Soutěž

Mayanea


Komentáře


U strážnýho andělaU strážnýho anděla

14.06.2015

Závislosti a jiné slabosti člověka jsou nevyčerpatelným zdrojem, ale tak jako tenhle "polský Jerofejev" to nikdo jiný už nejspíš nenapíše (možná se jen srovnatelně ožere).
Rozsáhlejší poznámky ke knize tady:
http://maydayberry.blogspot.cz/2015/06/jerzy-pilch-podruhe.html


Expres UkrajinaExpres Ukrajina

01.06.2015

Jedním slovem: vynikající.
Pokud vám jedno slovo nestačí, tak prosím, beze všeho, mám jich více:
http://maydayberry.blogspot.cz/2015/06/literarni-vylet-na-ukrajinu.html


Nikdo z vás nezná CholinaNikdo z vás nezná Cholina

05.04.2015

Hnusná moskevská čubka, která kazí mladý holky... a jejich mámy jakbysmet.
Postavte vodu na čaj a čtěte si to nahlas.
Až dopijete čaj, otevřte vodku a zkuste to rusky.
Nebudete litovat.

http://maydayberry.blogspot.cz/2015/04/hnusna-moskevska-cubka.html


Nic vážnéhoNic vážného

21.12.2014

Líbilo se mi, jakým způsobem byla autorka schopná monologicky uvažovat a psát přirovnání (třeba poslední stránka), líbil se mi patrný autorský rukopis v dlouhých, někdy až nesmyslně poskládaných větách.

Čtení této knížky byla vlastně rovnováha.
Rovnováha mezi chvílemi, kdy jsem si říkala 'holka, dobrý je to! dobrý! nepokaž si to' a chvílemi, kdy jsem si říkala 'panebože ať už je konec'.
Váhala jsem nad třemi, dám dvě. Zas tak moc mě kniha neuchvátila a ke konci se v ní objevilo víc než pár šotků.


Jeden den Ivana DěnisovičeJeden den Ivana Děnisoviče

22.11.2014

Tahle knížka tak lehce začne a lehce skončí... ale při představě, že takových dnů jsou tisíce, je pohodička rázem pryč. Je dobré si přečíst. Alespoň budete vědět, kam schovat něco ostrého nebo něco navíc k jídlu.

A pak už nezbývá nic jiného, než se i jako bezvěrec na konci modlit spolu s Aljoškou, aby už nic tak krutého nebylo.


Pod skleněným zvonemPod skleněným zvonem

01.03.2014

Z knihy vám jistě lehko na srdci nebude. Už první věta je, řekněme, šokující. Chcete vědět, proč to Rosenbergovým vlastně udělali a tak čtete dál a dál až… až do konce. Nebo do začátku?

„Já jsem, já jsem, já jsem."


Zápisky malého tyranosaura: dalších 77 fejetonů z týdeníku SedmičkaZápisky malého tyranosaura: dalších 77 fejetonů z týdeníku Sedmička

20.02.2014

Ano, Lajka má pravdu – ve vesmíru chcípnul pes. Nikoli však na stránkách Zápisků. Tam to žije. A smích ze mě uniká jako nějaký nebezpečný plyn – ve škole, cestou do práce, doma v posteli, v kuchyni u večeře, na zastávce, prostě všude. Skvělá podpůrná léčba pro všechny psychické neduhy.


Besídka bývalých žáků zvláštní školyBesídka bývalých žáků zvláštní školy

26.01.2014

Dlouho jsem se nad stránkami knihy tak nenasmála. Dílo, které oblaží mysl v nelehkých časech a neškodí číst ho víckrát.


Nikdo to tu nepřežijeNikdo to tu nepřežije

05.01.2014

Děti, nezapomeňte, že speed zabíjí a když ho narvete kachně do krku, tak bude plavat dokolečka. Kupte si radši trávu nebo koks.
Ale hlavně se po mně neopičte. Jen já měl patent na svobodu.

Občas jsem měla pocit, že mu rozumím. Ale byl to jen pocit.


Supermarket sovětských hrdinůSupermarket sovětských hrdinů

01.01.2014

„Tak si aspoň, kurva, do piči, dělejte poznámky!"

