Michelle.Bee76
komentáře u knih
Když ptáčka lapají
Magda Váňová
Kniha byla pro mě do cca poloviny strašně nudná, zdlouhavá a o ničem. Musela jsem se přemlouvat a prokousat se těmi stránkami, ale od poloviny začala nabírat na obrátkách. Nakonec jsem ji od té poloviny přečetla na jeden zátah. Dávám 4*, ale i tak musím negativně ohodnotit vleklost děje. Knize by slušelo zeštíhlení o 100-150 stránek.
Co mě ještě docela štvalo u této knihy, že jsem zřejmě měla e-knihu "paskvil", protože v textu bylo ohromné množství pravopisných a tiskařských chyb, nevím, zda to bylo "kazové" e-vydání, ale rušilo mě to ve čtení. Některá slova byla úplně jiná, jako když překládá z cizího jazyka do češtiny automatický překladač.
Společenství
Bentley Little
Tento typ hororu jsem četla poprvé a musím říct, že se mi moc knížka líbila. Ty emoce, co se během čtení v člověku misí - to nemá chybu. Nemám výtky ani k rychlozávěru, kdy už jsem byla tak napružená a v dychtivém očekávání, zda to slavné Společenství a Calhoun dojde konečně k tvrdému zúčtování, že mi nadmíru vyhovoval. Pár věcí si člověk musel přečíst "mezi řádky" (pahýlové, dobrovolníci), ale o to víc běhal mráz po těle a o to víc to bylo děsivější, když čtenář pochopil náznaky... Za mě skvělá hororovka, co se dobře čte.
Vražda v krajině přízraků
Petra Nachtmanová
Krátké krimi příběhy s leckdy zajímavým koncem...
Hodná dcera
Karin Slaughter
Dala jsem ji šanci prvních dvacet stran. . . Jak tu někdo psal - moc krve, moc násilí - a to nejsem žádná citlivka - nuda, šeď, nezaujala, nedočteno, odloženo hluboko na dno skříně.
Fantom z Blackwoodu
Darcy Coates
Fantom z Blackwoodu - Darcy, proboha, co jsi to provedla!? Zatím nejhorší kniha ze série Strašidelné domy. Nechtěla jsem napsat "odpad", ale daleko to k tomu nemělo. Kniha se neskutečně vleče, kdy 3/4 knihy jsou úplně o ničem. Jako čtenář jste v jistém napětí, co přijde jako první; pořádná duchařina nebo konečně sex ..? Ale ono nepřichází ani jedno. Navíc hlavní hrdinka je neskutečně nesympatická "samice skotu" a i když se snaží vystupovat jako tvrďačka, je to v celkovém pojetí ufňukaná, zakomplexovaná a ublížená chuderka, kdy její "prozření" skoro v závěru knihy je až směšné.
Doufám, že toto byla jediná slabá kniha v této sérii Strašidelných domů, psaní Darcy Coates jsem si oblíbila, a to velmi. Ale tato kniha, na kterou jsem se moc těšila, byla nepopsatelným zklamáním. To i kniha "Duchové rodiny Folcroftů", kterou jsem považovala za pokus Darcy Coates napsat něco hororového i pro mládež, byla fajn a strašidelná. Ještě mi zbývají dvě knihy ze série, tak snad si napravím chuť.
Dům ozvěn
Barbara Erskine
Nevím, jak začít.. úvod knihy byl v pohodě. Bubáci taky. Jak už tu někdo psal tak manžel Luke si úplně nesmyslně protiřečil (přemlouvání, aby Joss opustila dům, následně vyloženě zákaz z domu odejít). Ke konci knihy je to už taková motanice, že člověk se ztrácí v tom, co je co a kdo je co. Z této knihy mám takový rozporuplný pocit.. A je asi tak stejný, jak rozpolceny byly skoro všechny jeho postavy. :-D
Prevítem snadno a rychle
Simon Brett
Knihy od Simona Bretta s malým zákeřným miminem :-D - to nepotřebuje ani komentář. Vřele doporučuji, všechny díly jsou super, člověk se opravdu zasměje a každej, kdo má dítě konečně pochopí, jaký je jeho milovaný mimoušek pěkně vyčůraný prevít. :-D
... a výstupy do údolí
Jan Pelc
Kniha úplně jiná, co se týká atmosféry (ve srovnání s knihou .. a bude hůř), je nudnější. Ale kniha se mi i tak líbila, i když už to nebylo tak strhující, ale spíše takový líný dojezd, jakoby "nadstavovaná kaše".
