Mermaid komentáře u knih

Knížka mi byla sympatická, stejně jako Patrik Hartl a jeho... však vy víte co :-D
Na začátku jsem měla trochu problém se začíst, ale postupem času jsem si některé postavy oblíbila a závěr byl i docela vděčné téma k přemýšlení.
Takže proč ubírám hvězdu? Protože právě od Hartla jsem čekala něco, co například Vieweghovi bytostně chybí - že dokáže ženy vystihnout opravdově, ne jen objektově, že třeba zná jejich duši. Ale i když pokusy byly, nakonec se nezadařilo. Pořád je tam cítit (ale jo, použiju ta ošklivá slova) šovinismus a machismus, chlapi si užívali o106 a jejich největším trestem byly sebe-výčitky, ženy měly za úkol být krásné, jako milenky, partnerky i matky dokonalé a samozřejmě moc neotravovat muže. Pokud něco z toho nefungovalo, už měly ten život těžký a mohly se jen modlit, aby je někdo chtěl. Všechny ženské postavy byly jen "žena očima muže".
Škoda... ale docela čitelné. Dám PH ještě šanci, třeba to příště napíše trochu jinak.

2 19.09.2018

Romeo a Julie z Afriky. Proč ne? Jenže Julii Ifemelu je docela těžké si zamilovat, protože ta holka se moc sympaticky nechová. Často vystupuje nadřazeně, pozérsky, pomlouvá, neváží si vztahů, které má. Vztahů nejen mileneckých, ale i rodinných a kamarádských.
A píše blog. Přiznám se, že právě kvůli němu jsem chtěla knihu v půlce odložit. A dělala si výpisky. Jenže by nemělo smysl ji s čímkoliv konfrontovat, protože já jsem "privilegovaná bílá" (i když tedy jen východoevropská lůza) a pro takové existuje jediný recept: poslouchat a mlčet, nediskutovat. Není možné připustit, že by to někdo mohl mít těžší, než černoši, na to rovnou zapomeňte.
Takže si dovolím jedinou poznámku - nemám ráda, když návštěva přijde, sní a vypije na co přijde a následně reptá, že to bylo málo, nebo to bylo málo slané. Není většinou nezbytné zůstávat tam, kde se nám nelíbí. Pokud tam ale jít chceme, nepočítejme s tím, že nám hostitel hned dá dceru a půl království. Proč by to dělal?
Zajímavé je, že jsem knihu vyhledala z osobních důvodů, ale většinu otázek jsem v sobě otevřela až při jejím čtení. A musím s lítostí přiznat, že mě to od afričanů začalo vzdalovat, což jsem skutečně nezamýšlela. Pokud by mělo být na tomto kontinentě vše tak, jak líčila Ife, včetně jakési normalizace trestné činnosti (kdo něco spáchal, toho neodsuzujeme, zasmějeme se tomu společně), pak si nejsem jistá, že najdeme společnou řeč. Jediný recept, který mě napadá je, že k bílým přestanou vzhlížet, vyřeší si ten interní rasismus (kdo je světlejší, je krásnější? WTF?) a zapomenou na minulost, když jsou tedy ten rozvojový světadíl, který má to nejlepší před sebou.
No a že jsem Ifemelu moc nefandila a konec mi přišel nesprávný, to už dodávám jen tak, okrajově.

2 04.12.2017

Vzhledem k tomu, že jsem toho měla načteného o LB už dost, čekala jsem, že mi to pan Suchý tak nějak utřídí, srovná. V mnoha ohledech si totiž různé zdroje protiřečí. Ve chvíli, kdy jsem si myslela, že už jsem na to kápla se tam připletlo zase svědectví pana Motla a nevím jistě nic :-) A tak to má asi být.
Dokumentární, poměrně čtivé, oceňuji nestrannost autora. Jediné, co mě nebavilo, byla sekce s dopisy mladých obdivovatelů herečky. Ačkoliv se jedná plus mínus o mou generaci, bylo to pro mě nezáživné.

2 10.11.2017

Za mě možná i nejlepší kniha od MF. Ona prostě psát umí a nepřestává mě tím překvapovat. Jistě, není to žádná "haute littérature", ale jako oddechovka dobré.
Taková karmická kniha, dalo by se říct. Víc tu prozrazovat nebudu, žádné spoilery.
Nicméně, věta "Přináším sem čerstvý sexuální vítr přímo z ulice!", ta mě bavila speciálně. Na to si musím někdy na úřadě vzpomenout.

2 10.11.2017

Původně jsem chtěla ohodnotit na méně, než "Skladatelku", ale když se příběh rozjel, kniha se četla dobře. Mám také ráda biografie, daleko líp se pak do postav vcítím a nejlepší příběhy píše sám život. Co k tomu dodat? I taková byla doba...

