Mitculka Mitculka komentáře u knih

☰ menu

Utěšitelky Utěšitelky Ruth Hallo

Dokud se ke mně nedostala tato kniha, neměla jsem nejmenší tušení o existenci „utěšitelek". Příběh plný násilí, bolesti a bezpráví se mě velmi dotkl. Na mnou oblíbené Japonsko jsem díky tomuto dostala trochu jiný pohled. Kromě faktu, že japonská vláda odmítá přiznat svá provinění a dopřát přeživším ženám trochu spravedlnosti, je asi nejvíce mrazivý postoj samotných Číňanů k celé této věci (obzvláště v porovnání v Koreou, kde se o „utěšitelkách" učí děti i ve škole, jak jsem se dozvěděla).
Knihu mohu rozhodně doporučit, mnoha lidem může vyjevit úplně nové skutečnosti.

08.05.2017 5 z 5


Prohnilé město Prohnilé město Leigh Bardugo

Bylo to super, toť můj verdikt. V první třetině jsem měla pocit, že je tam víc romantiky, než by se k tomuhle příběhu hodilo (a to jsem všem naznačeným ,,párům” z minulého dílu fandila), to se ale vyrovnalo jako mávnutím kouzelného proutku. Příběhově to bylo skvělé, všechny ty plány a potíže, se kterými se hrdinové vypořádávali... prostě výborné, Ketterdam mi bude chybět a ústřední šestice zrovna tak.

05.08.2019 5 z 5


Síla Síla Siri Pettersen

Grandiózní finále. Na začátku mi to přišlo trochu pomalé, ale i tak to bylo pořád super zajímavé. Když se to potom pořádně rozjelo, už nešlo nic vytknout.
Hirka je tak realistická, tak plastická, měla jsem pocit, jako bych ji opravdu znala. A bude mi moc chybět, ona i Rime, Kolail a další.
Lámala jsem si hlavu, jak tohle celé půjde zakončit, ale jsem s tím koncem opravdu nadmíru spokojená. Bylo to super, klidně bych si dala ještě nějakou povídkovou sbírku o tom, jak to bylo potom (kdo četl, pravděpodobně pochopí, co by v ní bylo).

Miluju to, celé Havraní kruhy by se rozhodně měly stát jednou z fantasy klasik, které by si měl přečíst každý.

27.07.2019 5 z 5


Druhé město Druhé město Michal Ajvaz

Velmi zajímavé dílo. Dýchá z něj silný pocit snů či dokonce nějaké psychické choroby. Autor si prohrává s realitou a magičností, postavami, místy a jevy, které se objevují jak v Praze, tak v druhém městě. Nejvíc mě asi dostala nebezpečná džungle schovaná za knihovnou.
Mrzí mě, že jsem na toho dílo neměla dostatek času a musela jsem jej číst poměrně narychlo, určitě se k němu plánuji někdy v budoucnu vrátit a věnovat mu více pozornosti.

PS: Pořád nemůžu dostat z hlavy, jak knihovníci zákazníkovi nabízeli knihu s jedlými stránkami, kterou člověk může po dočtení sníst. Nerozchází se to přímo se samotnou filozofií knihoven? Jakápak by za takové nevrácení knihy z důvodu snězení asi byla pokuta? :-)

16.04.2019 4 z 5


Romance pro křídlovku Romance pro křídlovku František Hrubín

Úplně můj šálek čaje to nebyl, nejsem nijak zatížená na lyriku, ani na milostné příběhy, ale tohle bylo vlastně celkem příjemné čtení a místy také zvládalo na čtenáře opravdu zapůsobit. Příběh tohoto díla je, jak již název napovídá, naplněn láskou, lyrický subjekt zde popisuje setkání s Terinou, dívkou od kolotočářů, díky které se cítí živější a šťastnější než kdy dříve, popisuje zde své city k ní, ačkoli jejich lásce byl vždy vyměřen jen omezený čas, než Terina se zbytkem kolotočářů odjíždí zase dál.

(SPOILER) Dílo je protkáno mnoha obraznými pojmenováními a eufemismy, není zde explicitně zmíněno, že Terina se má vdát za Viktora, ani smrt dědečka, o kterého se lyrický subjekt téměř po celou dobu stará, a který trpí stařeckou demencí. V tomto něžném a romantickém stylu vyjadřování je náhlé a nečekané setkání s krutou realitou a jediný moment, který se autor nepokouší přikrášlit, Viktorova replika: „Umřela na záškrt. V zimě.“ Toto je zajisté nejpůsobivější moment celého díla, čtenář takovouto krutou realitu nečeká a působí na něj jako rána do tváře. Už jen z toho, že tato tvrdá skutečnost není nijak zaobalena a přikrášlena, můžeme cítit, jaká bolest a zoufalost asi lyrický subjekt naplňuje. (KONEC SPOILERU)

Setkáváme se zde vlastně jen s pěti postavami, a to s postavou Teriny, Tonky, Viktora, dědečka a Františka čili lyrického subjektu. Postava dědečka vnáší do romantického příběhu úplně jinou rovinu, jelikož se skrz něj setkáváme se stařeckou demencí a bludy, vstáváním mrtvých z hrobů, protože dědeček má pocit, že mluví se svými mrtvými přáteli. Vidíme zde tedy také zajímavý kontrast mezi mládím plným života, kterým překypuje lyrický subjekt František, a stářím, kterému již ubývá sil.

