msjadepaton komentáře u knih

Super! Byla jsem opravdu příjemně překvapená. Napínavá zápletka, hlavní hrdina vyložený sympaťák a poměrně vtipné hlášky (i když mi občas přišlo, že až moc tlačí na pilu).
Docela mě zarazilo, když jsem si až v půlce knihy uvědomila, že vlastně nevím, jak se hlavní postava jmenuje. Je to nezvyklé, ale jen to zdůrazňuje, jak dobře je ta postava napsaná. Jinak o ní totiž víte celkem dost jen na základě toho, jak se chová, a co je vlastně po jménu...
Občas to byla taková akční pohádka o chlápkovi, který zvládne telefonovat a u toho skákat po stolech při hospodské rvačce, ale většinu času se Kopřiva držel v uvěřitelných mezích a i ten konec mi připadal reálný.
Kniha mě rozesmála, donutila mě mračit se na stránky, kroutit hlavou a mumlat "to je debil", ale vzápětí tomu "debilovi" držet všech pět palců. Rozuzlení případu jsem nečekala a celou dobu jsem Kopřivovi skákala na lep u jakékoliv hypotézy.
Ale i když byl ústřední příběh napínavý, asi nejvíc mě stejně bavily ty popisy každodenní policejní práce včetně figurek jako Jakub Arbes, se kterými se musí občas potýkat každý, kdo pracuje s lidmi.
Srážím jednu hvězdičku za to, že snažit se udělat z každé věty hlášku bylo občas trochu na škodu, a také za ty terminátorské sklony hlavního hrdiny. Ale jinak skvělé. Doporučuji.

11 12.09.2016

Možná proto, že už se to z velké části neodehrávalo ve škole, se tady už v podstatě nic, s čím jsem měla problém v prvním díle nevyskytovalo.
Dějově to bylo navíc podstatně zajímavější. Lepší než jednička, která byla spíš romantická. Jsem ráda, že autor u dvojky mířil jinam, protože jsem se docela bála, že to bude jen nastavovaná kaše. Ale nebyla. Celá ta spiklenecká zápletka se mi navíc trefila přímo do vkusu, takže nemůžu jinak, než dát plný počet. Opravdu mě to velice příjemně překvapilo. Nestává se mi často, že by se mi druhý díl líbil víc než první.

9 14.05.2019

Nerozumím srovnávání se Zmizelou ani titulu bestseller a kniha roku 2015. Je to průměrný psychologický thriller s poměrně slabou detektivní zápletkou (slabou proto, že už ve třetině se dá vydedukovat, co se asi stalo). V knize se nevyskytuje jediný normální člověk, všichni lžou a mají buď destruktivní nebo sebedestruktivní tendence.
Světlou stránkou pro mě byla Rachel, což zní šíleně, ale navzdory tomu, jak byla otravná, zajímalo mě jak to s ní bude a jestli se dokáže svým problémům postavit čelem. Musím uznat, že se celkem snažila (místy) a občas jsem jí i docela fandila.
Předpokládám, že kniha se bude hodně lidem jevit jako nudná, vzhledem k tomu, že kromě konce skoro nic nedělo a všechny byť jen trochu napínavé momenty byly napsané tak rozvláčně, že to vlastně vůbec napínavé nebylo. Ke konci (v kontrastu se zbytkem knihy) se sice všechny postavy chovaly, jako by jim bylo všechno úplně jedno, ale možná právě proto měl příběh trochu spád.
Nebyla to celkově vzato žádná katastrofa, ale za výkvět světového thrilleru se to považovat nedá.

9 24.04.2016

Na tuhle sérii jsem málem zapomněla. Nedávno jsem ale viděla pár gifů ze seriálu a zaujalo mě to. Jediné, co bych knize vytkla byl poněkud klišé přístup, co se týče vztahů hlavní hrdinky (větší klišé než milostný trojúhelník snad ani neexistuje). Ale vzhledem k tomu, že je to YA, jsem to měla čekat. Chování postav je celkově hodně předvídatelné, možná tak na dvě výjimky.
Přesto ale knihu hodnotím velmi vysoko. Děj se hýbe a samotná zápletka, která se netýká vztahů Clary (záměrně zdůrazňuji jejích vztahů, protože ty ostatní jsou celkem zajímavé), rozhodně nenudí. Hlášky některých postav mě naprosto odzbrojily a párkrát jsem se v tramvaji musela smát nahlas. Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem a už teď se nemůžu dočkat, až otevřu druhý díl. Tohle opravdu vypadá na skvělou sérii.

