Mojepočteníčko komentáře u knih

Hned na úvod vám řeknu, že je mi naprosto fuk všechno, co se kolem týhle knížky semlelo. A ano - máte pravdu, tenhle příběh se od těch předchozích liší. Nevadilo mi to.

Les v domě se mi líbil. Respektive to, co dělá knihu knihou a příběh příběhem. Nad tématem samotným už se rozplývat samozřejmě nemůžu. Autorka se tentokrát pustila do temnějších, hlubších vod. I tak ale zůstala míra čtivosti téměř nedotčená.

Cácory mi bylo líto (takže ano, knížka splnila jedno z mých dalších čtenářských kritérií vzbudit emoce, jakékoli). Jenže jsem se krom trochy soucitu neodhodlala vůbec k ničemu. A i když jsem jí chtěla snýst všechnu lásku světa, obejmout jinešlo to. Jak taky, když to byla holčička z knížky. Jenže.ne všechny holčičky jsou jenom z knížek

Názorů se ke mně dostalo opravdu hodně. A jestli se s nějakým můžu ztotožnit, pak s pocitem, že to bylo trochuodosobněný. Chyběla mi autenticita, důvěryhodnost. I ten konec mi přišel trošičku přitažený za vlasy.

Doporučuju? Jasně, že jo. Změna je přece život! A až se do hodnocení pustíte vy, mějte prosím na paměti, že není jednoduchý být oblíbenou českou autorku, vykročit z obvyklé tematické zóny, a pak jít ke čtenářům plných očekávání, se svou kůží na trh.

16 02.06.2023

Spisovatelku Alenu Mornštajnovou jsem poznala prostřednictvím knihy Hana, která byla jednu dobu vidět, téměř všude. Mě osobně tato kniha až tak nezaujala, ačkoli musím přiznat, že se četla téměř sama. To se však nedá říct o Hotýlku.
V okamžiku, kdy jsem ho začínala číst, jsem si myslela, že půjde jen o dobře vyprávěný příběh. Ale moc jsem se mýlila. Autorka je skutečně výbornou vypravěčko, skvěle zachytila charakteristiku doby i společnosti, kterou promítla do charakterů, myšlení i jednání hlavních postav. Knihou navíc prostupuje tematika morálky, rodinných vztahů, viny - odpuštění, křivdy, pomsty a mnohých dalších. Příběh se mi moc líbil, zaujal mne i zasáhl. Knížku k přečtení moc doporučuji :-)

15 12.08.2019

Tys nečetla nic od Backmana? To ale musíš! (Musím jenom umřít, říkala jsem si v duchu a navenek jen mechanicky přikyvovala hlavou). No a když už mě to přestalo bavit poslouchat, poprosila jsem svoji kamarádku, aby mi teda jednoho půjčila

Nebudeme kamarádi, říkala jsem si zhruba po dvaceti stránkách. Ano, vynášela jsem soudy, i když jsem prakticky ještě nic nepřečetla. Jenže pak Ovemu vstoupil do života Mameluk se svou rodinou, seznámila jsem se s Parvaneh a začalo se rodit něco jako tenké, křehké čtenářské pouto.

Zkrátím to. Oveho jsem si zamilovala a do knihovny si určitě pořídím vlastní výtisk. Bylo mi smutno, smála jsem se nahlas a o trochu víc mě bavily kapitoly, ve kterých Backman popisoval dětství, mládí a první velkou lásku hlavního hrdiny.

Pokud jste nabyli dojmu, že od tohoto autora teď začnu louskat jednu knížku za druhou, jste na omylu. Zařekla jsem se, že nic dalšího už číst nebudu. Asi v sobě potřebuju uchovat všechno to hezký, co ve mně příběh vyvolal a nenahrazovat ho čímkoli jiným.

