marvan00 komentáře u knih

Jméno růže je přesně ten typ románu, který klame tělem v tom smyslu, že navzdory svému rozsahu, ho přečtete jedním dechem. Je to, ostatně stejně jako Ecovy další romány, takový čtenářský mokrý sen, autor se zastaví na těch správných místech, neváhá například popisovat na několika dlouhých stranách zdobení vikýřů v kostele, způsobem, kdy se čtenáři tají dech, zahlcuje ho spoustou fantastických detailů a souvislostí, které ani trochu nenudí. Ecův způsob psaní je intelektuální obžerství svého druhu.

17 09.01.2017

Dávno před objevením tématu migrace byl znám Petr Hampl pro svou schopnost originálního a koncepčního myšlení. Dodnes mám v živé paměti jeho vynikající přednášku o současných třídních rozdílech a vidím zde jasnou návaznost s jeho teorií o nové aristokracii tvořené vzájemně provázanou státní a korporátní byrokracií, která tvoří páteř knihy Prolomení hradeb a na jejímž základě autor objasňuje, proč nejsme schopni čelit islámské invazi a proč elity jednají proti zájmům svých národních států. Musím oponovat názoru, že pojem a myšlenku převzal od Kellera či dalších kapacit. S tímto pojmenováním přišel Hampl osobně ve vynikajícím článku, který svého času zveřejnil s velmi pozitivním ohlasem na Neviditelném psu. Je paradoxní, že kniha i autor si vysloužili takovou ostrakizaci, přestože Hampl na rozdíl od jiných kritiků "kavárny" odmítá "kavárnu" z daného stavu vinit nebo ji zesměšňovat a problém vidí spíše v daném systému, než v konkrétních lidech. To ho jen šlechtí a je ironické, že k podobné smířlivosti se jeho kritici z druhého břehu ani nepřibližují. Tak kdo tu vlastně koho rozeštvává a kdo tu vlastně rozděluje?

P.S. Nedá mi to a musím zareagovat na některé níže uvedené komentáře. Prý autor není dostatečně hluboký, stěžuje si jeden rozumbrada. No, ona to taky není příručka pro potápěče. Autor sám uvádí, že chtěl být srozumitelný, což se mu podařilo a nikoli důsledně vyčerpávající. Populární a vědecká literatura jsou dva různé žánry. To je jako srovnávat film s operou a povýšeně ohrnovat nos nad filmem, protože se tam málo zpívá. A zkuste si po sobě znovu přečíst svoje komentáře plné prázdných klišé psaných krkolomnou češtinou, když si stěžujte, že Petr Hampl je pro vás málo "hluboký". Bez urážky, ale přijde mi to vážně dost komické od někoho, kdo má problém se i adekvátně vyjádřit.

13 04.10.2018

Můj nejžhavější kandidát na nejromantičtější milostný román všech dob. Meyrink je pro mě autor kultovní a toto je pro mě spolu se Zelenou tváří jeho nejkultovnější kniha. Většina romantických románů smrtí končí, tenhle smrtí naopak začíná. O lásce až za hrob způsobem, ze kterého se člověku zatočí hlava. U Meyrinka pochopitelně román milostný = román duchovní. Ta scéna, kdy si mladík přečte dopis od své milenky a vzápětí k němu připluje její tělo.... to je přímo esence romantismu! Divím se, že ty křehké krásky, které se při četbě tak rády dojímají k slzám, nezahodí vypočítavé upírské fascikly a nesáhnou raději po takovéhle klasice.

12 19.11.2014

Další důkaz o tom, že shrnutí na záložce se obvykle spolehlivě míjí s tím, o čem kniha nakonec je. McEwan je nejen skvělý spisovatel, ale i marketér. Každou knihu vybaví výrazným až morbidním motivem, takže je o čem psát a o čem diskutovat, ale ty opravdové kvality jsou často v další rovině. Pro mě především příběh o dvou lidech, kteří byli pro sebe stvořeni, z malicherného důvodu se rozešli a proto své životy nikdy nenaplnili. Trpké popření víry v tzv. druhé životní šance.

