marvan00 diskuze u autorů

Bernhard byl bezesporu génius. Často je zmiňována jeho prchlivá povaha a břitké odsudky, prý to byla "kontroverzní" osobnost. No, pokud génia soudí lidé, kteří nedosahují jeho intelektuálních kvalit, vždy dostaneme ve výsledku obraz jakéhosi nepochopitelného šílence. Pokud se ale čtenář začte do Bernhardových knih, zjeví se mu paradoxně přesně pravý opak: člověk, který vše viděl ostře a jasně a odmítal se vzdát vysokých nároků. Ano, můžete mít, stejně jako uživatel Stammel pocit, že se Bernard jen hrabe v "lidských hovnech". A nebo naopak pochopíte, že za tím břitkým odsudkem se skrývá citlivá duše odmítající se smířit s okolním marasmem, který přijalo za svůj životní styl široké lidské stádo. Já vnímám na Bernhardových textech spíš to druhé a proto jsou mi jeho texty útěchou v atmosféře obecné zhovadilosti, v níž se naše doba ocitla.

Zajímavé je v tomto směru vyprávění Marcela Reich-Ranického, který už jako etablovaný kritik s rozpaky četl první Bernhardovy texty a nevěděl, co si myslet o tom vesnickém excentrikovi, evidentně velice kultivovanému, s jasnými názory a zároveň stojícímu mimo oficiální kulturní struktury, kterými tak okázale pohrdal. Po osobním setkání dospěl Ranicky k názoru, že ten rakouský exot je přece jen génius. A následující roky mu daly za pravdu.

Strhující pohádkář a ekonomický diletant, v rozhovoru pro Ekonom byl ve své arogantní prostomyslnosti mimořádně osvěžující, kterého před vězením pro dlužníky zachránily právě jen honoráře za jeho knihy a semináře. Ty zmiňované semináře proběhly i v Praze a dle několika přímých účastníků jejich stupidita byla přímo úměrná jejich horentní ceně. Jak pečlivě zdokumentovalo několik publicistů, samotné podnikání Kiyosakiho je sérií katastrof, což nepřekvapivě potkalo i řadu jeho naivních následovatelů, takže dnes je skupina Kiyosakiho zuřivých oponentů minimálně stejně velká, jako skupina příznivců a samotný Kiyosaki bez bodyguardů už neudělá ani krok. Otázka je, jak dlouho mu takto nákladný způsob života ještě vydrží, než se z bohatého táty stane chudý důchodce. Ale možná jsem jen zbytečně pesimistický. Mistr vsadil na lidskou blbost a to je sázka jistější než státní obligace.

Z Rimbaudových textů a básní člověka jímá závrať. Přitom Verlainovy verše jsou beze sporu formálně dokonalejší a poetičtější než Rimbaudovy. Ale právě v tom je Rimbaud vyjímečný. Přerůstá kategorie poezie i umění a dobývá ty nejvyšší vrcholy.

Pobavila mě polemika mezi Chomskym a Žižekem, bohužel pouze přes média, k plánovanému setkání obou politicky angažovaných osobností nakonec nedošlo. Jejich polemika přišla u nás na přetřes na jedné veřejné přednášce a Kamil Fila, dle mého názoru, tehdy uhodil hřebíček na hlavičku: ať jsou detaily ohledně Žižekem kritizovaných výroků Chomského jakékoli, je Žižek bezesporu myslitelem mnohem hlubším než Chomsky. A to platí i o jiných Žižekových polemikách. Polemizovat s ním je téměř nemožné proto, že Žižek svým neopakovatelným způsobem uniká na vyšší level, kde daný názor přímo nevyvrací, ale syntetizuje jej do kvalitativně vyššího pohledu na věc. Pustit se s někým takovým do sporu je téměř nemožné, pokud nedisponujete stejně kreativním způsobem myšlení.

Milan Machovec pro mě představuje takový filosofický popík, jeho myšlení není výrazně originální, ale je krásné. Je to taková uklidňující odpočinková četba pro vnitřní úklid. Vnímám ho jako ideální středoškolské čtení, které vás správně nasměruje a které nepostrádá kus srdce, bez kterého je každá filosofie jen "dunící kov". Ale jinak sorry, ty zásadní filosofické disputace se odehrávají přece jen někde jinde.

Podle tradované legendy bychom neměli Kafky, nebýt Maxe Broda. Ale jak ukazují právě dokončené Kafkovské studie v Německu, pravda je méně jednoznačná. O tom, že Brod Kafkovu dílu příliš nerozuměl, přestože jej obdivoval, se obecně ví, ale z právě zpřístupněné Brodovy pozůstalosti vyplývá i to, že Max Brod vlastně příliš nerozumněl ani samotnému Kafkovi. Kafka zřejmě správně tušil, že německé ghetto v Praze není tím správným prostředím, které by dokázalo ocenit jeho mimořádný talent a zřejmě zvažoval Prahu opustit. A lze se velmi oprávněně domnívat, že v německé literatuře té doby by se mu dostalo zasloužené pozornosti. A byl to právě Max Brod, kdo Kafkovi v tomto směru oponoval a přesvědčil ho, aby zůstal v Praze, která se nakonec stala Kafkovi osudnou. Je to pochopitelně jen spekulace, ale nebýt Maxe Broda dost možná bychom měli Kafku tak jako tak, jen těch jeho děl mohlo být o něco více. Jaké z toho plyne poučení? Jeden by měl být pozornější při výběru přátel.

Z národněbuditelského kýče ční Mácha jako intelektuální monument a svým způsobem předznamenává osud českého národa, současnost nevyjímaje. Na rozdíl od soudobých patetických buditelů byl Mácha vzdělaný i talentovaný a velmi sebevědomý, hodnotově orientovaný na tehdejší okcidentální (západní) kulturu. V tom se právě rozcházel s národněbuditelskými trpaslíky, kteří naivně blouznili o kozáckém koni pijícím z Vltavy. Vnucuje se tak úvaha, nakolik to nepřijetí Máchy ve své době souviselo s jeho nepochopením a nakolik v tom byla přirozená nevraživost neschopných vůči talentovanému. S trochou jedovatosti lze podotknout, že drtivá část národních obrozenců mohla něco znamenat pouze na malém českém písečku, zatímco Mácha by se jako umělec nejspíš prosadil i v německy psané literatuře. Mácha se ale na začátku kariéry rozhodl pro češtinu, přestože němčinu rovněž zvažoval. Není právě tohle projev pravého vlastenectví? No, odměny se mu dostalo vpravdě po česku, holt našinec to neumí jinak. Mácha je opravdu nadčasový, v mnoha ohledech.

Jediný (současný) český spisovatel, kterého respektuji bez výhrad a který se může směle poměřovat s tím nejlepším ze světové literatury. Nechápu českou animozitu vůči Kunderovi, počínaje Jungmannovým stupidním označením Kundery za pornografa a konče nesmyslnými stížnostmi na to, že nenechá přeložit své poslední knihy do češtiny. K posledně jmenované výtce byl nedávno publikován text, ve kterém jistý teoretik s velkou dávkou ironie upozornil na fakt, že dva čeští recenzenti, kteří recenzovali poslední Kunderův román ve francouzštině, popisují věci, které v Kunderově románu nejsou. Jejich francouzština byla evidentně natolik chabá, že textu ani neporozuměli a tak Kunderu kritizovali za věci, které v románu vůbec nejsou :) Shodou okolností jsou to právě tito recenzenti, kteří Kunderovi dlouhodobě vyčítají, že se nechce nechat přeložit do češtiny. Co dodat, některým lidem holt "sebevědomí" nechybí...