Metroušek komentáře u knih

Podle názvu bych za autora tipoval nějakého Čecha, ale jinak kniha moc nepřekvapila a točí se jako kolovrátek kolem základního tématu. Od Tomanova socialistického "Jak zdokonalovat sám sebe" jsem už řádku těchto motivačních příruček přečetl, některé věci jsem zvnitřnil, a dneska už si pečlivě vybírám. Věřím, že platí moudré rčení: "Kdo na sobě nepracuje, na tom pracuje někdo jiný." A život kolem mě mi to docela potvrzuje, vezměte si třeba jenom jak se na nás snaží makat Křivák a jeho mediální divize... Klidně si kupte fialový náramek, ale především jako jeden ze základních kroků stejně jako autor doporučuji přestat fetovat (Špatné) Zprávy, (Špatné) Televizní noviny atp., a nestříkat si tak do mysli každodenní dávku naštvanosti. Život je mnohem lepší, než se může zdát.

7 01.08.2019

Hodně
jsem
se
těšil,
ale
teď
si
myslím,
že
se
autor
trochu
přecenil.
Ale
nápad
to
byl
docela
dobrý.
(:-)

7 04.05.2019

Kniha je zajímavá a čtivá, a až na poslední část mi připadá velmi fundovaná. Je těžké ji objektivně hodnotit, protože člověk musí mít vyzkoušeno a nastudováno mnohé, ale vzhledem k tomu, že jsem značný kus té cesty prošel, se o to trochu pokusím. Alopatickou medicínu rozhodně nemohu zatracovat, protože mně i mojí manželce několikrát opravdu velice pomohla. Pravdou však je, že většinou pouze potlačuje příznaky, nedoléčí, a často svými zásahy a bohatým, nezřídka doživotním práškováním zadělává na další nemoci. Obávám se také, že její pohled na člověka je citelně ořezaný, materialistický, a vcelku primitivní, to by ale bylo na delší povídání. Sisyfácký fundamentalista tedy rozhodně nejsem! (:-) Celostní neboli alternativní medicína je mi názorově daleko bližší, avšak při většině z pokusů o její praktické využití při léčbě nemocí se bohužel neosvědčila. A to jsme se opravdu snažili, však posuďte sami! U Jonášových kapek jsme si po roce poctivého aplikování nevšimli pozitivního působení, a tak jsme léčbu ke zklamání "léčitelky" přerušili. Nota bene, u EAV přístrojů si bohužel nedovedu představit, jak dokáží se sebegeniálnějším softwarem (??) rychle a spolehlivě diagnostikovat tolik zdravotních problémů; nikde jsem nenašel jakékoli vysvětlení, které by mě přesvědčilo, že je to možné, a tak zde silná a nepříjemná pachuť zůstává. (Nedovedu si např. vysvětlit, že by privátní léčebná zařízení po těchto geniálních přístrojích nesáhla, aby měla náskok před tradiční konkurencí. Podvod nebo placebo je zde zřejmě nejlepším vysvětlením, bohužel, a to nejenom zde. Všechno se spiknutím farmaceutických a doktorských mafií vysvětlit nedá.) Vyzkoušeli jsme také kvantové léčení (tedy něco z něj, protože dneska se tímto módním, sexy názvem zaštiťuje kdekdo; podstatu chápu a doufám, že je to možné, ale zároveň tu vidím obrovský prostor pro podvody, který je zřejmě rychle zaplňován podnikavými "léčiteli"), zapper (ano, chápu, že to může fungovat, máme jej, občas jej používáme; zde by bylo jednoduché udělat testy a zjistit, zda je to na parazity atp. účinné nebo zda je to podvod), tachyonové léčení (ano, rozumím mu, a párkrát jsme je zkusili, ale pokud snad byl nějaký efekt, brzy vyprchal, dokonce i snad chápu proč, ale to je nám houby platné), psychowalkman (zajímavé, příjemné, a určitě dobré k rychlé relaxaci, o léčení pochybuji), léčení pomocí modlitby (asi se léta modlím blbě nebo k nesprávné entitě, ale stejně se budu modlit dál, protože je to moje volba, a věřím, že může pomáhat přinejmenším zlepšení karmy), vegetariánství (toho se držíme a držet budeme, protože si dost dobře nedovedeme představit pojídat - byť optimálně, jen mírně rozložené - mrtvoly, ale staré nemoci stejně nemizí, jen možná méně přibývají), a pár dalších věcí (avšak MMS, andělská léčení a podobné hóóódně ujeté věci jsme jako vcelku soudní lidé vynechali). Moc bych si přál, aby něco z toho fungovalo, a věřím, že u některých lidí to snad může fungovat, ale u nás bohužel ne. Marie Vilánková mě spíše přesvědčila jako vědkyně než jako propagátorka léčby informací. Sám doufám, že je taková léčba možná, ale bohužel jsem se o ní zatím nemohl osobně přesvědčit. Mrzí mne, že se autorka více nevěnovala své praxi (???!!!), a také tomu, jak vlastně Vollovy přístroje fungují, a jaké za sebou mají úspěchy, pokud vůbec. A to o něčem hodně svědčí, paní Vilánková! Takto bohužel (ano, to slovo se tu vyskytuje už poněkolikáté) kniha vzbudí naděje, které nakonec zdaleka nenaplní. Tak jako většina podobných knih. Bohužel...