2 10.11.2017

Tak jsem si uvědomila, že touto knihou už mám přečtené od RT všechno a můžu srovnávat.
Prvotinu psala ještě trochu jiným stylem, což není špatné, brala bych to dokonce jako plus.
Ale - hlavní postavy mi byly snad všechny nesympatické, femme fatale dokonce hodně a ten důležitý okamžik, který zde nechci prozrazovat, ten je popsaný i odůvodněný tak plytce, že skoro nevím, proč se s tím nadělalo pak tolik povyku.
Postavy měly vývoj, ale celé to bylo na moc chatrných základech.
Paní Třeštíková to umí líp. Vlastně bych tuto knihu označila za její jednoznačně nejslabší.

2 30.09.2017

Dá se to číst, ale jen pokud jste fanoušci prvního dílu. Což může být zároveň trochu kontraproduktivní, protože tím pádem si ho asi i pamatujete a některé zážitky jsou ve dvojce popsány znovu, jenže jinak. Takže čemu pak věřit? Taky celkový děj je už poněkud méně zajímavý, odehrává se totiž skoro celý na Slovensku, což není žádná velká exotika.
Je to prostě už trochu nastavovaná kaše.
Pokud jde o Denisu O. (nyní Cabadajovou), doufam, že je stále spokojená, dle knihy mi přijde, že její druhé manželství je spíš "z rozumu", ale to vlastně není až tak důležité. Držím jim všem třem palce.

2 27.09.2017

Předem si neodpustím poznámku, že "toto není román". Čekala jsem totiž, snad pod dojmem A. Goldena, že bude zpracována tímto způsobem, ale zážitky se prolínají každou chvíli s historií. Není to jednohubka, spíš deníček s dizertačkou dohromady, ale je to slušně napsané, respektive přeložené.
Jako plus bych určitě uvedla to, že se člověk dozví mnoho detailů ze života a historie (vzhledem k roku vydání už toto trochu splývá) gejš. Pokud jste v Japonsku byli, pak ocenite dvojnasobne. I tak by se ale našlo pár otázek na gejši, na které sem nenašla odpověď ani tady.
A co mě hodně mrzelo, že autorka to pojala jako studii, ale sebe nepředstavila. Chybí obyčejná fotka (ještě, že máme ten net) a pribeh o tom, jak se z obyčejné holky ze střední třídy stala japanofilka. Co vystudovala, jak se dostala poprvé do Japonska k rodině. No a na to, že je tam mnoho etap přeskočeno je tam naopak příliš mnoho věcí zopakováno. Nejdříve fakta, pak až k rovině filozofické. A ta už je opravdu zbytečná.
Takže za mě hvězdičky 4, tu pátou si kniha vlastně nezaslouží.

Kdo neměl mulatku, neví co je láska. Oceňuji uprimnost zpovědi, ačkoliv si nemyslím, že by v mnoha situacích byla Venuše tak nevinně, jak to občas vypadá. Byla prostě dost divoká.
Taky si myslim, že autorka zbytečně často řeší "co by, kdyby" a filozofické traktáty v závěru se do knihy nějak moc nehodí, jakoby jen chtěla deklamovat nějaké své prozření a ještě ukázat, že není úplně hloupá. Není, ale bylo to zbytečné.
Za zajímavé zážitky ukazující mimo jiné i navoněnou bídu pověstného Muchova kabinetu dávám 4*, pro sebe si píšu 3,5.

2 07.08.2017

Zpoćátku mě to úplně nebavilo, teprve ve chvíli, kdy se naplno rozehrála cesta do historie, jsem si čtení začala užívat. Základní příběh byl dobrý, ale toho odbíhání bylo zbytečně moc. Chvíli jsem si rikala, jestli z toho nechce udělat Babel, ale ne, všechno to bylo jen tak (balast?!), asi pro zvýšení čtenářovy frustrace z té doby.
Když přišla Klára na venkov, tak příběh opět začal ztrácet grády. Navíc se přiznám... jelikož jsem četla anotaci předem, očekávala jsem také, že ten její svůdník bude sice svéráz, ale s určitými kvalitami. Jenže žádné Želary se nekonaly a při jeho prvním popisu jsem měla pocit, že se pozvracím (pardon), jestli si s ním opravdu začne. Naštěstí dále už byl líčen značně úsporněji, tak jsem se zpět raději neohlížela a přijala ten románek jako fakt.
Jedna výtka by se mohla týkat i dobových reálií. Přijde mi např. nepravděpodobné, že by bylo za války k dispozici tolik masa a tabáku. Škoda, že radši nedovezli křídu.
Celkově sice nejde o špatnou knížku, ale řekněme, že u Kláry chybí k mnoha činům hlubší motivace a není to zdaleka jediná postava, která má mezery.
Nepůjdete-li ale takto do hloubky, jako já, dáte plný počet bodů snadno, jinak se ovšem strhávat dá lehce, vzhledem k výše zmíněnému. Já dávám 3*. Za nosné téma a celkový styl. Každopádně nechci knihu zbytečně hanit, ale snad si časem od Katalpy přečtu i něco s komornějším, leč propracovanějším počtem postav. Už žádné páté přes deváté.

