Mermaid komentáře u knih

Simmel je výborný vypravěč a popis vážně umí. Ale možná až moc. Kniha je neuvěřitelně rozvláčná, mnohokrát jsem měla chuť pasáž prostě přeskočit. Dejte mi do ruky tužku a po seškrtání vznikne něco, co má mnohem větší švih. Potom bych uvažovala o té poslední hvězdičce.
Jinak je příběh zajímavý a konec realističtější, než by nabídl prostý happyend. Důvody vzájemné lásky hlavních protagonistů mi ale od začátku přišly poněkud plytké a dá se tak říct, že pokud by oba měli v závěru odejít do zapadajícího slunce, nějakou zvláštní radost bych z toho neměla.
Poslední věc, co mě tak trochu mrzí, je Simmelova zjevná inspirace Saganové knihou Máte ráda Brahmse? (1959), spíš tedy pak Bergmannovým filmem podle ní - Goodbye again (1961). V tomto filmu také zaznívá Verenina nejoblíbenější píseň Love is just a word.
I tak ale beru v úvahu, že kniha je napsaná slušně a tři hvězdičky by byly nespravedlivým ohodnocením. Za přečtení stojí.

2 31.08.2013

Asi první kniha, kterou doporučím navzdory tomu, že nakonec nedostane plný počet hvězdiček.
Snad neprozradím mnoho, když napíšu, že všechny povídky spojují krom postavy psycholožky i složité rodinné vztahy. Zápletky jsou originální a jednotlivé příběhy mají spád. Když jsem před nedávnem četla soubor Krysí ostrov od Nesbøa, zdaleka mě nevtáhl tolik jako tato kniha.
Jenže...styl psaní není úplně vytříbený a jména postav často tak románová, až to tahá oči. S tím stylem bych nicméně řekla, že se to postupně lepšilo a snad bych si i troufla tipnout, v jakém pořadí autorka texty psala. Ovšem co je dost zvláštní jsou ty semtamhrubky. Opravdu nebyl nikdo, kdo by si všiml?
Autorka má dobré nápady (nemusí tedy ani umět uplést z ničeho bič). Takže, pokud má další v šuplíku a trochu se procvičí ve stylistice, uslyšíme o ní jako o úspěšné spisovatelce nebo scénáristce.

1 21.03.2023

Poutavý příběh dvou lidí, jejichž osudy se (jak jinak) protnou. Oceňuji vhled do práce šmolařů, o níž jsem do dnešní doby věděla jen pramálo. Děj byl dobře vystavěný a slušně gradoval, ale někde za půlkou začal ztrácet dech. Posledních pár kapitol se pak slilo v dlouhatánský epilog a štěstí už kapalo jak smůla z vlasatek.

1 26.02.2023

Na úvod bych si sem odložila jednu soukromou vzpomínku.
Knihu jsem četla v 5. třídě ZŠ a protože mě zaujala, vybrala jsem si ji k prezentaci v hodině ČJ. Když jsem prezentaci skončila, nastalo úplné ticho. Jelikož jeho příčinou evidentně nebyla žádná přicházející ředitelka, dost mě to znervóznilo a myslela jsem, že jsem asi něco zvorala a bude průšvih. Po dlouhých vteřinách mě konečně vysvobodila češtinářka. Řekla něco ve smyslu, že někteří z nás už čtou evidentně náročnější literaturu, ale že nikoho nenutí a Pepíkovo představení Boříkových lapálií bylo taky fajn.
Takže mi spadl balvan ze srdce a šla jsem si sednout.
A teď doufám, že jsem vás neodradila od čtení, kniha je to zajímavá a určitě nejen pro páťačky.
Jednou si ji ještě přečtu.

1 02.09.2021

Dle některých komentářů tady jsem čekala zhýčkanou zelenou vdovu které se zhroutí svět, když nedostane co chce, takže jsem byla připravená, že ji asi nebudu mít ráda, ale k mému překvapení byla hlavní hrdinka normální a sympatická, takže bych jí klidný večer přála taky.
Pokud bych měla něco vytknout, tak zásadní zvraty v charakteristikách některých postav. Nedokážu si třeba úplně představit, že se mávnutím kouzelného proutku stane z nezodpovědného jedince dokonalý manžel.
Pak bych taky klidně smazala poslední kapitolu. Nicméně, může být dobrou terapií pro ty, kterým se stalo v životě něco podobného.
A poslední věcí, párkrát jsem narazila na zvláštně přeloženou část, jednou ta věta nedávala vůbec smysl.
Ale i tak nechávám tentokrát 4☆. Bylo to čtivé a trochu se mi do toho promítá událost z mého okolí.