Edit 2019: Napodruhé slabší. Asi jsem se od té doby, co jsem to četla poprvé, posunula trochu jinam. Srážím na tři hvězdy.

9 29.03.2016

Můžete vzít všechny knihy o zdraví a dietách od absolventů smyšlených univerzit, vyhodit je a místo toho si dát do knihovny tuhle knihu. Lieberman vám velmi podrobně a velmi srozumitelně (a přitom na vědeckém základě) vysvětlí, na co je vaše tělo adaptováno a co přesně a proč děláme momentálně špatně. Nesnaží se navrhovat nějaké radikální změny ani vás do něčeho nutit, ale řekne vám, jak vaše každodenní činnosti působí na vaše tělo, jestli a jak mu škodí a co s tím můžete případně dělat. Nemoralizuje ani nedramatizuje, což mi bylo na knize velmi sympatické.
Kniha je rozdělená do tří částí. V první autor popisuje vývoj lidského těla od australopitéků až po zemědělskou revoluci. Ve druhé části vysvětluje, co znamenala pro naše tělo zemědělská a průmyslová revoluce a jakým způsobem to ovlivnilo zdraví našich předků. V poslední části se pak zabývá nemocemi, které jsou dnes mnohem častější než u lovců a sběračů (zubní kazy, cukrovka 2. typu, určité typy rakoviny atd.) a vysvětluje proč vznikají a proč, i když se jim dá často zabránit, nás často naše vlastní biologické nastavení vede k tomu, abychom je nechali propuknout a pak teprve léčili jejich příznaky.
Rozhodně je to důležitá kniha, i když poněkud hutně napsaná. Opravdu velmi příjemně mě překvapilo jak je srozumitelná a přitom nemáte pocit, že by autor něco přehnaně zjednodušoval nebo vynechával. Trochu mě zklamalo, že třeba nebyla doplněná o nějaké podrobnější rady, co se týče výživy, protože velká většina nemocí se jí týkala a z knihy, kromě toho, že nemáte jíst velké množství jednoduchých cukrů a naopak přidat vlákninu, moc informací o tom, jak byste se měli stravovat není. Na druhou stranu si na základě téhle knihy uděláte slušnou představu, která se pak dá doplnit jinde, když už máte nějaké základní informace. Zvlášť když nepotřebujete přímo zhubnout, ale spíš chcete prostě jíst zdravě.
Tuhle knihu rozhodně doporučuji!

8 31.01.2017

Alenku jsem chtěla zkusit už dlouho. Po Narnii, kterou jsem četla v šestnácti a naprosto mě uchvátila, jsem doufala, že tohle bude podobný případ. Bohužel, tohle není Narnie. Ani mi to nepřipadá jako dětská kniha. Spíš mi to připadalo jako surrealistická psychologická studie dětské mysli. Nebo jako halucinace totálně sjetého člověka.
Je to v podstatě stále stejná epizoda opakovaná do omrzení. Alenka se zvětší nebo zmenší, Alenka potká nějakou výstřední postavu, Alenka naváže s postavou rozhovor, Alenka jde dál... Jediná z postav, která mě skutečně zaujala byla kočka Šklíba. Za ni a za to, že mě některé části lehce pobavily dávám dvě hvězdičky. Jinak je to na mě prostě příliš abstraktní. Většinu času jsem buď zmateně kroutila hlavou nebo nevěřícně hleděla na stránky a přemýšlela, jestli si ze mě autor dělá legraci.
Mám prostě ráda výpravnější věci. A pokud už kniha nemá klasický příběh, chci, aby alespoň měla nějaký hlubší smysl, něco, co bych v něm mohla hledat. Tady jsem hledala marně. Bylo to barevné, hlasité a pokud v tom byl nějaký hlubší smysl, byl tou diskotékou zcela přehlušen. Brzy jsem se začala nudit a i když byl příběh krátký, připadalo mi jako věčnost, než jsem ho přečetla.
Bohužel, tohle nemůžu hodnotit nijak kladně. Možná bych měla zkusit anglický originál. Je možné, že právě v překladu je skryto jádro pudla, ale uvidíme.

