mataaskorice komentáře u knih

No, mazec! Skvělá knížka. Příběh Zuzanina dětství, dospívání a dospělosti je kontrastem něžného, bezstarostného startu života a brutality a naprosté bezútěšnosti dospělých let. Věty jsou často strohé, osekané, stručné, mnohdy očesané o sloveso, odrážkové. To dává výpovědím takový definitivní, nezpochybnitelný ráz. Dalším kontrastem je odlišnost obou Zuzaniných přátel, která určuje jejich pojetí lásky, ale i jejich postoj k dějinným událostem, s nimiž se ve svém životě musí potýkat. Text velmi přímo a surově popisuje Zuzaninu existenci za druhé světové války i po ní. Naráží tak na nesmyslnou a tragickou brutalitu koncentračních táborů a stejně nepochopitelný vývoj v době poválečné. Jan, který je pozorovatelem událostí zpovzdálí, může jen sledovat úpadek a rozklad své vlasti. Zuzana je obdivuhodná, silná žena, která se snaží svému osudu čelit a nikdy se mu cele nepoddat. Mně se knížka četla skvěle, styl textu mi naprosto vyhovuje, konečně něco jiného v tématu, v němž mám celkem načteno. V téhle podobě je text osobitý, někdy lahodně něžný, jindy surový a brutální.

20 04.08.2023

Krásné, něžné verše plné vzpomínek na chudobné dětství, které bylo ale naplněné láskyplným vztahem s blízkými lidmi, zejména s maminkou. Kdyby na mě moje děti jednou vzpomínaly s takovou láskou a něhou jako Seifert na maminku svoji, mohla bych si říct, že jsem svou maminkovskou roli odvedla dobře.

18 07.01.2024

Mně přijde kniha skvělá, napínavá, dobrodružná. Odstup více než sta let od jejího vzniku knize vůbec neubírá na atraktivitě. K napětí nepotřebuji přehlídku vnitřností a vypreparované jedince. O Draculovi se mi po dobu čtení knihy i zdálo. Atmosféra díla je trochu staromilská, voní starými časy Anglie 19. století, romantikou anglických sídel, viktoriánského odění i mravů. Za mě super počtení.

18 10.08.2021

Když ono je to s těmi knížkami u mě tak: padesátá stránka: "Jasná řemeslná práce, tuctový děj, přes kopírák s mnoha jinými... Tohle bude tak dvouhvězdovka.";

Stá stránka: "Ale jo, je to blbost pro ženské, ale čte se to dobře. No nemá tohle být hlavní účel knížky? Tři hvězdy v poho." ;

Dvoustá stránka: k dítěti: "Ano, miláčku, pěkně se koupej, pěknou máš konvičku, a nech mě chvíli číst." Pro sebe: čtyři hvězdy s přehledem.;

Třístá stránka: "Dane, Stello... Mně se o vás i zdá. Dneska nejdu spát. To dotáhnu."

Jako hodnotitel jsem asi marná, ale já během čtení do děje tak zapadnu, na den, dva, tři jsou osudy hrdinů skoro mými vlastními a ve spánku se mi příběhy přehrávají znova a někdy vytvářejí i vlastní pokračování. Zkrátka něco, co se zprvu tvářilo všelijak, je ve finále aspoň pro tu chvíli po dočtení srdeční záležitost. A tak nějak je to i s touhle knížkou. Krásné.

16 17.01.2022

Knížku jsem četla snad v devítce, kdy se mi moc líbila, pak možná ve dvaceti, kdy mi přišla připitomělá a nezábavná, teď jsem se k ní na prahu čtyřicítky zase vrátila a líbila se mi moc. Takže mám sama možnost posoudit svou čtenářskou preferenci a vkus napříč časem :-) Jaké to tedy je? Hřejivé, lidské, lehké - nikoli obsahem, ale z pohledu životních priorit. V dnešní době přibývá lidí, kteří opouští komfort města, aby hledali plnohodnotnější smysl života, vrací se ke kořenům, tradicím, jisté míře soběstačnosti, snaží se navázat zapomenutý vztah s přírodou. Mnoho z nás taky nedokáže dostatečně žít tady a teď, naplno, bez přehlcenosti hlavy přemírou myšlenek, bez toulání se v čase minulém nebo budoucím, případně ve snových vidinách zvaných "časem" a "jednou". A tohle je, myslím, hlavní pointou příběhu - být, žít, užívat, naplno, každodenně, pokorně, s přijetím výzev, které nám život staví do cesty. Navíc se mi líbí složitost jazyka, úžasná hravost, výrazová obsáhlost, barvitost, pestrost, zvukomalebnost - čtenář nemusí jenom číst - může si prohlížet malířské plátno, otáčet snímek za snímkem, může spolu s Lu poslouchat všemožné zvuky, které se linou domem i jeho okolím. To vše dělá z obyčejného příběhu dvou mladých lidí, kteří utečou z města na vesnici, text, ve kterém si chcete listovat, když se na vás valí frustrující zprávy, když den stojí za houby s octem, když nechcete být ("protože to je mnohem snazší než být" jak řekl Petr). Ráj pak představuje nejen údolí samotné se svou snovou krajinou, ale parafrázuje ráj biblický, jehož jedinými lidskými obyvateli byli Adam a Eva.