Ačkoli se obvykle vypravěč či lyrický subjekt nemají zaměňovat s autorem díla, v tomto případě se přece jen více než jindy pozastavuji nad několika známkami, které poukazují na propojení autora a lyrického subjektu. Po většinu příběhu zde ústřední postava není jmenována, pouze v jedné scéně se dozvídáme jeho jméno, když dědeček procitne ze svých bludů a řekne: „To jsi ty, Františku?“ Že se nejedná o halucinaci poznáváme i z reakce lyrického subjektu, který konstatuje: „Prvně po měsíci mě poznal.“ Už užití autorova vlastního jména pro jméno hlavní postavy není zcela běžnou praxí, zde ovšem na jejich propojení odkazují i další indicie, jako například fakt, že lyrickému subjektu je v roce 1930, kdy příběh začíná, 20 let, což byl rovněž věk autora v daném roce. Dalším náznakem propojení lyrického subjektu s autorem jsou momenty, kdy lyrický subjekt mluví o svých budoucích dětech, dceři a synovi, které má rovněž sám autor. Vzhledem k těmto několika propojením je tedy otázkou, zda v tomto případě skutečně autor a lyrický subjekt nesplývají v jednu osobu.

23.03.2019 3 z 5


Harry Potter a vězeň z Azkabanu Harry Potter a vězeň z Azkabanu J. K. Rowling (p)

Můj nejoblíbenější díl Harryho Pottera. A taky je vidět proč - knížka je chytlavá, člověk se od ní nemůže odtrhnout. Oproti filmu je zde mnohem více věcí vysvětleno a člověk odhaluje víc z kouzelnického světa.

29.01.2018 5 z 5


Kamenné nebe Kamenné nebe Nora K. Jemisin

Takhle si představuju strhující závěr série! Bylo to tak skutečné... jak psala autorka v poděkování: bolest byla opravdová bolest, vztek byl opravdový vztek a láska byla opravdová láska.

Na téhle sérii mě dostává asi hlavně to, že, pomineme-li orogenii, potkáváme zde úplně obyčejné postavy, které jsou jako my - trpí, chybují, cítí, prostě žijí. Žádní vyvolení s akcí vyhnanou do extrému (i když co si budem, i to má samozřejmě něco do sebe), je to prostě tak... silně opravdové.

Smekám a vážně doufám, že si naši Zemi nerozhněváme tak, jako obyvatelé Tišiny jejich otce Země.

09.05.2021 5 z 5


Zmizení Sáry Lindertové Zmizení Sáry Lindertové Kateřina Šardická

Byla jsem velice příjemně překvapená. Neskutečně čtivé, příběh jako by mě sám táhl dál a musím uznat, že u některých částí jsem se opravdu bála, kor když se sama často ohlížím přes rameno. :-D Bylo super, jak se při čtení člověku vynořovaly různé otázky, na které se postupně a po malých dávkách objevovaly odpovědi. Velice se mi také líbilo využití židovské tematiky a náboženství jinak, než v souvislosti s 2. světovou válkou.
Mrzely mě ale některé drobnosti, jako že „ten den" byl zmíněn na 27. října 2018, což podle kalendáře byla sobota, ale v jedné z kapitol bylo uvedeno, že se jednalo o úterý. Je to škoda.
Každopádně je to skvělé čtení, grafika je nádherná a bez obálky stránky dělají při správném pohybu divné zvuky, což k té atmosféře jen napomáhá.

16.08.2019 4 z 5


Harry Potter a princ dvojí krve Harry Potter a princ dvojí krve J. K. Rowling (p)

Bylo to skvělé, úžasné. Hrozně se mi líbily všechny vzpomínky na Voldemortův život, řešení vztahů (kromě slova muckat), odhalování Dracovy slabosti, prostě všechno. Z drtivé a bolestné události na konci mi naskakovala husí kůže. Nemám slov. Jediné, co mě hrozně mrzelo, že byla hlavní trojice taková odtažitá k Hagridovi - velmi mě zasáhlo, když se na začátku těšil, až je uvidí na péči o kouzelné tvory, kterou ani jeden z nich neměl zapsanou, a pak se navzájem ještě nějakou dobu ještě vyhýbali. A pak ještě ta záležitost s pavoučím pohřbem - jak se mohli rozhodnout tam nepřijít, když ten vzkaz byl promáčený slzami a prosil je, že to sám nezvládne?! Hrozně mě mrzelo, že oni za ním vždycky chodí, když něco potřebují, ale když potřeboval podporu on, klidně by se na něj vykašlali. Ještě že nakonec tam aspoň ten Harry šel.