8 25.09.2016

Nečekala jsem od toho vzhledem k žánru vůbec nic, ale docela pozitivně mě překvapila. Už samotný koncept knihy je v tomhle žánru docela originální, i když jsem měla při čtení mnohdy pocit, že co autorka nabrala na originalitě konceptem a celkem i hlavní hrdinkou (která překvapivě není uťápnutá panna, jak je v těchto knihách zvykem, ale docela holka od rány se zkušenostmi), potřebovala si nutně vynahradit na všem ostatním. Ledabylá výmluva na to, aby se nějak rozjel děj a pak už rychle k erotickým scénám. Samozřejmě všichni ti chlapi jsou strašně sexy a hlavně s velkým nádobím a sotva se hrdinky dotknou roztřesou se jí okamžitě kolena. Absolutně nezáleží na tom, jak se chovají nebo co říkají, hlavně že mají vypracované tělo s vybavením pornoherce. To bych ale asi kritizovat neměla, protože to je prostě součást žánru.
Další věc je, že ze tří klientů je jeden Francouz a jeden Ital, přičemž jsem docela zírala, kolik národních stereotypů do nich autorka dokázala vecpat.
Kniha měla chvílemi přesah do nechtěné komedie, kterou pravděpodobně způsobil překlad, ze kterého jsem měla dojem, že ho dělala třináctiletá holka. Překvapivě se mi nezdálo, že by překladatelka měla problém s angličtinou (která tedy u podobných dílek bývá dost nenáročná), ale s češtinou. Spousta slovních obratů byla kostrbatá a nepřirozená, ovšem hotovým ternem byl překlad právě erotických scén, u kterých jsem měla nutkání se nahlas smát.
Na druhé straně měla kniha pozitivní stránky, které mě donutily dát jí průměrné hodnocení.
Jednak se mi líbilo, že se hlavní hrdinka dostává s každým klientem do nového prostředí, které ji nějakým způsobem ovlivňuje a hlavně ona ovlivňuje lidi kolem sebe a to ne jen své klienty. Samozřejmě je naprosto dokonalá a inspiruje každého, komu přijde do cesty, ale to se v tomhle žánru tak nějak předpokládá a mně se docela líbílo jakým způsobem to bylo zpracované. Jistě, pořád je to de facto příběh o prostitutce, ale já jsem měla vždycky docela ráda Pretty Woman :).
I tak bych možná dala pouze dvě hvězdy, kdyby nebylo třetího klienta. Březen mě naprosto nadchl a dokonce jsem kvůli tomu přejela zastávku, protože jsem vůbec nevnímala nic jiného. O březnu bych si klidně přečetla mnohem delší knihu než byla tahle celá, i když to byl vlastně neuvěřitelný slaďák. Ale i tak jsem se u toho konce zubila tak, až jsem z toho slzela. Samotný březnový příběh by si u mě mimochodem pravděpodobně vysloužil plné hodnocení, protože jsem prostě měkkota.
Celkově to tak nějak vychází na takový průměr. Ve svém žánru možná lehký nadprůměr, i když zase tolik jsem jich, pravda, nečetla. Na druhý díl se asi podívám, ale nevím, jestli dokážu přečíst celou sérii.

7 15.01.2017

"Září: Je zádumčivý. Říjen: Je zádumčivý. Listopad: Přinesl do školy benzín. Únor: Je zádumčivý. Duben: Přinesl do školy sirky. Květen: Navádí Kuncovou, aby zítra nechodila do školy. Zbytek třídní knihy je bohužel ohořelý."

"Kdo je tady nejstarší, kdo je tady nejstarší!" křičel jedenasedmdesátiletý Strauss a tloukl o stůl svým občanským průkazem.

"Víte, koho máte před sebou? Sprostého vraha!" "No dovolte." "Přinejmenším sprostého podezřelého."

Jedna z mých nejoblíbenějších Cimrmanových her. Hlášky z ní bych mohla opakovat donekonečna. Jako dítě jsem zbožňovala detektivky a tahle hra za to nejspíš trochu mohla. Skvělý je i film Rozpuštěný a vypuštěný, který úderné duo Trachta-Hlaváček reprezentuje na televizních obrazovkách. Ačkoliv největšími hrdinkami filmu jsou samozřejmě kachny :).

7 25.09.2016

Je rozhodně potřeba, aby byla na trhu kniha, která bude na toto téma vyvolávat diskuze, a aby to fungovalo, musí být trochu kontroverzní. Spitzer toho zřejmě dosáhl, ale rozhodně doporučuji číst tuto knihu s jistým odstupem.
Pokud očekáváte nezujatou, odbornou studii, ani tuto knihu neberte do ruky. Spitzer se sice celou dobu tváří jako odborník, ale nechová se tak. Už na samém začátku stojí jasně proti všem digitálním médiím, aniž by se snažil maskovat fakt, že s nimi příliš nepracuje (naopak to prezentuje jako výhodu). Celá kniha je pak v podstatě pouze výčet různých studií, které jeho názor podporují. Protiargumenty neexistují, pokud je nemůže obratem vyvrátit. Člověk by si myslel, že v televizi se vysílají pomalu pouze reklamy a Teletubbies a počítačové hry existují pouze ve formě vesmírných a jiných stříleček.
V mnoha bodech se se Spitzerem dá souhlasit, ale pouze výjimečně to jde bez výhrady. Z knihy si nejspíš pár věcí odnesu, ale celkově mě svým postojem nepřesvědčil. Na stromy se kvůli němu nevrátíme.