13 10.01.2024

Už je to hodně dlouhá doba od chvíle, kdy jsem tuhle knihu přečetla a pořád nejsem schopná, dát dohromady souvislý článek. Tenhle příběh byl na první pohled obyčejný, uvnitř silný, emotivní, bolestivý, pravdivý...(ano, stále mi docházejí slova). Pro mě možná o to silnější, že jsem se za dobu své pedagogické praxe s obdobou těchto vztahů setkala. Doporučuji!

13 02.06.2020

Kniha, kterou nestačí přečíst jednou. I kdybyste ji četli třeba stokrát, vždy vám odhalí něco nového...

13 28.01.2019

Hned na úvod jedno malé doznání. Jen jednou, jedinkrát jsem se nechala strhnout davem a přečetla jsem si knihu, která zrovna v knižním světě neuvěřitelně frčela. Byly to Bábovky od Radky Třeštílkové. Přečetla jsem je. Byly nenáročné, oddechové. Vystupovaly v nich ženy a postupně jste zjišťovali, jak moc jsou jejich osudy navzájem propletené. Nebyla to špatná kniha, ale nenašla jsem v ní tehdy to, co jsem právě hledala. Malou špetku něčeho navíc. A tak, v domnění, že už ji víckrát znovu neotevřu, jsem ji vyměnila. Konkrétně za knihu Liane Moriarty. Ani nevíte, jak moc mě tohle rozhodnutí, teď když jsem dočetla novou autorčinu knihu Veselí, mrzí. A právě o svých dojmech z této knihy bych vám teď chtěla povyprávět…

V osmnácti letech si Eliška, hlavní hrdinka tohoto románu, sbalila svých pět švestek a odjela z rodné Moravy rovnou do Prahy. Ochutnala ze všeho, co jí naše hlavní město bylo ochotné nabídnout, párkrát se zamilovala, zkusila bydlet s někým i sama.
A pak, když jí odbilo třiatřicet let, si do toho vlaku sedla znovu. Do vlaku, který ji odvezl zpátky domů. Do Veselí.
Eliška se vrátila do svého starého dětského pokoje, k rodičům, do města, kde všichni všechno vědí. Tušila, že bude nějakou dobu vyčnívat a nejen proto, že se za ty roky v Praze odnaučila používat moravský dialekt. Vrhla se do podnikání, navázala nová přátelství, zase se zamilovala a zase několikrát, léčila šrámy po bolestné ztrátě, která se jen tak nezahojí. Hledala sebe samu a já osobně si myslím, že se ještě nějakou dobu hledat bude. Taková věc totiž potřebuje čas. A taky hrnek kafe, teplý ponožky a deku, do které se dá zachumlat.

Veselí není knihou, nad kterou po otočení poslední stránky začnete nadšeně výskat, rozhazovat rukama a já nevím co ještě. Je to kniha, kterou zavřete, vrátíte ji zpět do nádherné barevné obálky, zamyslíte se a pohladíte ji. Pohladíte ji proto, že ona celých 413 stránek hladila vás. Tak nějak zvláštně. Jinak. Dokázala mě nahlas rozesmát, vehnala mi slzy do očí, přiměla mě nevěřícně kroutit hlavou, ušklíbnout se nebo popřemýšlet. Našla jsem v ní tolikrát, že bych to nespočítala na prstech jedné ruky. Vracely se mi obrázky z minulosti, znovu jsem prožívala některé životní situace a mnohdy se snažila vší silou opřít do dveří skříně, aby staří, zaprášení a hluboko uložení kostlivci nemohli ven.
Jediné co mě při čtení rušilo bylo moravské nářečí. Nevím proč, když Moravu znám. Moje maminka prožila svoje dětství nedaleko Olomouce, a tak mi výrazy ve stylu rožni, dáš si zemáky, posbíráme karlátky apod. nejsou cizí. Ale stejně tak, jako mluvě přivykala Eliška, vzala jsem ji v průběhu čtení za svou já. A na konci mi to už ani nepřišlo.
Román Veselí není příběhem plným dějových zvratů, napětí či překvapivých událostí. Je to kniha o životě. A pokud jste něco podobného prožili, věřím, že si ji oblíbíte. Mě se totiž líbila moc!