2 02.08.2017

Ne, tohle se nedá číst před spaním. Lehnu si, zavřu oči a myšlenky mi v hlavě naskakují v dlouhých souvětích, jedna přes druhou, i o banálních věcech najednou přemýšlím, jak kdybych o nich měla psát knihu, ale pak se to zlomí, usnu a druhej den si říkám, že když jsem to dala včera, dám to dnes zase a celý si to masochisticky zopakuju.
Od Bábovek jsem nic nečekala, trendy knihy mě vetšinou neosloví, takže překvapení bylo příjemný. Myslím, že není možný se v některé z těch postav nepoznat, trochu, vlastně to může být i jemná forma psychoterapie, na cizím příkladě špatný konce tolik nebolí.
Mrzí mě jen neuzavřený konec a taky mám pocit, že tam někde měla být vložená mapa, aspoň já si to tak představuju, že R. T. ji určitě měla, když to psala, takovou nástěnku, na kterou rozvěsila na papírcích jména a pak jen připichovala špendlíčkama červenou niť. Jakože tahle je sestra téhle a milenka tohohle no a toto se stalo ještě dřív než se potkali...
Je to masakr se v tom vyznat, je to vlastně taková 4D kniha. Čtivá a zábavná, takže těch pět hvězd dám s klidem. Jen bych teď chvíli potřebovala myšlenkovou mapu i sama pro sebe.

2 31.07.2017

Po pozvolném začátku se příběh rozjel a o napětí nebyla nouze.
Jediná nejasnost - v druhé části se mi párkrát zdálo, že dialog sice pokračuje, ale nějak divně navazuje, ale nemohu říct, jestli to nebylo třeba nebylo formátováním mé e-knihy. Také jsem nezaznamenala avizovaný důvod použití jména slečny Wrenové v originálním znění, ale i tady může být závada na mém přijímači.
Takže souhrnem - oceňuji mile nostalgický konec, který byl sice otevřený, ale přesto zajímavý, takový pocit vyváženosti jsem už u knihy dlouho neměla. Doufám v další díl a také ve filmové zpracování, chráněnci slečny Peregrinové si ho určitě zaslouží :-)

2 27.03.2015

Během mé docházky na ZŠ nesehnatelná kniha, dostala jsem se k ní konečně až před pár lety, kdy jsem byla ale už mnohem starší než hlavní hrdinka a nebyla jsem si předem jistá, jestli mě román ještě zaujme. Zaujal.
Christiana prožívá děsivý příběh, během kterého dospívá, stárne (myšleno obrazně) a skoro umírá. Dělá to, co byste VY neudělali, je jako kamikadze a VY s tím nemůžete nic dělat. Nakonec - s její minulostí je neuvěřitelné, že se dožila dnešních dnů.
Jde o skutečný příběh, což je znepokojivé, a proto vzrušující. Další kniha, kterou bych zařadila do povinné četby.

2 11.10.2014

Četla jsem i s druhým dílem jako jednu knihu, přesto budu hodnotit samostatně, protože každá z částí na mě zapůsobila jinak.
První díl Vás nemůže než strhnout. Osobně vyhledávám příběhy podle skutečných událostí, ale tady je potřeba přijmout nejprve několik faktů:
1) Víc než kdy jindy jsem si uvědomovala, jak je taková autobiografie subjektivní a docela dlouho mi trvalo si zvyknout, že ať řekne Moty cokoliv, vždy mu ÚPLNĚ VŠICHNI (včetně jeho logických oponentů) dávají za pravdu, jednají s ním jako s rovným, volí ho za svého zástupce. Motýlek je prostě vždycky nejchytřejší a vždy má pravdu. Je to otravné, ale v půlce knihy už jsem to ani nevnímala.
2) Druhou skutečností je údiv nad tím, jak jeden člověk mohl stihnout prožít tolik věcí. Měla bych chuť si přečíst i "Antimotýlka", o kterém je v knize zmínka, ale nepodařilo se mi jej zatím dohledat. Osobně si myslím, že si Moty spoustu historek vypůjčil od svých spoluvězňů, možná i kompletně vymyslel, ale nechci mu křivdit.
Další výtky se týkají až druhého dílu, takže je zde uvádět nebudu.
První díl ale budu hodnotit komplexně - jde o velice čtivou, napínavou, a dobře napsanou knihu, která nemá snad žádná hluchá místa. Pokud se rozhodnete ji přečíst, jsem přesvědčená, že litovat nebudete.

