Markulinka komentáře u knih

První díl byl ještě v rámci možností zábavný a vlastně příjemná teen oddechovka, za to druhý díl mi přijde už zcela zbytečný, snažící se stále dokola obehrávat stejnou písničku.

1 12.07.2019

Miluju tě, nemiluju tě, chci tě, nechci tě, odejdi, vrať se.... a stále dokola ... a přesto všechno se mi to stejně líbilo! :D

5 12.07.2019

Bůh je prý průměrný scénárista... nebo jsme my průměrní herci?

3 12.07.2019

Napínavé, citové, nutící k zamyšlení, smutné, dech beroucí!

7 12.07.2019

Možná si řeknete, že básně v této sbírce poezie jsou příliš jednoduché, ale v jednoduchosti je někdy síla. Není to žádný složitý Vladimír Holan, ale krátké verše, v nichž je kus pravdy. A jako bonus jemné i nápadité kresby nakreslené samotnou autorkou.

2 12.01.2018

Chcete číst romány jako profík? Tady máte kuchařku! Vtipně a pohodově podaný recept na co se v románech zaměřovat.

25.12.2017

Knížka plná zajímavých zamyšlení o životě, křesťanském životě, Bohu a vůbec vztahu člověka k sobě samotnému. V některých momentech autor záměrně přehání, aby lépe poukázal na určité problémy doby, a často ironizuje některé křesťanská společenství, ale opět to dělá z důvodu většího osvětlení dané situace.
Kniha je možná primárně určena pro mladé lidi, ale troufám si tvrdit, že si v ní své najde každý, a to i nevěřící.

Bylo to prostě a jednoduše krásné čtení, které pohladí po duši.



"Máš jen jeden život, tak ať Ti neproklouzne mezi prsty, začni teď, dnes, hned, vezmi své lože a choď, prohlašuji Tě za zdravého! Škoda každé vteřiny."

6 07.11.2017

Saturnin? Ideální pomocník na jakoukoliv krizi!

5 01.08.2017

Absurdita vězeňského systému!
Hloupost některých lidí!
Vítězství duše nad tělem!
Vztah k Bohu!
Reinkarnace!
Doba kamenná, doba Ježíše Krista, dechberoucí popis skutečného masakru v Mountain Meadows, ....

Může to vypadat, jako by pejsek a kočička vařili dort a za ingredienci použili v podstatě cokoli, ale ve skutečnosti se jedná fascinující příběh jedné duše.


"Není smrti. Život je duch a duch nemůže umřít."

1 15.11.2016

Fascinuje mne Fulgumova schopnost najít i v těch nejobyčejnějších a nejmenších věcech něco smysluplného, hodnotného a milého.

Jedním slovem ------ GENIÁLNÍ!!!!

2 15.11.2016

Jak už název napovídá, máme zde příběh dvou sester - Bobiny a Inky alias Boženy a Jiřiny. Celá atmosféra je velmi pochmurná a už ohraničení příběhu není zrovna optimisticky laděné. Začíná se smrtí matky a první světovou válkou a končí se také smrtí a druhou světovou válkou.

Celý román je v podstatě sled jednotlivých, osobních tragédií sester, které nejsou schopny vybojovat si své místo v životě. Pokud už se na ně štěstí usměje, nejsou schopny ho chytnout do rukou a jít svému osudu naproti. Viníkem této neschopnosti je paradoxně jejich vzájemná sesterská láska, neboť nejsou s to jedna druhou opustit. A tak Bobině ztroskotá manželství, protože zanedbává muže kvůli Ince, Inka pro změnu ani nezačne vztah s mužem, který se jí líbí, právě pro těžkou depresi Bobiny ze zhrouceného manželství. Příběh pak vrcholí tragédií, kdy v podstatě jen dožívají v rodném městečku, jedna pro druhou tajně šetří peníze a aniž si to uvědomují, celý jejich život směřuje pro neschopnost žít ke smrti.