13 04.10.2018

Dokážete si představit že:

● Snídáte horkou vodu a kukuřičnou placku?
● Vás znásilní a přesto je to jen a jen vaše vina?
● Vám budou pravidelně prohledávat dům či byt?
● Si nemůžete vybrat práci, auto nebo účes?
● Nemůžete věřit vůbec nikomu, protože vás může lusknutím prstu zradit?

● A to se svým výběrem ještě hodně držím při zemi...

● Procházet se díky Nině Špitálnikové a lidem, kteří s ní hovořili o KLDR, bylo fascinující. Bohužel ne v pozitivním slova smyslu. Možná nebudu jediným člověkem, kterého po dočtení napadlo, že se vlastně máme dobře a měli bychom si všeho kolem sebe více vážit.

11 19.11.2022

Kniha Dva proti Říši mě naprosto uchvátila. Po jejím přečtení jsem měla potřebu shánět stále nové a nové informace. Druhou nutkavou potřebou bylo napsat samotnému autorovi a svoje nadšení mu vylíčit. A tak jsem se vlastně dostala k jeho další knížce. Nechala jsem si totiž doporučit Mosty do Tel Avivu…
Příběh vás přenese do období po druhé světové válce. V Československu se schyluje ke komunistickému převratu. Jan Masaryk, veden pomyslnými kroky svého otce, v sobě neustále chová demokratické cítění a snaží se tento plamínek chránit jak jen je možné. Hadasa, která s mnoha dalšími přežila hrůzy koncentračního tábora, vyčkává v jednom z nouzových táborů pro Židy a doufá, že znovu najde domov. Ehud Avriel, působící v Židovské agentuře v Palestině, je pověřen nákupem zbraní pro obranu nově vznikajícího židovského státu – Izraele. I on však touží po návratu k rodině a poklidnému životu. Dostanete možnost seznámit se i s hlavními představiteli československých komunistů – Klementem Gottwaldem, Rudolfem Slánským a jejich činností. Těmito jmény však výčet zdaleka nekončí…
Z předchozího odstavce je patrné, že je kniha rozdělena na několik dějových linií. Fiktivní prvky jsou perfektně propojeny s historickými fakty. A pokud se necháte dějem na chvíli ukolébat, vězte, že přijde moment překvapení, který vás naprosto pohltí. Budete chtít okamžitě vědět víc a zřejmě vás rozzlobí fakt, že to nebude hned. Máme tu přece i další dějové linie a ty bude zkrátka nutné nejdříve zdolat.
Přestože má kniha mnoho svých pozitiv, musím se přiznat, že jsem s ní trošku bojovala. Často jsem se v ději ztrácela a docela dlouho mi trvalo, než jsem našla správnou cestu. Neviděla bych to jako chybu autora. Pan Šulc je skutečně skvělým vypravěčem! Ačkoli jsou válečné romány mým nejoblíbenějším žánrem, moje historické znalosti nedosahují takových kvalit, které by mi umožnily román lépe vychutnat. Musím tedy přiznat, že Mosty do Tel Avivu je kniha pro skutečné ‟válečné fajnšmekry.“
Vřele doporučuji!

11 29.12.2017

• Jestli si někdo z vás myslí, že znám příběh o Harrym Potterovi třeba i pozpátku, knihovna je v obležení figurek Funko a každý rok vyhlížím nějakej cool adventní kalendář, nemohl by se splést víc. Sedmý díl čeká na přečtení už 2 roky a z hereckých mladíků mě nikdo neoslovil. Jsem na ty starý bardy. Takže miluju Alana Rickmana, tzn. postavu Severuse Snapea, která je v kombinaci s dabingem Aleše Procházky prostě...! Čili ano, knihu Toma Feltona jsem četla z obyčejný holčičí zvědavosti.

