MorbidCuriosity komentáře u knih

Tahle kniha mě doslova okouzlila. Žádný problém se začtením a musela jsem se nutit a to hodně dlouho, abych přestala číst a šla spát, abych byla schopná ráno vstát do práce. (Ve finále se mi díky té knize podařilo si lehce obrátit spací režim... -_- :D)
Divergence se četla velmi snadno, příjemně, nic mi nepřišlo zbytečně přehnané - nemám ráda, když se emoce zbytečně zveličují, odvaha nafukuje a ze zakoukání se se dělá tzv. V(elká)S(větová)L(áska). Je to psané tak, že se neustále něco děje a člověku zvědavost nedá a nakonec si stejně řekne "tak ještě jednu kapitolu"... A řekne si to několikrát, ačkoliv chtěl už knihu položit :D
Nápad to má úžasný, moc se mi líbí rozdělení frakcí a celkový průběh příběhu.
Bohužel mě mrzí, že jsem téměř na konci knihy druhé a to samé rozhodně nemůžu říct o ní...

4 02.01.2015

K téhle knize nemá smysl se moc rozepisovat. Já jsem pro každou srandu a parodie (ty povedené) s radostí uvítám, ale tohle bylo zkrátka a dobře trapné.

Bajky jsou víceméně povinnou výbavou každého fanouška Harryho Pottera. Sami o sobě nejsou ničím zajímavé ani důležité, jsou to zkrátka pohádky pro malé čaroděje a většina z nás už je na ně moc velká. Nejdůležitějším příběhem je samozřejmě Příběh tří bratří vysvětlující co jsou to Relikvie smrti a proč je o ně takový zájem ze strany Voldemorta, který nám ovšem Hermiona přečetla už v Relikviích.
Nejvíce se mi na té knize líbí to, že vůbec existuje. Že si Rowlingová dala tu práci, aby vytvořila i tyto detaily ke knihám o Harry Potterovi. Líbí se mi i Brumbálovy poznámky k jednotlivým příběhům, které vytahují z každého příběhu to nejdůležitější do života. Myslím, že většina lidí, co sérii četla, je dostatečně inteligentní a tyto poznámky až tak úplně nepotřebuje, ale je to další obdivuhodný detail od Rowlingové.
Ale jak jsem již řekla, nejedná se o nic, bez čeho by se člověk neobešel a na jednu stranu jsem i ráda, že se jedná o čtení pouze na cca půl hodinu... :)

1 30.12.2014

Do druhého dílu Gideona jsem se začetla mnohem snáz, než do toho prvního. Už jsem byla připravená na to, že tohle prostě není Pendergast a tak to bylo mnohem jednodušší číst. Nedá se popřít, že by příběh neměl spád od začátku až po samý konec, ale co mi proti prvnímu dílu značně vadilo byl fakt, že to bylo psané úplně klasicky "co se může pokazit může, to se taky pokazí". Naopak se zde konečně projevují také nějaké myšlenkové a emoční pochody hlavního hrdiny, které ovšem nejsou zmiňovány v sáhodlouhých esejích. Tím pánové Preston s Childem můj dojem z knihy vylepšili. Pendergast to není, ale nemůže být každá detektivka Pendergast... :)

30.12.2014

Jak zde bylo řečeno, Pendergast je holt Pendergast a Gideon Crew Pendergast rozhodně není.
Knížka jsem začala číst s jistým despektem, protože mě štvalo, že moje zásoba pendergastovek skončila, nicméně proti své vůli jsem se do knihy nakonec přece jen začetla a vůbec to nebylo špatné. Příběh mi nepřišel zdaleka tolik zajímavý, jako jsou pro mě všechny Pendergastovi, ale bylo to zase něco trochu jiného a mně trvalo, než jsem svůj mozek přesvědčila o tom, že tyhle dvě série prostě nemůžu srovnávat. Když jsem se od srovnávání konečně odpoutala, podařilo semi celou knihu vnímat jako zdařilou detektivku, ale tak jako tak mi tam něco chybělo.

