chlap ten záhadný důvod je samozřejmě to, že jeden má břišáky a velkou výbavu). Bohužel, soudě podle Teovi rodiny, se k němu celý život všichni chovali jako k rohožce, takže ten má nejspíš pocit, že je to normální. To už se ani nezmiňuju o tom, že spát s někým, kdo je takovým způsobem pod obraz, jako byl Teo v jedné části příběhu, je opravdu hodně morálně na hraně, čehož si naprosto nikdo v knize evidentně není vědom.
Drama je to teda velký, o tom žádná. Hlavně proto, že v podstatě všechny postavy (a hlavně Teo) chytají každou chvíli hysterák kvůli nesmyslům. Pak mají být schopní vypořádat se s opravdovými problémy. Někdo tady psal, že se Teo chová jako hysterická ženská, ale já nevím. Pár hysterek jsem potkala a Teo by měl mít svou vlastní kategorii.
A musím uznat, že určité pocity to ve mně vyvolalo. I když si nejsem jistá, jestli bylo autorovým cílem vyvolat ve čtenáři nutkání začít mlátit hlavou o stůl. Jestli ano, tak gratuluji, měla jsem to nutkání několikrát. Když jsem to dočetla, aspoň jsem několikrát praštila hlavou do polštáře, abych to ze sebe aspoň trochu dostala.
Každopádně to bylo aspoň krátké a dočetla jsem to, takže bych si asi neměla stěžovat :D. Jenom jsem trochu vykolejená, protože jsem čekala erotickou romanci. Místo toho jsem dostala příběh dvou mentálně labilních chlapů, kteří se dají dohromady, aby si vzájemně ještě víc podělali život. Bylo mi jich na konci skoro líto.

2 15.07.2019

Tohle pro mě bylo trochu zklamání. Magnuse mám ráda a tak jsem očekávala, že se mi bude kniha líbit, ale bohužel se žádné nadšení nekonalo. Magnus je stovky let starý a má za sebou velkou spoustu věcí. Jeho příběhy by vydaly za celé kroniky. Přesto těch opravdu silných je v knize pomálu. Většina mi připadala trochu plytká a pro Magnusův život nedůležitá. Jako bych se dozvěděla spoustu o lidech, se kterými se kdy setkal, ale ne o něm samotném. Ve většině povídek si zachovává tu svoji lehkovážnou masku.
Původně jsem si nebyla jistá, proč mě vlastně tolik povídek moc nezaujalo. Došlo mi to až teď, když jsem četla určitou část z Red Scrolls of Magic. Magnus tam mluví o tom, co se stalo s jeho nevlastním otcem, a krátce zmíní třeba i to, jak se setkal s Catarinou. Tohly byly důležité události z jeho života. Jeho flirtování s talířem v Peru mezi ně nepatřily a já netuším, proč by mě to mělo zajímat (nehledě k tomu, že celý ten vtip s tím, jak se Magnus někde opije a jiný mu pak vypráví, co provedl, byl ohraný už když byl v knize poprvé).
Co se tedy týče jednotlivých povídek:

What Really Happened in Peru (1/5):
Je to několik povídek v jedné a nedozvíme se v podstatě nic. Ztráta času

The Runaway Queen (2/5):
Tohle by podle mě bylo lepší jako kniha. Mělo to v sobě dost potenciálu, ale nějak to vyšumělo, jak to bylo krátké a nebyl prostor. Pořád to mělo rezervy, ale aspoň se tam něco dělo.

Vampires, Scones and Edmund Herondale (3/5):
Tohle sice nepochybně byl jeden z důležitějších momentů Magnusova života, protože stál u zrodu Dohody. Bohužel tenhle aspekt je jaksi odsunut do pozadí na úkor jiných věcí. Upřímně by mě docela zajímal vznik Dohod podrobněji. I tak to bylo dobré a mělo to i určitý emocionální náboj.

The Midnight Heir (4/5):
Dostáváme se k jedné z těch lepších povídek. James mě zaujal už v Tales of the Shadowhunter Academy a i když zrovna tohle bylo dost patetické, pořád to bylo zajímavé. Co mi trochu vadilo byl fakt, že tohle není povídka. Je to prolog k sérii, která bude vycházet letos na podzim. Jinak se to opravdu brát nedá, protože tenhle příběh akorát vzbuzuje otázky, ale v podstatě žádné nezodpovídá a nic se nevyřeší.