7 12.04.2019

Brutálně upřímná obžaloba komunistické víry a pravdivý popis jejího dopadu na tři generace čínské rodiny spisovatelky a potažmo na čínskou společnost, kde tato víra v prospěšnost násilných, nepřirozených změn dočasně zvítězila a kde napáchala - spolu s Kambodžou, Sovětským svazem a Severní Koreou - největší škody. Jenže ani tato kniha, ani sto miliónů obětí komunistických režimů ve 20. století nepřesvědčí řadu lidí, aby pořád nevěřili v prospěšnost sociálního inženýrství a v možnost dodání zářných zítřků na klíč pod vedením dalších fanatických, velkohubých a sebestředných kormidelníků, kteří stále rozvrtávají a mrší přirozený řád věcí. A přitom by stačilo jen málo. Nikoli Mao, ale TAO. Žít a nechat žít, pracovat na sobě a ne na druhých, sledovat dlouhodobý zájem společnosti a spolupráci win-win, nechat vše dobré a osvědčené plynout, a jenom občas podle potřeby ťuknout do kormidla sem nebo tam.

7 21.04.2018

Skvělý nápad zachycený povídkovou formou citlivým, vnímavým spisovatelem. Ne všechny povídky jsou vynikající, ale vrcholy jsou zcela fantastické. Přečtení Zmrtvýchvstání G. F. Handla je povinností pro všechny fanoušky barokní hudby i jednoho z největších jejích mistrů. Génius jedné noci (Marseillaisa) příkladně ukazuje vznik a účinek jedné ze tří nejsilnějších bojových písní, které znám (za dvě další pokládám Svatou válku a sovětskou hymnu). Za přečtení rozhodně stojí i Pád Cařihradu a Objevení Eldoráda.

7 14.10.2017

Myslím, že fanouškové Dne trifidů budou spokojeni. Pochybuji, že by to v Americe vypadalo tak, jak autor píše, ale klady převažují nad zápory, a umístění na jiný kontinent pokračování rozhodně prospělo.

7 05.03.2017

Zbytečná kniha. Překombinované až falešné. Myslím, že to nebavilo ani autora.

7 18.02.2017

Výborný thriller, sympatická hrdinka, má to spád, je to moderní, je to celkem nářez, a skvěle jsem se bavil (a proto je pátá hvězdička; rád se knihami bavím, a bohužel se mi to tak často nestává)! Kdo má rád Lisbeth Salanderovou, tak bude mít rád i její alter ego. Doufám ve druhý díl! A jestli milujete film Kick Ass jako já, tak vůbec neváhejte! Doufám, že to někdo zfilmuje, nejlépe Vaughn nebo podobný šílenec.

7 15.02.2017

Další dílko napsané podle mustru pana Miniera. Začátek skvělý, moc pěkné uvedení do děje, všechno dobře uděláno, Metroušek správně navnaděn a libuje si. V polovině románů nastává vystřízlivění a místo vyvrcholení nastává pachuť a kocovina stejně jako u všech předchozích Minierových děl. Škoda.

6 15.12.2023

Pokud bych chtěl šetřit váš čas, vaše peníze a vaše nervy, a pokud máte už něco načteno, přečtěte si Řeku bohů, a pokud budete toužit po přídavku, přečtěte si Řeku bohů. Ostatní možnosti jsou podle mého názoru špatně. A to jsem se fakt snažil...