1 02.01.2021

I když je to další thriller u kterého nejspíš už na začátku odhalíte zápletku i pachatele, chcete alespoň vědět, jestli jste měli pravdu. A tajemství psaní Paris tkví v tom, že dokáže udržet pozornost i ve chvílích, kdy ostatní autoři už většinou ztrácí dech. Píše lehce, nenáročně, takže kniha se "čte sama".
Bohužel - konec je překombinovaný, vše by šlo vysvětlit daleko lépe! Takhle jsem motivu pachatele příliš nevěřila. Nechci tu kvůli jednotlivým nesrovnalostem požívat spoilery, pozorný čtenář jistě pochopí sám.
Navíc pár věcí zůstalo v závěru nedořešených, což je škoda.
Slabší 4 hvězdy.

1 04.10.2018

Kniha je čtivá a napínavá, chtěla bych ale zdůvodnit, proč není stoprocentní. Autorka tam nastínila postavu a později z ní udělala typově někoho docela jiného. Nevím, jestli si prošla vývojem v dětské knize o Snížkovi, ale tady šlo o divný skok.
Změna vztahu mezi dvěma postavami byla tak překotná, až se tomu nechtělo věřit a konec knihy byl za mě trochu odfláknutý.
Myslím, že autorka sama při psaní ještě často nevěděla, jak se její postavy budou vyvíjet a jak to dopadne a je to poznat.
Nadprůměrná kniha to ale je, přečtu si ji klidně znova,, jen myslím, že třeba Mornštajnová to umí líp.

1 03.08.2018

Mnoho záhad, do nichž se v průběhu knihy ještě více zaplétáme. Příběh dívky Evy, která je trpěna ostatními a s klidem to přijímá zřejmě jen z nedostatku jiných příležitostí. Jinak těžko vysvětlit, proč se stále až patologicky upíná ke vztahům, které dávno nefungují (pokud ovšem vůbec kdy fungovaly). K rozluštění nepomáhá ani sama Eva, o které toho jinak moc nevíme, řeší svět kolem a sebe si neváží.
Autorka ale netrýzní jen hlavní hrdinku, i čtenáře. Pokud se masochisticky vyžíváte v oddalování pointy, budete nadšeni. V druhé polovině knihy se toto dělo prakticky neustále.
Přesto, nebo možná právě proto, musíte číst dál a jak všechno dopadne, to nechcete... V mých očích je čin totálně zvrácený a pomsta možná efektní, ale neefektivní.
Na prvotinu velice dobré, myslím, že další kniha dá už přesněji vědět, jestli autorku vedl talent, zkušenosti, nebo snad mírná duševní porucha. ;-)
Jedna z nejvýraznějších knih roku 2017, proto doporučuji.

1 08.03.2018

Odpočinkové, příběh se mi líbil a časem se k němu i vrátím.
Na druhé straně, kniha je podle mě opravdu hojně seskládaná ze skutečných příhod a nejsou v ní pointy, protože... skutečný život pointu často taky nemá. Jenže kniha by ji mít měla.
Stejně jako vysvětlení různých událostí. Pokud jste je sami prožili, kontext znáte, a chápete proč a jak. Ale my nejsme
Martin Váša. A napsat "My jsme si ty otázky vyjasnili a zodpověděli" je skok jako hrom, zvláště když čekáte, že to objasní i vám.
Ale aby bylo jasno... Martina Vášu mám ráda, dokáže být ve fejetonech supervtipný (tady ne, ale nevadí) a tohle tak nějak potvrdilo můj dojem o něm. Takže ubírám hvězdu, ale pokračování si klidně koupím.

