Mayanea

28.04.2013

Nikdy neškodí proložit starší svazky něčím novým. J. R. mi nos opojil nikoli toluenem, ale vůní svých slov, vůní dějin v nových souvislostech aneb Ježíš v bráně, Madonna v útoku, „vůní" cigaret zatípnutých v polovině a vůní více či méně propojených lidských osudů.
Tleskám grafickému zpracování, obálka skvělá, fotky skvělé!
A kdybych to měla shrnout jednou větou? – Panksnotded, vole!

2x

10.04.2013

„Řekneme-li o spisovateli, že je módní, skoro vždy máme na mysli, že ho obdivují lidé do třiceti let.“

Je to báječná kniha. Ale prozatím ji odložím, neboť kromě Dickense ostatní zmiňované autory nebo historické události a poměry neznám na takové úrovni, abych si mohla esej alespoň trochu užít.
Na přečtenou za patnáct let.

02.04.2013

„Zkrátka a dobře, já si v jednom kuse představuju, jak si spousta malejch dětí na něco hraje na takovým velikánským žitným poli. Tisíce a tisíce malejch dětí a nikde nikdo - jako nikdo dospělej - kromě mě. A já stojím na okraji nějakýho šílenýho útesu. Mám na starosti to, že musím chytnout každýho, kdo by z toho útesu moh spadnout - já jen jako, že když utíká a nekouká kam, musím se odněkud vynořit a chytit ho. A to bych dělal pořád. Prostě bych chytal děti, co si hrajou v žitným poli a tak. Já vím, že to je šílenství, ale je to jediný, co bych dělal opravdu rád.“

Taky jsem si ráda četla tuhle knížku. Víc mi sedla svérázná mluva v Mechanickém pomeranči, tady se to pomenší jazykové hulvátství ukázalo jen jako vhodný prostředek pro ztotožnění se s Holdenem a celým jeho žitným světěm. Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, moje místo v srdci si taky určitě našla, ale za hodnocení může především nekončící příběh, kdy vás konec víceméně vrhá opět na začátek a prakticky nic se nezměnilo, jenom to tak nějak hezky uplynulo a Holden si zase uvědomil pár věcí a život vlastně po těchto několika stránkách běží dál.

24.02.2013

Roztomilé. Víc slov nejspíše netřeba. Protože i v tak neutěšených poměrech se člověk může mít dobře a ještě být občas prospěšným. Doufám, že pan Delisle s kreslením nepřestane, byla by to škoda.

03.02.2013

...přečíst si dopisy, dopisy, dopisy! Neboť při čtení dopisů mé srdce zjihlo.

10.01.2013

Qué puta es la guerra. Salud, Roberto. Tu Maria.

22.12.2012

Je to jasné, teď jsem konečně dostatečně vybavená pro život.
Správná dáma má vždycky něco na sobě. Asi taky začnu nosit klobouk.
A také konečně vím, jak vypadá, z čeho se skládá a jak se dělá Jahodový klátil!
Promiňte mi, že víc nenapíšu. Něco mi říká, že si musím vzít další pilulku ze sušených žab...

1x

16.12.2012

Což o to, čtení to bylo hezké, ale lyrizovaná próza v podání páně Hlaváčka mi zas tak úplně nesedla a motiv pozdního rána mě mírně otravoval. Nicméně emoce u čtení byly, takže to rozhodně není nuda na tři hvězdy.

07.12.2012

To bylo tak... smutné. Nejen to, co se v knize stalo, ale i to, že už je konec. Že možná přijdou lepší časy? Že jednou to je možná asi konec? Ale já nechci, aby to byl konec. Ale každý konec je nový začátek...

---
Somewhere in the night, entities bigger than storm-clouds are building a house of remembrance. ...And then the night was over, and the day began.

01.12.2012

Pro někoho možná Gellner není básníkem, protože by se na první pohled mohlo zdát, že píše moc jednoduše, ba možná primitivně. Na to, aby byl mladý student zklamán světem a životem, toho příliš není potřeba.
Přesto mi jeho verše v hlavě utkvěly a velmi ráda se k němu někdy - zítra, za rok, za deset let - zase vrátím.

18.11.2012

,,All around me darkness gathers,
fading is the sun that shone;
we must speak of other matters:
you can be me when I'm gone..."

Kniha obsahuje:
- nejlepší a smrtelně nebezpečný vtip mířící na Thorův intelekt, cca 2 strany
- klasické štěky mezi Lokim a Thorem, několik oken
- tu nejsmutnější a dříve ne tak nápadnou postavu jménem Nuala, 1ks
- naprosto psychicky zruinovanou ženu jménem Hippolyta Hall, 1 ks
- mou oblíbenou, opravdu zrádnou a věčně čtoucí Thessaly aka Larissu, 1 ks
- dále například šmudlu, co se nesmí jmenovat Irving, roztomilou oběť únosu, Delirium hledající svého pejska etc.