• Seznámila jsem se s Tomovým dětstvím, dospíváním i prvními zkušenostmi před kamerou. Mrkla jsem se do zákulisí při natáčení filmů o Harrym Potterovi a poznala spoustu lidí, kteří s tím vším měli co dočinění. Úplně nakonec vytáhl autor ze skříně jednoho zapomenutého kostlivce a nestyděl se povyprávět ani o něm.

• Ano, měla jsem po dočtení chuť zahodit rozečtenou knížku a okamžitě sérii o čarodějném chlapci dočíst. Ne, Alan Rickman nedostal s okamžitou platností kopačky. A ano, Tom Felton si získal nejen moje sympatie, ale jistým způsobem mi ukradl i kousek mýho srdce. Mám pocit, že je to neuvěřitelně citlivý a pokorný člověk, který by se pro druhé rozkrájel, a především pro ty, jež jsou jeho srdci nejblíž. Fascinovalo mě, jak se pokaždé v nějakém konkrétním životním období dokázal zastavit, všechno v sobě utřídit a rozhodnout se, jakým směrem se bude ubírat dál. Takových lidí moc nenajdete.

• Asi úplně nejvíc mě oslovily pasáže, ve kterých se zmiňuje o Emmě Watson. Jsem rozhodně s oběma zajedno. Chápu a věřím ️

• Snad mi odpustíte, že se tentokrát na hodnocení prostřednictvím hvězdiček vykašlu. Knížka rozhodně za přečtení stojí, ať už fanoušky Harryho Pottera jste nebo ne.

10 24.11.2022

Ano, konečně jsem se i já stala hrdou majitelkou a zároveň čtenářkou knihy Hana od Aleny Mornštajnové, kterou vydalo nakladatelství Host. Dolehla na mě vlastní zvědavost a zároveň mi v uších dozněly poslední tóny loňské chvály, kterou tato kniha čtenář od čtenáře sklízela. Teprve teď nadešel můj čas. Pojďte se tedy spolu se mnou podívat, jak se mi tento všudypřítomný a mnohonásobně sdílený příběh líbil…

Kniha je rozdělená na tři části. První dvě spadají pod vypravěčskou taktovku jedné ze dvou hlavních postav. Mira vám coby malá holčička dovolí, abyste ji jako člověka blíže poznali a zároveň s tím nahlédli do života její rodiny. Je velmi živá a také nebojácná. Možná proto se rozhodne svézt na ledové kře i přes zákaz svých rodičů. Následuje trest a Mira musí oželet slavnostní žloutkový věneček. V té chvíli však netuší, že právě ona pochoutka přetočí její život vzhůru nohama.
Její vyprávění si vychutnáte i v druhé části knihy. Zde vám pohledem teď už dospívající dívky přiblíží nejen mládí své matky, ale především osud její sestry Hany.
Poslední část knihy už vypraví Hana samotná. Spolu s ní se vrátíte do let, kdy zeměmi zmítala druhá světová válka a „do módy“ jakožto ozdobný prvek vešla žlutá šesticípá hvězda…

Dříve než přejdu k vlastním dojmům, ráda bych podotkla, že jsem se během veletrhu Svět knihy zúčastnila besedy s autorkou Alenou Mornštajnovou. A dobře jsem udělala. Získala jsem totiž cenné informace ohledně její tvorby a vím, proč na mě kniha místy působila tak, jak působila.
Pokud bych se měla zavřít do jednoho z pomyslných šuplíků, vyberu si ten, ve kterém jsou uloženy i ostatní kladné ohlasy. Příběh byl velmi čtivě napsaný a vyzařovala z něj určitá lehkost. Připoutal mě k sobě a po dočtení ve mně zanechal spoustu příjemných čtenářských dojmů.
Měla jsem pouze menší problém s pasážemi, které se týkaly druhé světové války a holocaustu. V těch jsem měla pocit, že mi tak trochu něco chybí. To však není způsobeno chybou autorky, nýbrž mojí vlastní čtenářskou deformací, protože jsem na toto téma přečetla již nemalé množství knih. Navíc sama autorka při besedě zmínila, že jí v tomto příběhu primárně nejde o vystižení tohoto tématu, ale o osud člověka jako takového.