7 07.03.2016

Upřímně jsem od toho čekala víc, i když možná jsem to jen četla ve špatném období. Srovnání s Harrym Potterem mi přijde naprosto zcestné. Je to samozřejmě reklama, ale nutí mě to přemýšlet, jestli Diana Gabaldon tuhle knihu vážně četla nebo jí jen dali anotaci a požádali jí, aby napsala nějaký reklamní text. Popřípadě, jestli četla Harryho Pottera.
Líbil se mi svět, který Aaronovitch na pozadí Londýna vytvořil a jak občas zacházel do detailů (i když bohužel natolik, že to zpomalovalo děj - chtělo by to najít rovnováhu). Všechny linie příběhu byly sami o sobě velice zajímavé jenže většinu knihy zabíral popis světa. Jistě, u prvního dílu tu něco takového být musí a já mám v tomhle ohledu poněkud vyšší toleranci, ale tohle bylo trochu moc. Děj se v tom trochu topil. Asi bych to podala tak, že Peter Grant byl opravdu hodně ukecanej a ne vždy to bylo k dobru. Na to, kolik tam bylo mrtvol se toho vážně moc nestalo.
Dalším minusem byly vedlejší postavy (tedy všechny kromě Petera), ke kterým jsem si nedokázala vytvořit žádný (ani negativní) vztah. Prostě mě nijak zvlášť nezajímalo, co se s nimi stane. Bonus bych dala za to, že Peter není běloch a i když to na příběh nijak velký vliv nemá, není to zamluvené. Klišé se tam v tomhle směru sice našla, ale nepřišlo mi to nijak hrozné.
Po druhém dílu minimálně ještě sáhnu, ale pokud se nezlepší poměr mezi "telling" a "showing", zvlášť co se týče odhalování nadpřirozeného světa, nechám třetí už být.
Na závěr, abych jen nekritizovala, ještě vyzdvihnu Peterovu snahu o propojení magie a vědy. To byly opravdu skvělé části a pokud v tom bude pokračovat, těším se na výsledky. Oceňuji i to, že hlavní hrdina nebyl v pozici blbého, aby se mohlo vysvětlovat čtenáři. Naopak byl evidentně opravdu inteligentní a dokázat přispět do debaty i o tématech, o kterých toho moc nevěděl.
Překlad se také celkem povedl. Jediné, na co jsem narazila byl překlad fráze "Keep Calm and Carry On", kterou bych přeložila maximálně v závorce, protože v překladu se naprosto ztrácí veškeré historické a kulturní pozadí, které ta fráze má. A neřekla bych, že ji Češi neznají. Jinak ale kulturní narážky v knize na jedničku.
Takže prostě půl na půl. Nebylo to špatné, ale mělo to až moc much na to, abych to hodnotila víc než třemi hvězdami.

