Nesmrtelný příběh
Catherynne M. Valente
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182759/mid_nesmrtelny-pribeh-VF6-182759.jpg
4
80
26
Catherynne M. Valenteová v Nesmrtelném příběhu vychází z dobré znalosti ruských pohádkových motivů. Nejen motivicky, ale i po jazykové stránce Nesmrtelný příběh připomíná nejlepší díla magického realismu ve své nejčistší podobě (připomeňme v této souvislosti například povídkovou tvorbu Maxima Gorkého). Marija Morevna, hlavní hrdinka románu, už jako dítě objeví bránu do světa kouzel, a tím navždy určí svůj osud. Stojí tak po celý život rozkročena mezi dvěma světy - realitou Ruska první poloviny 20. století a říší Života Kostěje Nesmrtelného. Ale ať už mezi rusalkami, obry a domy spletenými z lidských vlasů a kůže, nebo s přídělovými lístky v ruinách bombardovaného Petrohradu, zakouší Marija Morevna sílu pravé lásky, bolest z osudových ztrát, chvilkovou opojnost štěstí, nesnadnou volbu mezi Dobrem a Zlem a nevyhnutelnost osudu - prožívá svůj nesmrtelný příběh.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2013 , Plus , Albatros (ČR)Originální název:
Deathless , 2012
více info...
Přidat komentář
Třikrát fuj! Dlouho jsem nečetla knihu, která by mě tak znechucovala aniž by byla kdovíjak nechutně detailní. To musím autorce připsat k dobru, ale víckrát už to číst nechci. Je to osatně třetí kniha od Valente, kterou jsem přečetla. Její styl mi celkově nevyhovuje. Příliš slov ve jménu umění. Kdyby se to seškrtalo, snad by se mi to četlo lépe (ale mám za sebou originál, což mi umožnilo část slov vnímat méně).
Knize nemohu upřít nápaditost a hravost. Podobně jako jiní přede mnou se potácím někde mezi vidinou mistrovského díla a naprosté slátatiny. Je to zajímavé zpracování. Ale není to kniha pro mě, mně se nelíbí. A příčí se mi autorčina interpretace. Marja Morevna pro mě vždycky bude "carevna smrti" spíš než "lidská manželka cara života". Kostěj Nesmrtelný je ve sklepě proto, že to je ten zloděj a vrah, který se vzpouzí přirozenému řádu a kterého nikdy nejde tak docela zprovodit ze světa. Jako "car života" mi opravdu nesedí. Prostě jo, chápu, vlastní nápady, originalita, to je všechno super, ale ne díky, nelíbí se mi to, nemůžu si pomoct.
Toto bolo silné.
Príbeh Marije Morevny, tápajúcej na pomedzí ríše Kostěja Bessmjertneho a režimu ranobolševického Ruska. Príbeh umne prepájajúci magický realizmus s prvkami ruských rozprávok a povier.
Príbeh zo začiatku hravý, vtipný, lascívny, no postupne desivý, násilný, až bezútešný.
Príbeh určený pre skúseného čitateľa, ktorý medzi riadkami, v podobenstvách, dokáže rozpoznať realitu Leninovho i Stalinovo Ruska.
Na mňa to bolo ku koncu strašne smutné...
Komu sa páčila Trilogie zimní noci, toto je jeho knižka, i keď o dosť temnejšia verzia.
"Tam v slzách carevice leží, zavřená ve své komůrce.
A Šedý Vlk dělá jí pomyšlení.
Tam v hmoždíři pod nebem světa běsnící Baba Jaga létá.
Tam Car Kostěj tiše chřadne, tam bdí nad svým bledým zlatem."