Dobří sousedé
Adam Nevill
Kniha pro mě byla dobrá tak napůl, mám z ní rozporuplné pocity, je to první kniha od tohoto autora, první setkání s tímto typem hororu. Ne, že by byla úplný odpad, ale možná tomu nedobrému pocitu ze čtení, který je kdesi vzadu v mé hlavě a zdvihá varovný prst nečíst další knížku od tohoto autora, "napomohla" květnatá souvětí, která mě svojí slovní složitostí velmi rušila při čtení a jakoby sekaný děj. Pokud je pravda, že tato kniha byla nejdříve scénářem, tak bych asi raději viděla tento horor zfilmovaný. Za mě hodnotím slabými 3* z 5*. Do budoucna možná dám tomuto autorovi ještě jednu šanci.. poslední.
Cizinec
Harlan Coben
Knížku jsem slyšela jako audioknihu. Musím říct, že výběr interpreta ( Jiří Ployhar) byl úplně tragický, ten člověk neumí vůbec interpretovat knihu a nechápu, že to někdo pustil ven. Možná i díky tomu mi knížka nesedla. Ale téma zajímavé, chvilkama napínavé, závěr byl klasicky přemrštěný. U mně dobrý, tedy za 3*.
Fantom a jiné horory
Jana Pacáková
Knížka složená z příběhů... Nedočetla jsem. Příběhy nemastné/neslané, nehororové. Při čtení jsem měla pocit, že si spisovatelka úplně zbytečně ubrala psaním této knížky v životě čas, který mohla využít lépe. Za mě velký špatný.
Popelka s hadí duší
Petra Nachtmanová
Knížka krimi povídek. Přečteno jedním dechem. Moje úplně první knížka od autorky a strašně moc se mi líbila. Mám ráda přesně takového mini-krimi příběhy, kdy na konci si řekne člověk: "No, týýý jo!", prostě žádné dlouhé crcání se s dějem, ale jasně, stručně, svižně. Tato kniha mi opravdu "sedla do noty" a za sebe doporučuji milovníkům krátkých napínavých povídek.
Žena v našem domě
Andrew Hart
Kniha se pěkně četla, závěr knihy byl drsný, ale patřilo to k tomu. Trochu mě občas překvapovalo vnitřní uvažování Anny. Ale jo, kniha za 3.
Z notesu svatého Petra
Jarmila Hašková
Krásná knížka, kterou jsem četla několikrát. Vazba je už zničená, potrhaná, některé stránky vlepeny izolepou, ale stále ji schraňuji v domácí knihovně jako poklad.
To na tobě doschne
Ivan Kraus
Co napsat.. vtipné, ze života, úsměvné i k zamyšlení, psáno s nadhledem a milým humorem. Jedna z těch úžasných a pohodových knížek, co si rádi přečtěte po čase znovu. Doporučuji.
Draculův zlověstný doušek
Miloslav Švandrlík
Já mám prostě Švandrlíkovy knihy spojené s letní večerní pohodou a tyto strašidelné povídky, kdy na konci každé máte údivem otevřenou pusu z toho, jak to vše překvapivě dopadlo, prostě miluju. Všechny jeho "drákuloviny" naprosto hltám a ráda se k těmto jeho knížkám vracím. Jako odpočinkové letní čtení naprosto doporučuji.
Bylo mi dvanáct let...
Nathalie Schweighoffer
Silná kniha. Alespoň pro mě, i když jsem nic takového osobně neprožila. Několikrát jsem chtěla přerušit čtení, emoce se ve mně střídaly, ale nakonec jsem ji přečetla celou na jeden zátah. Dlouho jsem ji nemohla dostat z hlavy. Obdivovala jsem autorku, co vše vydržela a ještě více ji obdivovala v tom, že o tom byla schopná napsat takto otevřeně, detailně. Některé pasáže mohly být vynechány (její několikrát popisované pocity při vzpomínání), ale celkově mnou kniha otřásla v tom, co vše je schopen udělat otec dceři.