3 15.11.2016

Hlavní hrdinka je žena žijící v době ne zrovna kladně nakloněné pro ženské pohlaví. Pro alespoň iluzi svobody se stává učitelkou. Viková-Kunětická slovy hlavní hrdinky Elišky Medřické říká, že se octla v boji jako muž, ale získala jen veškeré povinnosti mužů/učitelů, ale v žádném případě neobdržela i jejich práva. Zvláště ji trápí, že se na základě své profese nesmí provdat, zamilovat, je odsouzena žít neustále sama a nemít se o koho opřít. Proto když se u ní objeví tajná láska k muži, podléhá jí, aby i ona okusila toto potlačované právo. V okamžiku, v němž i ona okusí "zakázané ovoce", se v ní něco změní, už dál po onom muži netouží, již našla svůj smysl života ve svém dítěti, ale má zcela prázdné ruce a čeká ji velmi těžká budoucnost.

Román vypráví nejen o těžkém osudu ženy potažmo učitelky, ale má i spoustu hlubokých myšlenek! Tak například filozofování nad samotou člověka i přes přítomnost mnoha lidí, mi evokovalo Cizince. Přesvědčení Bohouše Daška ve veškerou marnost života mi zase připomnělo nihilismus. Neposlední zajímavou myšlenkou bylo rozjímání Elišky Medřické o Bohu, v kterého sice věří, ale který nemá čas zaobírat se jejím osudem, jako ona sama se nezabývá životem bakterií na mušce.

Sečteno, podtrženo - jde o velmi zajímavý román, který je dnes neprávem zapomínán!

15.11.2016

Horečka lásky! Horečka mládí! Horečka hledání! Horečka zklamání!

Václav Hrabě si mě prostě získal!! A to nejen svými básněmi, ale i touhle horečnatou povídkou! Krásně popsal nitro mladého člověka a je mi vážně líto, že už nestihl napsat další.

"Čtvrt na pět. Čas, uvědomil si, čas. Kapky vody, vteřiny, orloj, ... Želví rady: nepospíchej, není kam. Volovina! Vždycky bude kam pospíchat a až přestanu bejt uspěchanej, tak už nemá cenu, abych žil! Hergot, jsem nějakej patetickej, moc piju. A tak fušuju do filosofie ..."

3 10.08.2016

Nesmrtelnost je asi nejtěžším románem od M. Kundery, který jsem zatím četla. Jednota děje se naprosto ruší, vystupuje zde i samotný autor, postavy a navíc Goethe, Hemingway, Rilke, Rolland a mnoho dalších. Navíc ústřední postavy Agnes, Laury, Paula, ... u všech je zdůrazněno, že jsou vymyšlené, vzešly z autorovy myšlenky. To už sice bylo i u románu Nesnesitelná lehkost bytí, ale zde je všechno mnohem složitější, už i zabřednutím příběhu do dávnější Goethovy minulosti.
Navíc je zde mnoho gest, které lidé dělají, myšlenky nad nesmrtelností, dobou a všudypřítomnou "kamerou", tedy okem, co nás sleduje. Je to prostě román, který vás donutí přemýšlet nad věcmi, o nichž by vás vůbec nikdy nenapadlo nějak hlouběji uvažovat. Mně například dlouho po přečtení románu pořád napadá myšlenka, co je to slza, a co vlastně způsobuje můj pláč. .... Kundera totiž napsal:

"Co je to slza? Ptával se sám sebe a nenašel nikdy odpověď. Jedno mu však bylo jasné: slza byla až podezřele často vyprovokována dojetím, které v Goethovi vzbudil pohled na Goetha. … Slza v oku Laury byla slza dojetí, které zakoušela Laura nad Laurou odhodlanou obětovat celý svůj život, aby stála po boku muže své zemřelé sestry. Slza v oku Paula byla slza dojetí, které zakoušel Paul nad věrností Paula, nemohoucího žít nikdy s žádnou ženou kromě té, která je stínem jeho mrtvé ženy, jejím napodobením, - její sestrou.“