Vždyť už si je píšu.
Bála jsem se, že mě některé z textů nebudou bavit, ale nestalo se tak. S přibývajícím počtem přečtených stránek můj úžas rostl. Při čtení Uvařeno se mi nedostávalo dechu a ze světa, ve kterém se odehrává Cesta do Bugulmy, bych si někdy moc ráda přečetla nějaký román.

„…stárnout a drsnět v boji za lepší svět je lepší, než být v lepším světě nepřetržitě mladý a krásný a zdravý a bohatý… a čekat, až tě za to oddělají teroři."


Tramvaj do stanice Touha / Kočka na rozpálené plechové střeše / Noc s leguánemTramvaj do stanice Touha / Kočka na rozpálené plechové střeše / Noc s leguánem

23.09.2013

Williamsovo kouzlo je naprosto nekouzelné, protože jeho dramata jsou plná psychické nevyrovnanosti, problémů s pocity a vztahy, jeho postavy jsou složité, ale vlastně tak prosté…

Tramvaj do stanice Touha je název, který se jen těžko zapomíná. Díky tomu jsem se na Touhu rozpomenula i po několika letech. Jsem ráda, že jsem počkala, tohle bych asi v patnácti těžko strávila.


Bez ohňů je undergroundBez ohňů je underground

03.09.2013

„Takže psychedelic je s ohněma a bez ohňů je underground!"

Tak to abych po přečtení rozžala alespoň svíčku, symbolicky.
Underground by pro mě vzhledem k mému věku měl býti cizím slovem, přesto si všímám, že přežívá (alespoň částečně) do dnešních dnů. Už nějaký ten měsíc (či snad rok? letí to, letí) totiž pravidelně ráno v 7.25 kráčím ke škole po mostě Ivana Magora Jirouse.

„Semínka jsme vysadili u Maxe na dvorku, kde vyrostlo pole dva metry vysokejch rostlin. Sousedi se chodili Maxe vyptávat, co je to za podivný rostliny, a jelikož hrozil průser, vypravili jsme se s Maxem na slunečnicový pole, narvali jsme pytel rozkvetlejch hlav a drátem jsme to přivázali k omamnejm stvolům. Byla to obrovská klika."

V některých chvílích se prostě nedalo jinak, než odhodit knížku, do sytosti se vychechtat a pak pokračovat dál.


Moskva - PetuškyMoskva - Petušky

19.08.2013

„Někdo mi kdysi říkal, že umřít je hrozně jednoduchý, že je k tomu potřebí čtyřicetkrát za sebou hrozně zhluboka, co nejvíc to jde, vdechnout a zrovna tak vydechnout, z hloubi srdce, a potom člověk vypustí duši. Že bych to zkusil?"

A přesně takováhle nálada mě provázela při čtení. Opilý člověk, pořádný pijan, to moc k pobavení není, ale široká ruská duše dává opici nový, prazvláštně vtipný rozměr.


Zaslaná poštaZaslaná pošta

13.08.2013

Nemám slov. Bavila jsem se od začátku do konce. Vlahoš se mi jako hlavní postava vážně líbil, pro lehké záporáky mám slabost.
Povinná četba pro každého pracovníka České pošty.
Pošta musí proudit!


Nebe pod BerlínemNebe pod Berlínem

12.07.2013

Nikdy bych nevěřila tomu, že mě potištěný papír naučí milovat město, které jsem nikdy v životě nenavštívila. V mých představách však ožilo natolik, že bude velice těžké tomu tlaku nepodlehnout a v Berlíně nepodlehnout vzpomínkám na tuto knihu.
Ich bin Berlin, vole.


Golet v údolíGolet v údolí

25.06.2013

A tento smutek, daleká zasněnost a krůpěj tvrdosti do nich skanulá zůstanou v jejích krásných očích navždy...
První dvě prózy zcela zastínila ta poslední, kterou osvětlila svíce jako noc černá.


