martini.ce komentáře u knih
Krása české vesnice, kde se lidé znají, mají k sobě blíž, pomáhají si... Může se zdát, ale tak to opravdu není. Ve skutečnosti je knížka plná nešťastných, zlých, závistivých lidí, uvíznutých v tom, co si řeknou lidi/ aby nebyla ostuda / tak se to vždycky dělalo. Bylo to pro mě smutné čtení, protože v podobné dědině jsem vyrostla. A tak bohužel potvrzuju, že přesně takové to tam bylo. Perfektně popsané charaktery, prostředí i situace, díky použitému nářečí to bylo autentické a působivé.
Michaela Klevisová mě baví. Jakékoliv prostředí umí popsat tak, že to přímo vidím před sebou. V tomto případě malá zapomenutá vesnička na konci světa, nedaleko rakouských hranic. Lidé nejsou černobílí, mají svoje lepší i horší vlastnosti a všechny jejich příběhy a osudy na mě působí lidsky, uvěřitelně.
Během čtení každé knížky od MK mám ale dilema - jak to čtení zpomalit, abych mohla být ještě o kousek déle ve společnosti Josefa Bergmana a jeho kolegyně Sylvie?
Četli jsme s 9letým synem, ale nezaujala nás.
Aleš mi přišel jako fajn chlap, fandila jsem mu. Ale tak od poloviny už mě to nebavilo a zbytek knížky jsem prolistovala. Protože jsem na Čeladné strávila pár let, přidávám jednu hvězdu za úsměvné - "aby se člověk dostal ze Soulu do Čeladné, musí letět do Vídně ".
Opakuju se, vím. Moje nejoblíbenější autorka detektivek. Moc se mi opět líbil popis jednotlivých postav i prostředí, úplně jsem to viděla před očima.
Velkou chybou bylo číst knihu hned po Winterbergovi... Zase Vídeň, zase obrovské množství historických informací a souvislostí. Tentokrát mi ale chyběly emoce, láska, něco, co by mě chytilo za srdce. Od poloviny už jsem neměla chuť na další čtení, tak jsem to jen dolistovala do konce. Zajímavé mi přišlo, že šlo o reálné zápisky Kateřiny. A příběh současné Anežky mě nebavil. Chyběly mi u ní emoce, nějaká jiskra. Pořád jen historie, přemýšlení, neuměla jsem ji pochopit. Škoda. Ale co se knize podařilo - vzbudit touhu zase po čase odjet do Vídně. Nehledat známé rodáky, ale jen se nadechnout vídeňského vzduchu.
Hlavní postava mi přišla sympatická, ale jinak mě to nezaujalo. Cca na 50. straně odkládám.
Knížku jsem odložila asi na 30. straně. Bitva u Hradce Králové v každé větě, záchvaty historie... nějak jsem se v tom ztrácela. Po měsíci (a odpočinkových knížkách) jsem jí dala druhou šanci. Znovu od začátku, ale už s představou, co mám čekat. A pak se to postupně stalo, že si mě Winterbergovo cestování v prostoru a čase omotalo. Samozřejmě mě občas štval stejně jako milého pana Krause a chtěla jsem, ať ho někde nechá. Místy bylo těch vzpomínek a vyprávění tolik, že jsem si musela dělat přestávky při čtení. A občas jsem googlila to, co mě ve vyprávění zaujalo.
A jak jsem se blížila ke konci, tak jsem nechtěla, ať to skončí. A bála jsem se, jak to skončí.
Je to výjimečná kniha, s žádnou jinou se nedá srovnat. Bude mít svoje místo v naší knihovně.
Moc pěkná knížka s krásnými ilustracemi, ideální na čtení před spaním. S dětmi jsme četli opakovaně.
Mojí chybou bylo, že jsem si ji položila na noční stolek. Takže jsem po ní večer sáhla, 3 strany jsem se smála... A pak se mi zavíraly oči. A další den zase. Po pauze jsem vzpomínala, u čeho jsem skončila minule.
... nemůžu hodnotit, ale ostatním doporučuju: je to výborná kniha a zaslouží si být přečtena na jeden zátah! Jinak se kouzlo ztrácí.
Těžko to popsat. Bavil mě vyšetřovací tým, Šéfka i jejich vzájemné vztahy a popichování. Téma rasismu bylo popsané zajímavě a zároveň pro mě byly některé části náročné k přečtení. Když Kim zvracela, vůbec jsem se jí nedivila.
Pohled do myšlení anorektické holky byl pro mě zajímavý, nic podobného jsem nečetla. Způsob vyprávění a celý příběh podivný, v dlouhých větách jsem se ztrácela. Zvláštní knížka.
Výborná kniha. Neklan je básník, pankáč, manžel i táta. A píše si deník o tom, co zažívá, o čem přemýšlí, s kým se potkává (leden - červen 2019). Deníkové záznamy, básničky i próza, všechno pohromadě. Díky moc, a jdu na 2. díl.
...
O 2 dny později dočtený i 2. díl (který tady na DK chybí). Stále výborné čtení. Jako náplava oceňuji i místní reálie a zajímavosti. Neklan píše, co ho baví, a mě to bavilo číst.
Nemohla jsem se do toho začíst, odkládám asi na 20.straně...
Na knížku jsem dostala doporučení, protože jinak bych si ji nepřečetla. A to by byla škoda. Zábavné, zajímavá zápletka a i když to bylo neuvěřitelné prostředí, bavily mě jednotlivé postavy. Jen to vysvětlení, proč zrovna Avery u mě pokulhává. A ten konec...
Mě to prostě baví. Styl vyprávění, jednotlivé lidské osudy i detektiv, co neumí ani na dovolené odpočívat. A do polozapomenuté vesničky u moře bych se taky hned podívala.
Výborná kniha na dovolenou k moři - to si člověk líp představí dlouhé pláže, duny a příliv přinášející poklady z moře. Baví mě tento způsob vyprávění, detektivka, kde je dostatek prostoru pro seznámení s jednotlivými postavami. A Josef Bergman je fajn chlap.
Zajímavá knížka. Místy mrazivá a temná, se spoustou momentů k přemýšlení.