Blahovolné (The Kindly Ones) klamou názvem.
I přesto, že Delirium správně podotkne, že život jejího snového bráchy je pořád samá odpovědnost (responsibility), stejně to v závěru dopadne tak, jak to dopadne.
A Death se opět na konci usmála.

04.11.2012

Měla jsem tu čest nahlédnout do zákulisí této knihy na stejnojmenné výstavě v Univerzitní galerii. A od chvíle, kdy jsem tam vstoupila, jsem smrtelně litovala toho, že se koukám na něco, co jsem nečetla.

Inu, není zeď jako zeď.
Jedna z nejlepších učebnic moderních dějin, která nám, rudou hvězdou nepolíbeným, může velmi dobře a ve skvělém kresebném kabátku odpovědět na otázky typu ,,a jak to teda sakra bylo?".

04.11.2012

Oproti ostatním dílům mě to moc nebavilo, nevím čím. Možná tím, že všichni pořád čekají na konec bouřky a ono se POŘÁD nic nového neděje, jenom za zdmi hostince práskají blesky a každý odhaluje svoje veřejné i tajné zážitky. I když příběhy byly velice milé a závěr bouře přenádherný, vždy jsem se od komiksu dokázala odtrhnout. Najít cestu zpět do děje už bylo horší, takže (bohužel) za tři.

16.10.2012

Dobře stát! Snesla bych i delší příběh, ale pak by to možná nebylo ono. Jednička s hvězdičkou za krásné ilustrace. Vřele doporučuji divadelní inscenaci spolku VOSTO5 s pérákovskou tématikou.

14.10.2012

I přesto, že rybařina nepatří mezi mé oblíbené, se mi kniha celkem líbila. Přestože to je nedlouhá novela, našly se uprostřed i takové pasáže, kde jsem se nudila a chtěla jsem už jednoho z nich vlastnoručně propíchnout harpunou. Konec byl ale docela dobrý.

13.10.2012

Asi jsem od tohoto dramatu neměla tolik očekávat. Opravdu jsem si bláhově myslela, že to bude propracované drama, ze kterého mě zamrazí v zádech. Místo toho mi poslední dějství přišlo poněkdu odbyté a tak nějak ,,přilepené" na závěr. Nějaká inscenace by možná pověděla víc.

11.10.2012

Knihou se občas místy vine lehká myšlenka typu -jsme hrdinové, ale nechceme být, -jsme hrdinové, ale totálně jsme to potentononcovali nebo -jsme hrdinové, ale nic jsme nedokázali. Ne že by mě to iritovalo, ale je to přinejmenším zvláštní přístup, se kterým se trochu nerada potkávám. Jinak je to opravdu excelentně napsáno, s grandiózními prvky v závěru, které ženou do očí slzy (i když stejně víte předem, že se to stane). S velkou radostí se těším na další díl, tohle byla jedna z těch koupí knih naslepo a ve slevě, které nikdy nebudu litovat.

08.10.2012

Kniha mě uchvátila. Nero byl sice blázen a pyroman, ale ten krásný příběh o lásce (!) nejen tělesné a charakterovém vývoji mi dal opravdu hodně. Víc se asi ani nesluší říkat. Jedna hvězda stržena za některé pasáže, které mě zrovna nezaujaly - ale bylo jich jen pár. Přesto hodnotím více než kladně a doporučuji.

22.09.2012

Plešatá zpěvačka je pro mě dočasným vrcholem geniality. Skvělé postavy, skvělé repliky. Jenom v tom proboha nic nehledejte. Já nehledala a užila jsem si to od začátku do konce. Snad ji i někdy uvidím.

Se Židlemi už to bylo horší. Ty mám možnost vidět už za pár dní, ale asi si ještě hodně rozmyslím, jestli na to půjdu. Přišlo mi to takové zvláštně nijaké a smutné. Ale neviditelnému davu jsem uvěřila jeho skutečnost a ve scénické poznámce na konci jsem se divila, jak to že zmiňují prázdné židle a "plné" zvuky.
Kvůli Židlím za 4 hvězdy.

12.09.2012

Chytne to za srdce.
Je to v zimě a je to krásné.
Ale nic není nekonečné...

10.09.2012

Byla to nádhera.
Grandiózní.
I když jsem to dočítala v časovém presu (to víte, platit za pozdní vrácení je pod moji úroveň, i když je to jen pětikoruna). Postepilog jsem nestihla, epilog taky, ale to je mi celkem jedno, protože ten závěr... ten závěr mě rozechvěl tak, že jsem měla problém číst za chůze.