The Rise of the Hotel Dumort (1/5):
Cokoliv se tady stalo, nevydalo to na samostatnou povídku. Stačily by dva odstavce v nějaké jiné. A k tomu navíc zase není uzavřená. Ta záležitost s Camille se nezodpoví ani v pozdějších povídkách a opravdu pochybuju, že někdy odpověď dostaneme, protože si nemyslím, že by o sérii o Camille byl velký zájem. Upřímně nechápu, proč tam ta povídka byla.

Saving Raphael Santiago (5/5):
Ano! V téhle povídce bylo úplně všechno. Bylo to postavené jako doplnění už existujícího příběhu, bylo to uzavřené a emocionální. Vztah mezi Magnusem a Raphaelem je naprosto skvěle popsaný a dost mě baví. Řekla bych, že tohle pro mě byla asi nejlepší povídka z celé knihy.

The Fall of Hotel Dumort (2,5/5):
Nebylo to tak hrozné jako Rise a nějaký děj to mělo, ale pořád to nebylo nic moc. Upřímně, jak to bylo s hotelem mě v Nástrojích smrti nijak zvlášť nezajímalo. Ani mě vlastně nenapadlo, že by mě to mělo zajímat. A celá ta protidrogová kampaň byla jak z Agathy Christie a ta psala v době, kdy bylo nutné někoho přesvědčovat, že brát drogy není to nejlepší, co se svým životem můžete udělat. Ale zase jsem se úplně nenudila, když jsem to četla.

What to Buy a Shadowhunter Who Has Everything (5/5):
Dobře, u téhle jsem zaujatá :). Děj to nemá, je to spíš taková vtipná epizodka, ale zasmála jsem se a ocenila jsem i narážku na Pekelné stroje. Upřímně, kdyby se nejednalo o vztah s Alecem, asi bych to nehodnotila tak vysoko, ale prostě Alec :D.

The Last Stand of the New York Institute (4/5):
To bylo dobré. Další střípek z minulosti Kruhu, který bychom jinak asi neměli šanci vidět. A ta závěrečná scéna to krásně završila. Pořád to pro mě sice nemělo takový náboj jako ten příběh s Raphaelem, ale stálo to za to.

The Course of True Love (5/5):
To je zase proto, že jsem zaujatá :D. I když upřímně na to, že to asi bylo míněné jako menší odlehčená jednohubka, se tam toho dělo víc, než v jiných povídkách, které se tvářily mnohem akčněji. Kromě toho oceňuju cokoliv, co mi trochu víc poodhalí Aleca jako postavu.

The Voicemail of Magnus Bane (2/5):
Tohle zas nebylo úplně nutné. Kdyby to bylo v delším časovém úseku a nezaměřovalo se to jen na jednu událost, tak by to mohlo být zajímavé, ale takhle to bylo vážně moc. Zezačátku jsem se občas zasmála, ale pak to už začalo být dost trapné a únavné.

2 14.07.2019

Tohle bylo tak nudné, až bych brečela. Postavy chodily a mluvily jako loutky, až jsem občas slyšela v hlavě jejich dialogy naprosto bez emocí, jako by je četl dabér Umučení svatého Šebestiána. Navíc to byl jeden z nejotřesnějších případů insta-love, na které jsem kdy narazila. Takový, že jsem opravdu nevěřícně zírala, jestli to jako autorka myslí vážně. Stmívání hadr.
Ten plot-twist na konci se snažil hrát na emoce, ale nic moc to nezachránilo. Navíc se to dalo čekat. Z toho, jak se autorka pořád vracela k určité věci, bylo vyloženě cítit, kam míří.
Lilarie je asi ten nejstupidnější název země, jaký jsem kdy slyšela. Já chápu, že to má být pohádka, ale tohle už je fakt moc. Mohla to pojmenovat La La Land a znělo by to líp. I když předpokládám, že to by narazila na copyright :D.
Styl psaní jak od 13leté puberťačky (omlouvám se 13letým puberťačkám) už ani neřeším. To nemá smysl.
Odpad nedávám jen proto, že mě to aspoň nenaštvalo. A četlo se to rychle, což je důvod, proč jsem to dočetla. Ale druhý díl už teda fakt ne.

2 20.06.2019

Normálně bych dala 4 hvězdy, protože z hlediska příběhu to bylo dobré a poměrně neotřelé. Ale za ten překlad celá hvězda dolů. Chvílemi jsem si nebyla jistá, jestli to čtu česky nebo anglicky, protože bylo nemožné za těmi neobratnými frázemi nevidět anglický originál. Překladatelka možná anglicky umí (což u překladatelů překvapivě není pravidlem), ale cit pro češtinu nemá.

2 06.04.2019