30.12.2014

Po prvních dvou dílech, které jsou v rámci možností dost podobné, byla při prvním čtení tato kniha tak trochu jako ledová sprcha. Žádná aréna, žádné hry, přeprogramovaný Peeta... Bylo to divné a nesmyslné a měla jsem pocit, že se někdo musel splést a zařadit do knihy špatný třetí díl (nemám knihy zvlášť, mám komplet v jedné knize). Ve finále jsem se knížkou prokousala s dost smíšenými pocity. Na jednu stranu se to četlo hezky, na druhou stranu to ale už nemělo nic společného s hlavním motivem příběhu, kterým byly Hladové hry.
Letos jsem se rozhodla knihu číst už třikrát a při třetím čtení se ledy definitivně probořily a já konečně pochopila smyl knihy - ne jako jedné knížky, ale jako celku, který tvoří všechny tři díly. Vůbec nejde o Hunger Games, jde o povstání. Už mi najednou nepřipadala poslední kniha tak zdlouhavá a zahloubaná do emočního rozpoložení Katniss, proměna Peety už mi nepřišla tak nezvratná, Hurikán už mi nepřipadal jako svatoušek a celkově jsem Sílu vzdoru začala vnímat v úplně jiném světle.
Pokud se vám napoprvé kniha moc nelíbila, dejte jí ještě pár šancí... :)

5 18.12.2014

Úžasný neotřelý příběh, který vás vtáhne do sebe a nenechá vás knížku odložit. A pokud máte tento komplet, rozhodně patříte ještě mezi tu šťastnější část čtenářů Hunger Games - nejen kvůli krásnému měnícímu se obalu :)
Dřív, než jsem se dostala ke knize, jsem už viděla první dva díly ve filmovém podání. Oba se mi moc líbily, ale proti knize to byl slabý odvar. Sice jsem si musela za začátku zvykat na styl, jakým je kniha psaná, protože většinu knih jsem četla v čase minulém a ten přítomný mi nějak nešel přes oči, ale ve finále jsem se do knihy vžila během pár stránek.
S čím jsem se ale při prvním čtení sžít nedokázala byl díl poslední. Kde je aréna? Co se děje? Všechno špatně zkrátka... Čím víckrát ale knihu čtu (a letos to bylo už třikrát :D), tím víc se mi líbí a to i poslední díl.
Je to velmi speciální příběh a věřím, že spousta lidí si na něj nejdřív musí zvyknout a zapojit trochu víc fantazie, aby si dokázala svět Katniss představit. Ale kdo tomu příběhu porozumí, představí si bídu a utrpení krajů a vžije se do Hladových her, nemůže se už nikdy neodtrhnout. Bylo by to proti přírodě. :)

3 18.12.2014

Během těch několika knih o Pendergastovi, které jsem měla možnost číst, jsem se už připravila na ledacos a dokopala jsem se k tomu, abych nebyla neustále překvapená. Ale to, co vyšlo na povrch v této knize, mě zastihlo zcela nepřipravenou :)
Musím říct, že osobní případy Pendergasta mě nebaví tolik, jako třeba Kabinet kuriozit, ale Preston s Childem to vždycky dokážou podat tak, že vás to stejně vtáhne do děje, protože vymyslí nějaký šílený zvrat. Jako v této knize. Napětí z knížky teklo proudem, četlo se to hezky a snadno, jako všechno o Pendergastovi a už se těším, až se mi do ruky dostane další knížka z této série :)

18.12.2014

Přestože mě za začátku trochu odrazoval styl, jakým je kniha psaná, ve finále jsem si zvykla a knihu jsem si zamilovala. Bohužel jsem ji měla jenom půjčenou, ale rozhodně si jí hodlám vybavit knihovnu. A s trochou štěstí se dokopu i k Pánovi prstenů :)