1 07.02.2018

Nebudu zde hodnotit osobu autora, protože rozhodně netrpím iluzí, že všichni oblíbení spisovatelé jsou světci. Není to spíše naopak?!
V knize je kvalitně (jde-li o styl) navázáno na původní svazek, ale často tak otrocky, že to působí těžkopádně. Autor se bál nějak výrazněji zasáhnout do vývoje postav, často opakuje jejich myšlenky a činy z prvního dílu. A netuším, zda je to jen z úcty k Jirotkovi, nebo to byl jeho tvůrčí limit.
Ubírám proto jednu hvězdu, dokážu si představit i další díl, ale knize by velice slušel kvalitní (spolu)autor příběhu. Sepsat to už pak dokáže MM slušně sám, jak vidno.

1 09.01.2018

Tuto knihu bych označila jako dobrý úvod do problematiky druhé světové války a tzv. Židovské otázky.
Z tohoto důvodu je vhodná zejména pro starší děti, ale to určitě neznamená, že si na své nepřijdou i dospělí.
Jen neobsahuje žádné velké "drasťárny", snad mimo jedné části je to kniha dobrodružná, nikoliv děsivá.
Přiznám se, s určitou omluvou, že mne chvílemi i napadalo, že toho štěstí mají kluci neobyčejně mnoho a také, že se mi potvrdilo, že ve Francii byla válka celkově mnohem mírnější. Tady (a vůbec dále na východ) by totiž jejich zážitky byly úplně jiné. (viz např. tématicky podobné Nabarvené ptáče, které doporučuji, ale stojí na opačné straně - je jen pro silnější povahy).
Z Paříže do Paříže je pěkně napsaná kniha na zajímavé téma a zaslouží si plný počet bodů, ale akce jí trochu chybí. Vzhledem k tomu, že se jedná o autobiografii, chce se mi dodat: "Naštěstí!"

1 17.12.2017

Tak nevím, kniha je napsaná velice hezkým stylem. Ale po pár kapitolách se to celé tak nějak stále zacykluje. Dá se říct, že i děj začne být příliš předvídatelný a ačkoliv bych to zpočátku neřekla, přestalo mě to bavit. Snad i proto, že jsem si neprozřetelně přečetla, že se skutečností to zase tolik společného nemá. Je to zvláštní směs pikanterie a nudy.

1 10.11.2017

Před patnácti lety, když vyšla tato knih, jsem na ní četla recenzi, tématicky mě zaujala a bůhvíproč mi ten název pořád rezonoval někde vzadu v hlavě.
Dostala jsem se k ní ale až nedávno a skoro bych řekla pozdě.
Už totiž nejsem na škole, rozevlátá studentka, které imponuje pseudo intelektuálství a svým způsobem tak trochu i bohémští zevleři.
A přesně takový je hlavní hrdina. Nedozvíme se proč je tam, kde je, kam směřuje, ačkoliv to od začátku vypadá, že každý jeho pohyb má vyšší cíle, které se nám už každou chvíli vyjeví. Vlastně jsou všechny postavy jen loutky bez vývoje, které tančí kolem hlavního tématu - berlínského U-bahnu a jeho tajemství.
Nicméně právě ten tajemstvím opředený ústřední příběh je napsaný docela hezky a pokud se v tom nebudete pitvat jako já, tak vám to určitě postačí.
Z úcty k talentu autora dávám 4 hvězdy, ale znovu číst nebudu.

1 10.11.2017

Toto byl zatím nejlépe napsaný díl ze všech. Nelze samozřejmě srovnávat s filmem, který není, ale bylo poznat, že autorka spolu s Bridget (trochu) dospěla a nechala si spoustu těch šílených a nepravděpodobných náhod a nehod z předchozích dílů od cesty. Nebo HF třeba konečně jen někdo radil, nevím. Každopádně tato kniha je uhlazenější a nebojím se říct milá, ačkoliv ten fekální humor je totálně, ale totálně otřesný a nevěřím tomu, že by pobavil třicetileté koloušky. Maximálně tak čerstvé teenagery.
Taky mi bylo protivné, jak neustále používala zvolání jako "ÓÓÓ, já jsem myčka/pračka/nějaká osoba, podívejte se na mě, jak jsem dokonalá". Tento styl humoru rovněž nechápu a rovná se to termínu "nafoukaní ženáči", který byl v předchozích dílech používaný snad stokrát. Proč??? No a ještě bych mohla pokračovat.
Teď to vypadá, že je to vlastně celé hrozné. Není. A kdo to napsal, ten první dva díly viděl maximálně v televizi. :-D
Pořád ale platí, že Bridget dávám zas o jednu hvězdu víc, než by si asi zasloužila, a to z jakési nostalgie. Není to excelentní veledílo, ale lepší nadprůměr a na odreagování stačí. Jdu číst (zatím) poslední díl.