2 11.10.2014

Kniha měla své světlounké okamžiky, ale daleko víc bylo těch slabých. Nakonec mě nejvíc pobavila postava, na jejíž jméno si nevzpomenu, ale ve filmu ji hrál tuším Vašut. Od té doby, co jsem měla "tu čest" chvíli spolupracovat s exmanželem Nesvadbové, Březinou, jsem si jistá, že to napsala podle něj. A úplně přesně, takže talent má ;-)

2 17.09.2014

Tak nějak mám pocit, že úspěch Bukowského tkví především v syrovosti toho, jak popisuje sex a vůbec věci okolo. A zaráží mě, že kniha byla vydaná poprvé v roce 2001, úplně mi to evokovalo 80. léta. Poslední povídky jsem nedočetla, bylo to pořád a pořád dokola to samé. Pokud chcete něco lechtivého, pusťte si radši v druhém okně porno. Tahle knížka má působit na stejné pudy (i když ani to se příliš nedaří), pro mě je to ale na kvalitní literaturu zatraceně málo. NUDA!!!!

2 08.07.2014

Ztělesněná nuda poplatná době v které vznikla. Kdysi šlo o kontroverzní román, což se z dnešního pohledu obtížně chápe, protože hranice jsou zatraceně posunuté.
Určitě už se nebudu pokoušet ji někdy číst znova. S vypětím všech sil jsem se prokousala na konec abych zjistila, že se vlastně zase nic zvláštního nestalo....

2 08.07.2014

Ani díky ní jsem nepochopila, co vlastně přesně vedlo rusáky k tomu, že jednoho krásného dne pochytali svoje soudruhy v zahraničí jako zajíce a odvlekli někam, kde bylo cílem je maximálně eliminovat na životech.
Pravda je, že když jsem tenkrát knihu dočetla a na závěr si přečetla, že její protagonistka Věra Sosnarová stále žije (a to dokonce poměrně nedaleko), měla jsem extrémní chuť za ní jet a obejmout ji, nebo tak. :-) Za všechno, co prožila a za to, že to překonala a zvládla i neméně těžký návrat do země, která se k ní zachovala tak macešsky.
Kniha je neznámá, což je, podle mě, tak extrémně nespravedlivé, že ji doporučuji a půjčuji na všechny strany i teď, několik let po dočtení.

2 08.07.2014

Za mě tedy velice přeceňovaná kniha. Když jsem si četla, jakou "revoluci" způsobila v době svého vydání, nechtělo se mi tomu pak ani věřit. Sama Garpova existence, tedy okolnosti jeho početí mi přišly jako absurdní vzhledem k tomu, jak se po zbytek knihy Jenny projevovala. Nějak si nedokážu představit, že by to skutečně udělala. Povídky o cirkusu a o znásilnění kdesi v americkém buranově byly stylově dobré, ale stejně jsem z nich měla pocit, že je autor nemohl uplatnit samostatně, tak je prostě stylem CTRL+C, CTRL+V (pokud by to bylo tenkrát možné) překopíroval do knihy. Pořád jsem čekala na zázrak, který se nekonal. A že to bylo vzhledem k rozsahu knihy hodně dlouhé čekání. Pokud si knihu nepřečtete, tak skutečně O NIC NEPŘIJDETE.

2 08.07.2014

Úžasná knížka u které jsem litovala jen dvou věcí: 1) že není nekonečná 2) že jsem ji četla až PO své návštěvě Kjóta.
Na druhou stranu jsem si aspoň dokázala velmi dobře představit, jak vypadaly čajovny a domov Sajuri, i to, v kterých místech Čijo pobíhala. To mě vtáhlo do děje ještě více.
Shodou náhod jsem asi týden po jejím dočtení viděla i film a musím říct, byl to docela šok. Kdysi mě snad i bavil, ale rozdíl mezi Gejšou - filmem a Gejšou - knihou je asi takový, jako byste chtěli srovnávat zelený Pickwick s originálním japonským zeleným čajem. Ten první se dá, ale pokud ochutnáte druhý, tak už máte úplně jiná měřítka.
Knížku doporučuji, speciálně pak těm, kteří mají rádi Japonsko. Za mě je to jedna z hrstky těch, ke kterým se budu často vracet.

2 08.07.2014