Příběh o tom, jak jeden potrhlý čaroděj a banda trpaslíků vytáhnout pohodlného Hobita, který se vyhýbá nebezpečí a dobrodružství jak jen to jde, je úžasně vtipný. Obzvlášť na začátku, když se Bilbovi do domu začnou courat trpaslíci a vyjídat mu pečlivě střežené zásoby lahůdek. Nevzpomínám si na jedinou nudnou nebo nezajímavou pasáž a zároveň mi to ale nepřišlo přehnaně nabité akcí. Ačkoliv jde o fantasy, nebylo v knize nic, co by mi připadlo i z pohled fantasy absolutně "nereálně", zkrátka a dobře jde o knihu, ke které se určitě budu velmi ráda vracet. :)

3 30.11.2014

Ačkoliv je to klasika a většina z nás musela na základní škole nejednu z básní recitovat, rozhodně ji nehodnotím nijak extra kladně. Chápu, jsou to balady a se svou povahou proti baladám a pesimistickým dílům nebo dílům realistickým v případě neblahých skutečností a událostí nemám vůbec nic, ale tohle je prostě úchylné.
Erben nemohl být psychicky v pořádku, což se projevilo především v této knize. Zabil koho mohl a především si potrpěl na děti a matky. Nelíbilo se mi to a dvě hvězdy dávám pouze za to, že to (bohužel) patří mezi naše nejvýznamnější díla.

6 30.11.2014

Jedna z mála kníže z povinné četby, ke kterým jsem se donutila.
Memento je pro mě knižní podoba Requiemu za sen. A stejně jako u tohoto filmu si u knihy říkám "jednou a dost". Ano, byla to výborná, silná kniha, která vás donutí si třikrát rozmyslet, pokud byste měli nějakou touhu po vyzkoušení drog (což já tedy nikdy neměla), nicméně byla tam spousta pasáží a detailních popisů vpichů, krve a modřin, na které já nemám žaludek. Určitě mi toto dílo obohatilo život o spoustu dojmů a námětů k přemýšlení, ale víckrát tu knihu už otevřít nehodlám.

30.11.2014

Abhorsenka je pro mě v podstatě druhý díl, protože 100% patří k Lyrael a nedá se hodnotit zvlášť.
V této knize je konečně definitivní rozuzlení celého předchozího dílu, ve kterém se popisoval Lyraelin a Samův útěk od povinností, kterým jsou předurčeni, protože chtějí zkrátka život trochu jinak. Finální bitva s Ničitelem tedy byla poněkud zmatená, ale v konečně fázi jsem jenom seděla s otevřenou pusou a žádala jsem pokračování, protože se mi to strašně líbilo.
Myslím, že bylo vcelku zbytečné snažit se tvářit, že toto je trilogie a rozdělit Lyrael a Abhorsenku, protože tyt dvě knihy se narozdíl od Sabriel, opravdu nedají číst jedna bez druhé, nicméně tak či tak, v konečném výsledku byl příběh Lyrael nohem zajímavější a napínavější, než byla Sabriel.
Pokračování se (doufejme) snad i dočkáme v podobně Clariel - jestli se rozhodnou nám to také přeložit do češtiny. :)

1 30.11.2014

Je poněkud náročně hodnotit zvlášť druhý a třetí díl této série, protože z nich mám dojem, že pouze u druhého dílu došel papír, a tak vznikl třetí. Jeden bez druhého se narozdíl od Sabriel číst nedá.
Lyrael je proti Sabriel úplně jiný čas, úplně jiné místo a úplně jiná hlavní hrdinka. Přiznám se, že s tím jsem nepočítala, když jsem to začala číst, a tak mi to celé přišlo takové zvláštní a nijaké ze začátku. Ovšem netrvalo to dlouho a Lyrael se ukázala být poměrně odvážnou a cílevědomou postavou i přes počáteční úskalí a vydala se na velké dobrodružství, díky kterému se konečně začal trochu prolínat děj i se Sabriel a vy jste tak dostali uklidňující ujištění, že tyto knížky vážně patří k sobě.
Celkový dojem asi bude lepší ve finále zhodnotit u té Abhorsenky, protože tohle mi nepřišlo nějak vyloženě ukončené. Ukončuje to až ten třetí díl.