Léto v LaponskuLéto v Laponsku

18.06.2013

Na knize si velice cením toho, jak se v ní pracuje s prolínáním obrazů, zkrátka báječné .
Bohužel, žádné velké myšlenky, buď jen Orionovy kecy nebo (zdánlivě?) bezmyšlenkovité činy kohokoli z hrdinů.
Stejně jako je vesmír nekonečný, tak i tahle kniha je konečná a interview na konci na mě působily jako narychlo spíchnuté stránky přilepené lepicí páskou.


Hovory na útěkuHovory na útěku

18.06.2013

Číšnice přijala ústřižek na chleba, Tentononc přepadl Řecko, Roosevelt se vydal na předvolební agitaci, Churchill a ryby čekali na invazi, Jakpaksemuříká poslal vojsko do Rumunska, Sovětský svaz pořád mlčel a já za parného letního dne dočetla tuto útlou, myšlenkově vydatnou a stále aktuální knížečku. Každý šel svou cestou, půjdu tedy i já.


Konec punku v HelsinkáchKonec punku v Helsinkách

28.04.2013

Nikdy neškodí proložit starší svazky něčím novým. J. R. mi nos opojil nikoli toluenem, ale vůní svých slov, vůní dějin v nových souvislostech aneb Ježíš v bráně, Madonna v útoku, „vůní" cigaret zatípnutých v polovině a vůní více či méně propojených lidských osudů.
Tleskám grafickému zpracování, obálka skvělá, fotky skvělé!
A kdybych to měla shrnout jednou větou? – Panksnotded, vole!


Uvnitř velryby a jiné esejeUvnitř velryby a jiné eseje

10.04.2013

„Řekneme-li o spisovateli, že je módní, skoro vždy máme na mysli, že ho obdivují lidé do třiceti let.“

Je to báječná kniha. Ale prozatím ji odložím, neboť kromě Dickense ostatní zmiňované autory nebo historické události a poměry neznám na takové úrovni, abych si mohla esej alespoň trochu užít.
Na přečtenou za patnáct let.


Kdo chytá v žitěKdo chytá v žitě

02.04.2013

„Zkrátka a dobře, já si v jednom kuse představuju, jak si spousta malejch dětí na něco hraje na takovým velikánským žitným poli. Tisíce a tisíce malejch dětí a nikde nikdo - jako nikdo dospělej - kromě mě. A já stojím na okraji nějakýho šílenýho útesu. Mám na starosti to, že musím chytnout každýho, kdo by z toho útesu moh spadnout - já jen jako, že když utíká a nekouká kam, musím se odněkud vynořit a chytit ho. A to bych dělal pořád. Prostě bych chytal děti, co si hrajou v žitným poli a tak. Já vím, že to je šílenství, ale je to jediný, co bych dělal opravdu rád.“

Taky jsem si ráda četla tuhle knížku. Víc mi sedla svérázná mluva v Mechanickém pomeranči, tady se to pomenší jazykové hulvátství ukázalo jen jako vhodný prostředek pro ztotožnění se s Holdenem a celým jeho žitným světěm. Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, moje místo v srdci si taky určitě našla, ale za hodnocení může především nekončící příběh, kdy vás konec víceméně vrhá opět na začátek a prakticky nic se nezměnilo, jenom to tak nějak hezky uplynulo a Holden si zase uvědomil pár věcí a život vlastně po těchto několika stránkách běží dál.


Kuchařka Stařenky OggovéKuchařka Stařenky Oggové

22.12.2012

Je to jasné, teď jsem konečně dostatečně vybavená pro život.
Správná dáma má vždycky něco na sobě. Asi taky začnu nosit klobouk.
A také konečně vím, jak vypadá, z čeho se skládá a jak se dělá Jahodový klátil!
Promiňte mi, že víc nenapíšu. Něco mi říká, že si musím vzít další pilulku ze sušených žab...


Sandman #10: TryznaSandman #10: Tryzna

07.12.2012

To bylo tak... smutné. Nejen to, co se v knize stalo, ale i to, že už je konec. Že možná přijdou lepší časy? Že jednou to je možná asi konec? Ale já nechci, aby to byl konec. Ale každý konec je nový začátek...

---
Somewhere in the night, entities bigger than storm-clouds are building a house of remembrance. ...And then the night was over, and the day began.