„Tak se člověk stane nesmrtelnej, volčico. Prochází tím samým příběhem znova a znova, dokud do světa nevychodí pěšinu, dokud i kdybys zmizela, příběh se bude dál otáčet, bude dál hrát jako fonograf a ty budeš muset znova povstat, i kdybys měla prostřelený oko, abys dál mohla hrát svou roli a odříkávat svoje repliky.“
"Pamatuju si, jaký to bylo bejt tlustá. Bylo to skvělý. Dalo se kutálet chodbou jako cvrnkací kulička. Přála bych si, abych se teď mohla najíst těch dní, vzpomínání je přece jak ježení, nemyslíš? Hltáme minulost, abysme se zahřáli. Ať už jsi byla kdekoli, doufám, že tam bylo teplo.“
"Potulujeme se, ztracení, a ty už ani nevidíš to stříbrno na našich hrudích, protože celý lidský svět je země Smrti a v zajetí, a konečně po celém tom dlouhém čase jsme stejní jako všichni ostatní.
Všichni jsme mrtví. Všichni jsme si rovni. Jsme zlomení a bez cíle a věříme, že jsme naživu. Tohle je Rusko a píše se rok 1952. Co jiného by mohlo být peklo?“
Kniha z jiného světa (nikoliv o jiném světě) nebo alespoň z jiné úrovně světa. Temná, krásná, občas nechutná. Tajemno a mytologie jsou zamotány s trochou historie a dávkou ruské atmosféry. Magický realismus či realistická magie, naprosto originální a svůj příběh. Dobrá kniha.
Nesmrtelný příběh suverénně zaujal nejvyšší příčku na žebříčku mých oblíbených knih. Omamná a syrová atmosféra, ten příběh, to destilované Rusko. Po neuvěřitelně dlouhé době jsem četla něco svěžího, u čeho jsem tajila dech od začátku do konce. Nenapadá mě moc knih, které bych si ráda přečetla znova, a už vůbec ne taková, kterou bych si chtěla přečíst znovu hned po dočtení - až tato.
Moderní pohádka s prvky starých ruských bájí. Hm, Hm...
Místy bavilo, místy přišlo ujeté a nudné. Knížka má krásné zpracování a za to rozhodně hvězda nahoru. Ovšem podruhé se k ní už asi vracet nebudu.
Připomínala mě Cliva Barkera a jeho fantasy světy. Včetně těch drsnějších momentů v knihách moc často neviděných.
Hodně zvláštní kniha. I přesto že mám rád různé příběhy, kde vystupují pohádkové postavy tak mě kniha docela nudila a příběh mi připadal strašně zmatený, a nějak jsem se v něm nemohl pořádně zorientovat (nejspíš jen můj pocit). Abych jen nekritizoval začátek knihy mi přišel nejzajímavější, a nejvíce mě bavil, hlavně takové typické slogany komunistické propagandy a všední problémy kterým musela Marija. Záleží asi člověk od člověka někomu kniha sedne někomu ne.
Tak to byla vážně jízda - Kostěj Nesmrtelný, Maria Morevna, Baba Jaga,... To vše zasazené do první poloviny dvacátého stolení. Během čtení jsem si přečetla ještě mou oblíbenou knihu z dětství Peříčko Finista jasného sokola, kde je příběh o Marii Morevně. Pohádky, jež vyprávěl autorce její ruský manžel o Kostěji Nesmrtelném a Marii Morevně ji prý vedly k otázce: "Cože? Proč je probůh spoutaný v jejím sklepě?" Jooo, přesně, to jsem si taky vždycky říkala, kde se tam vzal! :-D A v této knize máme vysvětlení.
Vlastně ani netuším, jestli se mi líbila nebo nelíbila. Podobnou knihu jsem za svůj dlouhý knihomolský život ještě nečetla. Je naprosto jiná, zavede vás do totálně odlišného světa. Zarazí vás svými výrazovými prostředky, svým dějem, zmate vás, ale zároveň vás pořád bude jistým způsobem bavit.
3,5 hvězdy (myslím?)
Tahle kniha je vyložena NADUPANÁ tolika věcmi, že jsem ji povětšinou hltala a pak se cítila trochu unavená. Nemohu se rozhodnout, jestli jde o geniální dílo nebo poslepovanou slátaninu. Začněme tím, že je to kniha velmi temná, velmi dospělá a velmi vášnivá. Je zde spoustu sprostých slov (která mi přišla zbytečná) a je zde dosti sexu (NE toho něžného typu), a vztahy nejsou právě zdravé, vzhledem k tomu, že v této realitě MUSÍ jeden partner zcela vládnout druhému a jejich společná existence připomíná bitvu. A přesto jsou vášně tak syrové a upřímné, hlavně mezi naší hrdinkou Marjou Morevnou a jejím manželem Kostějem, že jsem si nemohla pomoci a milovat jejich vzájemnou lásku.