6 04.08.2017

V podstatě jde víceméně o klišé. Knihy s LGBTQ tematikou, ze kterých by se člověku nechtělo umřít jsou u nás ještě pořád dost v začátcích. I v zahraničí donedávna vládla představa, že správný příběh o gayích by měl končit tragicky, nejlépe smrtí jednoho nebo obou hlavních hrdinů. Od toho se teď naštěstí upouští. Tahle kniha ale není první a s originalitou si moc netyká.
ALE!
Abych byla upřímná, nejsem z lidí, co by lpěli na originalitě. Pokud je klišé zpracováno dobře, tak aby mě to bavilo a nebylo to příliš předvídatelné, není to pro mě problém. A tahle kniha byla naprosto skvělá.
Je to jedna z těch, kterou jsem teď zavřela, ale mám nutkání si ji přečíst znovu, už jenom proto, že při prvním čtení jsem potřebovala tak nutně vědět, kdo je Blue, že jsem si ji pořádně neužila. Snažila jsem se číst co nejrychleji, hledat vodítka a moc jsem se nesoustředila na zbytek příběhu. Musím říct, že jsem si většinu knihy myslela, že Blue je úplně někdo jiný, ale tenhle člověk mě také párkrát napadl. Takže předvídatelná ta kniha není, dokonce i když s odhodláním hodným Dr. House podezříváte každého, kdo se v příběhu byť jen mihne.
Simon je skvělá postava, o které je radost číst. A navíc musím ocenit, že navzdory oblíbenému trendu, se v knize hojně vyskytovali Simonovi rodiče (kteří se dokonce chovali jako rodiče, i když trochu výstřední), sestry (které nesloužily jen k tomu, aby si měl hrdina na co stěžovat) a přátelé (více, než jeden nejlepší kamarád, který dělá křoví a trousí vtipné hlášky + přátelé různého pohlaví a barvy pleti, kteří mají vlastní osobnost). To už nemluvím o tom, že ještě před pár lety by byl tenhle příběh vyprávěný z pohledu Abby, Nicka nebo Ley a Simon by byl tím nejlepším kamarádem, který dělá křoví a trousí vtipné hlášky.
A způsob, jakým kniha citlivě komentovala diverzitu v dnešní společnosti (proč je heterosexualita a bílá barva pleti považována za normální a všechno ostatní je odchylka) byl na jedničku.
Možná, na prvních pár stránkách jsem měla trochu potíže se do knihy vžít, ale to opravdu netrvalo dlouho. Pak už jsem ji doslova hltala. Prostě nemůžu hodnotit jinak než plným počtem hvězdiček.

6 08.04.2017

"Otevřel si hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi."
Cimrmany jsem poslouchala od malička místo pohádek na dobrou noc. Byly doby, kdy jsem je znala všechny nazpaměť. Hospodu na mýtince zase moc často nevyhledávám, mám raději jiné hry. U Hospody mě vlastně nejvíc bavil seminář, i když jsem se nedávno dočkala velkého zklamání, když jsem zjistila, že to, co jsem celá léta slyšela jako "a ráno skutečně došlo k vraždě" je ve skutečnosti "a ráno skutečně došlo k dražbě", čímž jsem se ochudila o svůj oblíbený vtip :). Být Padevětem, napíšu nové Přetržené dítě.

6 25.09.2016

Podle toho, jak byla tahle kniha v zahraničí vyzdvihovaná, jsem od toho čekala mnohem víc. Bohužel jsem dostala méně než průměrnou fantasy, ale vzhledem k tomu, že je to YA, přimhouřím oko.
Přes co jsem se nemohla přenést bylo, že víc než politika a rozpolcenost hlavní hrdinky mezi povinností a touhou po svobodě se tu řeší její milostný život. Vybere si toho či onoho, kdo vlastně ten její vyvolený je? Je to princ nebo nájemný vrah? To, že čtenář tohle dlouho neví byla ze strany autorky snad jediná snaha o originalitu, kterou jsem v tomhle tématu zaznamenala. Jinak je milostný trojúhelník i v tomhle případě klišé za klišé a ne v dobrém slova smyslu.
Nehledě k tomu, že "insta-love", která se tu odehrávala činila celou tu zápletku poněkud slabou a nakonec to vypadalo, že jediný důvod, proč vrah Liu nezabil bylo, aby mohla autorka mátnout čtenáře ohledně jeho totožnosti. Jakkoliv se autorka později snažila o důvěryhodné vysvětlení, vůbec se jí nedařilo mě přesvědčit, že by se to vůbec mohlo stát. A to je prostě špatně.
Na druhou stranu má tahle kniha několik věcí, za které si zaslouží tři hvězdičky. Hlavní postava, pokud zrovna nešlo o kluka, byla překvapivě sympatická, zajímavá a inteligentní. Měla slabé i silné stránky a její jazyková schopnost byla popsána celkem uvěřitelně. V průběhu celé knihy měla momenty, kdy mě skutečně zajímalo co udělá a jak bude reagovat. Některé emocionální scény byly vylíčené tak brilantně, že mě rozbrečely. Částečně kvůli tomu co se odehrávalo a částečně proto, že mi bylo líto, že autorka místo podobných scén tak často plýtvá svým umem na plytké scény o milostném trojúhelníku.
Posledních několik stránek mělo takový spád a sílu, že rozhodně musím sáhnout po dalším dílu. Asi si počkám až vyjde, protože tak nadšená, abych ho sháněla v angličtině nejsem. Přece jen, to bylo tak posledních 10 stran v knize, která jich měla přes 350. Ale dalo mi to důvod věřit, že možná nebude druhý díl tak příšerně natahovaný a bude obsahovat víc scén, kde budu schopná ocenit autorčin krásný styl psaní (i přes pathos, ke kterému občas sklouzávala).
Kromě toho se mi líbilo, jak je společnost převrácená vzhledem k tomu, na co jsme zvyklí a právo prvorozeného mají ženy. Ačkoliv je to bohužel dotažené jen napůl cesty, čímž vznikají určité nesrovnalosti.
To se týká i náboženství. Zpočátku jsem si kvůli určitým výrazům myslela, že jde o křesťanství, ale později se ukázalo, že autorka pravděpodobně převzala jen pár slov. Nevím, jestli neznala jejich etymologii a nedošlo jí, že v tomhle prostředí neměla z čeho se vyvinout nebo je to schválně. Pokud je to schválně, tak by to poukazovalo k jedné teorii, kterou jsem si díky určitým náznakům o tom světě vybudovala. Totiž to, že možná nejde úplně o fantasy, ale spíš o sci-fi. Je to ale trochu chabá teorie, vzhledem k tomu, že bylo téměř nemožné se v tom prostředí zorientovat. Zvířata a rostliny z několika podnebných pásů se vyskytují na stejném místě. Při putování jsou napřed v poušti, pak ve stepi a pak v lese, aniž by měl čtenář čas se nějak rozkoukat.
Dopadlo to tak, že téměř ke všemu, co se mi na knize líbilo jsem měla zároveň i vážné výhrady. Nakonec se to vyvážilo tak, že jsou to tři hvězdy. Pozitivní na tom je, že mám zájem o další díl, což by se nestalo, kdyby kniha byla vyloženě špatná. Spíš se je autorka nakazila několika nešťastnými trendy, které v žánru YA kolují a přes všechnu snahu o originalitu se prostě nedokázala odpoutat od klišé tohoto žánru. Takže ne, originální to nebylo, ale bylo to čtivé a překvapivě dobře napsané.