12 03.11.2014

Neskutečně zábavná kniha, která vám nedovolí ji odložit, dokud nedočtete na konec. Bývalý soudní psycholog Carter má znalosti nejen z oblasti psychologie zločinců, ale také důvěrně zná proces vyšetřování, to jsou hlavní pozitiva jeho psaní. Slušně zvládá svoje řemeslo a přestože je kniha poskládána z mnohokrát použitých žánrových klišé, dělá to s lehkostí a nenuceností, proložených právě zmíněnými detaily, které může znát jen člověk z oboru. Rozhodně to není další Thomas Harris, nečekejte propracovanou psychologii postav a přesahy do vážné literatury. Ale pokud hledáte nenáročnou adrenalinovou jízdu, je Carter pro vás to pravé.

11 26.04.2024

Zadní schodiště filosofie není jen filosofická drbárna o soukromém životě filosofů, všímá si častých rozporů mezi jimi hlásanými ideály a jejich všednodenní životní praxí.

Zavilý obhájce pracujícího lidu Marx byl líný, rozmazlený a egocentrický buržoazní spratek, který v životě nepracoval, Nietzsche hlásal příchod nadčlověka ač sám slabý a neduživý a hlasatel osvícenského humanismu Rousseau byl bezcitný zmetek.

Je škoda, že Weischedel nerozvíjí námět knihy dál a hlouběji. Přijde mi pozoruhodné, že ony filosofie nakonec v praxi odrážely právě spíš tu niternou povahu svých tvůrců a nikoli jejich přepjaté ideály. Tak marxismus nakonec zametl s proletariátem jako nikdy jiný a nahoru vynesl právě takové líné nemakačenka jako byl jeho tvůrce, teorie nadčlověka vynesla nahoru slabochy jako Himmler a přepjatý humanismus Rousseaua vykrystalizoval do krvavého revolučního teroru.

11 06.02.2016

Miluji romány Iana McEwana, a tenhle, přiznám se, miluji nejvíc. Opravdová perla žánrové literatury, snad jen ten, kdo se někdy sám pokusil něco napsat, plně docení tento text. Každá čárka, každé slovo je přesně tam kde má být, nic tu neschází, nic tu nepřebývá. Je to špionážní román jak má být, zároveň je to i typický McEwan. A jeden z nejdojemnějších milostných příběhů, jaký jsem za poslední roky četl. V bibliografii autora je tenhle román poněkud opomíjen, neprávem. Potěšilo mě, když na setkání spisovatelů v Praze McEwan pro mnohé překvapivě označil právě Nevinného za knihu, které si on sám cení nejvíc.

11 27.10.2014

Morrisova kniha je takovým jednoduchým úvodem do světa konspiračních teorií, které vlastně nejsou konspiračními teoriemi. Morris se vyhýbá senzačním teoriím na hranici uvěřitelnosti a čerpá především z prostých historických dat. Dozvíte se o okolnostech kolem vzniku FEDu, vzniku moci finančních klanů Rothschildů, Rockefellerů, Wartburgů a dalších, kteří stáli u zrodu globalizace. Fakta, která jsou obvykle tiše obcházena, přestože sama o sobě jsou více než výmluvná. Čerpá také ze známé knihy Výbor 300 pracovníka MI6 Johna Colemana, popisuje vznik a účel institucí jako např. Mezinárodní měnový fond, Římský klub, Bilderberg atd. a vystačí si s obecně dostupnými fakty. Nepřináší tedy nic nového, ale všechny základní informace najdete v knize hezky vedle sebe.

Osobně bych upřednostnil na dané téma zasvěcenější a náročnější text, jako například kvalitní český překlad Výboru 300, přece jenom Coleman jako vzdělanec a pracovník MI6 je osoba povolanější. Takto mi přijde kniha myšlenkově na úrovni vyššího stupně základní školy. Mimochodem, tam kde se Morris pouští do vlastních úvah přichází s naprostými nesmysly. Řecko vidí jako zemi, která žije z pracovitosti německých občanů (Morris pochází z Rakouska a žil nějakou dobu v Německu), jakoby řecká dluhová krize nebyla nic jiného než grandiózní operace německých bank za účelem okradení řeckého státu.

