MorbidCuriosity
komentáře u knih
Dva hroby
Lincoln Child
Během těch několika knih o Pendergastovi, které jsem měla možnost číst, jsem se už připravila na ledacos a dokopala jsem se k tomu, abych nebyla neustále překvapená. Ale to, co vyšlo na povrch v této knize, mě zastihlo zcela nepřipravenou :)
Musím říct, že osobní případy Pendergasta mě nebaví tolik, jako třeba Kabinet kuriozit, ale Preston s Childem to vždycky dokážou podat tak, že vás to stejně vtáhne do děje, protože vymyslí nějaký šílený zvrat. Jako v této knize. Napětí z knížky teklo proudem, četlo se to hezky a snadno, jako všechno o Pendergastovi a už se těším, až se mi do ruky dostane další knížka z této série :)
Memento
Radek John
Jedna z mála kníže z povinné četby, ke kterým jsem se donutila.
Memento je pro mě knižní podoba Requiemu za sen. A stejně jako u tohoto filmu si u knihy říkám "jednou a dost". Ano, byla to výborná, silná kniha, která vás donutí si třikrát rozmyslet, pokud byste měli nějakou touhu po vyzkoušení drog (což já tedy nikdy neměla), nicméně byla tam spousta pasáží a detailních popisů vpichů, krve a modřin, na které já nemám žaludek. Určitě mi toto dílo obohatilo život o spoustu dojmů a námětů k přemýšlení, ale víckrát tu knihu už otevřít nehodlám.
Chladnokrevná msta
Lincoln Child
Chladnokrevná msta začala i skončila tak, že byl člověk opravdu obzvlášť namíchnutý. Na začátku se dozvíte, že Pendergastova žena vlastně není tak úplně mrtvá a při té příležitosti vám zastřelí hlavního hrdinu a na konci, když všechno vypadá, že to dopadne dobře, vlastně všechno dopadne úplně špatně.
Vzájemné nahánění vytočeného Pendergasta se zbabělým bratrem původně mrtvé Helen Pendergastové, o čemž v podstatě celá kniha je, bylo trošičku zdlouhavé, ale rozhodně ne nudné.
Co mě ale na knihách o Helen Pendergastové strašně mrzí je to, že Pendergast nechce ke své práci pustit Vicenta D'Agostu. To je člověk, který se v těch knihách vyskutuje pomalu tak často, jako sám Pendergast a mám ho jako postavu moc ráda. Obzvlášť proto jsem byla z této knihy trochu rozmrzelá.
Nic to ovšem nemění na tom, že je to další masterpiece z repertoáru pánů Prestona a Childa :)
Horečnatý sen
Lincoln Child
Takový ten typ knihy, kdy když už máte naprosto jasno v tom, co se stalo a proč, přiletí špendlík nové události, který vám balónek jistoty propíchne. Přesně takový je Horečnatý sen.
Pendergast jednoho dne zjistí, že jeho žena byla zavražděná, že její smrt nebyla nešťastná náhoda. V tom okamžiku se v agentovi probudí člověk, kterého jsem do té doby neznala. Ač si vždycky šel za svým hlava nehlava, vždycky to dělal s ledovým klidem. Jakmile ale šlo o jeho zesnulou ženu, byl jako kůň s klapkama na očích. A právě tenhle Pendergast se mi moc líbí. Ze začátku je vše trochu zmatené, když se plete lékařství s ornitologií a já nevím čim vším dohromady, ale postupně si společně s agentem začnete dávat dvě a dvě dohromady a blížíte se k pravdě, nebo alespoň prozatímní pravdě.
Celkově bych tyto tři knihy vztahující se k jeho ženě (Horečnatý sen, Chladnokrevná msta a Dva hroby) prozatím přirovnala ke knihám o Pendergastovu bratrovi Diogenovi. Tyto knihy týkající se Pendergastova osobního života jsou zkrátka poněkud odlišné od těch, ve kterých se zabívá nějakým "klasickým" nebo alespoň trochu oficiálnějším případem. Což jim ovšem neubírá na kvalitě.
Tanec smrti
Lincoln Child
Pekelná síra, Tanec smrti i Kniha mrtvých jsou všechno knihy o Pendergastovu bratrovi Diogenovi. Úžasné na nich je, že se dají číst i zvlášť a běžný čtenář si nejspíš ani nebude připadat bůhvíjak ochuzen, protože je každý díl uzavřený, nicméně já bych se asi ukousala, nemít možnost přečíst si osud Diogena Pendergasta od začátku do konce.
