Mateo67 komentáře u knih

Pokračují ve svém výzkumu asijských režimů a tento cestopis mi pěkně do tohoto období zapadá.Čína mě nepřestává udivovat a překvapovat. Nadšení se ovšem nekoná. Mrazení v zádech a husí kůži objevující se např. při čtení Novinářem v Číně zde vystřídalo díky odlehčenějšímu zpracování povětšinou jen mírnější kroucení hlavou. Už si začínám zvykat. Ale jsem ráda, že Čínu mohu poznávat z bezpečí svého obýváku, protože výlet do země nepřetržitého sledování, propagandy, klamu a nesvobody mě pranic neláká.

19 22.07.2023

Příjemný oddychový příběh, kde jsem si nejvíce užila kapitoly odehrávající se v Kodani. Ráda jsem blíže poznala myšlenku a životní styl hygge a pokud tak většina Dánů žije nebo se snaží žít, pak jim asi i docela závidím.
Ale na druhé straně - zas až tak závidět nemusím, protože kousek svého hygge už si vlastně pravidelně žiju. A to s knížkou v ruce a dle situace (nálady, ročního období,) se skleničkou vína, šálkem kávy, hrníčkem čaje a pro případ potřeby s hromadou svíček a měkoučkou dekou po ruce:-).

35 15.07.2023

Tak tohle šlo nemilosrdně na dřeň. Vnímavě vypozorované a autenticky popsané běžné situace našich běžných životů. A i když je to typická Soukupová, u které hledáte s lupou v ruce alespoň střípky něčeho pozitivního, zde jsem je nacházela často a bez lupy. U všech členů rodiny ( tedy kromě prarodičů ) jsem vnímala vzájemnou lásku a snad i soudržnost, i když u děti je puberta nepouštěla moc na povrch. A to je velký posun od autorčiných dřívějších knih.
Spoiler: Skutečný zmar jsem pocítila až na konci, kdy se kruh nečekaně uzavře a hlavní hrdinka stojí zase na začátku a já moc nevěřím, že i když vlastně udělala své první opravdové svobodné rozhodnutí, že bude schopná situaci ustát a zvládnout.

30 13.07.2023

Hořkost & sladkost.
Smutek & radost.
Hloubka & lehkost.
Neshody & soulad.
Prohra & úspěch.
Upřímnost, pokora, nepředvídatelnost, bolest, humor.
Podnětné, obohacující setkání s bezva člověkem.
To vše i mnohem víc najdete v této útlé knížce i v životě jejích hrdinů.
Smekám.

32 04.07.2023

Kdo jest bez viny, ať první hodí kamenem.
(Starý zákon, Janovo evangelium)

30 25.06.2023

Zavalil mě kámen a čím rychleji jsem četla, abych se mohla nadechnout, tím víc mě tísnil a svíral. V té knize není jiskřička naděje. I když pro tu malou snad.

56 17.06.2023

Jména postav se mi pletly, některé úseky jsem přeskakovala, pocit, že teď už není možné od knihy odejít, i když by se blížil konec světa, se nedostavil ani na chvilku. S tímto dílem jsem se prostě nesešla ani ve správný čas, ani na správném místě. Anebo ztrácí autorská dvojice formu? Všeho moc škodí? Přibývají nerealistické až absurdní situace. Nostalgicky vzpomínám na Hypnotizéra či Svědkyně ohně a snažím se přemluvit na 4 hvězdičky. Ale ne, nepůjde to:-(. I když jsem si vědoma toho, že díl tohoto rozčarování můžu připsat dlouhým prodlevám mezi jednotlivými díly.

35 08.06.2023

Fakt je to sci-fi? Odehrává se ve vesmíru, v naprosté většině na Marsu, a přesto je to v podstatě jen o nás - o pozemšťanech. Marťané jsou jen kulisou, stejně jako sám Mars. A autor nám, lidem dává pěkně po tlapkách a je zde až děsivě nadčasový.
Knihu jsem poslouchala, vpřed mě ale nehnalo napětí a touha dozvědět se, co bude dál, byla to jen obyčejná zvědavost, co si na nás zase autor vymyslí. Připadalo mi totiž, jako by jednotlivé povídky vznikaly tak, že ráno vstane, sedne si ke stolu a řekne si: Tak čím je dostanu dnes? A toto mi k hlubšímu zážitku nestačilo.