P. S. Asi budu muset přehodnotit své šílené hodnocení dílů předchozích. Ale co si budeme povídat, i když je to sr*čka, jsem přeci jen slabá žena a kvůli svému nejmilovanějšímu na stránkách knih si to přečtu tak jako tak...

09.09.2012

I když je všechno tak strašně tmavé, na pomyslné světlo vyplavou věci, o kterých se mi často ani v nočních můrách nezdálo. Jdu spolknout ještě druhý díl. A prozatím tleskám, čistá práce, žádná zrecyklovaná sr*čka.

02.09.2012

Všichni jsou věční a Delirium je věčně šílená (pěkně si uchovává své "endless madness").
Mluvící pes Barnabas je skvělým uměleckým kritikem. Ale čí díla kritizuje, to vám nepovím.
- - - - - - - - - - -
-I would like to see your driving license!
-I am a very good driver...

01.08.2012

Některé povídky jsou báječné, některé zbytečně unavují dlouhými úvody a pak jsou báječné a některé jsou opravdu výplod způsobující nudu. Za tři.

29.07.2012

'Cos I fear the fear of falling
Why can't you hear me calling...?

Některé příběhy se líbily více, některé méně. Orfeovy trable v podsvětí jsou hrozně známé, ale stejně jsem je obrečela...

29.07.2012

Poutavé a zajímavé, ale hrozné, svíravé, přešlapující na mé hrudi a bránící mi v dechu...
Kachní iluze mě nepustila až do konce. Škoda, Hedviko, byla jsi hodná holka...

29.07.2012

Upřímně, věděla jsem, že Křest zůstal nedokončen, a docela jsem se bála toho konce, jež dobásnil P. Hořanský. Nakonec to bylo velmi příjemné odpoledne zamotané mezi cáry látky, úskalí víry a hromy-blesky.
In nomine Domini - čert aby vzal noviny!

09.07.2012

Třetí polovina míče, teda pardon, třetí díl Mýtu. Docela zábavné čtení. Místy lehký mindf*ck, když zcela uteče logické uvažování postav. Tím zábavnější to ale bylo.
- - - - - - - - - - - - - - - - - -
,,A kromě toho na tebe z tohohle vejletu čeká eště jedna prácička. Úkol, kterej můžeš zvládnout jenom ty."
,,Opravdu? A o co jde?"
,,No, můžeš začít uvažovat, jak toho pitomýho draka dostaneme z týhle místnosti. Je totiž moc velkej na to, aby prošel oknem nebo dveřma."
Glíp!

18.06.2012

Asi jsem neměla číst obojí. Měla jsem si vybrat buď román nebo adaptaci. A já po tom v dobré víře tak skočila.
Že se rozcházejí moje představy s představami jiných, s tím jsem se smířila. Avšak ty mezery a zuby v ději... já nevím, moc mi to nechutnalo. Po šetrně napsaném úvodu jsem si myslela, že to bude i s těmi zkratkami v ději v pořádku, leč není.
A milá paní překladatelka by si mohla taky přečíst román v češtině.
I přesto za tři, práce, která za tím je, určitě není sranda na jedno odpoledne a svoje příznivce si to tak či tak najde.

1x

18.06.2012

Nějak mi to nesedlo, za tři. Docela se mi líbil nápad s tím Haškem (přišlo mi to opravdu jen jako nápad, chtělo by to víc stránek) a taky postava Altyn Túlaj se mi celkem zamlouvala. Jsem takový opožděnec. Myslím, že kdybych to četla v těch letech, co to vycházelo, tak hodnocení ještě srazím, asi by se mi nechtělo takovou dobu čekat na tuhle průměrnou vycpávku mezi díly 17 a 19.

-Kam jde světlo lampy, když zhasne?
-Světlo a tma závisí jeden na druhém.
-Pronásledují tě tajemství?
-Já je pronásleduji.
-Ty sám jsi meč; s čím budeš bojovat?
-Není podstatné s čím, ale proč.
-Každý má svůj stín, který ho provází. Jak na něj nevkročíš?
-Půjdu stále kupředu...

13.06.2012

Skvělé počtení a pokoukání. Mám holt dobrou ruku na neznámé knihy. Už jenom ten název... co může být na lenošce KURIÓZNÍHO? To samo o sobě zavání krásným nesmyslnem, které je mi ale přes to všechno jasné jako lesní studánka. Je zcela evidentní, že to byl Pan Kreslíř. Hluboce smekám svůj vlněný baret a ohýbám hřbet.