3 23.03.2016

Knížky od Jiřího Šotoly se nečtou úplně lehce, musíme hledat mezi řádky, přesto se čtenář vnoří do beznaděje a skepse doby. Není to veselé čtení a často jsem byla rozčilená nad jednání postav, proč si nedokáží jednoduše říct pravdu nebo vyjevit city. Hlavní hrdinové nejsou totiž schopni jakéhokoliv činu či vzepření se svému osudu a přesně takové postavy J. Šotola zachycuje, protože i oni jsou důležité v kole dějin. A pokud se nezvládnou vzepřít, skončí špatně. To si myslím, že je i smysl Šotolových knih. Tedy nesedět jen doma na zadku a nečekat, co se přihodí, ale uvědomit si, že vše, co se okolo děje, toho jsme součástí a musíme se zapojit.

1 04.03.2016

Obdivuji s jakou lehkostí a vtipem popisuje Ota Pavel své šťastné dětství plné ryb, až se člověk musí usmívat a obdivovat spolu s ním krásu přírody a litovat, že jsem jako malá také nerybařila. Na druhé straně pak téměř v každé povídce je tato idylka narušena válkou a tím, že se autor musel rozloučit se svým otcem i bratry, kteří byli posláni do koncentračního tábora.

Tatínek Oty Pavla musel být úžasný člověk!

"A já tenkrát myslel na to, že ta muzika vlastně hraje už jenom na počet mému tátovi, který s Davidovou hvězdou na kabátě vypálil Němcům rybník."

5 05.02.2016

Myšlenka, napětí, láska - to všechno má knížka Harper Lee!

Nádherný příběh o tom jak se ve třicátých letech nahlíželo na lidi černé pleti, na což je pohlíženo dětskýma očima, které rozpoznají pravdu a lež, dobro a zlo, na rozdíl od "dospěláků", ale je to i krásné poselství o lidském životě a hodnotách, které by člověk měl mít.
Jak říká Čipera Jemovi: "Kdepak, Jeme, já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi."

Kromě toho, že je v knize znázorněn rasismus, demokratické hodnoty, řekla bych, že jsou tam i hodnoty rodinné. To jak se Atikus chová ke svým dětem, jakou k nim má úctu a oni k němu, nic jim nezamlčuje, jen protože jsou to děti a "nerozuměly by tomu", ale naopak jim vše vysvětlí, tak aby tomu i dětská duše porozuměla, to všechno tvoří pilíře, na kterých stojí nádherný vztah mezi otcem a jeho dětmi.

Mimo to je tu spoustu nádherných myšlenek, nejvíce mě zaujala asi tato:

"..., co je to opravdová statečnost, abys neměl představu, že statečnost znamená člověk s puškou v ruce. Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje, co se děje. Málokdy zvítězíš, ale někdy se ti to podaří."

7 25.01.2016

Nádherná knížka o soužití lidí odlišné barvy kůže. A jak autorka sama popisuje hlavní a velmi pravdivou myšlenku knihy "JSME JEN DVA LIDÉ. ZAS TOLIK NÁS NEODDĚLUJE. ROZHODNĚ NE TOLIK, JAK JSEM ČEKALA.", tak tento úryvek můžeme použít na jakýkoliv vztah mezi lidmi a řekla bych, že i na dnešní problematiku s imigrací.

5 16.09.2015

Skvěle propracovaný příběh muže-vyděrače, který je na velmi nízkém společenském žebříčku, ale díky náhodě se dostává do pozice, ve které si klade podmínky. Příběh o tom, co se stane jednomu muži, když je mu náhle dána moc. Výborně psychologicky zpracované a překvapivý závěr!

1 30.01.2015

Nádherný romantický příběh dvou nejlepších kamarádů, které život neustále rozděluje. Knížce nechybí vtip, romantika ani těžké rozhodování v momentech života. Za mně určitě pět hvězdiček, protože autorka nevšedním způsobem v podobě mailů vypráví příběh od dětství až do padesáti let hlavních hrdinů.

1 30.01.2015