5 03.07.2017

Nebudu kvůli věku autorky chodit kolem horké kaše. Tohle je u mě špatná kniha.
Nejhorší na tom je, že určitý potenciál tam byl. Právě proto byla podle mě velká chyba tuhle amatérskou práci zveřejňovat. Autorka se mohla v klidu vypsat a za pár let vydat knihu, která by mohla mít úroveň. Takhle jí ale jako případné budoucí spisovatelce bude vidět až do kuchyně.
Mám problém jmenovat vůbec něco, co na tom nebylo špatně. Možná některé z těch nápadů. Bohužel, autorka nemá filtr a tak to dopadlo, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Hodila tam všechno, co se jí líbilo. Ve výsledku tu máme miš-maš. Útlá knížka přecpaná tolika nápady, že člověk aby ty dobré hledal s lupou.
Styl nebyl úplně marný, ale autorka má hodně na čem pracovat. Postavy nepropracované, přehršel jmen a popis postav, které nebyly důležité, střídání pohledů postav způsobem, který čtenáře ruší od čtení. Autorka vždycky něco nakousla a honem dál, u ničeho se nezastavila a dokonce i důležité scény byly odbyté tak rychle, že si jich člověk téměř nevšiml. Uprostřed knihy najednou naprostá změna žánru a na konci mix několika žánrů. To sice nemusí být chyba, ale něco takového si mohou dovolit jen opravdu vypsaní autoři, aby to fungovalo.
Občas byl děj zcela evidentně uměle řízený k určitým situacím bez ohledu na logiku děje nebo chování postav. Jindy zase v knize zůstaly scény, které nebyly nijak podstatné ani pro děj ani pro vývoj postav ani pro nic jiného.
Dialogy zněly prkenně a nereálně, navíc přetékaly klišé. Postavy mluvily všechny stejně a chovaly se všechny stejně - jako třináctiletá holka. Děj ubíhal poměrně plynule, ale tolik věcí v něm nedávalo smysl, že bych o tom mohla napsat diplomku. Jeden příklad za všechny: Thomas, spořádaný policista, chytí při činu nájemného vraha, který zabil nespočet lidí, ale místo, aby ho zatkl, si ho pozve k sobě domů! Aby bydlel s ním a s jeho rodinou!
A to je prosím něco, o čem se dočtete už v anotaci.
Že se děj odehrával v USA (jakkoliv mě to štvalo), že nebylo využito potenciálu paralelních světů nebo fakt, že hlavní postava byla nereálně talentovaná úplně ve všem jsou už jen maličkosti.
Abych byla férová, kritika, kterou jsem viděla ohledně slavení Vánoc nebyla úplně na místě (autorka zdůraznila, že je to tam nezvyklé) a ani ta teleportace mi nepřišla jako až takový problém.
Co mi ale hodně vadilo bylo, že svět v knize nemá žádné hranice. Žádná omezení ani pravidla. Pro žánr sci-fi a fantasy je příznačné, že vždycky existuje nějaké ale. Jsou tu jasně stanovené mantinely a právě ty jsou často zdrojem nebo nedílnou součástí konfliktu v tomto žánru. Není to tak, že "dokonce i fantasy" má nějaká pravidla. Žádné "dokonce" není. Fantasy, jejíž svět není omezený pravidly, není dobrá fantasy. V Osmi světech téměř žádná omezení neexistují.
Stejně starým dětem se kniha asi líbit bude. Dobře si vzpomínám, že v tom věku jsem měla podobné fantazie a ráda si hrála na agenty a na mimozemšťany. Já nejsem cílovka, ale je spousta knih, u kterých to nevadí. Tady je ovšem ta cílová skupina tak úzce omezená, že opravdu nemělo smysl knihu vydávat.