Stejně tak Morris nechápe, že východní blok už celá desetiletí platí životní nadstandard západu, tedy i takovým samolibým nedovzdělancům jako on. Autor chce na jednu stranu odhalovat skrytou podstatu chodu světa, na druhou stranu podléhá těm nejhloupějším klišé, které si o sobě vytváří obyvatelé zemí na západ od nás.

I jeho poznámky o islámu svědčí o naivitě hraničící s hloupostí, autor vůbec nechápe, že islám je "zneužívaný" proto, že v sobě nese možnosti zneužití a jeho představa, že nebýt těch zlých, všichni by jsme se tu objímali jako bratři je nejen směšná, ale i nebezpečná. Na autorovu obranu musím dodat, že tohle naivní levičáctví a laciný humanismus jsou v zemích na západ od nás rozšířené i mezi těmi, co se považují za intelektuály.

Tato neznalost věci a omezenost autora ovšem zpětně zpochybňuje i ostatníí autorovy informace a snižuje jejich důvěryhodnost. Asi netřeba dodávat, že tam kde autor jde ještě dál a snaží se radit jak ze situace ven, je už úplně mimo realitu. Pokud se ale přenesete přes zmíněné negativa a pokud chcete načerpat z jednoho zdroje základní informace o podstatě chodu dnešního světa, můžete po knize klidně sáhnout a sporné části jednoduše vynechat. Koneckonců, základem všeho je vlastní kritické myšlení a takoví budou brát tuto knihu jen jako odrazový můstek.

10 14.02.2022

Při četbě této knihy jsem si vzpomenul na Šaldovo pojednání o básnících, pravých nositelích ohně. Ano, kniha je nedokonalá, ale nikoli nedostatkem talentu, ale právě naopak, jeho nadbytkem. Slova a obrazy se tu nervně valí vpřed, jakoby autor nezvládal zkrotit příval inspirace. Dokonalé knihy píšou řemeslníci, takhle píšou bytostní umělci.

10 10.03.2015

Neznám lepší úvod ke studiu Schopenhauera, než je právě tato útlá knížečka. Text je mnohem kratší a přístupnější než mistrovo opus magnum Svět jako vůle a představa, je to jakýsi skeptikův návod pro spokojený a jednodušší život. Přestože ji autor sepsal ke konci života, číst by ji měl člověk ještě mlád, by mu byla ku prospěchu. Neuvěřitelné, ani téměř dvěstě let poté se toho příliš mnoho nezměnilo.

10 27.10.2014

Turnerovy deníky vyšly asi 10 let po vydání zásadního eseje neomarxisty Marcuse, kterým jeho autor de facto vyhlásil likvidaci bílé rasy záměrným a pomalým oklešťováním jejích práv ve prospěch menšin. Současní levičáci pak svou agendou multikulti a politické korektnosti tuto nenávistnou vizi dále naplňují. A protože každá akce vyvolává odpovídající protireakci, lze Turnerovy deníky považovat za svého druhu odpověď na tuhle neomarxistickou fatvu. Dnes si navíc můžeme potvrdit, že T. deníky v mnoha ohledech předpověděly mnohé z toho, co se dnes děje (jako např. fatální selhání institucí ovládaných barevnými menšinami, viz. Baltimor 2015, atd.). A co se týče jejich extremismu a údajné nenávisti, no, takové elaboráty protěžované feministky Andrei Dworkin, mi nepřijdou o nic méně vyšinutější a nenávistnější.

9 22.01.2016

Moyesová není ani tak úspěšná spisovatelka, jako spíš úspěšný grafoman. Vyčítat knize klišé je nesmysl, na čem jiném proboha asi tak žánrová literatura stojí? Přesto i při psaní klišé je potřeba projevit určitou míru invence, aby klišé působilo neotřele. Myšlenkově i stylově na úrovni retardované čtenářky Cosmopolitanu. Zvláštní, jak je tohle romantické čtení pro ženy často jen vypočítavé a v podstatě bezcitné. Místo citu servírují ulepený sentiment.