1 10.11.2017

Já nemůžu jinak, než dát plný počet. No původně jsem nechtěla, není to přece žádná literatura, zápisky z blogu. Nebo jo?!
Jenže tak často jsem se u žádné knížky nahlas nesmála, ani nepamatuju.
Totiž, pokud máte doma takovou Kubíkovu kopii, sakra Vám to padne do noty. Jsou to raubíři, ale jsou skvělí, to asi nikdo jiný nepochopí. A jako bezdětná, či matka kliďase jsem (bych) to taky viděla jinou optikou, hlavně pokud jde o styl výchovy. Zatnout zuby a zachovat klid, to je to jedine, co ve skutečnosti pomaha. Bohužel ale často i to nejtěžší.
Já budu každopádně sledovat dál blog Terezy Melišové. Kuba má náskok něco přes rok, tak ať vím, co mě ještě čeká...

1 24.10.2017

U tohoto dílu už vůbec nechci srovnávat s filmem, tam byla ta zápletka prostě lepší! Bridget byla v knize opravdu s rozumem v koncích. Jinak by se nemohla chovat tak nereálně, nelogicky, často mi tím byla až protivná a uprimně jsem netušila, co na ní Mark ještě vidí?! Taky tam byla urputná snaha o nějakou legraci. Co nejhoršího by se asi tak mohlo stát? Stane se to! V knížce určitě.
Víc tu část se svatbou považuju za hodně špatnou, je typickým příkladem výše uvedeného, plus ještě nemožná agitka singlů. V prvním díle bylo většinou vše řečeno lehce, mezi řádky, tady si nejsem jistá, jestli by se pod to někdo svobodný podepsal.
Kniha měla i své světlé okamžiky, ale hodně bych proškrtala.

1 22.10.2017

Taková devadesátková kniha. Jak buran ke štěstí přišel. No, ke štěstí vlastně asi ne...
Vadilo mi na tom snad úplně vše, od stylu psaní, přes nehodnověrné reálie, až k úmorné snaze o satiru a humor.
Možná pobaví nějakého muže v důchodu. To nemyslím zle, výsměšně, jen mě jiná cílová skupina prostě nenapadá. Adieu, už nikdy více!

Hezky napsané, zvlášť jako prvotinu to musím ocenit.
Veronika žije svůj obyčejný příběh, když ji do života vstoupí cizí rodina. Jelikož se nejspíš nic neděje náhodou, oni ji spoustu věcí naučí a ona později naučí spoustu věcí je. Dokonalé puzzle.
Hvězdičku ubírám proto, že jsem čekala ještě nějakou hlubší zápletku, ale toto je příběh opravdu poměrně prostý.
Není to oddechovka a nesmí vám vadit melancholie, ale v určitých těžkých životních situacích může i pomoci, myslím.

1 27.09.2017

Docela fajn kniha, představovala jsem si při čtení pořád Báru Hrzánovou, ale že by mě nějak extra oslovila, to zase říct nemůžu. Hodnocení spíš tak 3,5 hvězdičky.

1 18.12.2014

Pěkné, čtivé, ale oba díly jsou napsané takříkajíc "na jeden zátah" (viz můj komentář u knihy Aristokratka ve varu). Jsem trochu překvapená, že je kniha až z roku 2012, někdy jsem si říkala (například u scény z letiště), že ji autor psal v 90. letech. Nejen z tohoto důvodu by to chtělo asi trochu upravit, protože námět i děj má velký potenciál, autor je humoristicky nadaný, ale něco tomu chybí.
...Asi, jako kdybyste dělali štrůdl a dali do něj jen jablka. Těsto se Vám povedlo, jablka v něm jsou výborná, ale jíte a jíte a jsou to pořád jen jablka. Někomu to bude chutnat i tak, ale v podstatě je jasné, že přidat rozinky, skořici a ořechy, tak z toho teprve bude excelentní dezert :-)
Osobně doufám, že pan Boček stále píše a někdo mu tam ty další ingredience nakonec pomůže přidat.

1 18.12.2014