Tohle rozhodně není knížka pro každého. Věřím, že aby bylo možné opravdu ocenit její skvělé části, je nutné mít znalost nejen ruských pohádek, ale hlavně každodennosti Sovětského svazu. Nad propojením elementů obou můj vnitřní Bulgakov zaplesal a byl okouzlen magickým realismem i politickou satirou. Bohužel v některých chvílích, především ve třetí části, se vyprávění přehouplo přes pomyslnou hranici a stala se z něj fantasmagorie, která nebyla příliš srozumitelná. Valente je očividně talentovaná autorka, její styl byl nápaditý, dobře plynul a byl jedním z kladných bodů.
Temná, originální, intenzivní, chmurná, problematická, krásná, přehnaná - mohla bych k popisu této knihy použít kterékoliv z těchto slov.
Začalo to jako válečný román, pokračovalo jako pohádka, nabíralo to spád k psychologičnosti a úchylnosti, aby to nakonec skončilo mindblownem. Doporučuju.
„Nic takovýho jako dobrá manželka ani dobrej manžel neexistuje. Všichni akorát sedí a čekají, jak se všecko vyvrbí.“ (str. 125)
Ruská pohádka po americku. Charašo. Dobré to bylo. Máme lásku, máme nadpřirozeno, máme symboliku v číslech, nejmladšího z bratrů, kouzelné předměty, dlouhou cestu se třemi zastaveními atd., zkrátka, V. J. Propp by byl nejspíš spokojen.
„- Když jsem ho uviděla, myslela jsem si, že se v něm můžu stulit do klubíčka, usnout a nikdy se už neprobudit.
- K tomu mužský nejsou, Mášo. Vždycky chtějí, abys pracovala, když zrovna na konci dne nebrzdíš jejich pád do postele.“ (str. 242)
Podle dojmů přečtených na lyublit.ru* ruského čtenáře kniha nejspíše vůbec nemá šanci zaujmout. Jako Češka jsem autorce odpustila tunu vareniků, aleje vystlané bliny s kaviárem i ty křišťálové karafy s vodkou rostoucí téměř všude.
/*link nedám, sajt blokirovan, ruský internet je nevyzpytatelný/
Několik poznámek bych měla spíše k překladatelce než k autorce, ale zas bych neměla zapomínat na to, že román byl napsán v angličtině, nikoli v ruštině, a také na to, že jsem kvůli svému studiu přece jen poněkud... specifický čtenář, stojím někde na půli cesty mezi čtenářem českým a ruským. Místy to ovšem bilo do očí (placená dovolená "v dači" nebo "na dače," "в" или "на"?, věčný problém českých studentů). Zachovávat původní názvy je sice cesta, jak se s překladem vypořádat, ale nemohl být například водяной/vodyanoy vodníkem, домовой/domovoy raráškem, šotkem, skřítkem či, v případě Zvonok (? opět tvar, který mi nejde z úst) skřítčicí? Pro českého, ruskými pohádkami nejspíše nepolíbeného čtenáře, by to bylo možná čtenářsky příjemnější.
Druhý román z tohoto tzv. leningradského diptychu s pracovním názvem Matryoshka měl podle autorčina webu vyjít anglicky v r. 2015, na Goodreads je datum posunuté na říjen 2018. Je mi jedno, kdy to vyjde, ale opět si to čistě ze zvědavosti přečtu.
Toto je jedna z asi dvou knih v mem životě, při jejíž čtení se mi udělalo fyzicky spatne.