Knihu bych vám ráda doporučila všemi hvězdičkami, body a procenty, které mám v rámci svého psaní k dispozici. Udělejte si na ni čas a náležitě si ji vychutnejte. Ať se vám líbí…

10 31.05.2018

Moje mamka se neustále podivuje nad tím, co mě tolik poutá ke knížkám, které se odehrávají na pozadí nebo přímo během druhé světové války. Nedávno tuto "záhadu" rozluštila, když prohlásila, že jsem tenhle zájem zdědila po dědovi. Dva proti Říši, je kniha, která se čte v podstatě sama. Navíc se stalo, co se stát muselo, už po třetí jsem se zamilovala...

Josef Gabčík a Jan Kubiš patřili do výsadkové skupiny parašutistů, jež nesla název Anthropoid. Jejich úkol byl přísně tajný, velký a nebezpečný. Zneškodnit říšského protektora Reinharda Heydricha. Kniha vás provede jejich speciálním výcvikem a celkovou přípravou před uskutečněním operace. Seznámí vás se členy ostatních výsadkářských skupin, vztahy mezi nimi, funkcí českého odboje i se vším, co tehdy zahrnovala pomoc tzv. kontaktních adres.
A pak přijde onen osudný den, který změní život nejen oběma hlavním hrdinům, ale i celému národu, žijícímu v tehdejším Československu. Přichází další zákazy, další opatření, popravy.
Gabčík, Kubiš a ostatní skupiny najdou úkryt v kryptě kostela. Když už mají svobodu takřka na dosah, jsou prozrazeni jedním z vlastních lidí - Karlem Čurdou a musí čelit velké přesile německých vojáků...

Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by mě k sobě připoutala takový způsobem, jako právě tato. Příběh je úžasně napsaný, čtivý, napínavý, strhující, dojemný....a určitě bych mohla najít ještě mnoho dalších přívlastků, kterými bych jej mohla popsat. Díky způsobu, jakým autor tuto látku zpracoval, si snadno představíte jednotlivá místa i konkrétní situace a doslova splynete s jednotlivými postavami. Sama o sobě musím přiznat, že jsem při čtení některých pasáží doslova až nezdravě tajila dech, jak byl děj napínavý.

Tuhle knihu rozhodně doporučuji k přečtení. A to i v případě, že nejste zrovna fanoušky válečné literatury. Občas je totiž dobré připomenout si důležité mezníky naší historie a postavy, které byly její součástí...

Vítej v mojí knihovně Valérie!

Nina, Adrien a Étienne tři přátelé z dětství, kteří společně dospívali a plánovali budoucnost. Jejich snem bylo dobýt Paříž vlastní hudbou. Byli nerozluční. Přes to všechno se jejich cesty na nějakou dobu rozdělily.

V roce 2017 je na dně jezera nalezen vrak automobilu a v něm lidské ostatky. Novinářka Virginie zpracovává na toto téma reportáž. Díky psaní se postupně noří do vlastních vzpomínek. Vzpomínek, které se bezprostředně vztahují právě k našim třem přátelům

P-E-R-F-E-K-T-N-Í
Byla jsem pohlcená i omámená. Sama sebe jsem utvrdila v pocitu, že francouzští autoři píší tak nějak...jinak. Jsou komplexní, otevření, nevyhýbají se syrovosti, upřímnosti či opravdovosti.
Dokáží popsat život v celé své kráse i ošklivosti tak, že budete mít chuť setkat se s přáteli, vypít si dobrou kávu, opít se, tančit, promilovat celou noc, zkrátka ŽÍT a třeba vyzkoušet to, čemu jste se doposud vyhýbali

Autorka otvírá závažné téma, které by po přečtení mohlo ledakomu otevřít oči (nezmiňuji ho záměrně, abych vás neochudila o překvapení).