VeršeVerše

01.12.2012

Pro někoho možná Gellner není básníkem, protože by se na první pohled mohlo zdát, že píše moc jednoduše, ba možná primitivně. Na to, aby byl mladý student zklamán světem a životem, toho příliš není potřeba.
Přesto mi jeho verše v hlavě utkvěly a velmi ráda se k němu někdy - zítra, za rok, za deset let - zase vrátím.


Sandman #9: BlahovolnéSandman #9: Blahovolné

18.11.2012

,,All around me darkness gathers,
fading is the sun that shone;
we must speak of other matters:
you can be me when I'm gone..."

Kniha obsahuje:
- nejlepší a smrtelně nebezpečný vtip mířící na Thorův intelekt, cca 2 strany
- klasické štěky mezi Lokim a Thorem, několik oken
- tu nejsmutnější a dříve ne tak nápadnou postavu jménem Nuala, 1ks
- naprosto psychicky zruinovanou ženu jménem Hippolyta Hall, 1 ks
- mou oblíbenou, opravdu zrádnou a věčně čtoucí Thessaly aka Larissu, 1 ks
- dále například šmudlu, co se nesmí jmenovat Irving, roztomilou oběť únosu, Delirium hledající svého pejska etc.

Blahovolné (The Kindly Ones) klamou názvem.
I přesto, že Delirium správně podotkne, že život jejího snového bráchy je pořád samá odpovědnost (responsibility), stejně to v závěru dopadne tak, jak to dopadne.
A Death se opět na konci usmála.


Zeď - Jak jsem vyrůstal za železnou oponouZeď - Jak jsem vyrůstal za železnou oponou

04.11.2012

Měla jsem tu čest nahlédnout do zákulisí této knihy na stejnojmenné výstavě v Univerzitní galerii. A od chvíle, kdy jsem tam vstoupila, jsem smrtelně litovala toho, že se koukám na něco, co jsem nečetla.

Inu, není zeď jako zeď.
Jedna z nejlepších učebnic moderních dějin, která nám, rudou hvězdou nepolíbeným, může velmi dobře a ve skvělém kresebném kabátku odpovědět na otázky typu ,,a jak to teda sakra bylo?".


Sandman #8: Konec světůSandman #8: Konec světů

04.11.2012

Oproti ostatním dílům mě to moc nebavilo, nevím čím. Možná tím, že všichni pořád čekají na konec bouřky a ono se POŘÁD nic nového neděje, jenom za zdmi hostince práskají blesky a každý odhaluje svoje veřejné i tajné zážitky. I když příběhy byly velice milé a závěr bouře přenádherný, vždy jsem se od komiksu dokázala odtrhnout. Najít cestu zpět do děje už bylo horší, takže (bohužel) za tři.


PérákPérák

16.10.2012

Dobře stát! Snesla bych i delší příběh, ale pak by to možná nebylo ono. Jednička s hvězdičkou za krásné ilustrace. Vřele doporučuji divadelní inscenaci spolku VOSTO5 s pérákovskou tématikou.


Konec světaKonec světa

11.10.2012

Knihou se občas místy vine lehká myšlenka typu -jsme hrdinové, ale nechceme být, -jsme hrdinové, ale totálně jsme to potentononcovali nebo -jsme hrdinové, ale nic jsme nedokázali. Ne že by mě to iritovalo, ale je to přinejmenším zvláštní přístup, se kterým se trochu nerada potkávám. Jinak je to opravdu excelentně napsáno, s grandiózními prvky v závěru, které ženou do očí slzy (i když stejně víte předem, že se to stane). S velkou radostí se těším na další díl, tohle byla jedna z těch koupí knih naslepo a ve slevě, které nikdy nebudu litovat.


Quo vadisQuo vadis

08.10.2012

Kniha mě uchvátila. Nero byl sice blázen a pyroman, ale ten krásný příběh o lásce (!) nejen tělesné a charakterovém vývoji mi dal opravdu hodně. Víc se asi ani nesluší říkat. Jedna hvězda stržena za některé pasáže, které mě zrovna nezaujaly - ale bylo jich jen pár. Přesto hodnotím více než kladně a doporučuji.