2 30.11.2014

Tuto knihu jsem měla půjčenou do bývalého přítele a napoprvé mi opravdu nějakou dobu trvalo se začíst. Ač miluju fantasy, tohle je tak neuvěřitelně zvláštní a specifický příběh, nepodobný čemukoliv, co jsem kdy měla možnost číst, že mi dělalo trochu problémy představit si prostředí děje a způsob, jakým se zde kouzlí. A především pro mě bylo hodně náročné představit si jednotlivé vrstvy smrti. A vůbec tu myšlenku, že smrt nemusí být definitivní, že vlastně existuje možnost, že je někdo mrtvý "víc" a někdo "míň".
Když jsem se konečně zorientovala, strašně se mi kniha líbila především díky té originalitě. Sabriel není vyobrazována jako bůhvíjaká neohrožená hrdinka ani nic podobného. Je to prostě jenom dcera, která nadevše miluje svého otce, ví, že se s ním něco děje a hodlá ho zachránit stůj co stůj. Její odhodlání sem tam reálně zakolísá a Sabriel se bojí jít dál, bojí se, co ji ještě čeká a jak daleko ještě bude muset jít.
Rozhodla jsem se, že nutně potřebuju mít doma celou sérii Abhorsenů, dokoupila jsem si doplňkovou knihu Za zdí (kterou jsem tedy ještě nestihla přečíst) a už se nemůžu dočkat, až u nás vyjde nejnovější Clariel. :)

4 30.11.2014

K přečtení Máje mě dokopal filmový soundtrack od Suport Lesbiens, který jsem si ke čtení pustila a celá báseň mi připadala poměrně pěkná, jestli se něco takového dá o takhle morbidním díle vůbec říct. Mácha byl zvláštní člověk a podle toho vypadá i tohle dílo. Ale to je možná právě to, co mi na něm imponuje. Krásy přírody zrovna já konkrétně moc neocením, ale celkový příběh byl zajímavý.
Nicméně čtyři hvězdy to má spíš z povinnosti.

2 30.11.2014

O tom, že existuje nějaký film s názvem Rain Man, jsem věděla, nicméně neviděla jsem ho. Jako první se mi do ruky dostala kniha.
Do knížky jsem se začetla až neuvěřitelně snadno a strašně se mi líbila. Vzhledem k tomu, že mám taktéž sestru, která není úplně psychicky v pořádku, dokázala jsem najít pochopení i pro Charlieho ne zrovna příjemný zacházení s Raymondem. Raymond samotný je úžasnou postavou, která vám ukáže spoustu obyčejných věcí v úplně novém světle.
Nejdojemnější je pak část, kdy Charlie zjistí, že jeho bratr je vlastně Rain Man - jeho hrdina z dětství, o kterém si do té doby myslel, že si ho vymyslel. Stejně tak je úžasné sledovat, že ačkoliv lékaři tvrdí, že je Raymond emočně plochý a není schopný žádných citů, od Charlieho dětství Raymond city vlastně projevoval.

3 30.11.2014

Chladnokrevná msta začala i skončila tak, že byl člověk opravdu obzvlášť namíchnutý. Na začátku se dozvíte, že Pendergastova žena vlastně není tak úplně mrtvá a při té příležitosti vám zastřelí hlavního hrdinu a na konci, když všechno vypadá, že to dopadne dobře, vlastně všechno dopadne úplně špatně.
Vzájemné nahánění vytočeného Pendergasta se zbabělým bratrem původně mrtvé Helen Pendergastové, o čemž v podstatě celá kniha je, bylo trošičku zdlouhavé, ale rozhodně ne nudné.
Co mě ale na knihách o Helen Pendergastové strašně mrzí je to, že Pendergast nechce ke své práci pustit Vicenta D'Agostu. To je člověk, který se v těch knihách vyskutuje pomalu tak často, jako sám Pendergast a mám ho jako postavu moc ráda. Obzvlášť proto jsem byla z této knihy trochu rozmrzelá.
Nic to ovšem nemění na tom, že je to další masterpiece z repertoáru pánů Prestona a Childa :)

