MP17 komentáře u knih
S přehledem nejslabší Minier. Příběh se rozjížděl jak Ikarus do prudkého kopce, kniha mě začala opravdu bavit až někde kolem poloviny, to se mi u tohoto autora běžně neděje. Závěr tak nějak také vyšuměl, takže celkově dost rozpačitý dojem. Možná by tento příběh dobře fungoval zfilmovaný, ale jako knižní zpracování maximálně průměr.
Existuje vůbec nějaký autor (fantasy žánru), který by psal stále takto šablonovitě a přitom jeho knihy tím vůbec nijak neutrpí? Model jak z nějaké RPG hry v prostředí Forgotten Realms (hlavní hrdina, k němu banda bojovníků) je zde opět zachován a i zde nalezneme spoustu zajímavých hrdinů s vlastní zajímavou historií a různými vlastními záměry. Nejzábavnější byly kapitoly s Kiatzanem, škoda, že lidé z této země hráli v Gemmellových knihách většinou jen vedlejší role.
Drussa mám, z těch několika hlavních hrdinů Gemmellových románů, asi nejméně v oblibě, moc mi nesedí ta jeho jednoduchost (bez urážky) a zjevná láska k násilí. Ovšem tato kniha je prostě klasikou (společně s Tulákem), která Gemmella tak nějak definuje. Tři příběhy v jedné knize, spousta zajímavých vedlejších postav, to vše na pozadí zrození legendy o Velikém se sekerou.
Rigantskou ságu načal David Gemmell stejně impozantně jako tu Drenajskou. Svět Rigantů je takovou zajímavou variací na reálném pozadí keltské historie, hlasem Morrigu to Gemmell v následujícím díle otevřeně přiznává. Proti Drenajskému světu je zde vše takové víc lidské, není to tak brutální, víc se tu řeší psychologie jednotlivých postav, rodinné vztahy a hlavní hrdinové si tolik nelibují v zabíjení, to se mi prostě líbí.
Úvodní povídka navnadila moc, stejně tak následná epizoda s kancem, ale jakmile se počalo válčit a bojovat, stala se kniha trošku monotonní. Bitva, už to vypadá, že jsme v háji, vyvoláme bohy, už to vypadá, že jsme vyhráli, oni povolají bohy, zas to vypadá, že jsme v háji, vyvoláme bohy... :)
Kvalitní detektivka ze staré školy. Bude mi někdo věřit, že mě ten vrah v průběhu knihy také napadl jako jedna z možností?
Kniha není kdovíjak objevná, většina faktů je již známá z tisku, nicméně jako souhrn všech takových informací to funguje dobře. Je těžké uvěřit, že se opravdu jedná o (nepříjemnou) realitu.
První z knih ze ságy o Tulákovi. Skvělé jsou pasáže, ve kterých autor rozebírá psychické rozpoložení hlavního hrdiny, jeho nekončící vnitřní zápolení dobré a temné stránky jeho povahy. I zde je obsažený klasický Gemmellův prvek, tzn. celá kniha směřuje k velké rozhodující bitvě "nějaké války", zde je to ale použito pouze coby pozadí hlavního děje.
Detektivní zápletka odlišuje od ostatních knížek holešovické party, ale pořád je to zábava.
Jako malý jsem měl tuto knihu rád, byla plná strašidelných příběhů a obrázků. Jako dospělému už mi ale poněkud vadí (při čtení dětem) ten oblíbený mustr hloupého Ivánka, který se promění v bohatýra a ožení se překrásnou Vasilisou, či Marjou Morevnou.
Pro čtení dětem jedna z nejlepších pohádkových knížek - pohádky jsou svižné, vtipné a většinou nějakým způsobem morálně poučné. Díky většímu fontu se lépe čtou i dětem samotným a kresby pana Borna jsou (jako vždy) skvělé.
Uspěchaný životopis, spíchnutý horkou jehlou. "Autor" není schopný udržet vlákno, skáče se napříč tématy a v čase. Není to ukočírované a působí to dost zmateně. Jakmile se musím do četby nutit, nemohu té knize dát dobré hodnocení.
Sipstrassi ságu vnímám jako nějaký bizarní literární experiment, podivné mixování všeobecně známých bájí a mýtů s reálnými dějinami a to vše zasazené do fantasy prostředí. Není to tak špatné, hlavně začátek, byť klišovitý, je docela slibný, ale jak vstoupí na scénu bohové, poněkud tomu dojde dech.
První kniha se Sigarni byla dost slabota, ale tady je to Gemmell opět v plné formě. Úplně nejsilnější jsou jen ty pasáže samotného horalského života, kdy se ještě neválčí. Ale to ostatně platí i pro Rigantskou ságu.
Jaký byl pan Lír herec, taková je i kniha jeho vzpomínek. Noblesní humor, nevtíravé vyprávění a úsporný počet stránek, přesně v intencích toho, kolik dostával pan Lír času ve filmech.
Zdání ale může klamat, filmová tvorba byla v jeho případě sice poněkud skromnější, prakticky bez hlavní role, nicméně pro tuzemskou divadelní scénu byl Jiří Lír zjevně důležitou osobou.
Začátek se rozjížděl trochu pomaleji (proložil jsem ho Saturninem), ale pak už se vše rozjelo vysokým tempem a vůbec se mi nechtělo vystupovat. Rozumně stupňované napětí, dlouhou dobu nejasný hlavní záporák a nakonec i dobře zvládnutý závěr.
Pokud bych měl srovnávat, tak řadím knihu nepatrně za Mráz od Miniera a zároveň na celé čáře poráží Dívku ve vlaku a Vdovu.
Novou detektivní JKR snad ani nebudu zkoušet...
Nebylo to úplně špatné, ale rozjíždělo se to jako Ikarus. Kdo si tyto autobusy nepamatuje, šlo o starou "harmoniku", která prakticky nikdy nejela plynule, ale pořád se muselo řadit a cestující měl dojem, že už ten autobus mele z posledního, hlavně když přišel kopec...
Za celou dobu se člověk vůbec nedostal nějak víc dovnitř celého děje, o postavách toho moc nevěděl a na závěr už jich tam bylo tolik, že by možná bylo lepší si je psát stranou a uvádět k nim popisky, aby se do toho jeden nezamotal.
Klišovité označení "poctivě odvedená práce" zde bude sedět asi nejlépe.
Jestli "Amnézii" někdo zfilmuje, mohlo by to mít předpoklady k tomu, aby to bylo lepší než předloha. Dokážu si to představit.
Příjemná a oddychová historická fantasy. Příběh není kdovíjak sofistikovaný, ale ústřední duo výrazných sympaťáků v klidu utáhne celou knihu.
Četl jsem slovenskou (autorem vlastnoručně podepsanou!) verzi a byla to velmi zajímavá četba, budu v tom pokračovat.