mone
komentáře u knih
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Pozor, se spoilery.
Ještě že se můžu svěřit se svými traumatickými zážitky z četby alespoň svému čtenářskému deníku. Něco tak přitaženého za vlasy, nelogického, nepravděpodobného neřkuli debilního už jsem dlouho nečetla. Kdyby se nálepky BESTSELLER rozdávaly stejně přísně jako ty Pohlreichovy, tak knížka B. A. Paris dostane maximálně horní polovinu bříška písmena bé. Možná ani to ne. Víc zmáknutý žánr má snad i Policie Modrava.
Manžel vězní manželku a přetvařuje se před okolím. On je psychopat, jí vám ale není vůbec líto, protože i pětileté dítě s obrnou by tak 30x během těch situací, které se v knize dějí, vězniteli uteklo. Z té šlamastiky se nakonec dostane tak, že řekne manželovi, že jí v jejich naprosto sterilním domě, kde ji nechává žít prakticky mezi holými zdmi, vletěla do oka muška. On jí tu mušku jde vytáhnout a ona mu zatím hodí do pití rozdrcené prášky na spaní. Ou. Tohle je vyvrcholení dvě stě šedesátistránkového martyria.
Taky mě hrozně iritovalo, že překladatelka nedokázala skoro nikdy nahradit jméno jedné z hlavních postav, Millie, nějakým zájmenem, takže je tam pořád dokola Miliie, Millie, Millie, Millie… až vám to coby čtenáři není milý ani trošku. A občas se tam objeví třeba takový rozhovor: Ester se ptá: "Tohle je pro vás oba první manželství?" A Grace jí odpovídá: "Ne, ani jeden." Jak píše autorka v poděkování na konci, nebýt „báječné agentky“ Camilly, „úžasné redaktorky“ Sally, „báječný dcer“, „milovaných přátel“ a sestry Christine, nikdy by tato kniha nevznikla. Camilla, Sally a Christine ani neví, jak nám, čtenářům, zavařily. Tak hlavně že se to prodává, že jo...
Hana
Alena Mornštajnová
Něco TAK hrozného TAK krásně napsané! O tom, že jde o výjimečné dílo, myslím, nejlépe vypovídá hodnocení zdejších čtenářů - málokdy se stane, aby se tisíc lidí shodlo, že tohle je něco extra. Snad mi Židé odpustí, ale dávám 5 hvězdiček!
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
Komu se tahle knížka bude líbit?
1) Tomu, kdo má rád Roberta Fulghuma a jeho Mateřskou školku.
2) Tomu, kdo má v nosičce malé dítě a v srdci spoustu velkých pocitů.
3) Tomu, kdo obdivuje chlapy, kteří otevřeně mluví o lásce ke své rodině.
4) Tomu, kdo ví, že jen dobří tátové můžou vychovávat dobré děti.
5) A taky tomu, kdo ocení porci zábavy i dojetí v jediné knižní vazbě.
Chirurg
Petra Dvořáková
Není moc českých spisovatelek, které mají ve sbírce dvě prestižní ocenění – Magnesii Literu a Zlatou stuhu – současně za publicistické dílo pro dospělé i za knihu pro mládež. Petra Dvořáková, dvorní autorka Nakladatelství Host, ve kterém vyšlo všech osm jejích knih, mezi ně patří. Její nejnovější román Chirurg potvrzuje, že operovat se slovy umí víc než dobře. Za mě je to jednoznačně super čtení, dávám pět analgetik z pěti a doporučuju... 1) ...tomu, kdo věří, že i v prostředí, kde už toho předtím tolik naběhali House, Sova, Mázl a Stefanie, může vzniknout zápletka, která vás nemilosrdně drapne za flígr a nepustí. 2) ...tomu, koho zajímá, o čem se v tuzemských nemocnicích mlčí. 3) ...tomu, koho baví číst o vztazích, ve kterých neplatí manželské sliby, pracovní smlouvy ani pravidla silničního provozu. 4) ...tomu, kdo rád čte současné české spisovatelky. 5) ...a taky tomu, kdo by si stejně jako já opsal větu: „Udržet se v životě nad hladinou trvale je pro člověka nemožný.“
Dělám si to sám
Martin Váša
Komu by se tato knížka mohla líbit?
1) Těm, kteří nemají předsudky související s názvem a grafikou na obálce. Za mě je ta obálka něco podobného, jak když řeknou herci v divadle slovo „prdel“ nebo „hovno“, a publikum se může umlátit smíchy. Uvnitř to ale není vůbec zlý.
2) Těm, co neholdují názoru, že všechna současná česká literatura je špatná, stejně jako každý současný český film. Špatná je totiž jen Česká pošta, Česká spořitelna a České dráhy.