30.11.2014

Takový ten typ knihy, kdy když už máte naprosto jasno v tom, co se stalo a proč, přiletí špendlík nové události, který vám balónek jistoty propíchne. Přesně takový je Horečnatý sen.
Pendergast jednoho dne zjistí, že jeho žena byla zavražděná, že její smrt nebyla nešťastná náhoda. V tom okamžiku se v agentovi probudí člověk, kterého jsem do té doby neznala. Ač si vždycky šel za svým hlava nehlava, vždycky to dělal s ledovým klidem. Jakmile ale šlo o jeho zesnulou ženu, byl jako kůň s klapkama na očích. A právě tenhle Pendergast se mi moc líbí. Ze začátku je vše trochu zmatené, když se plete lékařství s ornitologií a já nevím čim vším dohromady, ale postupně si společně s agentem začnete dávat dvě a dvě dohromady a blížíte se k pravdě, nebo alespoň prozatímní pravdě.
Celkově bych tyto tři knihy vztahující se k jeho ženě (Horečnatý sen, Chladnokrevná msta a Dva hroby) prozatím přirovnala ke knihám o Pendergastovu bratrovi Diogenovi. Tyto knihy týkající se Pendergastova osobního života jsou zkrátka poněkud odlišné od těch, ve kterých se zabívá nějakým "klasickým" nebo alespoň trochu oficiálnějším případem. Což jim ovšem neubírá na kvalitě.

30.11.2014

Pekelná síra, Tanec smrti i Kniha mrtvých jsou všechno knihy o Pendergastovu bratrovi Diogenovi. Úžasné na nich je, že se dají číst i zvlášť a běžný čtenář si nejspíš ani nebude připadat bůhvíjak ochuzen, protože je každý díl uzavřený, nicméně já bych se asi ukousala, nemít možnost přečíst si osud Diogena Pendergasta od začátku do konce.
V této knize jsem do začátku do konce skutečně věřila tomu, že se Diogenes svému bratrovi snaží pomstít tím, že mu vyvraždí nejbližší osoby a ještě to navlékne tak, aby všechny důkazy vedly k Aloysiovi. To, jak ve finále celá aféra skončila pro mě by vážně nečekané a ještě nečekanější pro mě později byl začátek pokračování - tedy Knihy mrtvých. Nejhorší je, že Diogena přes to všechno vlastně nedokážete považovat za vyšinutého magora.
Pěkně se to četlo, ale musím říct, že další díl byl zajímavější :) Nic to nemění na tom, že si tato Pendergastovka opět vysloužila pět hvězdiček :)

30.11.2014

Nějak jsem jednu dobu maličko nevěděla co s penězi, a tak jsem se rozhodla dokoupit doplňkové knihy ke svým oblíbeným sériím. Jednou z těch oblíbených sérií je samozřejmě i knižní Stmívání, takže mi v knihovně nesměl chybět Krátký druhý život Bree.
Už když jsem knihu otevírala, neočekávala jsem od ní bůhví co. Je tenká, je to pouze doplněk a Bree se v Zatmění neprojevila jako nějak zvlášť zajímavá postava, tudíž mi nebylo ani úplně jasné, proč o ní Stephenie napsala knihu. Tím, že jsem toho moc neočekávala, jsem ve finále byla poměrně mile překvapená. Bree nakonec vůbec není taková, jaká se v Zatmění zdála být, je poměrně inteligentní, "normální" proti zbytku upíří armády, komunikativní... Zkrátka nečekaná. Bylo zajímavé nahlédnout za kulisu Victoriina útoku z pohledu jednoho z jejích "pěšáků", přesvědčit se o tom, že to nebyla tak docela nepřemýšlející banda mladých upírů, kteří nepoužívají mozek a Bree pro mě byla sympaťačka, se kterou bych si v reálnym životě nejspíš i docela rozuměla, pokud by mi nevysála veškerou krev z těla :)
Tak či tak ale samotný příběh zas tolik kouzla neměl a rozhodně bych o žádný extra zážitek nepřišla, kdybych knihu neměla. Jak se říká: nenadchne, ale neurazí.

30.11.2014