15 04.04.2022

Bezvadná, pohodová oddychovka. Mám kliku, že jsem moc filmů neviděla a pokud ano, tak dávno a pamatuji si z nich jen útržky. Takže pro mě čtení takřka nového. Milé, něžné, letní, voňavé, prázdninové, laskavé uklidňující čtení.

14 26.10.2020

Brno mi je blízké, ve vile Tugendhat jsem byla a je skvělé do těch interiérů, které si pamatuji dosadit živoucí příběh. Mně se kniha líbila. Celá ta tragikomedie dějin, které se pojí s naší vlastí, se prolíná s osobními tragediemi jednotlivých postav. Místo, které je nosným prvkem celé knihy, je symbolem přímočarosti, čistoty, upřímnosti. Postupně se ale ukazuje, že všechno je jinak, než se celou dobu zdálo, že jednotlivé vztahy jsou poznamenané řadou trhlin tak jako dům v ulici Černopolní, že jsou plné paralel, stejně jako okna Skleněného pokoje, která nabízejí pohled do zahrady a zároveň odraz vás samotných. Záleží na vás, které realitě v daný okamžik propadnete. Knížka se mi navíc dobře četla.

13 14.05.2023

Jedna z nejšílenějších knížek, které jsem kdy četla, protože nepochopitelné události, které jsou popsány na jejích stránkách jsou skutečné. Zároveň dobrá kniha, úžasné svědectví o černé kapitole dějin lidstva, důležitá a potřebná upomínka toho, co by lidé nikdy neměli zapomenout, co by neměli v žádné následující etapě nechat opakovat. Kniha je intimní osobní zpovědí, velmi niternou, bolestnou, je však i faktograficky přínosná - poznámky pod čarou doplňují nebo upřesňují historické reálie a souvislosti.

13 16.05.2022

Tentokrát nečteno, ale naposloucháno na Českém rozhlasu. Petra Soukupová píše skvěle. Zvlášťní je, že se dá snadno namítnout, že kniha je vlastně o běžných a obyčejných věcech, o kterých nemá smysl psát / číst. Jenže autorka zvládá psychiku postav na výbornou. Situace jsou běžné a pro mnohé známé skrze osobní zkušenost, ale text je tak přirozený, uvěřitelný, plynulý, že z oné jednoduchosti vykouzlí benefit knížky. To, jak byl text načten, se mi taky líbilo.

12 26.12.2023

Jedna z nejmilejších knih mého dětství. Teď ji dočítám svým dětem. A pořád má to kouzlo, pořád baví jako tehdy, napínavá a milá je jako v mých vzpomínkách. Pravda mravokárný antikuřácký závěr je poněkud patetický, což jsem vnímala už jako dětský čtenář, nicméně s ohledem na dobu vzniku, život a ideje Foglarovy, je tato křiklavost čtenářsky odpustitelná. Pro mě byla Chata v Jezerní kotlině přesným příměrem mých dětských tužeb, mého dětství v lesích kolem našeho města a v divočině na chalupě. I když jsem pohlaví ženského, kluci z foglarovek žili a bavili se přesně podle mých vizí.

12 29.12.2021

Mé první setkání s Kingem. Kniha se četla dobře. Není to úplně horor od A do Zet, je to příběh jedné rodiny reflektující její život po přistěhování do nového domu v Ludlow. S přibývajícími stránkami se ale zlo do života této rodiny začleněňuje víc a víc. Umí manipulovat s lidmi, vtírat se do jejich mysli, ovlivňovat jejich konání. Byla jsem napnutá jak kšandy. Po čtení o samotě kolem půlnoci jsem se i bála. Nicméně začínám pozorovat, že se jako čtenář začínám zlepšovat v míře ponurých věcí, které zvládám číst. Konec bych si pro sebe představovala jiný, takže mi nezbývá, než se s Kingovou verzí smířit.

12 26.10.2021

Kniha psaná dětským pohledem a domnívám se, že velmi zdařile. Myslím, že je i znát dospěláčtější uvažování Katky, která je z dětí nejstarší. Skvěle vykreslené charaktery dětských postav, přímočarost jejich myšlení, v kontrastu pak minimální empatie ze strany dospělých, kteří by dětem jistě víc porozuměli, kdyby jim naslouchali. Jedním z hlavních motivů je komplex jednotlivce, pocit méněcennosti a nízkého sebevědomí. Devítiletou dceru kniha bavila moc a po jejím dočtení se ptala, jestli to má pokračování :-) Dobrodružná výprava z druhé poloviny knihy byla takovým bonusem, v knize je dějovost až druhořadá, text je spíš takovou sondou do každého jednoho z nás, potažmo do mezilidských vztahů.

12 15.08.2020

Tohle byla teda banda nepříjemných lidí! :-) Knížky Michaely Klevisové se čtou dobře. Žádné wau ohromení, ale příjemné počtení, takže za mě v pohodě čtyři hvězdičky.