24 04.06.2023

Příběh se rozbíhá pomalu, i když se střídají dvě časové linky. Klouže tak trochu po povrchu, počet postav narůstá, ne tak napětí. Přesto však nenudí. Děj se rozjede s příchodem Adama na scénu a tajemnou Annu jsem si hned oblíbila. Ta se autorce opravdu povedla. Zasloužené tři pohodové hvězdy, čtvrtá svítí Richardovi.

27 19.05.2023

Nechápala jsem barvu obálky a snad mě i trochu iritovala. V polovině knihy jsem pochopila. I symboliku trnové koruny, která není vůbec nadsazená. Jen mi ten zlom přišel příliš ostrý, z už tak nepovedeného a nešťastného dosavadního života ve vteřině prozření pád do totální propasti. Pocit, že se pohybujete jen kousíček nad samotným dnem, ale dno to ještě není, se ve vteřině vytratil a Jaroslav narazil plnou silou. Nedokázala jsem následně při čtení moc pomýšlet na to, čím si prochází, ale s odstupem času chci věřit, že svou trnovou korunu přijme a s pokorou a neposkvrněně ji ponese a pronese svým životem.

46 05.05.2023

Přehledná, zbytečně nekomplikovaná detektivka, kde vše bez zbytečných odboček a zádrhelů směřuje k odhalení pachatele a vyjasnění všech nejasností a dohadů. Úsměvná je totální neschopnost původních vyšetřovatelů případu, ale díky ní máme možnost se seznámit nejen s bručounem Carlem, ale především s charismatickým, vtipným a okouzlujícím Asadem, jehož není možné si na první dobrou neoblíbit. A úplně stejně není možné si na první dobrou neoblíbit hlas Igora Bareše. Takže trefa do černého.

50 03.05.2023

Další z mých úlovků audioknih. A úlovek to byl netypický, dějovou zápletkou originální a pro mě zajímavý, chápu ale, že ne pro každého. Autorovi se zde každopádně podařilo spojit na první pohled nespojitelné a světě, div se, ono to drží docela dobře pohromadě.

Spoiler:
Autistické dítě, lidská máma, umělá máma, šílený manžel a otec (nebo jsou taky dva?!), kde končí realita a začíná sci-fi? A bude to třeba za pár let vzhledem k rychlosti vývoje AI ještě pořád sci-fi? Nejsilnější byl pro mě moment, kdy jsem si díky knize položila otázku: Člověk bez emocí stále zůstává člověkem. A robot s emocemi tedy stále zůstane robotem?

28 26.04.2023

Kniha i autorka byly pro mě velmi milým překvapením. I když se jedná prvotinu, je to prvotina velmi zdařilá a vyzrálá. A korunuje to nádherná čeština, obohacená tu obrazným vyjádřením, tu místním nářečím. Kniha byla smutná, ale vůbec na mě nepůsobila přehnaně tragicky či dokonce depresivně. Život prostě dřív často takový byl. Znám to z vyprávění své babičky a maminky. Jen je třeba si na čtení udělat čas a nikam nespěchat. Kniha se nečte snadno a nelze ji číst rychle. Silná byla především v prvních dvou třetinách. Pak jakoby ztrácela dech, ale úplný konec to zase napravil.
Oblíbila jsem si současné české spisovatelky. Poslední dobou mám pocit, že se s nimi roztrhl dost velký pytel:-), a mám z toho dost velkou radost.

31 21.04.2023

K Haně musím promluvit ještě jednou. Získala jsem lístky na představení v Brně, a protože jsem četla knihu přece jen před čtyřmi lety, pro oživení jsem si ji tentokrát poslechla jako audioknihu. Protože člověk už ví, co čekat, vychutnávala jsem si i jednotlivé detaily a děj se známými postavami prožívala mnohem osobněji.
A divadelní zpracování? 58. repríza, vyprodané divadlo, děkovačka ve stoje. A slzy v očích (nezkoumala jsem, ale zcela určitě nejen v mých). Závěrečné minuty byly dech beroucím zážitkem.