11.08.2019 5 z 5


Kůň a jeho chlapec Kůň a jeho chlapec C. S. Lewis (p)

Celá Narnie je skvělá a tohle je i sám o sobě výborný díl. Všechno do sebe pěkně zapadalo, objevovaly se zajímavé zápletky a problémy.
Byl to příjemný a milý příběh, kde nechybělo navazování přátelství, odkazy na prapůvod králů a královen Narnie, ani napravování různých špatných vlastností.
Navíc jsem chvílemi pociťovala opravdovou touhu vyhoupnout se do koňského sedla. Krásný příběh.

29.07.2019 5 z 5


Projekt Kronos Projekt Kronos Pavel Bareš

Jsem tak ráda, že jsem se konečně po dlouhých měsících čtení do školy dostala k dočtení tohoto skvostu. A nemám slov. Postavy jsou neuvěřitelně realistické a plastické, svět je promyšlený a komplexní, až ani nemůžu pochopit, jak tohle všechno dokázal Pavel Bareš při psaní v hlavě udržet. Celé mě to velmi bavilo, bylo to opravdu zajímavé postapo, které na poválečnou společnost nedaleké budoucnosti nahlíží zase trochu jinak. Ty prohnilé lidské charaktery v kontrastu s čistým hrdinou dobrých úmyslů. Ráda bych se také zmínila o kapitole Blackout, která přináší opravdu zajímavou sondu do lidských duší, díváme se na to, jak se lidé dokážou proměnit a čeho jsou schopní, když je nikdo nevidí. Navíc ty vnitřní boje některých postav. Zbožňuju všechny a moc se těším na další díl.

Až budu chtít někoho přesvědčit o kvalitě českých autorů, dám mu jednoznačně Projekt Kronos.

15.06.2019 5 z 5


Čarodějův synovec Čarodějův synovec C. S. Lewis (p)

Krásný začátek krásného příběhu. Četla jsem ho už před pár lety a líbil se mi, stejně tak se mi líbil i teď. Je to takové kouzelné a jednoduché, navíc tenké, takže knihou člověk jen proletí.
Chtěla bych vypíchnout i styl vyprávění, který mi pro děti přijde velmi poutavý a dokáže správně vtáhnout do děje.

09.08.2018 4 z 5


Harry Potter a Ohnivý pohár Harry Potter a Ohnivý pohár J. K. Rowling (p)

Počtvrté v Bradavicích v knižní podobě. Příběh už opravdu potemňuje. Hrdinové rostou a s pubertou se u nich objevují častější hádky, ale také první náznaky zamilovanosti. Ačkoli jsem viděla film, průběh jednotlivých úkolů jsem četla jedním dechem.
A v Ohnivém poháru se navíc již vyskytuje opravdu hodně scén, které ve filmu nebyly zahrnuty. Opět je tedy můj náhled na příběh a celý kouzelnický svět rozšířen.
A jako všechny díly ze série HP je samozřejmě i čtyřka neuvěřitelně čtivá. S přečtením knih můj nehynoucí obdiv k J. K. Rowling ještě roste.

18.03.2018 5 z 5


Podivná knihovna Podivná knihovna Haruki Murakami

Murakamiho styl mám už docela načtený, Podivná knihovna ale z mých předchozích zkušeností s tímto spisovatelem vybočuje tím, že je tak krátká. Kromě krátkosti je také velmi čtivá, doplněná pěknými ilustracemi, které podtrhují děj. Za mě fajn jednohubka, která odkrývá děsivý obraz obyčejné knihovny (a téměř všech dalších knihoven).

25.02.2018 4 z 5


Opravdové zločiny Opravdové zločiny Lucie Bechynková

Mně se to moc líbilo. Byly tam tedy příběhy, které už zazněly v podcastu, ale já jsem si jich už spoustu nepamatovala, takže super připomenutí.
Kniha je psaná velice čtivě, text pěkně plyne a čte se to výborně. Takže podle mě velký dobrý.