5 13.09.2016

Není to špatná kniha, ale asi jsem tam hledala něco, co tam nebylo. Milé počtení, které neurazí a v určitých částech dojme. Bohužel mi připadalo, že je tam dost hluchých míst a že by autor udělal lépe, kdyby napsal spíš delší článek než celou knihu. Takhle mi to připadalo zbytečně roztažené. Zážitek s krávou skoro na tři strany, i když se vůbec nic nestalo, to je přece jenom trochu moc. Na druhou stranu tam byly epizody, které byly vážně zajímavé, jako například Diego, gaučové nebo úvodní záchrana tučňáka. A musím uznat, že Juan Salvado byl opravdu roztomilý. Ve výsledku je to takový průměr.

5 12.07.2016

Kdybych mě tolik nezajímali Kit a Ty a možná částečně Kieran a teď už i Diana a ty epizodní role postav z ostatních knih, tak to nedočtu. I tak jsem to málem vzdala, ale říkala jsem si, že budu muset tuhle sérii znát kvůli té budoucí, kde budou Kit a Ty hlavní postavy.
Ten konec to trochu napravil. Alespoň se tam něco dělo a bylo tam pár zajímavých odhalení. Každopádně je ale tahle série zatím bezkonkurenčně nejslabší. Ta politická zápletka je docela dobrá, ale bohužel je pohřbená pod spoustou mnohem méně zajímavých věcí. Julian a Emma už ve své nezajímavosti směle konkurují Clary a Jaceovi a jestli je v příští knize uvidíme pohromadě (což tak zatím trochu vypadá), tak to bude hotová olympiáda v tom, kdo mě dokáže dřív uspat.
To neuvěřitelné množství postav se ani po druhém díle nijak výrazně nezredukovalo. Vlastně vůbec, protože za ty, kterých jsme se zbavili, nastoupily postavy jiné. Jen doufám, že třetí díl nepůjde ve stopách Města nebeského ohně, kde se v prvních třech čtvrtinách nic nedělo. U tak dlouhé knihy už bych to asi znovu nedala.

4 26.08.2019

Tohle jsem opravdu nečekala. Slyšela jsem o Riordanovi hodně, hlavně ve spojitosti s Percy Jacksonem, ale nikdy jsem od něj nic nečetla. A to byla chyba.
Za prvé to bylo velmi vtipné, i když předpokládám, že ten humor nemusí sedět každému a občas to možná bylo až příliš přestřelené, ale to asi spíš kvůli tomu, že je to pro mladší čtenáře.
A ta různorodost postav i to, že jejich odlišnost má jasné dopady a omezení, to je upřímně řečeno víc, než najdete ve spoustě knihách pro dospělé.

4 08.07.2019

Pořád mi připadá, že by Elle Kennedy udělala líp, kdyby psala sama. Off-Campus byla skvělá série hlavně proto, že se vyhnula některým rádoby romantickým klišé, které moc nemusím a dokonce na ně v některých případech narážela, takže bylo jasné, že to bylo záměrné. Papírová princezna v tomhle směru pohořela. Hodnej kluk je o něco málo lepší. Zaokrouhluji 3,5 hvězdičky nahoru hlavně za čtivost a proto, že je to pořád to lepší, co lze v tomto žánru najít. A já jsem k tomu kritická hlavně kvůli těm klišé, o kterých vím, že je má spousta jiných čtenářek naopak ráda, i když nechápu proč (nebrat ne jako odpověď mi například přestalo připadat sexy už v pubertě).
Jinak je to ale příjemné, lehké čtení. Jsem kritická spíš proto, že vím, že Elle Kennedy má na víc.