Jeden z nejlepších a nejhlubších románů, který jsem za poslední dobu četla. Doporučuji!

9 30.09.2023

Zas jedna do duše vepsaná...

Pokaždé, když si přečtu knihu, jež se dotýká asijské historie, kultury a tradic, zjišťuju, kolik vědomostí mi stále chybí. Co všechno mi protéká mezi prsty, když se opakovaně vracím ke svým oblíbeným tématům. První reakcí po přečtení takové knihy, je většinou vyhledávání dalších faktů a touha po zaplnění prázdných míst v mojí hlavě. Hory zpívají.

Příběh plný vietnamské moudrosti, říkadel, přísloví, písní, tradičních vietnamských pokrmů i rituálů, protkaný silou rodinného pouta a bezbřehou mateřskou láskou.

To vše však bylo vykoupeno krutými historickými událostmi jako velký hladomor, pozemková reforma nebo válka, která rozdělila jeden národ na dvě poloviny.

Pokud se do knížky pustíte, čekejte děj rozdělený do dvou časových rovin, silnou a statečnou ženu Dieu Lan, která musela udělat mnoho bolestných rozhodnutí, aby mohla přežít. Taky sympatickou Huong, která miluje příběhy a vyrůstá se svou babičkou, protože oba rodiče narukovali do války. Ani ona však nebude mít v příběhu snadné postavení.

Počítejte se silným příběhem, s popisy válečných míst, které jsouřekněme syrové, ačkoli nejsou za každou cenu vyvedené do detailu. Taky s postavami, které jsou válkou poznamenané na těle i na duši. S otřesnými životními podmínkami. S nelidským a krutým zacházením.

4,5*/5*

8 12.08.2023

(SPOILER) S fantasy literaturou mám takový obyčejný vztah. Kdysi jsem ji nečetla vůbec, pak zkoušela a dnes si kousky do svý knihovny docela pečlivě vybírám.

Děj v několika bodech:
● Gambalou kdysi proudila magie, kterou vládli velcí čarodějové. Pak se vytratila a lidé na ni téměř zapomněli. Co se stane, když se jednoho dne vrátí?
● Bůh Zyrzir má učinit hod Kostkami osudu a předepsat tak dějiny na 50 let dopředu. Tenhle významný akt se ale neuskuteční. Kostky totiž někdo ukradne.
● Kaldur Silador je správcem královského trůnu. Jenže - kdo by chtěl zůstat JENOM správcem?

Šedesát stran stačilo k tomu, aby mě tenhle příběh pohltil. To už se teda žádné knížce dlooouho nepovedlo. Je to svižný, čtivý, rozehraný do vícero směrů, postavy přibývaly a mnohdy dějem řádně zamíchaly. Dobro, zlo, magický artefakty, mocní mágové, politika, intriky, láska, napětí...Užívala jsem si vážně každičkou stránku!

První díly sérií toho moc neprozradí. Popisují, seznamují, vysvětlují. Tohle ale není případ Zloděje osudů. A že těch pokračování ještě, doufejme, bude. Pokud máte rádi rozsáhlé příběhy a nečekáte, že na vás autor vybalí všechno hned na začátku pak věřím, že se vám kniha bude líbit. Já si ji vážně užila MOC!

Velké poděkování patří především autorovi, který se mi ozval, poslal svou knížku na recenzi, trpělivě reagoval na moje dotazy či komentáře a sdílel jako o závod. Děkuju za krásnej čtenářskej zážitek!

8 14.08.2022

Tak tohle bylo super. Napínavé, svižné, zamotané a překvapivé. Pokud jste od autorky nic nečetli, tato kniha vás rozhodně nezklame. Doporučuji!