Plešatá zpěvačka / ŽidlePlešatá zpěvačka / Židle

22.09.2012

Plešatá zpěvačka je pro mě dočasným vrcholem geniality. Skvělé postavy, skvělé repliky. Jenom v tom proboha nic nehledejte. Já nehledala a užila jsem si to od začátku do konce. Snad ji i někdy uvidím.

Se Židlemi už to bylo horší. Ty mám možnost vidět už za pár dní, ale asi si ještě hodně rozmyslím, jestli na to půjdu. Přišlo mi to takové zvláštně nijaké a smutné. Ale neviditelnému davu jsem uvěřila jeho skutečnost a ve scénické poznámce na konci jsem se divila, jak to že zmiňují prázdné židle a "plné" zvuky.
Kvůli Židlím za 4 hvězdy.


Sandman #7: Krátké životySandman #7: Krátké životy

02.09.2012

Všichni jsou věční a Delirium je věčně šílená (pěkně si uchovává své "endless madness").
Mluvící pes Barnabas je skvělým uměleckým kritikem. Ale čí díla kritizuje, to vám nepovím.
- - - - - - - - - - -
-I would like to see your driving license!
-I am a very good driver...


Jáma a kyvadlo a jiné povídkyJáma a kyvadlo a jiné povídky

01.08.2012

Některé povídky jsou báječné, některé zbytečně unavují dlouhými úvody a pak jsou báječné a některé jsou opravdu výplod způsobující nudu. Za tři.


Sandman #6: Báje a odlesky 1.Sandman #6: Báje a odlesky 1.

29.07.2012

'Cos I fear the fear of falling
Why can't you hear me calling...?

Některé příběhy se líbily více, některé méně. Orfeovy trable v podsvětí jsou hrozně známé, ale stejně jsem je obrečela...


Divoká kachnaDivoká kachna

29.07.2012

Poutavé a zajímavé, ale hrozné, svíravé, přešlapující na mé hrudi a bránící mi v dechu...
Kachní iluze mě nepustila až do konce. Škoda, Hedviko, byla jsi hodná holka...


Křest svatého VladimíraKřest svatého Vladimíra

29.07.2012

Upřímně, věděla jsem, že Křest zůstal nedokončen, a docela jsem se bála toho konce, jež dobásnil P. Hořanský. Nakonec to bylo velmi příjemné odpoledne zamotané mezi cáry látky, úskalí víry a hromy-blesky.
In nomine Domini - čert aby vzal noviny!


Nástup mýtu aneb Prima dárek pro AahzeNástup mýtu aneb Prima dárek pro Aahze

09.07.2012

„A kromě toho na tebe z tohohle vejletu čeká eště jedna prácička. Úkol, kterej můžeš zvládnout jenom ty.“
„Opravdu? A o co jde?“
„No, můžeš začít uvažovat, jak toho pitomýho draka dostaneme z týhle místnosti. Je totiž moc velkej na to, aby prošel oknem nebo dveřma.“


Nikdykde (komiks)Nikdykde (komiks)

18.06.2012

Asi jsem neměla číst obojí. Měla jsem si vybrat buď román nebo adaptaci. A já po tom v dobré víře tak skočila.
Že se rozcházejí moje představy s představami jiných, s tím jsem se smířila. Avšak ty mezery a zuby v ději... já nevím, moc mi to nechutnalo. Po šetrně napsaném úvodu jsem si myslela, že to bude i s těmi zkratkami v ději v pořádku, leč není.
A milá paní překladatelka by si mohla taky přečíst román v češtině.
I přesto za tři, práce, která za tím je, určitě není sranda na jedno odpoledne a svoje příznivce si to tak či tak najde.


Kuriózní lenoška a jiné příběhyKuriózní lenoška a jiné příběhy

13.06.2012

Skvělé počtení a pokoukání. Mám holt dobrou ruku na neznámé knihy. Už jenom ten název... co může být na lenošce KURIÓZNÍHO? To samo o sobě zavání krásným nesmyslnem, které je mi ale přes to všechno jasné jako lesní studánka. Je zcela evidentní, že to byl Pan Kreslíř. Hluboce smekám svůj vlněný baret a ohýbám hřbet.


1 2 3 4 >