11 11.02.2023

Tak... Hotovo, dočteno. Škoda, že jsem film viděla nespočetkrát. Kniha tak do jisté míry ztratila kouzlo, které by měla, kdybych se s Harrym setkala poprvé mezi tištěnými řádky. Nicméně fantazie, se kterou autorka stvořila do nejmenších podrobností postavy či kouzelné předměty, je neskutečná. A právě proto lituji, že jsem se ke knize nedostala dříve než k filmu. Takto už má moje představivost značné množství věcí naservírované v konkrétní podobě. Kdoví, jak by vypadal Harry, Hermiona, Malfoy bez pamětí striktně okopírované předlohy filmové...

11 08.03.2021

Člověka až mrazí, když si představí, co museli někteří lidé v minulosti zažít. Co musí prožívat i dnes třeba v oblastech zasažených válkou. Čtení podobných knih je emočně náročnější, ale člověk si může říct: "Mám se prostě královsky! A jsem za to vděčný." Z prostředí vyhnanství na Sibiři jsem četla první knížku. Konec bych uvítala pozvolnější, bylo to takové "hop a skok", ale kniha jako taková se četla dobře, měla příjemné tempo. Jinak je fajn, že vyšlo něco čtivého a poutavého o praktikách Sovětského svazu během (po)válečného období. Hitlerovské Německo je u nás frekventovanější téma, a to i v učebnicích dějepisu, takže podobné knížky mohou problematiku zpopularizovat i mezi mladou generací.

11 18.01.2021

Začátek knihy byl pro mě rozpačitý, říkala jsem si, že to bude pěkná nuda. Nakonec jsem stránky hltala, děj mě bavil. Kým bude druhá oběť bylo jasné poměrně brzy, s ohledem na to, že k dané postavě směřovaly všechny nitky, protkané drobnými či zásadními konflikty. Kterým směrem se má ubírat pátrání bylo jasné vlastně hned od počátku, po nálezu první oběti, což mi tedy jediné přijde podivné... Že by si takový zkušený vyšetřovatel jako Bergman nedal jedna a jedna dohromady? Postavy v příběhu byly povětšinou značně nesympatické, výjimkou pro mě byla Julie. Mimochodem téměř identického Ludvíka jsem měla doma (snad až na posedlost astrologií) a pohnutky a myšlenkové procesy Julie i Zuzany - každé v jiné fázi tohoto patologického vztahu - jsou velmi pravdivé a reálné. Pokud je autorka sama neprožila, pak musela těžit z jiných reálných osudů žen, protože všechno, co se v souvislosti s Ludvíkem odehrálo osobně velmi dobře znám.

10 18.12.2022

Tohle mě vážně bavilo. Děsivé čtení o izolování mladé, zdravé ženy v psychiatrické léčebně v dobách, kdy byla péče o pacienty v neutěšeném stavu a léčebné praktiky si mnohdy nezadaly s ohrožením zdraví i života. Kniha je napínavá. Čtenář by Claře tak rád pomohl! Bavil mě i paralelní soudobý příběh Izzy,který se s Clařiným osudem v mnohém protíná. Čtení je to smutné, občas strašidelné, ale napínavé, příjemně stylisticky podané, lidské.

10 26.11.2022

Moc milá knížka. Jako dítě jsem četla několikrát. Líbila se mi, ale zdaleka ne tolik, jako když ji čtu už jako dávnodospělák. Knížka o kočičím životě pohledem kocourka. Milé, křehké, hřejivé čtení.

10 29.10.2022

Knížky Jojo Moyes se čtou fakt dobře. Za popis života Lou po smrti Willa jsem ráda. Myslím, že se autorce podařilo zachytit prázdnotu po smrti někoho blízkého, depresi, která člověka přiměje nedělat nic, maximálně nějak přežívat. To, jak těžké je z kruhu deprese vystoupit, jak náročné je uchopit svůj život opětovně do svých rukou. Knížka není nic mimořádného, s čistým svědomím bych jí lupla čtyři, případně i tři hvězdy. Ale čte se vážně skvěle, děj je celou dobu zajímavý, a to je pro mě u oddechového čtení to zásadní.

10 11.04.2022

Nádherná kniha! Je pravda, že jazyk Rollanda, malebnost jeho výrazů, rozsáhlá souvětí a množství metafor jsou náročnější, ale jaká je to krása! Rolland se s každou větou, s každým slovem vysloveně mazlí. První části knihy jsou takové linější, nadité rozsáhlými popisy burgundského městečka a jeho obyvatel, od kapitoly Lasička dějovosti přibývá a stránky se čtou mnohem snáz. Téměř z každé stránky může čtenář čerpat nekonečná moudra a pravdy, navíc zahalené do pestrého básnického jazyka. Hlavní hrdina byl nejen optimista, požitkář, dobrý a silný člověk, ale - helemese - i minimalista (takže ač žijící na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století, byl by i dnes "cool") :-)

10 17.09.2020