8 26.12.2021

Bože! Já bych do té Kodaně jela hned ! Autorka prostředí svého příběhu krásně popsala. Bylo to milé, odpočinkové čtení se špetkou něčeho navíc. Dokonce jsem se zapomněla kyselit na romantickou linku a předvídatelnost Konec mi přišel zbytečně natahovaný, ale musela jsem ve výsledku uznat, že to tak bylo nejspíš potřeba Líbilo a doporučuji

8 19.10.2021

(SPOILER) Od knihy jsem měla díky různým informacím konkrétní očekávání, která se nakonec nenaplnila. A bylo to jen dobře!
Děj se odehrává cca od 20.let 20. století a trvá až do 70.let 20. století. Nejprve se ocitáme na Novém Zélandu, později se přesouváme do Austrálie. Kniha je rozdělena do několika částí - každá je pojmenována podle jedné z postav, která v ději účinkuje. Nevypovídá však pouze o ní. Pokaždé se přihodí zvrat, který buď nějakým způsobem posune/ukončí její osud nebo posune děj zase o kousek dál.
Příběh mapuje život farmářské rodiny Clearyů. Hned na úvod potkáváme maličkou Meggie, nejmladší z dětí a jedinou dívku. Popíše nám své narozeniny, život s bratry, první školní dojmy až do chvíle osudového setkání, které její život ovlivní navždy.
Moc jsem si tuhle knížku užila! Fascinovaly mě popisy přírody, způsob jakým autorka zachytila proměnu generace i doby, zlobila se, když mi nečekaně sebrala některou z postav a byla mile překvapená z prostoru, který propůjčila tématice zakázané lásky, tedy milostné lince. Ta prostupovala celým příběhem. Někdy nepatrně, pak intenzivně, jindy vůbec.
Po dočtení mi chvíli trvalo, než jsem si myšlenky v hlavě dokázala srovnat. Za mě spokojenost a rozhodně doporučení!

8 22.09.2020

O tom, že Colleen Hoover umí psát už jsem věděla. Přestože jsem četla pouze jednu její knihu. Někdy to prostě stačí. A já mám oddechové, případně romantické příběhy se špetkou něčeho navíc opravdu ráda. Je fajn, když si po přečtení něco odnesete s sebou. I tak jsem se ale do autorčiny nejnovější knihy příliš nehrnula. Už proto, že kolem ní čtenáři na sociálních sítích ztropili obrovský povyk (míněno v dobrém). Jenže když jdete do knihkupectví ve dvou, někdy si odnesete i to, co jste původně neplánovali – to jistě známe všichni. Kniha Pravda nebo lež si ke mně našla cestu skrz výměnný obchod. Doslova…

Lowen je mladá, nikterak výrazná spisovatelka. Knihy, které píše, by mohl milovat celý svět. Její uzavřená povaha jí však brání proniknout do vod autogramiád, sociálních sítí nebo besed. Pak přijde osudové setkání a nabídka, jenž nelze odmítnout. I když se o to samozřejmě pokusí. Je vybrána, aby dokončila sérii úspěšné spisovatelky Verity Crawfordové.
Veritin manžel ji kvůli množství materiálů pozve na několik dní do jejich domu. Když se Lowen probírá papíry s poznámkami, objeví rukopis, který s původní sérií nemá nejspíš vůbec nic společného. Jeho obsah je šokující a opravdu velmi mrazivý. V domě se začínají dít podivné věci a Lowen si uvědomuje, že tahle rodina nejspíš ukrývá nějaké děsivé tajemství.
Jakou ženou tedy doopravdy je Verity Crowfordová?

Pokud si na tuto knihu vyhradíte dostatek času, věřím, že zvládnete přečíst během jednoho dne. Možná i několika hodin. Děj odsýpá, autorka ho prošpikovala drobnými, napínavými zvraty a okořenila erotickými scénami. Na druhou stranu sama za sebe musím říct, že i přes všechna pozitiva, jsem text četla dlouhou dobu spíše mechanicky. Nebyla jsem dějem od začátku zcela pohlcená.
V okamžiku, kdy jsem se začetla, dostal příběh neuvěřitelný spád. Poslední stránky jsem přečetla s obrovskou nedočkavostí a touhou vědět, jak to všechno vlastně dopadne. Paráda a velké WOW! Navíc autorka nechala čtenářům prostor pro vlastní představivost a to je věc, kterou já rozhodně vítám.
Co se týče postav, žádná z nich si vyloženě nezískala moje sympatie. Zejména Lowen mi nesedla. Byla pro mě přespříliš impulsivní, někdy možná až hysterická. Jeremy byl zase typ velmi přitažlivého muže, který (nevědomky) vybízí ženy k tomu, aby ho „zachránily“. Moc nechápu, proč se hlavní hrdinka po všem co prožila, byla ochotna obětovat takovému životu…