Nesmrtelny příběh není pro každého, čtenář by měl mit alespoň základní pojem o ruském folkloru a historii a asi i jazyku, aby mu došli všechny souvislosti. Také styl jakým je kniha napsána asi každému nesedne. Je velice zvláštní, misty bych se ji nebála nazvat fetišistickou (jídlo, hmozdir) a čte se velice těžce, je slozita na pochopení, přesto je tezke se od ni odtrhnout. Já sama jsem ji přečetla za sedm hodin na jeden zátah s tím, že si přečtu "par prvních stránek" a ke konci jsem byla vážně nervózní, jak to s Kostejem a Marjou dopadne, protoze konec byl jasný, mluvilo se tam o něm porad, ale v průběhu knihy se pos*alo co se dalo a tak mě vážně zajímalo jak to autorka udělá.
Kniha je podobna Bulgakovu Mistu a Markétce, ale v žádném případě si nejsou rovny. Mistr a Markétka je kniha stara přes sedmdesát let, kdežto Nesmrtelny příběh je kniha moderní autorky psána moderní jazykem pro moderní dobu. Nejde je zas tak moc srovnávat, skvěle jsou však obě.
Kniha by potřebovala trochu seskrtat a na několika mistech přepsat, což ale možná bude chyba překladu.
Ještě jednou, KNIHA NENÍ PRO KAŽDÉHO. 5*
edit, 2. čtení:
cca po roce už ve mě kniha nezanechala takový dojem jako napoprvé, nedala jsem jí na jeden zátah, ale o to víc jsem si jí užívala. Pořád stejně náročná, pořád by potřebovala proškrtat. Moc hezký a milý odreagování od maturity a příjímaček. Už se těším na příště.
Tak tohle byla za poslední dobu bez debat jedna z nejzvláštějších knih, které jsem přečetla. Hodně, hodně netradiční záležitost, která mě ale hrozně bavila a i když se to občas četlo dost těžko (zvlášť válečná léta v Leningradu), bylo těžké knihu odložit. Určitě doporučuji, je to takové hodně netradiční fantasy a podnítilo to ve mně zájem o ruské pohádky a mýty, které si teď určitě přečtu :)
Nápad s převyprávěním pohádky o Marje Morevně se mi líbil. Pro modernizaci pohádek a dospělejší tón mám slabost. Nicméně Nesmrtelný příběh mě v druhé polovině ubíjel nepřehledností a takovou symbolikou, o které nevím, jestli ji vůbec chápe sama autorka. Děj je ubit přílišným melodramatem, díky kterému bohužel kniha spadá do teatrálnosti. V první polovině jsem měla dojem, že děj a hrdinka někam směřují, ve druhé polovině se autorka začala plácat stejně jako sama Marie Morevna. Každá kapitola knihy začíná na nových základech a my s hrdinkou se zmítáme v nostalgických vzpomínkách na staré časy odehrávající se většinou ještě v minulé kapitole. Půlka knihy na mě působila jako epilog.
Mám ráda pohádky, fantasy, magický realismus a ruskou kulturu, takže jsem si tohle dílo náležitě užila. Marija Morevna i Kostěj jsou silně přitažlivé postavy, které vás budou bavit, Marija se navíc jako osobnost časově vyvíjí. Příběh skvěle graduje a v závěru se symbolicky uzavře, nic nevyšumí, vše dává smysl. Nepamatuju si, že bych si z nějaké knihy vypsala tolik citátů. Prostě pecka.
Očekával jsem, že tohle bude nejlepší kniha mého života. Přečetl jsem ji - a je.
Můžete si přečíst mou recenzi.
Tak tohle bylo parádní čtení.
Nikdy bych neřekl, že by šlo takhle spojit sovětské Rusko se světem staroruských pohádek, navíc že to dokáže napsat mladá Američanka, a už vůbec bych nehádal že to bude taková jízda.
Příběh Kostěje Nesmrtelného a Marie Morevny během druhé světové války za blokády Leningradu je jedna z nejlepších knih, které se mi za posledních pár let dostaly do rukou. Sovětská realita a svět pohádek se navzájem prolínají a ovlivňují, v každém z nich probíhá válka mezi životem a smrtí. Není to žádná selanka, příběh je často docela temný a ani stateční Ivanové a krásné Marji se pokaždé nechovají jako jejich pohádkové vzory. Bytosti ze světa kouzel žijí v obou světech, a umí se i velice dobře přizpůsobit. Například Baba Jaga se, když se jí to hodí, obratem změní v předsedkyni Jagu, která by se "nikdy nevěnovala nelegální protirevoluční činnosti". Drak Gorynyč v roli soudruha Gorynyče i nadále spí na kostech (odsouzenců do stalinských lágrů) a na pokladu z východní ropy a bavlny.