V této knize jsem do začátku do konce skutečně věřila tomu, že se Diogenes svému bratrovi snaží pomstít tím, že mu vyvraždí nejbližší osoby a ještě to navlékne tak, aby všechny důkazy vedly k Aloysiovi. To, jak ve finále celá aféra skončila pro mě by vážně nečekané a ještě nečekanější pro mě později byl začátek pokračování - tedy Knihy mrtvých. Nejhorší je, že Diogena přes to všechno vlastně nedokážete považovat za vyšinutého magora.
Pěkně se to četlo, ale musím říct, že další díl byl zajímavější :) Nic to nemění na tom, že si tato Pendergastovka opět vysloužila pět hvězdiček :)
Krátký druhý život Bree Tannerové
Stephenie Meyer
Nějak jsem jednu dobu maličko nevěděla co s penězi, a tak jsem se rozhodla dokoupit doplňkové knihy ke svým oblíbeným sériím. Jednou z těch oblíbených sérií je samozřejmě i knižní Stmívání, takže mi v knihovně nesměl chybět Krátký druhý život Bree.
Už když jsem knihu otevírala, neočekávala jsem od ní bůhví co. Je tenká, je to pouze doplněk a Bree se v Zatmění neprojevila jako nějak zvlášť zajímavá postava, tudíž mi nebylo ani úplně jasné, proč o ní Stephenie napsala knihu. Tím, že jsem toho moc neočekávala, jsem ve finále byla poměrně mile překvapená. Bree nakonec vůbec není taková, jaká se v Zatmění zdála být, je poměrně inteligentní, "normální" proti zbytku upíří armády, komunikativní... Zkrátka nečekaná. Bylo zajímavé nahlédnout za kulisu Victoriina útoku z pohledu jednoho z jejích "pěšáků", přesvědčit se o tom, že to nebyla tak docela nepřemýšlející banda mladých upírů, kteří nepoužívají mozek a Bree pro mě byla sympaťačka, se kterou bych si v reálnym životě nejspíš i docela rozuměla, pokud by mi nevysála veškerou krev z těla :)
Tak či tak ale samotný příběh zas tolik kouzla neměl a rozhodně bych o žádný extra zážitek nepřišla, kdybych knihu neměla. Jak se říká: nenadchne, ale neurazí.
Pekelná síra
Lincoln Child
Proč pět hvězd? Protože Pendergast. Já tyto knihu zkrátka miluju a na tom se nejspíš nic nezmění. Ale k samotnému dílu...
Pekelná síra je kniha, která ve vás skutečně probudí nejistotu a donutí vás zamyslet se nad možností, že by mohl existovat ďábel. Opět úžasně promyšlený případ, který vás vtáhne do děje a vy ve dne i v noci budete přemýšlet nad tím, kdo a proč by to mohl dělat a jak na to ve finále Pendergast s D'Agostou příjdou.
Kdybych nevěděla, že jsou přede mnou ještě další knihy o agentovi FBI, nejspíš bych na konci tohoto dílu propadla mnohem větší panice, než tomu ve finále bylo. Ale nakonec jsem uklidnila svoje divoce bušící srdce a pustila jsem do dalšího dílu :)
Hvězdy nám nepřály
John Green
Krásný dojemný příběh, který ovšem nenutí poplakat si nad zlý osudem dvou nemocných lidí. Narozdíl od filmu.
Ano, i já patřím mezi ty, co nejdřív viděli film a teprve poté si přečetli knihu. Bohužel. Kdybych nejdřív četla kniha a poté viděla film, čekalo by mě nadšení. V mém případě, kdy byl postup opačný, mě čekalo zklamání. Zklamání z knihy proti filmu.
Knížka se četla hezky, nebyla nudná a stejně, jako ve filmu, se tam naštěstí nepitvala rakovina způsobem, který náš nutí třísnit stránku po stránce slzama. Také jsem zjistila, že film byl ve finále hodně podle knížky, ale rozhodně zapůsobil víc.
Knihu jsem začala číst, přečetla jsem si krásný příběh o dvou zamilovaných lidech, kterým nebylo přáno, dočetla jsem, zavřela jsem knihu, pousmála jsem se nad tím úžasným optimizmem a prostě jsem začala číst jinou. Nebyla tam žádná prodleva, kdy člověk dočte knihu, chvíli sedí, kouká do blba a přehrává si pasáže, přemýšlí, rekapituluje a hodnotí.
Knížka je krásná, ale film zapůsobil víc. :)