Věřím, že se vám kniha bude líbit. Tentokrát si totiž na své nejspíš přijdou i náročnější „thrilleroví“ čtenáři. Užijte si ji!

8 24.06.2020

Jeden z nejkrásnějších a nejsilnějších příběhů z období druhé světové války!
Z pohledu své profese, bych se ji nebála zařadit mezi doporučenou četbu pro 8. - 9. třídu. S vybranými pasážemi by se rozhodně dalo pracovat i v nižších ročnících. A ačkoli je tato knižní série bez pochyby určena mladším čtenářům, věřím, že zaujme i nejednoho dospěláka. Moc doporučuji!

8 23.06.2019

Román Tatér z Osvětimi měl v knižním světě nemalou publicitu. Objevoval se na každé druhé kliknutí a všude se míhaly nadšené ohlasy. A protože jsem si k tématu koncentračních táborů a druhé světové války opět našla cestu, podlehla jsem a knihu si pořídila…

Lale přijíždí do koncentračního tábora v jednom z mnoha přecpaných vagonů a dochází mu, jaké hrůzy pro něj, a mnohé další, Němci nachystali. Smrt a strach číhají z každého kouta. V okamžiku, kdy ho jeden z vězňů přijme jako pomocného tatéra ještě netuší, jak velké štěstí má. Taková pozice totiž skýtá jisté výhody. A Lale se rozhodne, že z nich vytěží co nejvíc. Obzvlášť poté, co se setká s krásnou Gitou…

Než se pustím do zhodnocení vlastních dojmů z četby, ráda bych se ještě na malou chvilku zastavila u způsobu propagace této knihy. Holocaust je bezesporu jedním z nejdiskutovanějších a nejtěžších témat druhé světové války. Jde o hrůzné skutky, které lidé dokázali dělat druhým lidem a z každé sebemenší představy o tom, co se tehdy dělo, mi začne běhat mráz po zádech. Už proto si myslím, že by prezentace takového příběhu zasloužila trochu důstojnosti. Propagace formou užaslých výkřiků a superlativů tipu: boží, děsně super, to musíte mít, bez toho nelze žít apod. není úplně na místě. Pokud se mi kniha líbila, lze jistě pozitivní ohlas předat dál trochu úctyhodnější formou.
A teď ke knize samotné. Pozitiva? Čtivost. Příběh se čte téměř sám, nikdy se mi nestalo, že bych s textem musela nějak zápolit, vracet se zpět, pročítat znovu apod. To by bylo prosím pěkně vše. Tatér z Osvětimi mě bohužel přesvědčil o tom, že už si masově doporučovanou knihu nikdy nekoupím. Román ve mně nedokázal emoce vyvolat ani zanechat. Postrádala jsem hloubku, hledala něco, co by mi doslova umačkalo srdce, ale nic takového jsem neobjevila. Dokázala bych vyjmenovat knihy, které mi v hlavě leží dodnes. A nebylo jich málo – Mischling, Mengeleho děvče, Švadlena z Dachau a další.

Závěrem? Pokud vás toto téma zajímá, ale bojíte se pustit do něčeho těžšího, po knize rozhodně můžete sáhnout. Nepříjemné scény se objeví, ale věřím, že je lehce zvládnete. Čtenářům, kteří již mají v tomto směru načteno, bych ji naopak příliš nedoporučovala.

8 24.11.2018