milary komentáře u knih
Já Vargas miluju, její způsob psaní, postavy, které vytvořila, příběhy, které jim předurčila, její imaginaci, to, jak jsou ty knížky chytré, to, jak do nich spadnete po hlavě, to, jak jsou naprosto jiné...A riskla jsem zhlédnutí Adamsberga (nebo - li dvou tří zfilmovaných knih a - světe div se, nebyla jsem zklamaná...).
Od Mileny Holcové jsem chutě přelouskala všechny cestopisy, sotvaže jsem se dotkla první knížky ze série Lidi. Píše je skvěle, moc ráda je občas znovu prolistuju. Ostatní mě zaujalo míň.
Váš komentář - no, to se lehko řekne, moc nevím, jak do toho. Takže: knížku jsem nezkousla, jako čtivo mě nezaujala (až odrazovala), zlob se nebo ne... Ani jako nabídka vhledu mi zas tak neposloužila, něco vím, něco jsem četla jinde, přišlo mi to celé jako nenaplněný dobrý záměr. Jako blogy? Proč ne. Na knížku málo... Takže: hodnotit nebudu. Proč tedy komentář? Tak to těžké není. Protože ani "Šudy" ani "Márty" nemusejí umět psát knihy, aby si člověk spočítal, že musejí "mít koule", řečeno jejich jazykem. A jejich rodiny taky. A tady - tady by mi žádné hvězdičky nestačily. A mimochodem, klobouk dolů před MDA RIDE, PARENT PROJECT a ostatními, co nevzdávají...
No, pro mě je tohle prostě BEZ HRANIC... Obdivuju je, podporuju je a nesmírně si jich vážím. I když třeba nadřazuju obsah knížky nad formu.
Chystám se na Milující sestru, takže jsem věděla i o Rychlých lodích. V knihovně zrovna knížka byla, tak jsem využila příležitosti a přečetla ji jako první. Působila na mě podivně ploše, nesedl mi reportážní styl, ani vyprávění v první osobě. Jakoby oboje knížku nějak neadekvátně ochuzovalo a zatlačilo do pozadí většinu vypravěčského potenciálu autora. Vadilo mi zřetelné rozdělení děje na dvě poloviny, příběh se tím ještě víc deformoval, zdálo se mi, že postavy s vyjímkou stručných charakterových předznamenání z první části neprožívaly ani necítily nic nového, co by změnilo druhou část textu z pouhého opakujícího se popisu násilí v gradující obsah. A k tomu přílepek prozření hlavního protagonisty, taky jaksi nahonem, a navíc vzhledem k prožitému pro mě v tu chvíli trochu nepravděpodobný...Dvě hvězdy za varování hledačům (...čkám) adrenalinu bez hranic, knížka snad dokáže víc, než obvyklé mentorování - pořádně si rozmysli, než...
Je těžké, nevyjadřovat se v superlativech, když čtu o takové odvaze a obětavosti. Takže si připomenu: hodnotím knihu. Čtu podobné s úctou a ráda. Skrze připomenutí i poučení. Ale tady jsem se už od půlky ztrácela v událostech, ve zkratkách, ve výčtu akcí, v jaksi stroze popisném stylu, kde jsem čím dál obtížněji hledala člověka Kaminskyho... No a na konci jsem si bezmála oddychla, že to mám za sebou, a to mi bylo líto. Chybělo mi to, co už přede mnou tak pěkně vystihla evasamankova...
Krásný komentář od Jaruš7.
Poděkování je na místě. A když Marek Holý četl citovanou část z poslední bitvy Jana Lucemburského, nějak těžko se mi polykalo.
To ta atmosféra, živost dialogů, strhující děj, napětí chvíle. To ta čest, věrnost a odvaha. To ten neskutečný talent Františka Niedla psát obrazy. A splétat příběhy a historii a brát čtenáře na dobrodružné výpravy obojím a dokázat, aby on, čtenář, chtěl vědět.
Tohleto byla krásná série, spolu s vřesovskými. Díky za ně.
Nelíbila se nikomu, koho znám. Ale mému muži pámbuzaplať ano, oba jsme se u ní královsky bavili. Díky soukroma a evosamankova!
Moc, moc mě mrzí, že Jednotka pro vyšetřování neobvyklých zločinů už nepokračuje.
Bryant a May jsou dvojka, se kterou by mi bylo potěšením a ctí zajít "na dvojku"...
Já tedy doufám, že Sbírka kostí není nějakou literární "rozlúčkou". A nebylo by se co divit. Stejně si myslím, že je Kathy Reichs naklonovaná, aby zvládla vše, čím se zabývá - viz pozoruhodně pestrý životopis...Vděčně (a s nemalým nadšením) jsme s mužem přelouskali i mládeži určenou Temperance Brennanovou. Jen TV seriál na motivy knih jsme s díky vynechali. Ten je jen běžným seriálem se vším, co komerční seriál charakterizuje; z magie knížek má pramálo...