70 13.04.2023

Konečně mezi tolika kvalitními současnými českými autorkami zazářil i muž. Pro mě jeho první kniha, ale určitě si přečtu i další. Na 2. díl Sudetského domu se moc těším. Pohraničí a téma poválečného odsunu Němců není v české literatuře až tak běžné a zde dostáváme porci velmi poctivě a uvěřitelně zpracovanou. Styl vyprávění sice občas trochu zaškobrtne, ale není to nic, co by vás ve čtení nějak víc rušilo. Mnohem horší však byly ne výjimečné chyby zanechané v textu. Tato kniha je natolik kvalitní, že by nakladatelství mělo být schopné si korektury pohlídat.

41 01.04.2023

Přečetla jsem od prvního do posledního písmene a pořád jsem neměla dost. Kniha krásná jak vzhledem, tak obsahem. Čtete, usmíváte se a říkáte si, jak je na tom českém světě krásně. A že v něm jsou fajn lidi. Po celou dobu čtení jsem si vybírala etapu, která by mě lákala nejvíc. Aspoň kousek stezky si projít, i když na spaní pod širákem teda nemám. Na některých místech jsem vlastně už byla, aniž bych tušila Určitě k nim přidám další. Pomaloučku polehoučku, ale přidám. A vybírat výlety budu podle knihy, ke které se hodlám pravidelně vracet, protože ten lehoučký, nenásilný, ale skvěle fungující humor si rozhodně nevychutnávám naposled.

39 01.04.2023

První polovina knihy byla pro mě jen takovou nijakou vatou (proto taky chybí 1*), i když samozřejmě rozumím tomu, že pro vykreslení politických, ekonomických a společenských poměrů v Evropě 60. let, vatou nutnou. Když se však Eleanor a James konečně dostali do Čech, držela jsem náhle v rukou jinou knihu. Naše kulturní a historické reálie před vámi ožívají a vy se stáváte jejich součástí, ocitáte se v centru dění. Já v roce 1968 tahala na provázku kačera, samozřejmě že jsem posléze o invazi hodně slyšela a ještě víc četla, ale tady mi běžel před očima krutě reálný film. Takovýmto strhujícím způsobem to dokáže málokterý spisovatel, ale Mawer ano. Každá postava vtažená do centrifugy toho osudného dne, i když má pocit, že je pouze bezmocně vláčena, se musí dřív či později k nové situaci nějak postavit. A já si po dočtení ještě dlouho zkoušela domýšlet, jak by se asi odvíjely osudy aktérů, kdyby se jednalo o reálné postavy.

32 25.03.2023

Musím odvolat, co jsem napsala k 2. dílu. Že další díly si poslechnu, ale číst nebudu. Tady jsem ještě své slovo dodržela. Ale tentokrát už ve mně tato série zaťala drápek a já si poslední dva díly nenechám ujít. A hlavně proto, že se podle anotací oba odehrávají už zase v Číně, protože přenos děje do Ameriky mě až tak neoslovil. Zato jsem ale navázala bližší vztah s hlavními postavami a nechci se s nimi hned loučit. Taky jsem, stejně jako v 2. dílu, docela brzy odhadla hlavního padoucha, což teda nebyl zrovna heroický výkon, ale chvilku sama před sebou nos nahoru nosit můžu:-). A Hrycyk neměl chybu.

27 25.03.2023

Neplánované, a o to báječnější. Po více letech jsem nedávno cestovala letadlem. A hned druhý den po příletu domů mi v knihobudce padla jako první do očí tato kniha. Brožované vydání z roku 1986 a ve slovenštině k tomu. Střih a já byla zase mladá a hltala opět toto vydání, které se mi (i tenkrát) podařilo sehnat. V publikování určitých knih byli na Slovensku před revolucí mnohem pružnější, průbojnější a úspěšnější než u nás.
Užila jsem si to parádně! Prostě Hailey je jen jeden! A kdo jste mí vrstevníci, vy mému vytrženíurčitě rozumíte:-).
P.S. Vedle Letu na mě na poličce v budce mrkala i Konečná diagnóza. Už taky změnila adresu:-).

31 22.03.2023

Protože jsem poslouchala, byla jsem bohužel ochuzena o výtvarnou stránku. Tak jsem si aspoň příběh poslechla dvakrát. A dnes, asi po třech týdnech, mi v paměti nezůstalo téměř nic. Příběh kolem mě jen tak prolétl, párkrát zakroužil a byl pryč. Tedy kromě malé holčičky a její červené židličky. To byly silné momenty a každá věta zde měla svůj význam. Ale! Nebylo to prvoplánové, stejně jako zasazení do období Vánoc?

33 20.03.2023