3) Těm, co nejsou homofobní a nevolí SPD.
4) Těm, co jim nevadí jet v tramvaji, číst si a smát se u toho nahlas.
5) Těm, kteří sice raději chodí po venku s Kunderou a Urbanem pod paží, ale zároveň jim nevadí si na nic nehrát a přečíst si něco jen tak… pro pobavení.
Destrukční deník
Keri Smith
Nechápu rodiče, kteří tohle koupí svým dětem. Vyhodit dvě kila za takovej shit, když by jim mohli koupit normální knížku. To udělá jen bezmozek. Chybí mi v tom deníku už jen stránky: tady přilepte šušně z nosu a sem naserte. Ale to bude zřejmě ve druhém dílu...
To prší moře
Radka Třeštíková
Když jsem knížku začala číst, s trochou nadsázky jsem si říkala, že bych měla napsat do Motta, aby k ní lidem dávali omluvenku z práce. Nešlo se od ní odtrhnout. Podvědomě jsem čekala, kdy se začnu nudit. Strana 100: „Tý jo, super.“ Strana 200 – hraje se mistrovství světa v hokeji a já čtu. Strana 300 – doma bordel jak v tanku, a já furt čtu. Pořád ten otazník, jak to dopadne. Snažím se odhadnout konec, ale nekoresponduje s žádným z mých scénářů. Brilantně zpracovanej příběh, skvělej thriller s lidskými osudy. Manželka s manýry zpanštělé horeny, co ponižuje otce svých dětí – to jich je na světě opravdu tolik, že každý nějakou takovou známe? Že můžeme mít všichni pocit, že je to tak trošku o nás? „To prší moře“ bych doporučila všem, obzvlášť však těm, kteří mají pocit, že česká tvorba musí být vždy nutně horší než zahraniční. Tahle knížka je jasným důkazem toho, že paušalizovat není fér.
Kdo se postará o Annu
Kateřina Pantovič
Když jsem dočetla anotaci, hned jsem měla jasno, že tohle chci číst. V Česku vychází 40 knih denně, takže přijít s něčím novým, originálním, atraktivním… je, přiznejme si, oříšek. Na „Kdo se postará o Annu“ jsem narazila náhodou, protože sleduju Instagram autorky. Anna je tedy, ehm, takový můj soukromý objev měsíce. A koho by mohla taky zajímat? 1) Toho, kdo má rád humor, ale myslím jako takovej ten vyšší level humoru, ne Geňu ani Miloše Knora. 2) Toho, kdo v knihách ocení jazykové hříčky a hru s češtinou. 3) Toho, kdo někdy slyšel o dětské knize Justýnka a asistenční jednorožec, kterou taky napsala Kateřina Pantovič a která má průměrné hodnocení čtenářů 93 %. 4) Toho, kdo má rád autorský styl Markéty Lukáškové nebo Olgy Path Štiplové, a naopak je už trochu vyčerpaný z toho, jaké kejkle s postavami, časem, místy (a ofinou) poslední dobou dělá Radka Třeštíková. 5) Toho, kdo si občas potřebuje přečíst chytrou oddychovku, která možná nevejde do dějin literatury, ale stoprocentně se vejde do tašky.
InTyMně
Markéta Lukášková
Markéta psát umí, umí být vtipná, ironická, je dobrá pozorovatelka i vypravěčka… jak nám už mnohokrát dokázala. Je spisovatelka, za mě dokonce lepší, než některé z těch, které odjakživa mezi spisovatelky automaticky řadíme. Nejsem si ale jistá, jestli InTyMně není krok vedle. Pár myšlenek bylo v téhle knížce skvostných a bez okolků bych je podepsala, celkově jsem ale spíš zklamaná. Markétina zpověď je vlastně taková nekonečná oscilace mezi „jste mi všichni u pr*ele a vystačím si sama“ a „mějte pro mě pochopení, protože to, co jsem, jste ze mě udělali vy“. Chybí mi tam nadhled, odstup a víc poloplných než poloprázdných skleniček… a naopak mi v tom všem přebývá ukřivděnost, sebelítost, neloajálnost. Je to de facto rejstřík postav v epizodních rolích, se kterými je potřeba vyřídit si nevyřízené účty. Mrzí mě, že svůj literární talent nevyužila jinak – ty hodiny práce se daly přetavit v daleko lepší výsledek než je tohle „koukalovské“ ukazování prostředníčku na všechny kolem.