21.09.2022 5 z 5


Boží hrob Boží hrob Jay Kristoff

Bylo to super, moc se mi to líbilo. Proč teda 4*? Většinu času jsem trochu bojovala s tím, že se to hodně táhlo… nevím, jestli i jednička byla takhle pomalá, každopádně často jsem to četla velmi pomalu, protože mi tam chyběl nějaký pořádný drive. Ale probírat se tím světem a jeho zákoutími, ach, to je i tak krásný zážitek (teda krásný aspoň literárně, jinak to tam není žádná růžová zahrada).
A na konci už mě to táhlo jako blázen! Ještě před magni to najednou začalo jít ráz na ráz… a na posledních stránkách jsem pořád kulila oči a byla jsem v šoku. K tomu patřily i šokované výkřiky a občasné tlesknutí. Vzbudila jsem svého kocoura, tak doufám, že to panu Kristoffovi odpustí, ale u toho konce se prostě nedalo jinak.

05.09.2022 4 z 5


Svět démonů Svět démonů Sally Green

Přibližně první půlka knihy mi přišla fakt jen jako takový průměr, hrozně se tam všechno točilo kolem vztahů a lásky, Catherin a Ambrose, Edyon a March… a Edyon v tomhle ohledu fakt vydal za dva.
Přibližně od té poloviny se to ale konečně rozjelo víc i jinými směry a posledních asi 100 stran bylo jedno velké wau. Strašně mě zajímá, co teď bude se všemi dál… hlavně s Tash! Konec její linky mě obzvlášť dostal, jsem zvědavá, jak z tohohle chce autorka vybruslit.

09.09.2021 4 z 5


Klan Klan Adrienne Young

Bylo to moc příjemné a pohodové čtení, příběh se odehrával v originálním prostředí, postavy byly super, to čtení mě bavilo a ta obálka je úžasná ze všech stran. Navíc se to čte skoro samo, je to rychlé a odsýpá to.
I přes tyhle plusy musím bohužel hodnotit jen průměrně, a to z mnoha důvodů. Jednak ta až neskutečná předvidatelnost příběhu, ačkoli mi vlastně nic z toho, co se stalo, nevadilo, bylo mi úplně jasné, jak to skončí, už tak ve čtvrtině knihy - nehledě na to, že samotná anotace shrnuje děj naprosté většiny knížky. Taky mě docela mrzelo, že závěrečná bitva byla tak krátká a působila vlastně hrozně jednoduše, všechno bylo vyřešeno jako lusknutím prstu.
Taky mě docela mrzely různé logické nedostatky příběhu. Jako třeba že se příběh odehrává na flordu a jeho okolí - fjordy bývají úplně na severu, k severu odkazují i specifické výrazy, které pocházejí ze staré norštiny a islandštiny, umístění na severu se projevilo i tím, že přes zimu byly cesty zamrzlé takovým ledem, že nebylo možné projít na území Rikiů, přitom ale zima trvá jen pár týdnů („jsem tu dva týdny a ještě 4 zbývají, než přijde obleva"). Ten svět tedy bohužel nebyl úplně dotažený.
Co mě ale vyloženě deptalo, byly chyby a překlepy, které byly prostě všude. Mám pocit, že tuhle knížku neviděl korektor ani z jedoucího vlaku. Chybí předložky, spojky, někdy i celá slova, některé části vypadají jako po automatických opravách („svalil mě bolely"), můžeme ale najít i normální a nefalšované gramatické chyby („oči pálili", Eelyn a Mýra „utíkali", „vezmeme to sebou"). Au. Velká škoda, kdyby knížce na kvalitě neubírala chyba pomalu na každé druhé stránce, člověk by leccos z výše zmiňovaného přehlédl. Takhle jsem naopak i postřehla, že u 39. kapitoly jako u jediné chyběl obrázek dvou zkřížených seker.

17.08.2019 3 z 5


Znamení moci Znamení moci Jan Zahradníček

Znamení moci se mi moc líbilo. Velmi se mě dotýkalo to vyznění, báseň si interpretuji jako upozornění na to, že moc věcem přikládáme my sami. Samozřejmě zde můžeme spatřit mnoho narážek na komunistický režim, na který by se v podstatě dalo napojit celé toto dílo.
Velmi pozoruhodné čtení.

16.04.2019 4 z 5


Páté roční období Páté roční období N. K. Jemisin (p)

Jedna z nejlepších knížek, které jsem letos četla, a moc mě mrzí, že jsem měla kvůli škole tak málo času se k ní vracet. Moc se mi líbila ta syrovost a existencialismus v tomto díle a nenápadné postupné propojování tří dějových linek. Také ta temnota způsobená blížící se katastrofou, která dýchá z děje i obálky, na mě velmi působila. Poprvé jsem se zde setkala s dich-formou, také vskutku zajímavý zážitek.

Jediné, co mě trochu mrzelo, byla absence spousty zmiňovaných míst na mapě na deskách. Na druhou stranu ale velmi oceňuji oba dodatky, seznam období i slovníček pojmů.

16.04.2019 5 z 5