6 24.04.2023

Taková efektní prázdnota.

6 03.01.2023

První tři až čtyři díly jsou opojným mixem přesného, bezuzdného, pubertálního, politicky nekorektního humoru, jaký se v literatuře vyskytne pohříchu málokdy. Další díly mě nikdy nechytly. Film je chabým odvarem této báječné série a nestojí za shlédnutí.

6 20.11.2022

Pan Palán se opět pokouší vstoupit do stejné řeky, a téměř uspěl, ale opět to není na výbornou. Mezi touto knihou a Raději zešílet v divočině je nějaký drobný, ale zásadní rozdíl. Tam to pro mě fungovalo, tady ne.

6 14.08.2022

Tak tohle bylo opravdu dobrodružné čtení... Začal jsem natěšeně na pěti hvězdičkách, celý nadšený, že konečně zase další autor akčních thrillerů umí psát. Chápu, že hrdina série musí přežít za každou cenu, a očekávám, že si to uvědomuje i autor, a tudíž mu do cesty staví překážky, které může bez znásilnění čtenářovy mysli jakž takž překonat. Pan Greaney si to bohužel neuvědomoval, a tak mé hodnocení klesalo postupně na čtyři a pak na tři hvězdičky, na nichž se posléze s bídou udrželo, protože s každým filmově detailně popsaným soubojem má trpělivost s každou větou vyprchávala. Další díly série raději vynechám, ale na film se podívám. Tam mám o něco více hroší kůži než při čtení. Škoda, pořád věřím, že Greaney by zvládl i náročnější žánr než je akční thriller. (PS: Tak ani film za to nestojí. Škoda času a peněz.)

6 01.11.2021

Autora jsem zpočátku považoval za vědce, který ze svého ateistického, skeptického, respektive agnostického hlediska nadřazeně hodnotí problematiku vědomí. Kvituji však s povděkem, když se neurovědec rozhodne zkoumat problematiku vědomí tak, že sám dlouhodobě medituje, nechává se školit východními mystiky, a dokonce zkouší drogy pozměňující vědomí (a právem kritizuje společnost za to, že zbytečně ničí životy pokojných uživatelů drog). Pak je to skutečný hledač, a já respektuji jeho poznání, ačkoli zde vyznívá spíše ve stylu "vím, že nic moc nevím."

Pokud jde o vědomí, nic moc nového jsem se nedozvěděl. "Existují dobré důvody k domněnce, že vědomí je emergentní vlastností mozkové aktivity, stejně jako zbytek lidské mysli. Jak ale může takový emergentní zázrak nastat, o tom nevíme nic." "Vím, že vědomí nerozumíme." Sic.

Nejlepší části knihy jsou autorovy názory a zkušenosti s guruy a náboženstvími, které dokáže trefně pojmenovat, demaskovat a shodit. Odsouzení podvodníků Madame Blavatské nebo Hubbarda velice vítám, a jsem si jist, že Osho, Sai Baba, Šrí Vishwananda, Šrí Nithyananda, Kalki Bhagawan a Amma Bhagawan byli nebo jsou z téhož vrhu. Jakmile na tato jména narazíte, prchejte. V této oblasti je skepse skutečně namístě. Mějte to na paměti, než se rozhodnete svěřit sebe, svá vědomí, svá těla a své těžce vydělané peníze podvodníkům a prasáčkům. Spirituální šmejdi mají svůj byznys propracovaný, a manipulaci mají v malíčku. Znám české hledače, kteří do jejich bezedných kapes přesunuli statisíce korun. (A situace je možná ještě horší, než byste si kdy mysleli. Falkova vynikající kniha "Stripping the Gurus: Sex, Violence, Abuse and Enlightenment" je děsivou obžalobou kultu duchovních "mistrů" včetně těch, do kterých byste to nikdy neřekli. Člověk by téměř řekl, že skeptikové a ateisté mají pravdu, a hledači jsou pošetilí blázni.)

Nejlepší guru je Self, Já, v tom měl jistý indický mistr pravdu. A k němu má každý člověk přístup sám, a nepotřebuje k tomu další lidi, natož pak náboženství.