Anežka
Viktorie Hanišová
Přestože má Viktorie Hanišová na kontě už tři romány, coby spisovatelku jsem ji zaregistrovala teprve nedávno. Hned jsem se zvědavě mrkla, jak její tvorbu hodnotí zdejší čtenáři, a když jsem narazila na skóre 85 %, 90 %, 91 %, okamžitě jsem si koupila její debut. Přečetla jsem ho za dva dny, čímž jsem si jako máma někoho hodně prťavýho vytvořila osobní rekord, který zřejmě několik let nepřekonám. Je to teda hodně depresivní čtení. Dvě stě padesát stránek syrovosti, co nejde odložit. A komu by se mohla taky líbit? 1) Tomu, kdo je máma (ať už současná, nebo budoucí), protože tohle je o mámě, které se mateřství tak trošku vymklo kontrole… 2) Tomu, koho zajímají témata jako náhradní rodinná péče, adopce, pěstounství… 3) Tomu, kdo si někdy položil otázku, jestli lze z dítěte přísnou výchovou vymlátit cizí geny... 4) Tomu, kdo se nebojí intenzivního čtenářského prožitku, který v něm bude ještě dlouho doznívat... 5) A taky tomu, kdo zvládne vypít koktejl nejniternějších lidských pocitů, a ještě bude mít po dočtení sílu odnést tu špinavou skleničku do myčky.
Lazar
Lars Kepler
Za mě té fabulace bylo tentokrát až příliš. Skoro jsem si říkala, jestli Lazar žánrově nespadá spíš do sci-fi než mezi thrillery. Momentálně všechno směřuje k tomu, že v dalším díle zjistíme, že všechno, co se stalo v Lazarovi, byl jen Joonův sen a že Jurek Walter POŘÁD ještě žije! Uklidňuju se tím, že snad ten chlápek nemůže mít víc životů než kočka...
Malinka
Dita Táborská
Komu by se tato knížka mohla líbit?
1) Tomu, kdo je připravený vzít si dovolenou, když to nestihne přečíst za víkend. Od Malinky se totiž nedá odlepit. Vím, o čem mluvím.
2) Tomu, kdo začal nenávidět thrillery a je vděčný za jakýkoliv jiný rozumný žánr. Protože číst pořád dokola díla s názvy Dívka ve vlaku, Dívka v ledu, Dívka v pavoučí síti, Dívka kdekoliv a v čemkoliv je už trošku monotematické.
3) Tomu, kdo má rád propracované psychologické romány a dokáže ocenit mnohaletou práci české autorky. Malinka je pro mě aspirant na literární cenu.
4) Tomu, koho baví znát jeden příběh z mnoha různých perspektiv.
5) A taky tomu, kdo je žena, chytrá žena, protože těm se knížka bude líbit víc než dost!
Osm
Radka Třeštíková
Mám Radčino psaní ráda. Četla jsem její blog v době, kdy ještě nebyla Třeštíková, neměla děti ani nejznámější balkón na Letné (je to Letná, že?). Četla jsem ji, když ji téměř nikdo neznal, a čtu ji dnes, kdy ji znají skoro všichni. Pořád se stejnou chutí. Jen mám trošku strach, že když se k tomu veřejně v tom našem Česku, kde se neodpouští úspěch, štěstí ani krása, přiznám, že skončím hůř, než když Banga vypískal Ortel. Propíchnutý pneumatiky a deset let nezaměstnatelná :D... Je suis Radka!
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Zuzanin dech je opravdu dech beroucí čtení. Pět hvězd. Bez debat.
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Vůbec se od toho nešlo odtrhnout... Fakt moc pěkná smuténka.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Super zjištění, že není o nic horší než Hana a že zřejmě všechny knihy Aleny Mornštajnové mají velmi vysokou úroveň.
Vlaštovka v bublině
Markéta Lukášková
Čtvrtá knížka autorky mě v kontextu toho, že jsem četla první tři, už prostě číst nebaví. Čtyři knihy ve třech letech... ono to vlastně mluví samo za sebe. Přijde mi to pořád to samé. Za každou postavou vidím autorku - její názory/pohled na život, všechno mi vlastně splývá do jednoho monologu. Chybí mi tam rozdíl v tom, jak uvažuje mladá holka a stará paní... ženská versus chlap... ze všech postav na mě prostě "křičí" jen Markéta, jak ji známe z Facebooku a Instagramu. Online ji čtu ráda, ale tisíc stran Markéty zastrkané do několika málo postav, je na mě v součtu trochu moc. Nicméně jsem zvědavá, kam se její tvorba, životní zkušenost a uvažování posune třeba za deset let. Nějaká nová perspektiva by mohla být zajímavá.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Člověk je už z principu podezřívavý k bestsellerům, románům pro ženy atd. Tohle bylo skvělý. Dlouho se mnou žádná knížka tak nezamávala. Brečela jsem u toho několikrát... a posledních pár stránek skoro nepřetržitě. Plus jsem se paralelně modlila, ať mě u toho nevidí manžel :D Prostě nášup!