07.06.2012

Velmi kvalitní překlad, špetka humoru, který rozhodně neurazí a bleskový závěr, který vše utne se stejnou grácií, s jakou to začalo. Poku to trochu nadsadím, tak by si Ženitbu měl přečíst každý svobodný či každá svobodná. :-)

06.06.2012

Opravdu zajímavý svazek, nejen co se popsaných předmětů, ale i jazykové stránky týče. Ráda se nimrám v češtině, byť v nepoužívané.
A pokud byste strašně moc chtěli vědět, jak se řekne hezky česky prevet, tak... si ho nalistujte pod písmenem P. :-)

31.05.2012

,,S městy je to stejné jako s lidmi, pane Vandemare," pronesl pan Croup filosoficky. ,,Nejdůležitější je stav jejich střev."
- - - - - - - - - - - - -
Moje střeva jsou po přečtení v nadpozemské pohodě.
Geniální óda na můj vysněný Londýn.
Croup a Vandemar jsou jedni z nejlepších záporáků, s jakými jsem se měla tu čest přes řádky textu seznámit.
Už nikdy, nikdy, nikdy si neobleču nic sametového, vzpomněla bych si na Sametky. Brr.
Studna nápadů.
Dobrý překlad.
302 stran.
302 stran spolknutých při momentální vytíženosti v opravdu rekordním čase, "neodtrhnutelná" kniha.
Co dál dodat.
Snad jen "nahodit si" nožem dveře...

2x

28.05.2012

Některé povídky se líbily více, některé méně. Avšak povídka, podle které se výbor jmenuje, zajistila místo mezi těmi lepšími. Štyši hvěsty stači, drahoušku.
Jen tak na okraj - nevím, co si myslet o angličtině. Použít x-krát za povídku spojení "TO AND FRO", které je nahraditelné snad třemi způsoby... no nevím, nevím, už jsem z toho měla málem kopřivku. A moc mi nevoněly slovíčka. Čekala jsem stejný level jako u Dickense, ale dočkala jsem se něčeho nedefinovatelného a pro mě těžkého...

28.05.2012

Myslím, že právem se Chrám zařadil mezi moje oblíbené knížky. I přes svou obstarožnost, občasnou průhlednost a rozvleklost (četla jsem snad dva měsíce, možná více) si získává místo na mé imaginární poličce slávy.
Mně třeba víc než nudné popisy vadily ty srdceryvné monology páně Frolla nebo samomluva Petra Gringoira, i když ten v sobě měl aspoň kousek vtipu. A právě za ty monology dávám jenom 4.

1x

22.04.2012

Co naplat a co napsat,
nebylo to veselé čtení.
Teď už jen tiše doufat,
že neupadne v zapomnění.

Něco si pamatuju a něco ne,
Antonín topič ve mně zůstane...

2x

19.04.2012

Literární políček? (Žádný mravní, jako byl v knize.) Možná.
Prostě a jednoduše moje první těžší klasické dílo. Ne vždy jsem na něj měla náladu, četla jsem opravdu hodně dlouho. Možná tím lépe, když jsem se zpětně upamatovávala na události předchozích stran, tak mi vyvstávaly v mysli v nových obrazech a lépe se na ně stavěly události stran následujících.
Myškin je takový "truhlík". Na život připravený je, to jen lidi okolo a život sám nejsou připraveni na Myškina, na jeho osobnost, povahu, vlastnosti...
Ta společenskost toho románu se mi místy líbila a místy mě až obtěžovala, všechny ty pletichy, naschvály, úplatky, náhlá úmrtí... takový bulvár tehdejší doby.
Pokud se mě chcete ptát, jestli Nastaša Filipovna nebo Aglaja Ivanovna, neodpovím. Obě mi byly víc nesympatické než sympatické. Zajímvé bylo sledovat jejich propojení s knížetem a to, jestli milá Aglaja řekne to nebo tamto za zvuku písně Since I've Been Loving You.
Líbila se mi ovšem ráznost Lizavety Prokofjevny, té bych občas zatleskala.

(Měla jsem založenou pro závěr komentáře záložku u zajímavého ostavce, ale záložka někam utekla.)

2x

14.04.2012

Řekněme to jednou větou... Za zvuku řevu Múzy sním sen každé kočky, předčítám Shakespeara a lituju divnoočky.

1x

14.04.2012

Zvláštní. Dalo by se to označit i spojením P.Š.K. - Přiblblý šťastný konec. Nebel a Květa udělají takové hezké životní rozhodnutí (nechce se mi to tady psát na plnou hubu). Ale šťastně to moc nevypadá a přiblble už vůbec ne. Protože je to černobílý svět, možná už bez mlhy, bez táboru a bez zlata...