4 13.11.2018

První díl byl rozhodně lepší, ale ani tohle mi nepřišlo špatné. Byla jsem upřímně nadšená, že se tam neřešily nějaké ex-přítelkyně, žárlivost nebo podobné věci, kterými je tenhle žánr prolezlý. Naopak byl Ellin vztah s Brianem její největší jistotou, takže anotace je úplně mimo. Tu psal nejspíš někdo, kdo tu knihu nečetl a jen předpokládal, že o to tam půjde.
Je to hlavně o Ellině vztahu sama k sobě a o tom, jak má přijmout sama sebe a najít své místo v šíleném světě, ve kterém se ocitla díky vztahu s Brianem. A také o jejím vztahu s rodinou.
To, co se týkalo Hollywoodu a Ellina pracovního života, bylo to až absurdně přestřelené, ale zbytek mi připadal celkem věrohodný (v rámci žánru). Její rodinné vztahy a její psychické a fyzické zdraví především. To jsem ocenila.
Brian je Brian. Potěšilo mě, že se vyhnul typickým charakteristikám dokonalých mužů - nebyl to úplný blbec a nezacházel s Ellou jako s kusem hadru. To považuji v romantických knížkách téměř za zázrak. Většinou na chování těch chlapů nic romantického nevidím, ale Brian byl v tomhle směru napsaný celkem dobře.
O trojce nic nevím, ale pokud bude, minimálně do ní nahlédnu. O téhle knize jsem si taky myslela, že už k tomu příběhu nemůže dodat víc než zbytečné drama, ale bylo to celkem příjemné překvapení.

4 16.06.2018

Byla jsem hodně na vážkách jestli nedat jen 4 hvězdy, ale nakonec to opravdu skončilo mezi. 4,5 a já vždycky zaokrouhluji nahoru.
Kniha rozhodně nebyla dokonalá a plné hodnocení jsem dala hlavně díky tomu konci, který mě opravdu držel přilepenou u stránek a věci, které mě původně rušily od čtení jsem už moc nevnímala.
Asi můj největší problém byl styl. Nevím, kolik je autorovi let, ale takhle já jsem psala v těch šestnácti, když jsem se ve slohovce snažila být poetická. Výsledek zněl spíš pompézně. Možná bych to dokázala přehlédnout, kdyby se tenhle styl nepřenášel i do přímých řečí. Většina postav v knize mluvila jako kdyby si předčítali ze scénáře. Především Daniel. Určitá stylizace dialogů je samozřejmě nutná. Nikdy přesně nevystihnete jak lidé skutečně mluví. Ale čím více se vzdálíte od reality, tím více riskujete, že utrpí opravdovost postav. A Muffin a čaj se v tomhle směru od reality vzdaluje značně.
Něco podobného udělal Benjamin Alire Sáenz v Aristotelovi a Dantovi (což je mimochodem kniha, která je téhle mnohem blíž než Simon), ale tam ta stylizace dávala smysl v celkovém ladění knihy do takové filozofické úvahy. Z Addaira jsem cítila snahu se tomu přiblížit, ale úplně se to nepovedlo.
Další věc, která mi trochu vadila bylo, že na to, jak se mluví o tom, že je to konečně z českého prostředí, tak mi to moc české nepřišlo. Škola v knize byl hybrid mezi britským internátem a americkou střední školou. Dokonce i co se týkalo textu, musela jsem si často připomínat, že to není překlad z angličtiny. Některé věty a výrazy mi přišly jako neobratně přeložené anglicismy.
Člověk by řekl, že po takové kritice přece nemůžu dát něčemu pět hvězd. Možná to časem snížím na čtyři, ale i tak musím hodnotit vysoko, protože přes všechny chyby se autorovi podařilo napsat příběh, který člověka chytí za srdce. Radujete se, vzdycháte, jste naštvaní nebo pláčete přesně na těch správných místech. Knížka je přesně tak naivní, aby člověku dovolila se zasnít, ale zároveň ne tak naivní, aby byla neuvěřitelná. Simon se mi líbil víc, Aristoteles a Dante se mi líbil víc, ale Muffin a čaj se mi přesto líbil opravdu hodně. Jsem ráda, že v tomhle případě není nutné přehánět, aby se kniha alespoň přiblížila svým světovým konkurentům. Není nutné zdůrazňovat, že je česká (zvlášť, když to vyvolává očekávání, která v mém případě kniha nesplnila). Myslím, že dokáže stát sama o sobě bez takových berliček.

4 11.03.2018