Menagerie
komentáře u knih
Lada u ledu
Ema Labudová
Knihu jsem s přestávkami četla asi půl roku (!). První polovina byla celkem čtivá, druhou jsem se prokousávala nejdéle. Závěr knihy mi přišel dějově úplně mimo, bylo tam nacpán "milostný" příběh a rozhovory, kde se autorka snažila celou kniho "dohnat" intelektuálně.
Jediné, co mi přišlo zajímavé, byly dlouhé - celoodstavcové věty. Ale celkově na 20letou autorku to ušlo.
U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Paulo Coelho
Moje první kniha od Coelha a obávám se, že i poslední. Děj nudný, náboženský obsah až obtěžující, spíš sektářský. Chtěla jsem dočíst jen kvůli výzvě, což se mi povedlo, ale mám po něm pachuť jako po ranní kávě na lačno...
Chlapectví
John Maxwell Coetzee
Kniha se mi četla těžko, jak jsem překročila polovinu, bylo to lepší. Asi nejsem typ čtenáře držitelů Nobelových cen... Některé "zážitky" utkví asi napořád, jejich surovost je chvílemi hodně velká. Poslední třetina knihy mě bavila, připadne mi, že se až v této části pořádně rozběhla. Další knihy od tohoto autora asi nechám jiným čtenářům.
Miluju tě k zbláznění
Jáchym Topol
Co napsat k Topolovi... slovní průjem, některé obraty ale moc pěkné, celkově se mi četla těžko, stačily dvě básně a pak jsem si musela dát pauzu. Jsem ráda, že jsem ji četla, ale asi stačilo.
Veterinářka
Gillian Hick
Skvělá knížka, nedovedu ji zařadit žánrově. Naučná beletrie? Naturalistický zápisník? Četla jsem ji jedním dechem, překvapily mne natualistické popisy úkonů veterináře a jsem za ně vděčná, protože mi tuto - mou vysněnou profesi - přiblížily. Autorka je vtipná a na to, že je to jejíá prvotina musím říct, že má pěkný jazyk a talent na popis. Její osobní život běží na pozadí jen tak lehce, což je taky fajn. Ještě jednou - obdivuji ty popisy, díky kterým si vše představíte.
Prostě na mě zapomněli
Jiří Holub
Krásný, tragický, děsivý příběh. Čte se jedním dechem, dovoluji si říct, že je bravurně napsaný, všechno pečlivě popsáno. Vybrala jsem si jej do Čtenářské výzvy a musím říct, že jsem strašně moc ráda, že mě k ní dovedla :-).
Pohyblivý svátek
Ernest Hemingway
Pohyblivý svátek jsem si chtěla přečíst už od shlédnutí filmu Město andělů. Výzva mi pomohla četbu zrealizovat. Byla jsem ráda, když jsem zjistila, že byly její části napsány v Paříži, její atmosféru zbožňuju a ráda si ji připomínám. Po několika kapitolách jsem se ale "zadrhla", řekněme, že druhá třetina knihy pro mne byla velmi nudná, nešlo se mi jí prokousat, na chvíli jsem ji odložila. Pak jsem se zase začetla, ale to jen díky popisu F. Scotta Fitzgeralda a výletu na jih Francie a Hemingwayovu pobytu v Alpách. Paradoxně tedy není kniha jen o Paříži, ale za mě nejlepší část probíhá jinde.
Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, řekla bych ale, že jde poznat, že jde o jeho ranou tvorbu. Myslím, že stačí jednou za život :-).
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Zpočátku mi kniha přišla moc "z jiného světa", protože v ní jde o cestovaání do minulosti a do budoucnosti. Začetla jsem se ale a musím napsat, že ve mně zanechala něco, co lze těžko popsat, byla dojemná, byla v ní spousta skvěle popsaných pasáží. Každý ze čtyř příběhů je možné číst zvlášť, proto autor opakuje děje z předchozích... Rozhodně doporučuji, stojí za to.
Moje krásná sestra
Brigitte Blobel
Knihy Blobelové jsem měla v poubertě hodně ráda. Jsou čtivé, v 90. letech aktuální a řešily i témata, která byla docela nová (anorexie, bulimie, apod.). Moje krásná sestra je kniha z mého vlastního dětství a dospívání (bohužel), s hlavní hrdinkou jsem se ztotožnila, nyní jsem si zavzpomínala, jaké mé dospívání bylo. A jaké bych nechtěla, aby měly moje děti.
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Knihu jsem si chtěla už dlouho přečíst, na gymplu na ni nedošlo. Kladně hodnotím dopisovou strukturu, čímž byla novátorská, květnaté popisy - hlavně přírody. Osobně mě Werther hrozně rozčiloval, asi nejsem dostatečný typ romantického hrdiny, i když chápu, že v tehdejší době to mohl obýt zcela běžné. Závěr byl naopak zcela věcný, snad proto, že jsem opustili dopisy a přešli k "prosému" popisu děje.
Doslov byl velmi přínosný.
Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale vracet se k ní asi nebudu.
Vánoční koleda
Charles Dickens
Klasika, kterou jsem si touzila precist. Ac mam fantazii docela bohatou, k uplnemu dojmu jsem musela shlednout 2 filmove adaptace. Za me klasika klasik.