Krystlík patří k českým publicistům - masochistům, kteří nekriticky přejímají tendenční západní výklad české historie. Český národ v počátcích své existence odmítl křesťanství germánských katolických kněží, které bylo de facto zástěrkou pro germánskou expanzi (Lužičtí Srbové by mohli vyprávět) a přiklonil se ke křesťanství východního ritu, které mělo kvalitativně odlišné duchovní kořeny.

Od té doby byly Čechy vnímány jako ostrov duchovního neklidu v Evropě (což se nejvýrazněji projevilo husitským hnutím) a staly se trnem oku zesvětštělému západnímu křesťanství.

Právě tady je třeba hledat místy až hysterickou nesnášenlivost germánského elementu vůči českému národu a z toho vyplývající snahu o diskreditaci historie českého národa (pokud chcete zničit národ, musíte zničit nejprve jeho paměť), která se datuje již od dob Kosmových, který sepisoval svou kroniku pod tlakem německých kněží, přes Hitlera, který chtěl "české bestie" rovnou vymýtit (protože "Čecha ohneš, ale nezlomíš a jakmile povolíš, zase se narovná a udeří") až po současné historiky jako Baring, ze kterého v Německu žijící a podnikající Krystlík vydatně čerpá.

Pro upřesnění dodávám, že pan Krystlík se zabývá historií jako amatér a výhrady profesionálů k jeho historickým "pracím" (Prof. PhDr. Kučerová, Prof. PhDr. Olivová) nejsou výsledkem české zatvrzelosti vůči geniálním postřehům pana Krystlíka, ale pouze a jen profesionálními výhradami vůči jeho tendenčnímu pojetí.

Proto bych tuto práci neoznačoval za práci vědeckou ani publicistickou, ale spíše za práci propagandistickou, která zcela jistě osloví české milovníky intelektuálního masochismu a sebemrskačství, jako je třeba pan Matěj Hollan, podle kterého prý Češi některé národy dokonce i zplynovali. Inu, opravdoví znalci historie.

Spolu s Taylorovými Příčinami druhé světové války má nejzásadnější četba o druhé světové válce. Irving jde cíleně proti obecně tradovanému výkladu dějin, poukazuje na to, že Hilerova politika měla své racionální důvody a po jeho porážce posloužila jeho démonizace vítězným mocnostem k zastření vlastních selhání a zavinění.

Autorovo zanícení pro věc je znát z každé věty. A po přečtení knihy budete mít dost možná poprvé jasno v tom, o čem doopravdy byla druhá světová válka.

Pokud se historie nemá opakovat, je v prvé řadě třeba znát pravdu, jakkoli je nepříjemná nebo jakkoli se někomu nehodí do krámu. A historické pravdě je, dle mého názoru, tzv. popírač holokaustu Irving mnohem blíž než cokoli z toho, co přináší oficiální historický výklad a Irvingovi úctyhodní kritici.

8 14.02.2016

Martin C. Putna trefně označil Kollára za pravého Járu Cimrmana. Těžko uvěřit, že tenhle pseudoučený elaborát plný nesmyslů, bral kdy někdo vážně. Kollár byl beze sporu politicky naivní. Idea panslavismu vznikla z nepochopení politických snah těch českých obrozenců, kteří Vídni vyhrožovali přimknutím se k Rusku, aniž by to kdy mysleli vážně. Koneckonců Borovský Rusko navštívil a bylo mu jasné, že tahle faktická orientální despocie nemá s našim pojetím slovanství příliš mnoho společného. Zato zapálený vlastnec Kollár ve své prostomyslnosti začal hned blouznit o mocném dubisku, ke kterému se český národ přimkne. Jen tak na okraj, ruským národním stromem je bříza, nikoli dub, takže už to podobenství samo o sobě dost pokulhává.

8 10.02.2015

Magický realismus v podání McCormacka, pro mě zatím autorova nejuhrančivější kniha, jedna z těch, která místy přechází až do polohy mysteriózního podobenství lidského údělu. Stejně jako předchozí Všichni krásní koně i tahle kniha spadá do kategorie románu zasvěcení a pro mě zcela jistě ten nej bildungsromán, co jsem kdy četl. Kéž by mou mladickou četbu tvořily svého času jen takovéhle knihy!

