Mayanea komentáře u knih
Bohužel, cena takovéto knihy se skutečně šplhá do tisíců, což je pro mě nedostupné. Ale ta hodina, kterou jsem strávila nad jejími stránkami v knihkupectví, byla jednou z nejvzácnějších hodin... krása v každém směru, obsah, provedení...
„Vepřové kotlety, párečky, uzená šunka, slanina.
Vlastně mi to ani nechutná.
Jenom chci, aby jiný prasata chcíply.“
Roztomilá knížka. Některé říkanky jsem neslyšela aspoň deset let. Překvapila výběrem ze slovenských a polských výtvorů.
Co mi dala tahle kniha do života:
Až budu velká,
koupím si želvu.
Pojmenuji ji Zachar
a žrát bude jen
ša-lá-tik
ša-la-la-la-lí.
Ledničkové postřehy, které rozjasnily můj vesmír svou myšlenkovou čistotou a naučily mě říkat "ach jo" jen tehdy, kdy je to skutečně vhodné.
„Řekl bych, že naposledy jsem se tak dobře bavil, když jsem se miloval se svou týden mrtvou sestrou.“
Jedna z mých nejoblíbenějších dětských knížek. Kresby jsem hojně a často napodobovala, styl pana Gumana mě zasáhl v době, kdy jsem děsně ráda lámala pastelky.
"Vidím dobre ? Vrana..."
"Ja nie som vhana, ale vhanka."
Nemůžu knize upřít její často skloňované kvality. Ale mě prostě nebavila. Nechtělo se mi ji číst už před lety, když to četl každý a kolikrát to byla jejich první a poslední kniha v životě. Nechtělo se mi ji číst ani teď. Říkala jsem si, že aspoň každý den si přečtu jeden příběh, když už jsem to nebyla schopná číst najednou. Ale to taky nepomohlo. S pokorou a neúspěchem ji vracím do knihovny. Hodnocení se pozdržím, snad mi to odpustíte.
Závislosti a jiné slabosti člověka jsou nevyčerpatelným zdrojem, ale tak jako tenhle "polský Jerofejev" to nikdo jiný už nejspíš nenapíše (možná se jen srovnatelně ožere).
Rozsáhlejší poznámky ke knize tady:
http://maydayberry.blogspot.cz/2015/06/jerzy-pilch-podruhe.html
Hnusná moskevská čubka, která kazí mladý holky... a jejich mámy jakbysmet.
Postavte vodu na čaj a čtěte si to nahlas.
Až dopijete čaj, otevřte vodku a zkuste to rusky.
Nebudete litovat.
http://maydayberry.blogspot.cz/2015/04/hnusna-moskevska-cubka.html
„Někdo mi kdysi říkal, že umřít je hrozně jednoduchý, že je k tomu potřebí čtyřicetkrát za sebou hrozně zhluboka, co nejvíc to jde, vdechnout a zrovna tak vydechnout, z hloubi srdce, a potom člověk vypustí duši. Že bych to zkusil?"
„Řekneme-li o spisovateli, že je módní, skoro vždy máme na mysli, že ho obdivují lidé do třiceti let.“
Je to báječná kniha. Ale prozatím ji odložím, neboť kromě Dickense ostatní zmiňované autory nebo historické události a poměry neznám na takové úrovni, abych si mohla esej alespoň trochu užít.
Na přečtenou za patnáct let.
Skvělé počtení a pokoukání. Dostal mě na první dobrou, protože co může být na lenošce KURIÓZNÍHO?
Co mi dala kniha do života: jak se řekne „prevet“ hezky česky.
Kathy a Ericu, myslím, že jste u mě právě získali titul Nejodpornější literární manželský pár.
Kdyby tam aspoň něco od Zeppelínů hrálo. Zahlídla jsem Janis Joplin, Joni Mitchell a The Velvet Underground či co to bylo.
No ale teď už k věci.
Knížku jsem dostala k Vánocům. Asi proto, že jsem jí viděla za výlohou, řekla jsem "hele, to by mohlo bejt třeba dobrý"... a za pár týdnů byla pod umělou jedličkou.
A proč to zmiňuju? Protože bez prolistování bych si to fakt nekoupila. Možná ani nepůjčila, není to oněch pět hvězd, které komiksům jakožto jejich příznivce obvykle dávám.
Co se týče stránky výtvarné, tak autorka u mě má bod, kreslí pěkně, výstižně a nemá to přeplácané detaily. A právě při jednoduché kresbě bych čekala komplikovanější obsah... má to háček.
Po stránce obsahové je to horší.
Co se mi líbilo: Na procházce s Carol, Poslední soundtrack, Moje poprvé v ženských šatech, Karneval. Mírně jsem se pousmála nad Courteney Love na poslední stránce. Bůhví jestli to nebylo tím, že už to všechno skončilo.
A vlastně ani nevím, co si o tom myslet, jestli chválit nebo odsuzovat... Jak to přišumělo, tak to vyšumí.
Povídka o ztracené noze, Soud pana Havleny, Ukradený kaktus, Muž, který nemohl spát.
,,Spánek je nesmírně milosrdný - odpouští nám i našim vinníkům."
Jsem holka uprostřed tlupy chlapů. Ale oni jsou vlastně taky holky. Všichni táhneme za jednu ponožku a je to úplně super.
„Pomsta je kolo, které se točí dozadu.“
,,Ale dobrým hrdinou mé povídky, kterého miluji ze všech sil své duše, kterého jsem se snažil vylíčiti v celé jeho kráse a který vždy byl, je a bude krásný - je pravda."