Celkově je to pro mne zklamání, tak jako bývá u materialistických knih, snažících se popsat a vysvětlit vědomí, spíše pravidlem. Harris tvrdí, že život nemá smysl, že má jenom smysl ho žít, a také, že kodaňská interpretace má dnes moderní, správný (roz. materialistický) výklad, než jakého dosáhli sami tvůrci kvantové fyziky ve 30. letech, ale bohužel se o tom geniálním výkladu blíže nezmiňuje ani v poznámkách, a já jsem na něj ještě nenarazil. Dovedu si však živě představit, jak se věda snaží za každou cenu ten bolavý kvantový osten ze svého zadku vytáhnout.

6 21.09.2021

Hodně slušný thriller, psaný ovšem velmi věcným, moderním stylem, který asi každému nesedne, a kterému ke konci dochází dech, a je trochu, no trochu víc přepolitizovaný. Objektivně tak 90%. Je ale znát, že postarší autor leccos prožil a promyslel, a umí to do svého díla zapojit, a potěšil mě, navíc číst o zkázonosné epidemii v době epidemie je docela "cool". Pobavilo mě, že by dnes mohl mít boss Putin větší ambice, než zprivatizovat zajímavou část ruského národního bohatství, a předat ji svým dětem a přátelům, ale chápu, že pan Wright zřejmě rád čte Forsytha, žil mnoho let za Studené války ve strachu před SSSR, a Čínu si možná nechává na další román. Odpovědný redaktor a jazyková korektorka by se měli stydět, že pustili několik hrubek.

6 13.12.2020

Žij a nech žít! Takový logický, prospěšný imperativ by měl být v každém z nás, a život by byl o tolik snazší. Po nekonečné sérii jobovek je to první pozitivní zpráva o katolické církvi, pochopitelně ze života pěšáků či spíše pěšaček církve. Od "věrchušky" a středního kléru se moc dobrých zpráv už asi nikdy nedočkáme, neboť i ten historicky tristně řídký pramínek zcela vysychá. Pro mne nejsilnější byla první, dojemná část, popisující nesnadný - a pro většinu české populace dodnes nepochopitelný - život tajných řeholních sester za socialismu. Cítím velké zadostiučinění, že alespoň v jejich případě pravda a láska zvítězily, že se pokřivené narovnalo, a že mohou otevřeně žít, mluvit, oblékat se, a modlit podle svého. A potřebným jedincům a celé společnosti opět pomáhat tak, jak samy uznají za vhodné, a to s pokorou, obětavostí a nezištností. Jak nezvyklé, zastaralé a osvěžující v době, kdy poslední dvě věty platí povětšinou spíše opačně...

6 21.11.2019

Přes nepopiratelné literární kvality a originální styl mě kniha příliš nezaujala. Pokud se chce čtenář dozvědět více o budování komunismu v Číně a o dopadech tohoto kolektivního šílenství na životy obyčejných lidí, doporučuji spíše Divoké labutě nebo Hovory se spodinou.

6 03.05.2019

Měl jsem to štěstí vidět po pádu sovětského impéria mnoho úchvatných děl evropského umění a architektury na vlastní oči, a moc bych si přál vrátit čas a vidět ty věci poprvé a o něco poučeněji. Tato kniha je vzácné, mistrovské dílo, byť jí ke konci dochází dech, a pomůže vám zpřístupnit řadu jiných mistrovských děl. Pokud vás umění a krása obecně zajímají, přečtěte si ji.

6 21.12.2018

Uf, typická "pikošichta", královna české populární ekonomie (s. Švihlíková laskavě promine), a první manžel. Co na srdci, to na jazyku. Přes svoji užvaněnost si tato kniha zaslouží pozornost, protože vás provede letem tekutým světem, který v současnosti zažíváme, vysvětlí vám věci, které ve vás budou rezonovat, a ponechá nedotčené ty, které ve vás rezonovat nebudou. Stojí za pročtení, a možná i za přečtení, protože je přínosné, když někdo shrne tolik aktuálních a v blízké době hrozících problémů (zejména bych zdůraznil otupující a plíživě devastující roli sociálního státu) do jedné knížky. Není se však čeho bát, naši čačtí politikové budou makat a jistě nás ze všeho bezpečně vybruslí a zpomalí náš rozvoj tak, abychom mohli starosti nejvyspělejších zemí sledovat jen zpovzdálí a necítit je na vlastní kůži... Zaostávání má přece nemalé výhody, není-liž pravda?

6 02.02.2018