8 27.10.2014

Aramův příspěvek k pro někoho obskurnímu tématu magie nepatří k žádným pseudospirituálním žvástům plnícím police knihkupectví s označením esoterika, ale řadí se spíše k řadě autorů napadajících absolutizované postavení rozumu, občas označovaných jako kulturní pesimisté.

Aramova hypotéza o tom, že člověk je metafyzický koncept, který tu žil odedávna a v různých dobách bral na sebe různou fyzickou podobu, je podivuhodně přesvědčivá a mnohem komplexnější, než standardní darwinistické hypotézy vývoje (ano, jde pouze o hypotézy, přestože je dnes většina populace považuje neprávem za fakta).

Podle Arama člověk své metafyzické schopnosti s rozvojem velkého mozku potlačil, ale neztratil a v současné době, kdy bylo lidstvo jednostranným diktátem "velkého mozku" dovedeno na pokraj sebezničení, se, podle něj, tyto schopnosti opět aktivují.

7 07.04.2016

Rád bych si tu knihu přečetl, ale prý je ve Francii oficiálně zakázaná a nelze ji sehnat. Pokud je oficiálně zakázaná, to znamená, že ji někdo zakázal na základě toho, co se v ní dočetl. Pokud ji mohl číst ten, kdo ji zakázal, proč ji nemohu číst já? Myslí si snad dotyčný mravokárce, že je chytřejší než já? O tom dost pochybuji, potkal jsem už řadu mravokárců a všichni měli jedno společné: byli to hlupáci a obvykle též pokrytci. Tak proč by mi nějaký pokrytecký hlupák měl co určovat, zda můžu nebo nemůžu jakoukoli knihu číst? Povýšený kretén, tak se jmenuje problém, na který naše společnost schází. Nikoli na to, zda si někdo něco "nevhodného" přečte.

Útlá knížečka Jaspersových přednášek zůstává i po letech tím nejlepším úvodem pro vstup nejen do filosofie. Jaspers se nesnaží přijít s vyčerpávajícím kompendiem, snaží se vás pouze pro svůj milovaný obor zapálit. A z jeho rad je cítit, že k vám promlouvá opravdový znalec, žádný akademický suchar. Doporučuje začít raději podrobným studiem jednotlivých osvědčených autorů (Platon, Kant, Hegel, atd.), než pročítat řady interpretací dějin filosofie a skákat od jednoho autora ke druhému. A také varuje před tzv. strhující četbou, jako je např. Nietzsche, ta by měla přijít na řadu až po tom, co jsou vybudovány solidní základy. Co dodat, když dnes poslouchám některé akademické levičáky, kteří sypou z rukávu Chomského, Žižeka, Fischera a jiné a Platóna zahlédli jen z vrtulníku, pokaždé si na Jasperse vzpomenu. Nedávno mě příjemně překvapil Alain Badiou, levicový filosof označující se za komunistu (sic!), když se na přednášce ve Francouzském institutu neustále dovolával právě Platona. Bez solidních základů nelze vystoupat na vrchol.

7 20.11.2014

Ztraceno v překladu, jeden by si mohl na základě tohohle textu myslet, že je Žižek autista. Je to dáno tím, že jde o pouhý záznam mluvené řeči, kde autor pro něj typicky těká, nemluvě o jeho specifické angličtině, navíc redigovanou jihokorejci (záznam pochází z konference v Jižní Korei). Tohle opravdu nemohla zachránit ani Jana Odehnalová, jinak zkušená překladatelka (Oikúmené např.). Ale i tak stojí za to se s textem poprat, Žižek se od poslední knihy Násilí opět posunul dál. Přestože má kniha 150 stran, je to dáno grafickou úpravou, doopravdy je to tak 100 stránek textu, v brožované vazbě, bratru za 289,- Kč. Za stejnou cenu si dnes koupíte třísetstránkový romám od Mankella (kterého Žižek v textu zmiňuje), v luxusní pevné vazbě a překladu. Kniha bytostného levičáka předmětem nekompromisního byznysu? Žižek je opravdu filosofem paradoxů :)

7 11.11.2014