Těžko to k něčemu přirovnat - snad k Americkým bohům Neila Gaimana nebo Mistrovi a Markétce Michaila Bulgakova?
V každém případě, tohle si nenechte ujít.
Nesmrtelný příběh sa nečíta ľahko, je zložitý a plný skrytých významov. Popri rozprávkových motívoch autorka predsa len opisuje vojnu, blokádu Leningradu, nekonečné boje a hlad. Druhú svetovú vojnu navyše akoby kopíruje vojna medzi Cárom života a Cárom smrti v rozprávkovej ríši, kde postavy až desivo rýchlo preberajú metódy sovietskeho zväzu. A predsa knihu nemôžete len tak ľahko pustiť z rúk, pretože baví, desí, láska a mrazí. Čakáte, či Kostěj predsa len odhalí Máši svoju smrť, a či Maria Morevna tentokrát naozaj zje Ivanovo srdce predtým, ako sa do neho stihne zamilovať. Dúfate, že tento krát to Máši a Kostějovi vyjde, i keď už miliónkrát predtým to nevyšlo. No i tak veríte v šťastný koniec, ktorý raz možno naozaj príde.
Catheryne M. Valenteová vytvorila naozaj pozoruhodný literárny palimpset, v ktorom sa prelínajú historické udalosti s magickým realizmom starých ruských rozprávok. Rovnako ako jeho hrdinovia, ani Nesmrtelný příběh nie je dokonalý ako vajíčko a hoci sa oň svet pokúša znovu a znovu, ktovie či vôbec môže dopadnúť inak. Zatiaľ ostáva knihou, ku ktorej je hodno sa vrátiť a ktorá zaujala svojou netradičnosťou, poetikou a prepracovanosťou. Catheryne M. Valenteová, tlieskam a dúfam, že to nie je posledná kniha, v ktorej môžem stretnúť domovojov, víly či škriatkov...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Nesmrtelný příběh |
| 2012 | O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby |
| 2013 | O dívce, která se propadla pod Čarozem do víru Bujaření |
| 2021 |  Anihilace |
| 2020 | Vetřelci |
Vpravdě magická kniha, temná a těžká jako noc, horká i mrazivá, a jestli je taková i tvoje duše, bude se ti líbit... Nalezena díky Databázi, opravdu díky...
Velmi mě potěšil příběh, fantazie, charaktery. Pro vztahy typu Marije a Kostěj mám slabost a zde je vylíčen s úžasnou vášní. Vášnivost touto knohou doslova pulzuje, a to mě taky potěšilo. Skvělé popisy prostředí. Baba Jaga je esence zlé čarodějnice, perfektně trefená. Politická satira skvělá (jen nevím jistě, jestli jsem nepochopila některé věci jinak než měly být pochopeny - uvidí se při opětovném čtení...!)
Jak čtu ostatní komentáře - záleží i na tom, na jakou literaturu je kdo zvyklý. Mně coby čtenáři fantastiky v ději nic nechutného nepřišlo. Má rozlišovací schopnost se v tomhle ohledu patrně už umenšila! :D
Děj mě velmi bavil a překvapoval, tedy až do návratu do Leningradu. Pasáž v Jajčině mě nebavila, má být asi nejen vyléčením Marije, ale i vyléčením čtenáře od předchozích zážitků, u mě to nefungovalo. Ten děj mi ke zbytku příběhu nepasoval. A příběh se začal sám do sebe zavíjet, aby dostál všem těm (uznávám, že skvělým) alegoriím na svět a jeho podivné zákonitosti... Úloze ptáka jsem moc nerozuměla, i když je vysvětlena podrobně, a asi i proto mi konec trochu unikl. Ale, jak se v knize často zvolává, Tšá! Plný počet hvězd, už za tu vášeň.